Kamenné koule 1

Od chvíle, kdy ve 30. letech minulého století byly v Kostarice při odlesňování pralesa objeveny první kamenné koule, fenomén těchto útvarů – malých, větších i obrovských, pískovcových, vápencových i žulových, dokonale opracovaných i jen tak zhruba přitesaných – provokuje mezi badateli celého světa nekončící úvahy o jejich původu i účelu. Vznikla celá řada teorií, které se je snaží nějak vysvětlit – od přísně vědeckých, přes nápady o dinosauřích vejcích až po fantazie spojené s mimozemšťany.

Kostarika, zdroj

Koule se však nacházejí nejen v Kostarice, ale i jinde ve světě a nejedná se o ojedinělé nálezy. Můžete je vidět i na Novém Zélandu, v Austrálii nebo třeba Mexiku.

zdroj

zdroj

V posledních letech vešly ve známost také nálezy v bosenském Zavidovići. A nejsou to zrovna drobečci:

zdroj Reuters

zdroj

zdroj

Stále více turistů si přijíždí prohlédnout také koule v Zemi Františka Josefa. Velikostí jsou od pár centimetrů až po 2 metry v průměru. 

zdroj

zdroj

Kamennými koulemi se může pochlubit také Čína (provincie Hunan, 2007):

A samozřejmě jsou i v České republice a na Slovensku. Kromě známých lokalit jako Vidče u Rožnova pod Radhoštěm, Olšany, Megoňky na česko-slovenském pomezí nebo na Jabluňkovsku najdete jednu méně známou a bohužel poškozenou i u jihočeského Suchdolu:

foto redakce

foto redakce

Koule, ať už perfektně opracované a zachovalé, nebo méně dokonalé a rozpadající se, rozhodně nevypadají, že by byly čistě přírodního původu. A tak se ptám: Co když to nějak souvisí s tím, o čem se na těchto stránkách v poslední době několikrát psalo – s dávnou těžbou nerostných surovin?

Geologové nám řeknou, že to jsou konkrece (wikipedie: konkrece je specifický minerální agregát, pevný a tvrdý tvar, vzniklý zahuštěním a spojením minerálů kolem určitého jádra v sedimentárních horninách a půdách...) Ta vypadá takhle:

Železo-manganové konkrece. Rozlom Clarion-Clipperton, Tichý oceán.

Tato dost připomíná granulovanou strusku:

A tohle je fosforit (karbonát fluorapatit). Konkrece v pískovci z Ukrajiny. Jak se asi mohly vytvořit v těchto hlínách?

Jenže… My tu nemáme takovéhle kuličky, ale pořádné koule, jejichž průměr je někdy měřen až v metrech a hmotnost v desítkách tun. Takovéhle vysvětlení nám tedy nestačí. A tak kde se kamenné koule vzaly, kdo je vyrobil a hlavně k čemu, o tom se už drahnou dobu dohadují záhadologové na celém světě. V následujících řádcích bych chtěl svojí troškou do mlýna přispět i já.

Má první verze je taková, že se jedná o koule ze stroje obdobného našemu kulovému mlýnu sloužícímu k rozmělnění horniny. Toto je kulový mlýn k drcení vytěžené horniny:

A pro úplnost - toto je cementový mlýn:

To jsou však naše primitivní výrobky. Představte si, jaký asi by musel mít rozměr kulový mlýn při rozměru kamenných koulí zobrazených na fotografiích výše!

Uvnitř tohoto zařízení se při otáčení celého válce pohybují litinové koule různých rozměrů:

(Jen tak mimochodem: Také vám na mysli vytanula vzpomínka na dělové koule? Bylo by možné, že dělové koule, jak je známe z historie válečnictví, byly přinejmenším inspirovány koulemi z dávných kulových mlýnů? A my jsme si jen po ztrátě informací v důsledku poslední katastrofy jen domysleli jejich účel a použití ke střelbě jakoby z děl? Která však rovněž mohla být dříve něčím úplně jiným než právě děly.)

A teď srovnejte - současné litinové koule pro kulové mlýny:

a například koule nalezené v Moqui (Utah):

nebo záhadné jihoafrické kuličky. Více zde

A toto je také nález kovových kuliček, pro který zatím nemáme vysvětlení:

Při zvažování této mé teorie vás možná napadnou následující pochybnosti: kamenné koule mohou v kulovém mlýnu praskat a rozpadat se, a to velmi rychle. Odpovím vám, že pokud bude v kulovém mlýnu úměrně velká kamenná koule a bude drtit horninu ponořenou v kapalině, tak se to nestane. Naši dávní předkové přece nejdříve vytvářeli disperzi z chemického roztoku kyselin a tak extrahovali kovy (buď je promývali a nebo je nechali chemicky vysrážet). O tom jsem psal v jiném článku. Pokud to dělali lidé, tak nevylučuji, že nám tuto technologii v té době předali (ještě před dobou zasypání povrchu hlínou – viz mé další články), a nebo jsme už byli na takovýchto úrovních rozvoje technologií, ale po kataklyzmatu nebo válce bylo vše ztraceno.

Takže dobře – verze první: kulové mlýny.

Další možnost vysvětlení tajemství kamenných koulí vás možná napadne při procházce „Údolím koulí“ na náhorní plošině Usťurt v Kazachstánu (44.3227033N, 51.5993836E), kde se nacházejí tisíce a tisíce takovýchto podivných kamenných útvarů: 

Některé koule jsou puklé, a tudíž je možné si je prohlédnout v průřezu.

Náhorní plošina Ustyurt má rozlohu okolo 200 000 km2 a leží na poloostrově Mangystau, který se ale ještě nedávno jmenoval Mangyšlák. Všimněte si, že ruské slovo „шлак“ (šlák) znamená „struska“, takže samo pojmenování území Mangyšlák v sobě nese označení připomínající strusku.

Souvislost s těžbou a původem těchto kamenných koulí (mimo výše zmíněný kulový mlýn) můžeme tedy zkusit hledat v analogickém příkladu ze současné metalurgie. Porovnejme si usťurské kamenné koule se zatuhlou metalurgickou struskou, ve skutečnosti – kamenem. Toto je metalurgická struska před slitím:

A na tomto videu pak můžete vidět, co se s ní děje dál: https://youtu.be/7WUnMPTUsqw

Nepřipomíná vám to, co vypadne z kontejneru, kamenné koule, které jsou roztroušeny na pláni Usťurt? Možná, že právě takto nějak vyhazovali kamenné koule (strusku) dřívější metalurgové.

Zbývá ještě vysvětlit, proč jsou koncentrované v tomto určitém místě, ale o tom až v další části.

I samotná náhorní plošina připomíná ohromný důl:

 

Kazachstán je, co se týče těžby nerostných surovin, jedním z nejbohatších států světa. A Mangystau patří k místům, kde se těží nejvíce. Těží se tu především uran, ropa a zemní plyn. Tedy kromě jiného, protože jsou tu i naleziště barytu, goethitu, křemene nebo celestinu. Toto jsou odvaly současných dolů na poloostrově (43.8525544N, 51.3666225E). 

A že se tu těžilo i v dávných dobách, o tom nechť nikdo ani na chvíli nepochybuje (44.5847958N, 50.7018639E). Otázkou jen je, jak vydolovaný materiál zpracovávali a v jaké podobě nám tu zanechali případný odpad:

Severní pobřeží poloostrova Mangystau s jasně zřetelnými zářezy dávných velkorypadel.

Rozhodně nebudu nikoho přesvědčovat, že všechny „konkrece“ jsou ve skutečnosti metalurgická struska. Ale myslím, že se mnou budete souhlasit, že v některých případech - a to především v případě usťurského Údolí koulí - je analogie dost nápadná.

To tedy byly mé dvě verze. Na jinou se podíváme v další části.

- pokračování -

zdroje:

http://sibved.livejournal.com/260451.html

http://sibved.livejournal.com/251761.html

fotografie Usťurtské plošiny:

http://www.yaplakal.com/forum2/st/0/topic832512.html

překlady: Václav

(©)2017 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.