Psychotronní zbraně 3

- předchozí část -

Podle odborníků bylo ještě v nedávné době v Moskvě až 600 tisíc lidí patologicky závislých na automatech. Tito lidé jsou jako zombií schopni celé hodiny stát u „jednorukých banditů“, aniž by odtrhli oči od obrazovky, a jen jeden za druhým vsouvají žetony.

Hovoří o tom doktor medicínských věd, profesor Izjaslav Adlivankin:

„Před několika lety jsme zveřejnili některé výsledky svých výzkumů. Jeden z nich byl velmi alarmující. Tehdy se tomu příliš nepřikládal význam, ale nyní o tom už všichni vědí: 10 – 12 hodin strávených u hracího automatu vytváří totální formu závislosti, která je v drtivé většině nevyléčitelná. Není a být nemůže.“

...Xeňa v současnosti prochází experimentálním léčením od závislosti na automatech. Unikátnost situace spočívá v tom, že do herny nepřišla jako zákazník, ale čtyři roky v ní pracovala. Cinkání mincí a blikání obrazovek ji pak pronásledovaly i v noci v době snů. Nevydržela a zkusila to také. A po velmi krátké době ji k automatům doslova přitahovala neviditelná síla. Hrála celé dny, zapomínajíc na čas i jídlo. Dnes Xeňa už nemá nic, prohrála všechno: osobní věci, oblečení, zlato, elektroniku, nábytek. Dokonce i závěsy. Má pět nesplacených dluhů.

Čím začal svůj dialog s Xeňou Izjaslav Adlivankin? „Jestli tě nechám a ty se nedokážeš zastavit, co bude dál?

„Nu, co by bylo? Když už jsem nemohla dál, chtěla jsem se zabít. Jednou mě rodiče našli v průjezdu, vzala jsem si prášky...“ Takový je nevyhnutelný konec závislosti.

Podle názoru specialistů jsou herní automaty naprosto jasnou a přesnou ilustrací možností psychologického zpracování a programování člověka. Promyšlené vytvoření prostoru, odpojení od životního prostředí, tlumené světlo, rytmické blikání obrazovek s kódovými slovy zdůrazněnými stále stejnými zvukovými signály...

"Vznik hráčské závislosti,“ — pokračuje Izjaslav Adlivankin, — „lze jasně vysvětlit dvěma koncepcemi klasické fyziologie: Pavlovova učení o reflexech a učením Uchtomského o dominantě. S pomocí těchto učení lze naprosto přesně vysvětlit princip pohlcení lidské osobnosti hracími automaty. Je tu jen jeden háček: toto všechno bylo od prvopočátku uloženo do systému úmyslně. Zde přesně byla vzata v úvahu lidská psychika".

V obdobné nebezpečí je možné proměnit i obyčejnou televizi, počítač nebo mobil. Odborníkům jsou známé metody ovlivňování skrze vizuální kanál, protože 80 - 90 % informací získáváme právě přes něj. 18. prosince 1997 na jednom z nejpopulárnějších japonských kanálů začaly dávat další řadu animovaných filmů o dobrodružstvích Pokémonů. Vbrzku se stovky dětí po celé zemi svíjely na podlaze v křečích. Některé zvracely krev, jiné ztratily vědomí. Děsivé epileptické záchvaty byly pozorovány i u těch, které předtím byly naprosto zdravé. Jak se později shodli lékaři, epilepsii vyvolala epizoda s jasnými záblesky, v nichž se červené a modré barvy střídaly s frekvencí od 10 do 30 Hz.

Zvláštní účinek nízkých frekvencí na člověka byl objeven na počátku XX. století. V roce 1929 v jednom z londýnských divadel slavný fyzik Robert Wood nainstaloval obrovskou varhanní píšťalu, která vydávala téměř neslyšitelný tón. V pojetí režiséra to mělo podpořit úzkostnou náladu diváků. Když píšťalu poprve použili při generálce, vlna hrůzy zachvátila celé blízké okolí. Lidé v panice vybíhali na ulici.

Superpíšťala Roberta Wooda byla dlouhou dobu považována jen za kuriozitu. Ale dnes se taková malá „píšťala“ mobilního telefonu v kapse může proměnit v superzbraň.

V tisku občas proskočí zprávy o podivných událostech, které se dějí ve světě byznysu. Dobře připravené transakce ze zvrtnou v katastrofální ztrátu, zkušení podnikatelé učiní nečekaně mylné rozhodnutí a způsobí tak nepředstavitelné chyby. Například jistý makléř nečekaně prodal 624 tisíc akcií za jeden dolar, zatímco měl v plánu prodat jednu akcii za 624 tisíc dolarů. Společnosti tak byla způsobena škoda za 220 milionů dolarů a ten, kdo to udělal, jen v úžasu a rozpacích opakoval: "Jak to? Jak jsem tohle mohl...?"

Chyby lze připsat stresu, protože manažeři velkých firem žijí téměř v neustálém napětí. Ve vzácných chvílích odpočinku pak napětí mizí. Spolu s ním však mizí i psychologická ochrana a vědomí je otevřené nepřátelské invazi. Stačí jen do něj zavést určitý příkaz a mechanismus spuštění. Tím může být jedno jediné slovo, které odborníci na psychotechnologie nazývají "kotva". Aktivace má jakoukoli podobu — od e-mailové zprávy po kódová slova při přímé komunikaci po telefonu. A mobil může zazvonit v kterémkoli okamžiku, kdy to nejmíň čekáte...

Vypráví prezident Národní asociace tělesných strážců Ruska Dmitrij Fonarjov:

"Dokázat existenci toho nemůžeme, ale protože víme, že tyto technologie existují, nemůžeme je vyloučit a jsme nuceni na ně vždy brát zřetel. Už někdy koncem 90. let jsme se začali v praxi setkávat s neobjasněnými případy. Například když podnikatel z ničeho nic podepíše dokument, kde je řečeno, že předává své úspěšné podnikání bez zjevného důvodu úplně cizí osobě. I toto se stalo.

Když jsem se ptal odborníků, jak se cítí člověk, který je pod programem, řekli mi, že o tom prostě neví. U něj fungují tzv. "kotvy", které jsou stanoveny určitým způsobem. Nejzajímavější je, že sundat toto tzv. kódování nelze. Protože nikdo neví, zda tam je či není".

...Srpen 2005 Soči. V jedné z výškových budov vypadl z okna v 15. poschodí spolumajitel sanatoria Petr Semeněnko. Vyšetřovatelé pečlivě zkontrolovali jeho luxusní apartmá. V pokoji byl naprostý pořádek. Žádné známky boje. Jen otevřená láhev minerálky na lednici. Poslední hovor z mobilního telefonu směřoval k lékaři léčebny. Několik sekund před smrtí si mu podnikatel stěžoval, že mu je špatně. Tento podivný hovor se stal základem neuvěřitelné verze smrti jednoho z nejbohatších lidí v Rusku.

Princip vysvětluje Anatolij Kljopov, šéf společnosti АНКОРТ:

"Otevřeli jsme svět mobilního éteru pro možné kriminální zneužití, vlivu jiných osob na náš mozek. Je to reálné. Mobilní telefony jsou polyfonní. Je možné do nich zakódovat cokoli. Stejně jako v našem experimentu, kdy na nějaký zvukový nosič — třeba vyzvánění hovoru na telefonní lince, je nahrán opakující se text s požadovanou sugescí, ale silně zpomalený, 10 - 15krát. Tento signál je volajícím vnímán jen jako šum na pozadí. Z technického hlediska to není těžké udělat. Existují takzvané falešné stanice. Zadrží se signál, na něj se naváže jiný speciálně modulovaný signál a toto všechno se obratem přepošle na mobilní telefon požadované osobě. Důležité je, že člověk, který tento signál přijímá, ho téměř neslyší, ale informace, zakódované v tomto signálu, přesto vstupují do jeho podvědomí, člověk je však chápe jako své myšlenky, svá přání a podle nich jedná."

Jak říká Marina Poljačenko, bývalá vědecká pracovnice Centrální vědecko-výzkumné laboratoře psychofyziologie a korekce při KGB SSSR, "Velmi mnoho lidí řídí chování politiků. Celé velké laboratoře v různých zemích se zabývají právě tímto".

Tak například 26. srpna 1991 byla v Moskvě nalezena mrtvola bývalého hlavního pokladníka ÚV KSSS Nikolaje Kručina. Smrt nastala v důsledku pádu z pátého patra z okna jeho vlastního bytu. Tato podivná smrt nebyla ojedinělá, naopak stála na počátku stejně podivných úmrtí obrovského množství lidí ve vedení země. 6. října 1991 byla objevena mrtvola bývalého hlavního pokladníka ÚV KSSS SSSR, předchůdce Kručina, Georgije Pavlova. Smrt nastala v důsledku pádu z osmého patra z okna jeho vlastního bytu. 17. října 1991 v Moskvě se z okna svého bytu vrhl zástupce vedoucího mezinárodního oddělení ÚV KSSS Dmitrij Lisovolik...

Bylo by možné ignorovat tyto tragedie, kdyby to nebyly tak podivné, nepochopitelné náhody. Všichni tři to byli vitální, optimisté, které by bylo naprosto absurdní spojovat s myšlenkou na sebevraždu. V tom smyslu vypovídali jak jejich rodiny, tak i kolegové a přátelé.

Jenže během pár měsíců v roce 1991 došlo ještě k dalším 1746 úplně stejným sebevraždám těch, kteří měli nějaký vztah ke stranickému aparátu. V žargonu vyšetřovatelů se jim říkalo "parašutisti". Zvláštní synchronicity těchto událostí a způsob zúčtování se životem nápadně připomínal provádění jistého programu používaného zvláštními odděleními rozvědek.

Dále. Na území Moskevské oblasti v regionu Sergijeva zahynul v podivné dopravní nehodě gubernátor Kostromské oblasti Viktor Šeršunov a jeho řidič. Podle údajů vyšetřovatelů se viníkem nehody stal právě tento řidič. Přičemž, jak říkají policejní zdroje, jeho auto nepřejelo dělící čáru — ono prostě jelo stále rychleji v protisměru. V dubnu 2002 při letecké katastrofě zahynul gubernátor Krasnojarského kraje Alexander Lebeď. V srpnu následujícího roku 2003 při havárii na Kamčatce zahynul gubernátor Sachalinské oblasti Igor Farchutfinov. V září 2016 na Kutuzovském prospektu v Moskvě při čelním střetu s protijedoucím vozidlem na místě zahynul v prezidentské limuzíně nejoblíbenější řidič V. Putina. Prezident však v tu dobu v autě nebyl. V říjnu 2014 na letišti Vukovo narazilo startující letadlo, na jehož palubě byl šéf firmy Total Christophe de Margerie, do sněžného pluhu, který z nepochopitelných důvodů zavezl na startovní dráhu prý opilý zřízenec. 9. března roku 2000 po 7 sekundách letu se v Šeremetěvu zřítil YAK-40, na jehož palubě byl podnikatel Zia Bažajev a novinář Arta Borovik. Po třech letech vyšetřovací komise dospěla k závěru, že příčinou katastrofy se – jako obvykle – staly "chybné kroky pilotů". A tak bychom mohli pokračovat...

Záhadné nehody, nevysvětlitelné katastrofy s účastí vlivných politiků a podnikatelů se často vysvětlují selháním lidského faktoru. Ale jak tvrdí odborníci, dnes je možné naprogramovat chování pilota nebo řidiče na to, aby se tento lidský faktor spustil přesně v požadovanou chvíli. Dokázat tuto verzi je však prakticky nemožné, protože nevědomí vykonavatelé si tajemství vezmou s sebou do hrobu.

Vypráví Jurij Malin, který byl v letech 1993 - 1995 poradcem Federální služby ochrany RF:

"Je možné do mozku řidiče nebo pilota vložit program a v určitém okamžiku u něj vypnout vědomí. Ten podle zadaného pokynu sešlápne plyn a rozjede vůz do nejvyšší rychlosti. Což mimochodem nelze vyloučit právě v případě smrti gubernátora Šeršunova. Působení psychogenního faktoru je poměrně časově náročné a takových odborníků, kteří to dokážou, není moc. Daleko jednodušší je přidat do kávy několik kapek jistého přípravku nebo vhodit pilulku a člověk potom ztrácí kontrolu a prostorovou orientaci. Jede v protisměru a je si přitom jistý, že jede po správné straně, zatímco se ve skutečnosti řítí vstříc smrti".

Jak po těchto sděleních nahlížet na nepochopitelné chování pilotů nedávno spadlého Tu-154 s Alexandrovci, o němž jakékoli informace vyšetřovatelé podávají jen se zjevnou nechutí? A co katastrofa Airbus A320-211 společnosti Germanwings v březnu 2015? Ještě tu někdo věří na „sebevraždu pilota“?

- pokračování - 

zdroje:

И. Прокопенко: Штурм сознания. Правда о манипулировании сознанием человека

překlad: Vlabi

(©)2017 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.