24. 4. 2019

PETER RUNZEL 10. kapitola


Helfaistos seděl na své posteli v osamoceném domě uprostřed vysokých hor Nového Zélandu. Přehrával si v hlavě poslední zážitky tohoto dne. Ačkoliv měl za sebou úspěšnou výpravu, necítil se spokojený. Sužovaly jej žárlivé myšlenky, nedokázal je zaplašit.
Jak to, že si otec tak dobře rozumí s jinými, dokonce s nepřítelem Perunem? A vlastního manželského syna přehlíží. Proč? Kdo je otci věrnější než právě on? Proč jej pronásleduje ve vztazích tak zlý osud? S manželkou Afroditou to bylo učiněné peklo. Podváděla jej s kdekým, dokonce i s jeho vlastním bratrem Áresem. Plodila s nimi kupu božských mláďat, které pak Helfaistos živil. Jeho vlastním potomkem nebylo ani jedno z mnoha narozených dětí. Všem byl pro smích, že si nedokáže uhlídat vlastní ženu. Ale i když ji s Héliovou pomocí dopadl přímo při činu, nerozešel se s ní. Miloval ji a trpěl její nevěrou jako zvíře.

Po dlouhých letech ji nakonec opustil, a zatímco on několik měsíců prožíval psychické peklo, ona si bezstarostně užívala s jinými. Zahořklostí vůči svému okolí trpěl už od dětství kvůli skrývanému posměchu za svou chromou nohu. Otec jej taky přehlížel, na Olympu panoval kult dokonalosti a on se za svého syna styděl. Postižení bylo dávno odstraněno, k tělesné dokonalosti se obrovskou vůlí dopracoval, ale El si přesto již nedokázal k Helfaistovi vybudovat srdečnější vztah. Přitom syn mu sloužil do roztrhání těla, byl jeho nejspolehlivějším mužem. V otevřeném souboji nakonec porazil dokonce i Árése, což byl jeho nejradostnější úspěch a pomsta za mnohonásobné parohy a posměšky. Otcovo srdce však přesto dobýt nedokázal. 
Mnohokrát záviděl smrtelníkům, že mohou začínat se svým životem znovu a znovu. On byl ke svému životu připoután těžkými okovy strachu ze smrti. Možnost nekonečného prodlužování života se však při jeho psychických útrapách ukázala spíše jako prokletí. Mohl si dopřát všech radostí, které svět nabízel, a přesto šťastný nebyl. 
Přemýšlel o smrtelných lidech i bozích čím dál častěji. A protože každý chce hlavně to, co je jemu nedostupné, začal po smrti toužit. Na sebevraždu si netroufal, ale do svých úkolů se vrhal bezhlavě, jakoby při jejich plnění chtěl být zabit. Nicméně jeho fyzická kondice jej ze všech nebezpečí vytáhla. Perun byl taky zklamáním, těšil se, že konečně našel adekvátního soupeře. Avšak jeho porážka byla na hranici nudy. A pak jej jím zajatý slovanský bůh zasáhl na místě nejcitlivějším – vzbudil sympatie u jeho otce. Jen tak, aniž by pro to cokoliv musel udělat.
Helfaistos došel ke konečnému závěru, že on již nikdy otcovy skutečné přízně nedosáhne. Zůstane věčným nesmrtelným outsiderem a smolařem. Bez lásky, bez potomků, bez citu. Ach, kdyby jen nebylo té zatracené karmy! Otec byl nesmrtelným schopen poskytnout ochranu před dopadem spravedlnosti. Ale pro příští život mu jeho záštita nebude nic platná. Několik životů prožije jako poslední žebrák, aby odčinil své prohřešky. Tím si byl jist. Ale co je několik podělaných životů proti věčnosti? Půjde již jen správnou cestou a s celým svým obrovským nasazením a vůlí bude odčiňovat své viny.
Protože se bolesti bál, použil uspávací prostředky. V okamžiku blížících se mrákot skousnul kapsli s prudkým jedem. Na tváři se mu rozhostil blažený úsměv. Dokázal to! Vrací se ke Světlu, aby mohl začít s novým životem.

Probouzím se po neklidném spánku. Netuším, kolik je hodin, jaký je den, nic. Bez kontaktu se slunečním světlem se vnímání času značně zkresluje. Rekapituluji si v hlavě prožité události a dávám pozor, abych nezabrousil do myšlenek, které by mé postavení mohly zhoršit. Ty si přehrávám ve vnitřním chráněném okruhu. Radegast s Kupalou na tom psychicky moc dobře nejsou. Tráví zde již několik dnů a netuší, co s nimi bude. Myslím, že jim příjemný sen o vysvobození pomůže zlepšit náladu. Zajistil jsem u nich i okamžité zapomnění po probuzení. Takže zůstane jen příjemný pocit. Jsem si jistý, že El vydal strážím nařízení o vlídnějším zacházení. I to by je mohlo posílit.
Potřebuji zjistit, co je nového v táboře mých přátel. Provádím svou rozdvojovací proceduru a přenáším se do jejich hlavního stanu. Radostně se vítáme a vyměňujeme si čerstvé novinky. Nejzávažnější je zvěst, že Helfaistos dobrovolně ukončil svůj předlouhý neradostný život. Zjistila to Mara – kdo jiný taky – a pomohla umírajícímu s cestou ke světlu. Byla překvapena, že jeho karma nebyla tak špatná, jak by se očekávalo. On si vlastně svým prožitým duševním utrpením čistil své hříchy průběžně. Jeho život byl v katolické terminologii vlastně předlouhým očistcem.
Sám z toho měl obrovskou radost a z vděčnosti za Mařinu dobrovolnou asistenci požádal o možnost zrození v našem prostředí, kde může nejlépe rozvinout všechny své nabyté zkušenosti a schopnosti. 
Jsme s tím srozuměni. Nikdo z nás v sobě neživí zhoubnou nenávist k nepříteli a jsme rádi, že získáme cenného a upřímného spojence. Olchar jej žádá, aby ještě nevstupoval do nového života, jako duše nám bude v dané situaci mnohem užitečnější. Ujímá se ho Rožana, která vyléčí jeho staré bolesti a uvede jej do našeho prostředí.
Starosti mi nyní dělá El. Jak přijme odchod a – v jeho očích i zradu – svého opomíjeného syna? Ovlivní to jeho další rozhodování ohledně naší spolupráce? Může jej to přimět ke smíru nebo taky k odporu. Musíme vyčkat. Spolupráce s ním má mnoho úskalí; je ješitný, náladový a nedůvěřivý. Možná se nakonec budeme muset rozejít. Ilja nám zase tlumočí nespokojenost našich spolupracovníků se zdržením uvedení chronovizí do světa. Byli už ve stavu bojové pohotovosti, těšili se na velkou bitvu, která by potvrdila jejich světonázor vůči všem pochybovačům a posměváčkům. Nebyli informováni o nejnovějším vývoji a důsledcích z něj plynoucích. Budeme muset všechny osobně kontaktovat a vysvětlit situaci. Pak se ale zvyšuje riziko, že se někdo z informovaných dostane do rukou Mosadu. Koneckonců má tato špionážní síť spolupracovníky ve všech možných organizacích a uskupeních. Proč by je neměli mít i u nás?
To by mohlo způsobit, že se Hebrejci dostanou k citlivým informacím. Což by ale v důsledku poškodilo hlavně Elovu partu, ne nás. Zvažujeme všechna rizika a rozhodujeme se k větší transparentnosti, která je našemu myšlení bližší.
Cítím, že se musím vrátit. Do cely se blíží El. Loučím se s přáteli a mizím.
Vpadne do místnosti, vypadá docela klidně. Jeho nitro však prozrazuje něco jiného. Zkoumavě si mě prohlíží a skenuje mé myšlenky. Nemohu prozradit, že o neštěstí jeho syna vím, takže se znovu musím před ním rozdvojit a nastavit mu ke čtení oficiální verzi.
„Perune, neumím si to v hlavě srovnat. Helfaistos opustil náš svět, dal všanc svou nesmrtelnost a bez jakéhokoliv upozornění či varování nebo alespoň vysvětlení si vzal život."
Musím zahrát překvapení, dokonce zvládnu i soustrastné myšlenky. Uvědomuji si, jak je lhaní zatěžující, lhář musí být neustále v souladu se svou lží a zaplétá se tak do vlastních sítí. Doufám, že tu hru budu moct brzo ukončit, hodně mě to oslabuje.
„Víš, co je zajímavé? Helfaistos si myslel, že se mnou nehrajete fér. Vypozoroval nějaké jemné náznaky vaší paralelní komunikace. Buďto se mýlil, anebo jste mnohem schopnější, než jsme si o vás mysleli. Pak bych musel i přemýšlet o možnosti nějaké vaší konspirace vůči němu, která měla za následek jeho smrt. Protože kdybych si takovou myšlenku připustil, musel bych počítat i s nějakým vaším duchovním útokem proti sobě. A dlouhý život na zemi mě naučil být extrémně nedůvěřivým. Spoléhal jsem se na vaše morální zásady, ale jestli jste je opustili..."
„Ele, problém je vtom, že vlastně ani nevíš, co chceš. Férového partnera si nezískáš tím, že jej dostaneš pod ohromný tlak. Nutíš nás být neférovými a ztrácíš pak důvěru v někoho, komu je morálka naprosto přirozená. Takže ano, umíme se bránit proti nedobrovolnému čtení myšlenek a nabídnout soupeři pro něj přijatelnou verzi. A ty se jako soupeř chováš. Tím, že nabízíš partnerství, se nic nemění, dokud zneužíváš své dominance.
Vím, že riskuji tvůj hněv a ztrátu své existence, ale nemohu déle mlčet. Dokud si nevyjasníme naše vztahy a pozice, bude nedůvěra setrvávat z obou stran. A obviňovat nás ze smrti svého syna může jen ten, kdo se bojí vlastního svědomí a neumí se podívat tvrdé pravdě do očí." Diovi brunátní obličej, cítím jeho zakrývaný vztek, ale jsem rozhodnut dokončit svůj opovážlivý útok.
„Každý dnes ví, že řecké báje se psaly pod tvým patronátem, jak hodně tvůj syn trpěl absencí tvé otcovské lásky. To ho bolelo mnohem víc, než mnohonásobné parohy od jeho milované Afrodity. Zdolal každou překážku, o které si myslel, že stojí mezi jím a tebou. Naučil se bojovat tak dobře, že zdolal i Árése, sloužil ti s bezvýhradnou oddaností, která mu přinesla i jeho jméno – věrný Elovi. A tys mu nikdy neprojevil svou otcovskou náklonnost a lásku. Bral jsi to jako samozřejmost! To jeho utrpení bylo tak veliké, že mu smazalo veškerou špatnou karmu a jeho duše dosáhla pokoje a míru."
„Lžeš a to tě přijde draho! Manipuluješ mou myslí, abych si pod tíhou svědomí vzal život i já. Ale to ses přepočítal. Rychleji zničím já tebe! Teď hned! PERUN KONEC!"
Poslední slova jsou povelem k aktivátoru smrtonosného vysílače, který mám upevněn na trupu. Na jeho zašití do břišní dutiny zatím nebyl čas. Očekávám svůj poslední moment, smiřuji se se ztrátou své existence. … Ale nic se neděje.
„PERUN KONEC!!" zahřmí úsečný povel v místnosti znovu. Nic. Náhle cítím přítomnost cizí duše. Mezi námi se zjevuje Helfaist v duchovní podobě. Tvrdost z jeho tváře zmizela, duch se usmívá.
„Co..., co tady děláš? Jak ses dostal přes bariéru?"
„To je vše, co tě zajímá, otče? Víc už o mně vědět nechceš? To je ti podobné. Přišel jsem ti říct, že Perun nelhal. Byl jsem bláhový, když jsem si myslel, že se změníš. Tvé ego tě pohřbívá stále hlouběji. Jednou budeš poražen a dostaneš se do tak hluboké díry, že i Tartaros je vedle ní jen mělkým důlkem. Pro mě to již naštěstí skončilo, jsem šťastný. Dokonce jsem se i znovu zamiloval. Ale to tě asi nezajímá. A Perun je volný, vypnul jsem bariéry i vysílače smrti. Může si vyzvednout i své přátele. Sbohem ex-otče."
Asi ještě nikdo nikdy neviděl všemocného boha tak silně zdrceného jako já. Celý jeho svět se mu hroutí před očima. Asi bych jej i politoval, nebýt jeho odhodlání vymazat mě z Knihy života. Komunikace s ním je v tomto stavu zbytečná. „Tak se drž, Ele, já mizím. Ještě se sejdeme."
Ocitám se v Radegastově cele, popadám jej a přenáším jej ke svým přátelům. Než se kdo z nich vzpamatuje, vracím se pro Kupalu. Teprve pak propukáme v nekonečnou radost. Dostává se mi chvály ze všech stran. Já odkazuji na Helfaistovu klíčovou zásluhu. Bez něj by přátelé prožívali tragické okamžiky. Zjevují se i duchovní ze Šambaly. Helfaistos je hrdinou dne. Dostává slovo, aby promluvil.
„Děkuji vám, jak hezky jste mě přijali mezi sebe. A já vám přitom předtím tak hodně škodil. Semarglovi jsem způsobil obrovské trauma, moc se ti omlouvám a doufám, že budu mít příležitost se s tebou nějak vyrovnat. I Jaroslavě dlužím upřímnou omluvu za to, že jsem ji udeřil. Cítím vaše odpuštění a děkuji vám. Takovou atmosféru jsem u nás nikdy nezažil. Už nikdy se nestanu vaším nepřítelem. Na důkaz své přízně vás chci požádat o změnu jména. Už rozhodně nechci být věrný Elovi."
Darei se usmívá. „Jsme šťastni, když se naše děti vrací zpět do rodiny. Všechno zlé je zapomenuto. Co bys řekl novému jménu Slavomil?"
„Ano, to vystihuje přesně můj postoj, můj budoucí život. Musím vám prozradit, že jsme se do sebe zamilovali s Marou. Jsem šťastný, jako nikdy předtím. Bude pro mne čest, nosit takové jméno."
Bouřlivé ovace neberou konce. Jen na Radegastovi a Koladovi je vidět, že už tu radost nejsou schopni vstřebávat, přechod byl pro ně příliš nečekaný a rychlý. Jsou unaveni, a tak jim dáváme místnost s výhledem na hory, kde si mohou odpočinout. Teprve nyní si však uvědomuji, že v jejich břišních dutinách se stále nachází smrtelně nebezpečné vysílače. Musíme okamžitě přistoupit k operaci. Ilja zná v městě chirurga, který je schopen vysílače z těl vyjmout. Náhle však přichází Mokoša a kárá nás: „Copak jste zapomněli, že od těchto věcí jsem tady já? Nějakého doktora by volali, pche. Ukažte!"
Jde nejdříve ke Koladovi a ohmatává mu břicho. Náhle se v její ruce objevuje malá zaoblená krabička. U Radegasta to samé. „Někam to svinstvo odneste, ať se někomu něco nestane." Myslel jsem, že na tyhle věci se specializují jen filipínští šamani. Je dobře, že tyto schopnosti jsou i mezi námi.
Mezitím se zklidňují i emoce našich přátel. Darei se vrací i se svou skupinou do Šambaly. Pracují na textu zásad nové společnosti, který se začne zveřejňovat krátce po uvedení chronovizí ve známost. Přesný termín zahájení akce bude oznámen po ověření připravenosti jednotlivých skupin. Vše na sebe musí profesionálně navazovat. 
My zbylí usedáme kolem stolu, popíjíme skvělý čaj a povídáme si. Musím vyprávět své zážitky z jámy lvové. Mara odchází do ústraní, chce být se Slavomilovou duší o samotě. Ilja mi vypráví, že náš dům je tajně střežen lidmi z generálovy speciální jednotky. Kdyby proti nám El někoho poštval. Nálada mezi našimi věrnými spojenci je netrpělivě povznesená. Nemohou se dočkat, kdy započneme naši ofenzívu. Po celém Rusku probíhají nenápadné čistky pro odstranění zrádců z důležitých funkcí. 
Americká armáda je velkou neznámou. Mnoho generálů je nepřímo napojeno na Ela. Ale po celých státech se zvedají vlastenecké síly, stejně jako v částech Evropy. Je zde zkrátka mnoho zdrojů nejistoty a vše záleží na tom, s jakou dynamikou budou akce prováděny a ke komu se nevědomé a nejisté skupiny přikloní. Pokud budou okolnosti nepříznivé, hrozí po celém světě bratrovražedné občanské války. To nikdo nechceme. Po bitvě je generálem každý, ale před bitvou je to horší. Musíme zkrátka ze sebe vydat to nejlepší a věřit, že vesmír je na naší straně.
Budeme se nadále snažit dostat Ela na svou stranu. Jen s jeho pomocí se dá zabránit velkému krveprolití. Rozhodujeme proto, že spuštění ofenzívy odložíme na dobu, kdy budeme mít nějakou jistotu o jeho postoji.

- pokračování -

autor: Vihaj


7 komentářů:

  1. Dily 1.-9. byly naprosto genialni... zcela mimo vsechny lidska meritka.
    V zadnem pripade se autora nechci nejak dotknout a moc dobre si uvedomuji ze kritizovat je 100x jednodussi nez cokoliv napsat...
    Neznam pricinu, ale dil 10. na mne bohuzel pusobi, jako by ho psal bud nekdo uplne jiny a nebo ho psal ve nejakem neprijemnem-nestabilnim psychickem stavu ci prilis narychlo, proste ve stavu mimo spojeni se ZDROJEM na rozdil od dilu predeslych.....
    Verim, ze se to opet spravi tedy dalsi pokracovani bude uz psat opet puvodni originalni autor, ktery psal dily 1.-9. :-))

    G.A.X.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koľko ľudí, toľko chutí. :-) mne naopak príde tento diel, taký pohodovejší a opäť komixový - ale - každý si predsa v texte nájde to svoje. Svoj vnútorný svet premietame do vonkajšieho...
      Miki

      Vymazat
    2. Ahoj G.A.X.

      Díky za názor i za chválu předchozích dílů. Tvou kritiku dílu posledního asi nejsem schopen moc reflektovat, je to málo konkrétní. Jestli to rozepíšeš, rád se vyjádřím. Samozřejmě nikdo není dennodenně ve stejné formě a přiznám se, že mám v poslední době docela honičku, ale myslím, že když už si ten čas udělám, nehrají tyto tlaky žádnou roli. Mám pocit, že se ty situace i osoby vyvíjejí jakoby samy. U Helfaista jsem dříve napsal, že byl v minulosti do Mary neopětovaně zamilovaný, aniž jsem věděl, že brzy bude Mara jeho city opětovat. Že si vezme život, jsem až do poslední chvíle netušil. Nakonec se tento zvrat stane stěžejním pro další vývoj. Logické návaznosti přerůstají až ve vzpouru řeckých bohů proti Elovi, kterou právě sepisuji. Zvraty se vynořují nečekaně. Myslím, že kdybys mi napsal, že se ti takový vývoj nelíbí, asi bych s tím nebyl schopen nic udělat. Pokud se ti nelíbí výběr slov, stavba vět nebo víc akčnosti, lepší popracovanost, učesanost textu - tam se můžu nad dobrým návrhem zamyslet. Měj se vihaj

      Vymazat
  2. Děkuji za další díl. Připadá mi jako vhodné a dobře rozšířené pokračování děje, a to i pocitově. Přesně toto pokračování se mi líbí.

    OdpovědětVymazat
  3. doplňuji podpis, sorry
    zdeněk49

    OdpovědětVymazat
  4. @Ahoj vihaj,
    jsem moc rad ze moje "kritika" resp. nazor a vyjadreni urciteho "rozcarovani z chybejiciho pocitu kontinuity" u 10.dilu byla pochopena spravne tedy pozitivne, protoze je samozrejme pravda co pise Miki, a sice "Koľko ľudí, toľko
    chutí". Nedokazu bohuzel vubec presne vysvetlit ani slovy popsat, proc muj dosavadni pocit identifikace/ztotozneni s "hrdiny" a vyvojem v dilech 1.-9. najednou skoro zmizel u dilu 10.
    Ja se samozrejme taky rad podivam napr. na dobre zfilmovany komix (Avengers, X-meny atp.) a proti dobre zfilmovanym komiksum vubec nic nemam, spis naopak. Ovsem u Petera Runzela jmenovite dily 1.-9. mne nejvic zaujal hluboky duchovni smysl celeho pribehu i napinavy vyvoj pribehu a tedy zaroven i typ "adventure" a v tom jsem dosud videl jeho nejvetsi pridanou hodnotu. Ten 10. dil mi vsak bohuzel pripada, ze prave sklouznul nejak trosku mimo do komixoveho klišé, které mi do dosavadního vývoje i charakteru celého příbehu proste nepasují..
    Samozrejme ze se jedna pouze o muj ciste a pouhopouhy subjektivni pocit a nejde ani tak o vylozene jednu dve konkretni popisovane udalosti...
    Dotaz: je ciste teoreticky mozne, ze dily resp. inspirace pro 1.-9. dily pocitove prisly od "jednoho ZDROJE" avsak dil 10. ti pocitove prisel od "zcela jineho zdroje" ? Neco se muselo podle mne dost zasadne zmenit, nasledne zpusobilo i zmenu smerovani a nastaveni 10. dilu......

    jeste jednou diky za pochopeni a v kazdem pripade se tesim na dalsi pokracovani a moc si vazim toho, ze si autor alespon jednou za cas najde volny cas aby napsal zase dalsi dil (vzdycky se nemuzu dockat kdy konecne vyjde dalsi dil :-)

    G.A.X.
    P.S. K pouziti jednou velkych a podruhe malych pismen u slova ZDROJ vs. zdroj nedoslo nahodou....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každopádně děkuji za upozornění, budu si na to dávat pozor. A napadlo mě, že bych tuhletu zápletku mohl zakomponovat do dalšího děje. Měj se hezky Vihaj

      Vymazat

Žádáme diskutující o slušnou formu při vyjadřování. Odkazy bez krátkého popisu, oč se jedná, budou mazány. Anonymní komentující žádáme o podpis (nick).
Názory v diskuzi se nemusí shodovat s názory redakce blogu.