...řekla: Ahoj, templáři! 2

Dnes přenecháváme slovo Matějovi, jehož pokračování příběhu s Amadeou si můžete stáhnout v odkazech na publikace čtenářů.

Vybrali jsme z něj kapitolu, která sice není zrovna pro knihu nejtypičtější, ale zato přesně zapadá do současného dění kolem sporu zlé České republiky a chudáka firmy Diag Human.

33.  kapitola
No vidíte, takhle hezky jsme si udělali pořádek nejenom v autech, ale Amadea mi „profesionálně“ vysvětlila, že Tantra je naprosto něco jinýho, než jsem tušil. Pak  nasedla do černokněžníka a byla pryč. V garáži zůstala bělounká chuligánka s modrým čírem, na kteréžto výměně jsem nejspíš vydělal majlant, neboť tahle kára je jeden z velmi perspektivních veteránů. S Amadeou je fakt sranda. A člověk se od ní hodně doví. Tedy pokud si ona v instruktorským zápalu nezačne plíst Sympatika s Parasymatikem. A taky je velmi štědrá, anebo spíše špatnej obchodník? To je fuk. Protože dokonalou třešničkou na dortu je u ní to, že se umí udělat vzácnou a ví, kdy se vypařit. A naprosto nechápu, čím si starej tajtrlík jako já zasloužil mít takovouhle kliku. Teda ženskou! No vidíte, je to jen pár hodin, co zmizela, a už mi chybí.

Amadea, jméno i ona je posledních několik let mým ujištěním, že tahle civilizace má ještě šanci. Je i potvrzením, že prožít život na týhle planetě má obrovskou cenu. Že opravdu stojí za to třeba i pár desítek roků čekat na to, že se potkáme s někým, kdo chápe, proč jsme se na tuto planetu, kde zatím platí ono Ellnerovo „vše je naruby a vzhůru nohama“, inkarnovali. Hm, i já Popleta teď už vím, že jsme tu proto, abychom zde konečně vytvořili prostředí, kde by skutečně – navzdory Ellnerovu tvrzení – začalo platilo, že je zde všechno tak, jak má bejt.
A teď, když odjela, začal se mi sypat naplánovanej program. Tým muzikantů na koncerty a natáčení desky se rozběhl za lepším kšeftem do Prahy. Systém šoupnul s hodinama na letní čas a zkušenosti s účastí posluchačů v knihovnách na pátou či šestou, když většina lidí ještě maká či cestuje domů, řekly šlus, nechme to zas na podzim. A začalo bejt taky zvláštní, že už rozjetý čtení v institucích, kde má dohled Systém, jako jsou knihovny a muzea, najednou jejich šéfové stornovali a zůstala pouze sféra klubů, čajoven a bytová či rodinná čtení!
Takže bylo víc času a dostal jsem chuť na nějakej experiment. A opět zcela „náhodně“ mi do rukou přišla jedna, následně pak i několik dalších knížek R. A. Monroa o jeho metodě astrálních cest. Při tom jsem si vzpomněl, že mi nedávno tohohle autora Amadea připomínala s tím, abych si od něj přečetl rovnou všechno. A protože jsem měl už několik pro mne nevysvětlitelnejch zážitků tohoto druhu, kdy to prvně bylo s Amadeou v Civitelle, pak s Josefem v Peru a nedávno se něco událo při našem výletu na Pernštejně, kdy u toho byla i teta a průvodce Pavel, chtěl jsem si udělat trochu jasno v tom, co jsme to vlastně prožili. Ty knihy jsem četl, nechápal, četl a návody, jak je mým zvykem, komolil! Pak jako správnej popleta, kterej nepochopil lautr nic, jsem to začal  dělat „na koleně“ po svým. A přihodilo se to, že jsem skončil s dost pošramoceným nervstvem na návštěvách u paní psychiatr. Když jsem se z nejhoršího vybabral, začaly se mi těsně nad ránem opakovaně zdát až příliš živý a velmi divný sny. Prej se jim říká lucidní. Někdo mi v nich totiž sděloval zvláštní texty, co na mě působily jako četba z nějakejch starejch, ale přesto mně něčím povědomejch knih. Možná to dokonce bylo, a nevím, proč si to myslím, skoro vždy v nějakým cizím jazyku. Pro mne ovšem bylo nejzávažnější to, že jsem se musel, nebo byl jsem nucen, po několika slovech automaticky přidat a simultánně říkat naprosto stejný slova, jako ten předříkávač. Byla to dost šokující záležitost a nakonec jsem pochopil, že jde asi nejspíš o nějakej program, který funguje pouze v přítomný chvíli onoho snu a pak se okamžitě vymaže, protože když jsem se probudil a pokusil se hodit to na papír, vždy zůstalo z textu pouze toto: DOBŘE MÍNĚNÁ ZEMĚTŘESENÍ! A já při tom měl vždy pocit, že mi je sdělováno cosi rozsáhlejšího, hlubšího, než tenhle pitomej fragment! Pak jsem si vzpomněl, jak v nějaký, nevím, do jaký míry chytrý knížce, jsem četl něco o tom, že centrum řeči je ve snech vypnuto. A to je divný, že?
No, a pak jednou zazvonil telefon a starší syn, kterej má s bráchou malinkou stavební firmičku, mi sděluje, že by potřebovali pár tejdnů pomoct s doděláním nějaký důležitý zakázky. Ta firmička sestává z mejch už velmi dospělejch drahoušků, jejich kamarádů a podle rozsahu zakázky též i neumětelů typu uklizeč-přidavač, jako jsem já. Takovej skoro rodinnej tým, kterej maká ve stavebnictví a jeho hlavní činností je strojní omítání, což mi občas dovolí udělat si finanční rezervu. No, a takhle to klukům pár let docela slušně fungovalo, byť s občasnými problémy dostat včas za provedený zakázky chechtáčky. Ale letos první tři měsíce hoši nezavadili o kšeft. No co, byla divná a dlouhá zima. Bez slunce, s vysokejma vrstvama mraků a tady na Vysočině dost sněhu a vrchovatě mrazů. Až teprv na začátku dubna se objevila nabídka, jejíhož zadavatele doporučil člověk, u kterýho kluci už několkrát dělali a vše včetně vejplat při tom klapalo. Byla to velká německá firma, která vyrábí všechny možný filtry, hlavně do zdravotnictví. Taky, pokud si dobře pamatuju, vyskytl se u nás její obchodní název v souvislosti s nějakým miliardovým čachrem s krevní plazmou. Což se přihodilo za vlády, kde byl jejím předsedou současnej prezident Zeman. Je to zřejmě velmi zazobanej podnik a i v Čechách, zdá se, přímo  kvete, neboť se zde velkoryse roztahuje. Tedy zřejmě jen do doby, než celej krám zas odstěhujou do levnějších krajin na východ nebo na jih. I když zrovna teď to začíná alespoň s tou východní expanzí západních liberál-buržoustů jaksi vadnout. A ví jen Universum, a možná Putin, čím to je. Ale právě teď a hned oni, potřebujou omítnout spousty metrů zdí někde u Třebíče... Bezva! Kluci odpočatí a natěšení sepsali smlouvu, odvezli cajk na místo a začali makat. Já upatlanej uklízeč občas s nima. Když jsem prvně uviděl objekty, docela to na mě udělalo dojem. Sice to vypadalo dost sterilně, tedy fakt německy a přesně, jako u nich doma. Ale co, kšeft je kšeft, ne?
Jenomže už na vrátnici jsem začal mít pocit, že spíš než ve fabrice jsem se ocitl u Orwellů. Nasadili nám helmy, dali uniformy, na prsa přišpendlili vizitky s paradoxním nápisem  „host“ ! Což mě velmi dojalo, protože jsem hned vypadal „skoro“ jako v utajení pracující vysokej důstojník FBI. Pak klukům prošacovali brašny a vercajk. Tedy u mne pouze dva kýble, neboť koště, škrabku a širokou hliníkovou lopatu zřejmě šacovat nelze, hm? No, ale to už jsem si fakt nepřipadal jako americkej lampion, či dokonce „host“, nýbrž jako špion. Zvláště když nám pak vymezili teritorium a zakázali vzdalovat se z něj během pracovní doby. Rovněž zakázali pod pokutou chodit čurat a kakat jinam než do mrňavejch, chemickejch a velmi smradlavejch buněk. No a pak následoval příkaz poslouchat dozorčí a velitele pater. Fakt hotovej Orwell 1984!
A představte si naším Big-Brotherem byl bejvalej soudruh „pan Popovič“, tedy pardon spíše trockista a nejspíš dle chování vylíhlej v banderovským hnízdě někde na Ukrajině. Naše vrchní to kápo, jež nás bude dozorovat a dokonce i vyplácet. No, a Popovič byl zřejmě velmi obratnej, zkušenej a „světa znalej muž“, neboť ho nikdy ani nenapadlo se fyzicky na stavbě ukázat, přestože měl na starosti omítnutí všech tří pater tý největší ze všech budov v areálu, v tomhle případě v přízemí, obnášejícím halu větší a vyšší, než jsou moderní hokejový stadiony. Jeho obratnost zřejmě spočívala v úplný ne-existenci svědomí, neboť klukům zapomněl dát dohodnutou zálohu. Což je v týhle stavební sféře ona dobře známá developer aplikace. Tedy pro mne zas a znovu nejenom už při probuzení, ale teď již stále přítomná „dobře míněná zemětřesení“, která mne a nás měla z toho našeho téměř kapitalistickýho snu probudit!
První, čeho jsem si všimnul, bylo to, že jeho ukrajinskej tým v přízemí měl podstatně lepší, ba přímo ideální podmínky k vydělávání peněz. Šest metrů vysoký zdi téměř bez oken, dveří a malejch kamrlíků. Téměř žádný zdržující špalety a stovky a stovky, možná tisícovky hladkejch čtverečních metrů. Navíc tam už bylo postaveno lešení a na podlaze pouze štěrk, kterej umožňoval neuklízet a nechávat seškrabanou omítku rovnou na zemi pod budoucí betonovou podlahou, jež tuto neprovedenou, ale jistě proplacenou operaci navěky skryje. A „Ukrajinci jeli“ taky proto, že se jim tam už nepletli řemeslníci jinejch profesí! Flákali stovky metrů s kvalitou výborně špatnou, leč jak se v tomto případě zdálo, tolerovanou! My ve třetím patře měli výšku, cca 3,5 m, a to bez instalovanýho lešení. To jsme museli neustále přestavovat, aby ostatní řemesla měla prostor k tomu rovněž si vydělat nějakou kačku. Navíc tu byly spousty oken, dveří, spojovacích chodeb, záchody, umývárny, sklady a kamrlíky bůh ví na co. No prostě samá nimračka. A k tomu ještě ono, co výše zmínění Ukrajinci nemuseli a na co si Němci moc potrpěj: uklízení, uklízení a uklízení. Stařík s dvěma kýbly v rukách běhal tři patra dolů s plnejma do kontejneru a tři patra s prázdnou nahoru. 10 hodin to děsně inspirující zábavy! Ale co, aspoň budou k důchodu nějaký chechtáčky na struny a benzín.
Jenomže natěšení kluci udělali s důvěrou 1000 m2 stále bez zálohy a v den, kdy už konečně měla bejt podle nový dohody vyplacená, tak světa znalej Ukrajinec Popovič poslal přes důvěryhodnou osobu pouhou desítku s tím, že 14 tisíc Kč je pokuta za opětovně neuklizený schody, po kterejch ovšem chodil kde kdo, jíž nejspíš „ohleduplní Němčouři“ naúčtovali všem zúčastněnejm. Jo, a 10 tisíc Kč je prej pokuta za to, že stařík byl natočen kamerou jak mimo kadibudku čůrá - bez přílby!! - na chudinku trávník. A zbejvajících 46 tisíc, vážení, dostanete až v pátek, pokud se budete chovat v rámci direktiv. Tedy opět „dobře míněná zemětřesení“! Vysmátí Ukrajinci dole v přízemí popíjeli direktiva-nedirektiva pivo, kouřili a mocně čůrali do štěrku pod nádherně hrbolatou omítkou. Takže jsme si velmi rychle, leč už pozdě uvědomili, že:
Díky našim „kolegům“ na stavbě, tedy občanům bejvalýho SSSR a Němcům, kteří nám kdysi i teď velmi milosrdně vládli v éře tehdejšího sovětskýho marx-trockismu a německýho fašismu už od roku 1939 až do roku 1989, jsme se stali ve vlastní zemi dvojnásobnými gastarbaitry! No, a ti soukmenovci Merkelový ze Západu nám prostřednictvím ohleduplnýho EU vládnou dodnes!
A je tu opět a stále ono plíživě účinný „rozděl a panuj“! Tedy, slovanští Češi, naserte se na slovanský Ukrajince a dělejte si všechno natruc. My slovanští Němci vám při tom budeme v klidu velet a dle úvahy i dozorovat kvalitu vaší práce. A jestli vám váš ukrajinskej developer nedodrží smlouvy a nezaplatí, tak je nám to fuk. A je nám fuk a vlastně i vhod, že vy v tomhle „právním-EURO-státě“ nemáte na právnický honoráře. Jak je to jednoduchý v EURO-státě okrádat partnery, že? A proto se už naprosto nedivím, že rozumný lidi v poslední době začínaj říkat:
Je bezpodmínečně nutný vystoupit z EURO-zóny a pak ihned poslat Ukrajince tam odkud přišli. Tedy opět a zase „dobře míněná zemětřesení“!
Práci jsme dokončili včas respektujíce již všechna direktiva. Má to však jeden háček: je už víc než měsíc po akci, developeři si jistě namastili kapsy, velkomožný pan Popovič je nedostupnej, možná již i v zahraničním „čudu“ a českej trumpeta Honza už ani nemusí za hranice, protože mu bylo milostivě umožněno dělat okrádanýho gastarbaitra bez zbytečnýho cestování rovnou doma. A opět mně vstoupil na mysl ten snovej fragmet „DOBŘE MÍNĚNÁ ZEMĚTŘESENÍ“! Tedy něco, co by dnes i s běžně otupělým Čechem mělo, či alespoň mohlo trochu zatřást.
A pak, že astrální zkušennosti jsou pitomost...

Poznámka.
Korektorka se omlouvá, že v textu knihy udělala Matějovi zmatek v termínech "ezoterický" a "esoterický". Čtenáři tedy nechť chybu přičtou na vrub jí. :-)

(©)2017 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.