Kvetoucí Sahara: kdy to bylo?

Nyní pustá severní Afrika byla ještě v nepříliš dávné době prosperující zemí s mnoha velkými městy, vodnatými řekami a dalšími výhodami pro člověka. Nemá přece smysl rozvíjet civilizaci v klimatu chudém na zdroje. Jak se tedy mohla tato oblast stát tak pustou, když tu na každém kroku ještě dnes nacházíme stopy vysoce rozvinuté civilizace?

Datování

Oficiálně se uvádí, že Sahara, největší poušť na planetě, je stará tisíce let. Podle těch nejnovějších údajů je těch tisíců asi 6. Jak je tedy možné, že ještě před několika stovkami let byly na starých mapách v severní Africe malovány velké řeky a města?

Samozřejmě existuje mnoho otázek i ohledně datování samotných map, ale nezpochybňuje se samotná oficiální věda, která opět předvádí svou nekonzistentnost a schizofrennost: pouště jsou staré tisíce let, ale na mapách 16. - 17. - 18. století je to prosperující země s velkými městy?

Geologové a klimatologové však stále nemají obecně přijímanou teorii formování pouští, včetně Sahary. A jedním z nejdůležitějších důkazů kvetoucí Sahary před tisíci lety jsou prastará graffiti nalezená v samém středu pouště. Například takováto:

Byla objevena v roce 1933, ale zkoumána byla až francouzskou expedicí vedenou Henri Lotem v roce 1956. Mimochodem, nebylo to bez paleokontaktních senzací (o čemž svědčí známý petroglyf „Velký bůh Marsu“) a obvinění z padělání některých petroglyfů samotnými Francouzi.

Vraťme se však k mapám a lokalizujme naše vyhledávání do oblasti Sahary.

Mapy s obydlenou Saharou

1. Africa -1688

Tuto mapu položím na současný satelitní snímek:

Vidíme množství měst a řek, hlavně pobřeží je velmi hustě osídlené, ale i uprostřed pouště je mnoho měst znázorněných stejně velkou ikonou jako například Káhira – byla to tedy velká města, o nichž dnes nic nevíme.

2. Тypus orbis terrarum 1575 (v plném rozlišení zde)

Detail téže mapy jen v trochu pozměněném vybarvení. Opět – řeky, jezera, města:

3. Mapa Afriky od Heinricha Bantinga, 1581 (vyšší rozlišení zde)

Trochu menší, ale i samotná mapa je méně podrobná.

4. Africae nova descriptio, Willem Janszoon Blaeu, 1642

Existují samozřejmě další mapy, ale uvádět je nemá smysl, protože všude je zhruba stejný obrázek, který ukazuje krajinu typu africké savany, a nikoli spálenou poušť, kterou dnes Sahara je. Oficiální věda směrem k těmto nepohodlným mapám dělá zdvořilou poklonu, ale hned upozorňuje na to, že:

Od 16. do 17. století byly pozorovány významné odchylky od běžně pozorovaných klimatických podmínek. Během této doby se srážky v tropickém pásu významně zvýšily a to i v samotné poušti a případně v jejích severních oblastech. V 19. století se klima opět vrátilo k normálu a byly podobné tomu současnému.

Ale stačí takové vágní vysvětlení?

Stopy úrodnosti

Podle Nové chronologie Nosovského a Fomenka, které se sice není nutné držet, ale je dobré ji mít na paměti, byly Velká sfinga a Velké pyramidy v Egyptě postaveny před 500 - 700 lety. Zároveň je všeobecně známo, že na Sfinze jsou jasně viditelné stopy od vody, vody padající při tropických deštích shora, nikoli od větru.

Po celé Sahaře je patrné obrovské množství vyschlých říčních koryt, jezer a v poušti je spousta podzemních vod. Tyto zbytky její bývalé nádhery lze vyčíst z této mapy:

Bílá populace severní Afriky

V saharské poušti je mnoho kmenů, ale nejslavnější jsou pyšní Tuaregové. Přísný jezdec zahalený až po oči, sedící na velbloudu nebo na koni, je symbolem velké „země písku“.

Tuaregové mají světlou pleť a v jejich žilách je jen nepatrně stop černé rasy. To, jak se objevili na Sahaře, je pro oficiální vědu nevyřešená otázka. Nicméně je obecně známo, že Tuaregové patří k Berberům a kde je Berber (řecky βάρβαροι, latinsky barbari), je i Barbar, takže vše je jasné, není zde žádné zvláštní tajemství. Ostatně velká země na severu Afriky nesla podle starých map název Barbarie.

Je důležité si uvědomit, že schopnost národů po dlouhou dobu udržovat čistotu genetiky, své tradice a zvyky v nepřátelském prostředí je s největší pravděpodobností značně přehnaná. Což zase může sloužit jako nepřímý důkaz o existenci odlišnosti od tradiční historie a chronologie Afriky.

Příčina kataklyzmatu

Podle některých vědců je důvodem takové prudké změny klimatu úder vysoce výkonné zbraně, která je podle našeho chápání nejblíže termonukleární. Podívejme se na příklad Oka Sahary.

Rishat (Guel-Er-Rishat, Oko Sahary) má průměr asi 50 kilometrů.

Uvádí se, že v této oblasti je skalnatý terén roztavený jako po výbuchu obrovské síly. V naší terminologii by to přibližně odpovídalo 200 - 250 Mt TNT. Pro srovnání – exploze padesátitunové Car-bomby v roce 1961 spustila multiproces, při kterém se výkon zvýšil na 58 Mt. To znamená, že hmota okolního prostoru se začala na termonukleární fúzi podílet – hořet začal i samotný vzduch. Podle některých zpráv byl tento nebezpečný proces zastaven uměle, a to ne těmi, kteří tuto bombu odpálili...

Ať už to bylo jakkoli, v Oku Sahary je horní část kamenů spálená, spodní je světlá. Na dalších fotografiích jsou kameny na horní straně roztaveny a na spodní mají světlý odstín, což jasně naznačuje silné záření ve všech spektrech, která pocházejí z jednoho směru.

Zhruba v těchto místech podle starých map mělo stát velké město Hoden, ale při tak ohromné síle výbuchu je myslím pátrání po jednotlivých městech zbytečné...

Tento kráter nám, stejně jako mnoho dalších nalezených na území severní Afriky a v jiných částech světa, umožňuje předpokládat, že pouště nejsou jen výsledkem přírodních geologických procesů, ale také záměrného ničení nejobývanějších míst, stejně jako zničení stop života na těchto územích... A to vše se stalo relativně nedávno, ne před tisíci, ale před stovkami let.

autor:

zdroj: https://www.kramola.info/vesti/neobyknovennoe/cvetushchaya-sahara-kogda-eto-bylo

překlad: Vlabi