2. 4. 2019

Okultní tajemství mohyly Mamajeva a Ahnenerbe

Zvěsti o tom, že to nebyly jen strategické a politické zájmy, co hnalo fašisty v roce 1942 do Stalingradu, kolují už dávno a populární byly i v tisku. Mezi výzkumníky existuje i verze, že jednou z příčin stalingradské bitvy byla i mystika, kterou byli nacisté jak známo posedlí.

Mamajevova mohyla je vyvýšenina v centru Volgogradu. Na tomto holém místě probíhaly nepochopitelně urputné boje stalingradské bitvy, jejichž obětí se během několika měsíců jen na svazích tohoto kopce stalo téměř 35 000 lidí. Dnes zde stojí monumentální pomník. Foto


Studna u Orlovky
Badatel z města Volžkovo Michail Vasiljev tuto záhadu seriozně studuje již více než dvacet let.
„Asi před dvaceti lety,“ říká, „jsem začal organizovat turistické výlety do našeho regionu. Často jsem proto pobýval v muzeích Volgogradu, v památečním komplexu „Bitvy o Stalingrad” i v archivech Mamajevovy mohyly. Tehdy jsem potkal muže, který byl fanaticky posedlý jedinou myšlenkou. Prý - dejte mi peníze a já vykopu studnu u Orlovky! A s touto žádostí se neúnavně obracel na vedení různých úrovní.“
Jak se ukázalo, Michail se svého času dozvěděl od jednoho staršího muže ze Stalingradu jistou skutečnost. Na konci bitvy nacisté hodili do studny na okraji města nedaleko obce Orlovka jedenáct zinkových krabic. Studnu pak výbuchy důkladně zasypali, ale co je na tom nejpodivnější - rumunské vojáky, kteří jim v této práci pomáhali, do jednoho postříleli.
„Co to bylo za studnu, co to do ní schovali?“ zajímal se Michail.
Inspirován tímto tajemstvím se nakonec dozvěděl, že tajemnou studnu nehledá jen on. Zájem o podivný objekt u Orlovky totiž projevili i nějací němečtí občané, kteří přijeli do Ruska pod různými záminkami. Vyptávali se místních obyvatel a dokonce nabízeli i peníze za jakékoli informace o „studni u Orlovky“.
„Přemýšlel jsem," říká Vasilijev, „proč by se současní Němci tolik zajímali o fakta z dávných let?"
V době bitvy u Stalingradu byla Orlovka německý základní bod, místo, kde nacisté shromáždili síly, aby zaútočili na Mamajevovu mohylu. Tam, v Orlovce, měl také svou základnu oddíl SS 4A, kterému v té době velel sturmbannführer SS Eugen Steimle. Tato jednotka esesáků se zabývala prováděním represivních operací na okupovaných územích a účastnila se například i hromadných poprav civilistů v Babim Jaru u Kyjeva. Ale tady, ve Stalingradu, nacisté takové operace provádět neplánovali. Proč tu tedy tento oddíl byl?
„Když jsem tehdy pracoval s velkým množstvím archivních materiálů,“ uzavírá Michail Vasiljev, „dospěl jsem k závěru, že sonderkomando „4A“ se zde zabývalo přípravou nějaké tajné operace, kvůli které v podstatě začaly všechny ty boje, a v tom se skrývá sakrální význam Stalingradské bitvy.
Proč by jinak fašisté potřebovali tak šíleně útočit na rozvaliny? Město v té době bylo už prakticky zničeno, a to jak jeho civilní část, tak i komunikační uzel pro zásobování vojsk působících na Kavkaze. Rozbombardován byl i přístav a skladiště ropy. Továrny, které tu zůstaly, byly jen ruinami, v nichž stály stroje.

Náhodný spolucestující
Štěstí přichází k tomu, kdo ho hledá. K Michailu Vasilijevovi, fascinovanému tajemstvími bitvy u Stalingradu, nakonec přišlo v podobě osoby náhodného spolucestujícího, jedoucího s ním ve vlaku na Ural. Tento spolucestující byl veteránem bitvy u Stalingradu, během níž působil jako zpravodajský důstojník. Jmenoval se Alexander Agafonnik. Veterán se nejprve zdráhal mluvit o tom, co se s ním během války stalo. Cesta však byla dlouhá a oba spolucestující postupně našli společný jazyk. Od něj Michail získal spoustu zajímavých informací, které se přímo dotýkaly i příběhu, o který se tolik zajímal.
Během provádění průzkumné mise byl Alexandr Vladimirovič poblíž Donu zajat. Němci ho však neposlali do tábora pro válečné zajatce, protože z neznámého důvodu zaujal velitele sonderkommanda SS „4A“ a ten si ho nechal u sebe. Tento německý důstojník mluvil plynule rusky.
„Zajímáš mě,“ řekl Agafonnikovi. „Proto dokud budeš žít se mnou, budeme spolu mluvit, diskutovat. Můžeš se ke mně chovat jako k nepříteli, ale vnímej mě podle mého intelektu a chovej se ke mně jako k rovnému.
Když bylo jasné, že uskupení nacistů obklíčené u Stalingradu je odsouzeno k smrti, německý důstojník Agafonnika propustil. Zdá se, že si ruského důstojníka velmi vážil a nechtěl, aby zahynul.
Poté, co Alexander přišel ke svým a podal zprávu o činnosti sonderkomanda SS „4A“, byl kontrarozvědkou zatčen a poslán do tábora. Následující dlouhý trest si odsloužil na Kolymě a byl rehabilitován až v roce 1983.

Stalingrad a „Anenerbe"
Na konci první světové války bylo Německo ve stavu krize a Němci z ní hledali cestu ven. Ale všechny obvyklé způsoby, jak to překonat, byly v té době „blokovány“ činností mocností. Takže bylo učiněno rozhodnutí „pracovat v takové oblasti, v níž jiné národy nepracují“. A Němci se obrátili ke starodávným okultním znalostem. Adolf Hitler, mystik od přírody, pak nikoli náhodou čas od času poslal nejlepší zástupce německých tajných služeb do Tibetu s úkolem hledat stopy tajných znalostí. V těchto pátráních s nimi spolupracovali lámové a tibetští mniši. V Evropě zatím probíhalo intenzivní hledání zázračného Grálu, ve kterém prý byla podle legendy zachycena krev Ježíše Krista.
Tehdy byl v Německu za účelem okultně-ideologické podpory státního aparátu hitlerovské říše vytvořen uzavřený vojenský institut nazvaný „Anenerbe“ - „Německá společnost pro studium starověkých německých dějin a dědictví předků“. Na tyto cíle horlivá německá vláda utratila více peněz než Američané na manhattanský projekt sestrojení atomové bomby! A časem se dostavil úspěch. Například byl nalezen princip vytvoření slitiny, která má mystické vlastnosti a jakou se staří alchymisté pokoušeli nalézt po několik století. Starověcí Egypťané tuto látku nazývali „electrum“ a jejím vizuálním projevem byla „elektřina“. S její pomocí nacisté zamýšleli vítězně ukončit válku proti SSSR tím, že přes „světový éter” budou ovlivňovat lidi obývající toto území. To znamená, že „světový éter” byl praobrazem k vytvoření psychotronické zbraně! A právě obsazení Mamajevovy mohyly pro ně bylo klíčovou fází realizace celého plánu.
Německé vedení v té době chápalo, že k rozbití odporu sovětského lidu je nutné použít něco zvláštního, něco, před čím neexistuje ochrana. Atomové zbraně tehdy ještě nebyly vytvořeny.
Mystičtí učenci z Anenerbe velmi dobře chápali projevy Země jako živého organismu. Na tom pracovala vojenská laboratoř „Königsberg 13", která se nacházela v Königsbergu (Kaliningradu), na ostrově Kneiphof, nyní ostrov Kant. Podle nich byla Mamajevova mohyla ve Stalingradu mohutným energetickým bodem, jakýmsi „pupkem Země“.

Nebuďte spící tajemství
K realizaci jejich plánu bylo nutné na určitém místě (kterým byly podle Němců Stalingrad a Mamajevova mohyla) otevřít „přirozenou ochrannou vrstvu Země“. V hloubce pod ní pak najít „nervový uzel" planety, působením na nějž lze dosáhnout obrovských, kolosálních výsledků. K nervu je nutné přiložit „elektrum" - materiál zvláštních, mystických a energetických vlastností. Příroda pak začne pracovat způsobem, který ovlivní lidi žijící na rozsáhlých územích a nepřipravených na tento vliv. Mohou být podrobeni, učiněni slabými, bezbrannými nebo jednoduše zničeni, čímž se pro Němce uvolní celý kontinent.
„To byl důvod, proč se ve Stalingradu nacházel i oddíl sonderkomanda SS „4A“, k němuž patřili i specialisté z Anenerbe, zasvěcení do všech těchto záležitostí. Proto sem bylo přivezeno z tajného institutu „electrum", které se nyní s největší pravděpodobností nachází v oněch zinkových krabicích, jež nacisté pohřbili v Orlovce, čímž se vytvořila kryocapsule. Vyzvednout je je nemožné: electrum, uzavřené v nich, již dávno dosáhlo rovnováhy s okolní přírodou a se Zemí samotnou. Pokud by však tato rovnováha byla narušena, začaly by katastrofy – přírodní, ale nejen to.
Podobný účinek byl například pozorován, když v Altaji, na náhorní plošině Ukok, v permafrostu novosibirští vědci odkryli starověký hrob takzvané „Altajské princezny“. Záhy po tom tam došlo k sérii velkých zemětřesení, hospodářská zvířata začala hynout na mor, zaregistrována byla řada bezdůvodných sebevražd mezi místními obyvateli. 
K potvrzení této verze Michaila Vasilijeva může sloužit následující skutečnosti: během archeologických vykopávek u Stalingradu mezi ostatními nálezy z období války výzkumníci našli vojenský odznak důstojníka SS a prsten s lebkou. Takové prsteny byly odznaky zasloužilých důstojníků Ahnenerbe a uděloval jim je osobně SS Reichsführer Heinrich Himmler. Jak řekl tento první z esesáků: „Prsten Mrtvá hlava nelze koupit ani prodat. Tento prsten nikdy nesmí padnout do rukou toho, kdo ho nemá právo držet.“

zdroj
Co skrývá mohyla? Je na čase vyvodit závěry.
Mamajevova mohyla je místo, kde se kdysi rozhodovalo o osudu bitvy u Stalingradu, a s ní celé Evropy. Dvaadvacetkrát během bojů změnila svého dobyvatele. A jakmile se jí Němci zmocnili trvale, okamžitě byly zahájeny rozsáhlé zemní práce metodou řízených výbuchů na severovýchodním svahu s cílem položit elektrum na úroveň nervového uzlu planety, o čemž dodnes svědčí obrovský příkop zarostlý trávou a keři.
Ale je možné, že význam Mamajevovy mohyly pro lidstvo není omezen pouze na toto. V historii existují důkazy o tom, že kdysi na vrcholu této vyvýšeniny uctívali starověké árijské kmeny svého boha, a tam, kde nyní stojí „Matka-Vlast“, existovala svatyně, věnovaná božstvům, včetně boha války kočovných Sarmatů. Je pravděpodobné, že tito lidé už dávno před fašisty věděli o silném toku energie vycházející z tohoto místa Země. Energie, ve které je možná ukryto tajemství nejen starobylého Volgogradu, ale i samotné planety…

Tato otázka však nutně vyžaduje další studium. Gennadij Bělimov, vedoucí „Volžské skupiny pro studium anomálních jevů“ a autor více než tuctu knih o ufologii k tomu říká:

Verze Michaila Vasiljev je podle mého názoru velmi zajímavá. Je totiž dobře známo, že světově proslulý vědec Vladimír Věrnadský a po něm i řada dalších vynikajících hlav jsou přesvědčeni, že Země je živý, rozumný organismus s vlastní fyzickou strukturou a intelektem. Okultní vliv na ni by pravděpodobně mohl mít odpovídající účinek i na fyziologický stav a morálku lidí v SSSR a jejich odpor by mohl skončit.
Zatím však o těchto vlivech na Zemi, na procesy, které zde probíhají, víme velmi málo. A to je problém. I když jistá pravděpodobnost tu jistě je. Je to však všechno od naší současné materialistické vědy natolik vzdálené, že to zatím způsobuje více nepochopení než jistoty, že by to tak opravdu mohlo být.
Na druhou stranu zvěsti o tom, že v příčinách Velké vlastenecké války existuje i mystická složka, že ne náhodou byla rozpoutána a ne náhodou se tolik bojovalo právě o Mamajevovu mohylu, bezpochyby budí zájem.
Domnívám se proto, že tato hypotéza si zaslouží další výzkum. Je však zapotřebí komplex dalších studií, a to nejen samotné mohyly, ale i obecně o mystice války. Potřebujeme znalosti o schopnosti řídit přírodní procesy prostřednictvím působení na Zemi, na její specifické body. A je možné, že přitom budou objeveny různé dosud utajované informace.
Zatím se však ukazuje, že vše v této věci je odloženo na budoucnost. Osobně mám sice v této věci určité pochybnosti, nicméně tu v zásadě bezpodmínečné odmítnutí verze vyjádřené Michailem Vasiljevem neexistuje. Tato otázka prostě vyžaduje další studium...


překlad: Vlabi

Žádné komentáře:

Okomentovat

Žádáme diskutující o slušnou formu při vyjadřování. Odkazy bez krátkého popisu, oč se jedná, budou mazány. Anonymní komentující žádáme o podpis (nick).
Názory v diskuzi se nemusí shodovat s názory redakce blogu.