STOPY DÁVNÉ TĚŽBY A LIDSKÁ SÍDLIŠTĚ 2

- předchozí část -

TURECKO

Turecko je země převážně hornatá, svou geografií velmi rozmanitá, a tak nám nabízí nepřeberné množství možností pátrání po místech, která se z ptačí perspektivy konspirátorovi jeví jako dosti podezřelá. Souhrnně však lze říci, že vzhledem k bohatšímu zalesnění tu potenciální výzkumník už má dost ztíženou pozici. Ale i tak je míst, která nás zajímají z pohledu pátračů po stopách dávné těžby nerostných surovin, velké množství, a tak v následujícím přehledu vyberu jen malý vzorek.

Centrálních městských pahorků, jaké jsme viděli v Sýrii, už v Turecku tolik nenajdeme, a pokud, tak je to spíš v jižních oblastech, při syrské hranici. Je zřejmé, že historicky i klimatem je tato část země od severu Turecka poněkud odlišná a je spřízněnější se svými jižními sousedy.

Gaziantep Kalesi (37.0663836N, 37.3832922E) Své pátrání začneme ve městě Gaziantep a v závěru se v této správní oblasti s Tureckem zase rozloučíme.
Gaziantep je střediskem jedné z jižních příhraničních provincií. Součástí jeho historického centra je nám už známý typ okrouhlého pahorku, přibližně 25 – 30 m vysokého, na jehož vrcholové plošině stojí opevněný hrad zaujímající prostor nepravidelného kruhového tvaru o přibližně 100 m v průměru a kolem 1200 m2 zastavěné plochy. Gaziantep Kalesi je sice menší než dříve zmíněné pahorky v syrských velkoměstech, ale nápadná podobnost tu rozhodně je.

Na základě výsledků celkového archeologického průzkumu místa lze tvrdit, že je nepřetržitě osídleno 6 tisíc let. V historicky známé době sloužilo jako pozorovatelna, která umožnila strážit celou okolní rovinu, v době římské pak byl původní jednoduchý objekt rozšířen a v průběhu další historie mnohokrát přestavován.

zdroj

A jako obvykle něco ke srovnání ze současnosti - Brjanka, Ukrajina, zdroj

Na následujícím snímku je velmi dobře vidět, že pahorek není kompaktní skála, ale je sypaný, takže je nutné kvůli probíhající erozi ho zpevňovat kamennými obklady. Což jsme viděli i v případě aleppské a homské citadely:

zdroj

O něco severněji leží město Kahramanmarás (37.586435, 36.925285), dříve známé jako Marás, správní středisko stejnojmenné provincie. Jelikož jsme se posunuli o něco severněji, centrální pahorek tohoto města je už částečně zarostlý bohatější vegetací. Přesné datum vzniku opevněného hradu na jeho vrcholové plošině není známo, ale předpokládá se, že v pozdním období chetitském (9. století př. n. l.) tu již nějaké stavby stály. V 7. - 8. století byly několikrát v dobách válek mezi Byzancí a muslimskými státy zničeny. Kompletní rekonstrukce pak proběhla v 16. století za vlády sultána Sulejmana.

zdroj

Zile Kalesi (40.304101, 35.890224)

Zde prý Caezar pronesl své slavné „Veni, vidi, vici“ po vítězství v bitvě proti pontskému králi Farnakovi v roce 47 př. n. l. Král se podle osvědčených pravidel válečnického umění opevnil na zmíněném pahorku a vůbec mu nepřišlo na mysl, že by se někdo zachoval coby válečník tak diletantsky, aby proti němu útočil do kopce. A za to zaplatil nejen ponižující porážkou, ale na následném útěku i životem, protože Caesarovo nepočetné vojsko se bez dlouhých okolků právě takto „diletantsky“ zachovalo.

zdroj

Kopec si to zřejmě pamatuje, a tak ještě dnes čas od času vrhá ze svých svahů části opevnění na střechy domů pod ním. Turisty, stejně jako kdysi římské vojáky však neodradí.

zdroj

Sivas (39.745433, 37.014578). Lepší snímek zdejší pevnosti - Sivas Kalesi - se mi nepodařilo nalézt, a tak nabízím jen pohled z drónu. I na něm je však myslím dobře vidět typ okolní krajiny a pětadvacetimetrové převýšení kopce nad okolním městem.

zdroj

zdroj

A ještě alespoň jedno město, tentokrát z úplně jiného konce země. Maydos Kilisetepe Höyüğü (40.1845722N, 26.3562431E) je vrcholek v centru starobylého pobřežního města Eceabat v evropské části Dardanely, které mělo strážit obchodní trasy mezi Evropou a Malou Asii. S vrcholovým plató o rozměrech 200 x 180 m a výškou 33 m nad hladinou moře je to jedna z dominant poloostrova Gallipoli. Archeologická studie z roku 2010 prokázala trvalé osídlení posledních 5.000 let až do dneška.

zdroj

Ale nejen ve městech nalezneme podobné pahorky. Turecké slovo „höyüğ/höyük“ (sám pánbu ví, jak se to čte) označuje kopec, na němž je něco ke kutání pro archeology. A takových „höyüğ“ je – stejně jako v Sýrii „tellů“ - velké množství. Třeba takový:

Sultantepe Höyüğü (37.050278, 38.906111) Je to strmý, erozí silně narušený kopec vysoký 50 m, s plochým vrcholem o rozměrech 100 x 50 m. Průměr základny tohoto nepravidelného komolého kužele je 550 metrů. V rovinaté oblasti  to je největší a díky své ojedinělosti z dálky viditelný kopec.

První výkopy odhalily asyrské město z pravděpodobně 8. - 7. století př. n. l., které bylo přestavěno po roce 648 př. n. l. Unikátní zvláštností tohoto místa byl nález velkého množství hliněných tabulek s poněkud neumělými klínopisnými záznamy úryvků ze slavných děl starověku (např. verzí Epicu z Gilgameše) svědčícími o tom, že zde pravděpodobně existovalo něco jako škola písařů: archeologové zde objevili školní texty a cvičební tabulky literárních kompozic plných chybných slov. 

zdroj

Altintepe (39.696403, 39.646548) se nachází na jednom z několika osamělých kopců, silně připomínajících haldy. Tento impozantní, 60 m vysoký pahorek byl coby archeologická lokalita identifikován v roce 1938 při stavbě nedaleké železniční trati. Dnes je uváděn jako opevněné sídlo patřící do říše Urartu; nalezené artefakty pocházejí z 9. - 7. století př. n. l. Soudě podle výstavnosti, skvělé umělecké výzdoby - a jsou tu dokonce stopy po promyšleném kanalizačním systému - to bylo pravděpodobně sídlo jednoho z místních králů. Během vykopávek uskutečněných v letech 1959 - 1968 byly nalezeny prostory chrámu, palác, velký sál, sklad, hradby, několik malých místností a tři podzemní komory na jižní straně kopce.

V oblasti, kterou tvoří rozlehlé, několik kilometrů široké údolí horního toku Eufratu, probíhá v okolních horách těžba; je tu několik dolů a lze objevit i stopy po odkališti.

A jen tak pro zajímavost: podívejte se, jak takový kopec „hoří“.

zdroj

zdroj

zdroj

Pohled z vrcholu kopce na další podobný pahorek v tomto údolí, zdroj

Seyitömer Höyük (39.581093, 29.863663)

Tato lokalita je pro nás obzvlášť zajímavá, protože se nachází přímo uprostřed současného hnědouhelného povrchového dolu a v jejím sousedství jsou dnešní haldy a odvaly nejrůznějších velikostí a tvarů. 

Seyitömer Höyük nepatří k největším – má tvar nepravidelného komolého kužele o základně 150 x 140 m a výšce 24 m. Intenzívní průzkum začal na přelomu 80. a 90. let a od té doby zde bylo objeveno nebývale velké množství artefaktů (20 tisíc!) svědčících o pestré historii pahorku, která se započala minimálně před 5 tisíci lety a byla rázem ukončena někdy kolem roku 1800 př. n. l., kdy celé město, stejně jako mnoho podobných v zemi - zaniklo ohněm a zemětřesením.

Památky na předky jsou stále objevovány a naleziště ještě není ani zdaleka úplně prozkoumáno, avšak po zprivatizování okolního dolu existují velké tlaky na likvidaci celého kopce, protože stojí v cestě vytěžení 20 milionů tun lignitu. Co asi zvítězí?

zdroj

zdroj

Tilbaşar Höyüğ (36.874615, 37.558598) je jedním z největších „höyük“ v Anatolii; je vysoký asi 40 m, stáří osídlení na jeho vrcholu je určeno na 4 a půl tisíce let. Po nějaké přestávce byl znova obydlený ve středověku, kdy zde byl postaven hrad, z něhož se však zachovaly pouze mohutné kamenné základy.

zdroj

Pohled od východu

Uşaklı Höyük (39.813215, 35.052506) se podobně jako předchozí "höyüğ" skládá z ploché, oválné terasy o rozloze 10 hektarů a malého kopce o rozloze 2 ha, který je z dálky dobře viditelný. S největší pravděpodobností to bylo chetitské sídlo, které podle nalezených tabulek existovalo už před 4 tisíci lety. Dosavadní vykopávky potvrzují hypotézu, že se tu jednalo o velkou osadu, skládající se z dolního města a akropole.

(V této oblasti najdeme celou řadu míst svědčících o dávné i současné těžbě, Dobře patrné to je především na mapy.cz) 

zdroj

Navzdory dojmu z předchozí fotografie to není žádný drobeček... zdroj

letecký snímek

a k porovnání snímek haldy u Příbrami

Melid (38.382092, 38.361251) se nachází 7 km severovýchodně od města Malataya. Je to jedno z největší archeologických nalezišť v Turecku. Třicet metrů vysoký kopec jehož vrcholová plošina má tvar oválu o rozměrech 200 x 120 m, byl osídlen již 5 tisíc let před naším letopočtem a to až do 11. století našeho letopočtu. Město bylo silně opevněno, pravděpodobně kvůli chetitské hrozbě ze západu.

zdroj

Současný odval

Büklükale (39.5830958N, 33.4284714E) mělo díky své poloze pro chetitskou říši strategický význam. Jeho stáří je minimálně tři a půl tisíce let.

zdroj

Kültepe (Karahöyük) Kayseri (38.850432, 35.634475) je archeologické naleziště v provincii Kayseri. Toto správní a distribuční centrum celé asyrské kolonie v Anatolii, ve své době známé jako Kaneše, zabíralo kruhový pahorek o průměru asi 500 m a výšce 20 m. Doloženo je zde asyrské osídlení od chalkolitu až po dobu římskou.

Pro nás může být zajímavé, že první, kdo v tomto místě prováděl výkopové práce, byl náš Bedřich Hrozný, který zde v roce 1925 našel přes 1000 klínopisných tabulek, z nichž některé pak skončily v Praze. Texty Kültepe jsou nejstarší dokumenty z Anatolie. Ačkoli jsou napsány ve starém asyrském jazyce, jména v textech jsou údajně nejstarším známým záznamem nějakého indoevropského jazyka. 

zdroj

Podobné, i když nesrovnatelně větší, jsou dnešní haldy ve Witwatersrandu, JAR, zdroj

Kuşaklı Sarissa (39.308333, 36.909722) je další archeologické naleziště v Anatolii, v nadmořské výšce jako naše Sněžka. V 16. století př. n. l. je tu zmiňováno jedno z nejvýznamnějších chetitských měst Sarissa stojící na místě zbytků osídlení ze staršího období. Město bylo v širokém kruhu obehnané hradbami, v nichž archeologové detekovali čtyři brány. U severozápadní byly nalezeny zbytky čehosi, co mohla být umělá vodní nádrž – nejstarší nalezená v této oblasti. Město bylo významným kultovním centrem, kde byl uctíván bůh bouře. V době rozpadu Chetitské říše bylo vyrabováno a zničeno obrovským požárem.

zdroj

Norsuntepe bylo jedním z nejvýznamnějších míst v oblasti Keban (dnešní východní Turecko) na horním Eufratu. Archeologové zde detekovali osídlení od 4.000 do 3.000 let před naším letopočtem. Velmi rozlehlý areál, jehož horní plató zabíralo cca 500 x 300 m, byl pravděpodobně opevněným městem s cihlovými budovami, které byly pokryté omítkou a v některých místech se zachovaly i zbytky nástěnných maleb.

Při vykopávkách v Norsuntepe archeologové prováděli výzkum především v oblasti metalurgie - získávání mědi, arsenu a lesklé šedé polokovové látky známé jako antimon.

Toto všechno však už neuvidíte, protože vykopávky proběhly narychlo v letech 1968 - 1974, kdy se začalo se stavbou hráze Keban a hladina Eufratu postupně stoupala. Pod vodami přehrady tak zůstaly pohřbeny unikátní tavicí pece, měděná ruda, odpady, úlomky hliněných forem, ale i hotové kovové výrobky.

Kirsehir-Yassihöyük (39.319467, 34.075212); velikost 635 x 500 metrů a výška 12 - 13 metrů; nejstarší zjištěné osídlení spadá do 2. tisíciletí př. n. l. Nalezeny zde byly dobře zachované spálené trámy v místě velkého paláce – i toto město tedy zaniklo při obrovském požáru.

zdroj

...k porovnání nevysoký, ale rozsáhlý odval v Glejevatce, Krivojrožská oblast, zdroj

Kaman-Kalehöyük (39.362718, 33.786617) je 16 metrů vysoký kruhový pahorek mající v průměru 280 m. Osídlen byl v době bronzové, železné a osmanské. V roce 2005 byla provedena metalurgická analýza zde dříve nalezených zlomků železa datovaných do 18. století př. n. l., která odhalila, že některé z těchto fragmentů byly složeny z uhlíkové oceli, což je nejranější doklad o výrobě oceli na světě.

zdroj

Dnešní odvaly u Norilsku, RF, zdroj

zdroj

Oylum Höyük (36.699185, 37.178725) má v základu 460 x 320 m a je tak jedním z nejrozlehlejších „höyük“ v Anatolii. I jeho výška 22 m na severu a 37 m v jižní části je úctyhodná. Při průzkumu zde byly nalezeny základy velkého paláce patřícího zřejmě jednomu z chetitských králů.

Díky své poloze mezi kulturami Anatolie, Sýrie a Mezopotámie si Oylum höyük udržel důležitost v každém období za těch minimálně 4000 let, kdy byl osídlen. Z archeologického hlediska to proto je velmi ceněná lokalita.

Tell el Cüdeyde, Reyhanli (Tell al-Judaidah) (36.2675,36.586667 je archeologické naleziště v jihovýchodním Turecku v provincii Hatay. Jedná se o jednu z největších vykopaných starověkých lokalit v údolí Amuq (370 x 250 m a výška 31 m). Osídlen byl od neolitu (6.000 př. n. l.) až do byzantského období.

Při archeologickém průzkumu byly v Tell Judaidah nalezeny kelímky s inkrustacemi mědi bohatými na cín, což naznačuje velmi časné použití - okolo roku 4.500 př. n. l. - pokročilých metalurgických technik, včetně výroby kovových slitin.

V současnosti je z velké části zničen nelegálními vykopávkami a zemědělskou činností. 

zdroj

??? (36.297804, 36.545518)

Ve stejné lokalitě, 2 km na severozápad od od města Reyhanli se na jižním břehu řeky Afrin nachází ještě jeden rozsáhlý pahorek s archeologickým nalezištěm (430 x 265 m, výška 25 m). Vykopávky především keramiky zde potvrdily existenci neolitického osídlení.

Oluz Höyük (40.545278, 35.628889) je téměř kulatý 15 m vysoký kopec o rozměrech 260 x 280 m; stavby na jeho vrcholu vznikly 3 a půl tisíce let př. n. l.

zdroj

Çadır Höyük (39.676771, 35.143571) - 240 x 140 m, výška 32 m. První osídlení pochází zhruba z doby 5.200 let př. n. l.

zdroj

A další a další... My se však, jak bylo v úvodu slíbeno, na závěr vrátíme zpět do jižního Turecka, do provincie Gaziantepe. Velmi známým místem v této oblasti totiž je…

Město Zeugma s citadelou Belkıs Tepe (37.0533239N, 37.8659000E)

Starověké Zeugma je známé jako polovina z dvouměstí spojeného jedním z hlavních mostů přes Eufrat. Toto starobylé město zmínil 300 let př. n. l. Alexandr Makedonský, už tehdy to však byla významná a noblesní metropole. O několik set let později ale bylo Zeugma i sousední Apamea zcela a patrně narychlo opuštěny a zanikly. Příčina není známá, ale předpokládá se, že to s největší pravděpodobností souviselo se zemětřesením.

Ruiny tohoto výstavného antického města byly spěšně vykopávány v 90. letech minulého století, kdy se na Eufratu začala stavět jiná přehrada - Birecik a velká část města postupně mizela pod stoupající hladinou. Bylo třeba především velmi opatrně vyzvednout obrovské množství nádherných podlahových mozaik. Za tím účelem bylo ve správním městě Gaziantep postaveno Muzeum mozaiky, které se následně s 2.400 čtverečnými metry těchto výtvarných děl stalo svého druhu největším na světě. Symbolem muzea, ale i celého naleziště v Zeugma se pak stala tvář „Mony Lisy Středního východu“, jinak také "Cikánky ze Zeugma", mozaiky, která zmizela spolu s mnoha dalšími originály uměleckých děl nikoli pod vodou, ale během nelegálních vykopávek v 60. letech a objevila se až daleko později – kde jinde než v USA. V současné době se Turecko na základě mezinárodního práva snaží tato díla, která například Bowling Green State University v Ohiu používá jako svou výzdobu, získat zpět do Anatolie.

Nás však zajímá především Belkis Tepe, pravidelný vrch nad těmito městy, na jehož vrcholové plošině jsou pozůstatky jednak pevnostního charakteru a jednak významného chrámu, který byl znám po celém širém okolí. Nepodařilo se mi dopátrat složení kopce, ale na základě jeho jasně erodujících svahů, viditelného vrstvení a stop dávné těžby v širokém okolí se přikláním k tomu, že to není, jak se někteří domnívají, sopka, ale pradávný terricon. Této myšlence nahrává i skutečnost, že na jeho vrcholu byl postaven obrovský chrám a předpokládám, že jeho stavitelé moc dobře věděli, kde staví, a své náročné dílo by rozhodně nebudovali v kráteru.

zdroj

zdroj

K porovnání odval v Tulské oblasti

A takhle bychom mohli hledat dál, protože turecké území je velmi bohaté jak na prazvláštní přírodní útvary, které nejspíš nebudou vždycky zcela „přírodního“ původu, ale i na nesčetné historické památky. Ale popojděme dál.

Kam?

Na Střední východ.

- pokračování -

(©)2017 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.