21. 6. 2017

Psychotronní zbraně 2


Zombírování

"Je možné člověka zakódovat k odporu ke kouření nebo alkoholu. Stejně tak je ale možné ho zakódovat i na zcela jiné věci. Pokud je mi známo, tak na téměř pěti stech našich vojácích, kteří padli do zajetí v Afghánistánu, byly prováděny experimenty tohoto druhu,“ vysvětluje generálmajor Georgij Rogozin.

Pod speciální hypnózou, ne nutně pod energetickým vlivem, jen pod slabými proudy, které procházely po helmě na hlavě, se do mozku zajatých zapisovala určitá informace, příkaz, pokyn. Ta vstoupila až do hlubokých struktur mozku. Po té byl stanoven přístupový kód - sada čísel, zvuků nebo třeba i určitého zápachu či vůně. Po provedení celé této operace se informace uzavřela, a když se člověk probudil, vůbec nic si nepamatoval. K uložené informaci se následně mohl dostat jen ten, kdo znal přístupové kódy. Samotný nositel – podobný časované bombě – o ní neměl nejmenší tušení.

„Víme, jak informace vstupuje a jak vychází. Ale co se s ní děje v procesu, to je velká záhada. Je známo zatím jen málo, protože ještě nevíme, na kolik procent je lidský mozek prozkoumán. Je to případ, kdy praxe daleko předběhla teorii,“ – vysvětluje Majna Poljačenko, bývalá vědecká pracovnice Centrální výzkumné laboratoře psychofyziologie a korekce při KGB SSSR.

Do konce afghánské války technologie zombírování dosáhla tak vysoké úrovně, že často nebylo možné ani vytušit jakékoli zpracování osoby. Pokud v prvních letech války potřebovali na zpracování našich zajatých vojáků 7 – 8 měsíců, pak v posledních měsících na to stačila jen půlhodinka. Schéma bylo jednoduché: vojáka unesli z bojiště, s pomocí léků a psychologické taktiky ho zombírovali, pak mu způsobili nějaké viditelné zranění a vyhodili ho v blízkosti bojiště, jako by byl zraněn v boji. Voják se pak dostane ke svým, aniž by kdo tušil, že byl mezitím zajat. Rozpoznat v něm zombie je většinou prakticky nemožné.
Do hlubin podvědomí zajatce však byl uložen jasný úkol a v určitou chvíli působením kódového signálu se uložený program aktivoval a zcela paralyzoval vůli člověka. Ten, aniž by tušil proč, vykonal uložený příkaz, který by za normálních okolností nikdy nesplnil.
Do vojáků byly „nahrávány“ čtyři základní programy, a když byli osvobozeni, pracovníci tajných služeb je dělili do 3 – 4 skupin modifikovaného chování, které měli tito lidé v podvědomí uzavřeno v příslušných hypnotických blocích, jež se otevíraly jen při odkódování. V nejlepším případě byl tento člověk naprogramován tak, aby přenesl nějaké informace určitým osobám na druhé straně, tedy fungoval jako živá, ale nevědomá poštovní schránka. Lidem uloží do podvědomí určitou informaci a pak ho vyšlou do jiného regionu. Tam z něj informaci sejmou a veškeré stopy vymažou. Je z něj zase běžný člověk, bez jakéhokoliv vědomého kontaktu s touto informací. On sám k ní nikdy přístup neměl. Američané dlouho pracovali s řadou podobných programů v tomto směru a mají velmi dobré výsledky.
Ale cíle protivníka při zombírování vojáků nebyly omezeny jen na předávání informací. Měli se například dostat na určité místo a splnit tam konkrétní úkol ve stanoveném čase. Sám nositel této informace o tom ale nevěděl. V hloubi jeho podvědomí byl založen program na splnění určitého úkolu, včetně vražd veřejných činitelů nebo narušení důležitých operací.
Odborníci tajných služeb však často stáli před problémem, že v řadě případů se nepodařilo zjistit, jaký program byl do vráceného zajatce vložen. Když se totiž lékaři pokusili vědomí některých obětí otevřít, aktivoval se v něm program samolikvidace – vyskytly se poruchy v jeho organismu, které mohly vést až ke smrti. V takovém případě záchrana nebyla možná.
Nejen prostí vojáci se však stávali obětí zombírování. V Afghánistánu se mudžahedinové nechvalně proslavili pastmi na sovětské diplomaty a poradce. Zajatce pak přepravovali na tajné základny CIA v Pákistánu, kde z nich američtí specialisté zajímavé informace nejen vybíjeli, ale získávali je i metodou hypnózy a ostatními psychoaktivními medikamenty. To byla první fáze. Pak po zvláštním zpracování zajatci zcela vymazali paměť, takže z jeho osobnosti zůstala jen fyzická schránka s vědomím novorozence. A toho novorozence využili. 

"Po dlouhém sofistikovaném výslechu byly uplatněny technologie mazání paměti, aby člověk zapomněl na ty, kdo se ho ptali, i na otázky, které mu byly kladeny,“ – vysvětluje dále generálmajor Georgij Rogozin. – „Pro zachování jeho původního vědomí hned zkraje nahrávali všechno, co o sobě řekl, na magnetofon. Teprve po nějaké době dostal psychotropní injekci pod levou lopatku, pak pod uši a do mozku mu „nahráli“ potřebné informace, spojené s možným dalším jeho zapojením do činnosti zpravodajských služeb, například na území Sovětského svazu. Domů se vracel jako zakódované zombií. Ale hrozné bylo to, že sám postižený o tom neměl tušení.“

Veteráni domácích zpravodajských služeb přiznali, že jedno takové zombie, vysoce postaveného důstojníka, zachytili v poslední chvíli, když jeho program již začal pracovat. Ale obvinit ho nemohli. On totiž vůbec nechápal, co udělal.

"Člověk splní konkrétní úkol,“ – uzavírá generálmajor Rogozin, – „a pak nastoupí program amnézie. Už nikdy si nevzpomene.“

V pozdních 80. letech byl do jedné ze sovětských institucí (v té době byla na čele zkoumání psychoenergetických technologií a boje s neviditelnými diverzanty západních zpravodajských služeb) převezen důstojník ruské rozvědky, který uvízl v rukou amerických specialistů. Po vyšetření tohoto člověka vědci dospěli k závěru, že jeho paměť byla zcela vymazána. Jeho vlastní paměť byla vymazána pomocí hypnózy, a pak do něj byla vložena paměť falešná. Jako osobnost byl tento člověk prostě zničen.
Vymazali mu vše: kdo je, kde se narodil, žil, studoval, kdo jsou jeho blízcí... Vymazali celé schéma jeho výslechů. A pak do něj vložili paměť novou. Kdy se narodil, kde studoval, s kým se oženil – vše znovu.
Naštěstí američtí specialisté nestihli uskutečnit program zombírování tohoto důstojníka. Složitou a nebezpečnou operací ruské rozvědky se ho podařilo propašovat ze zahraničí zpět do Ruska. Metodou chemodialýzy mu vyčistili krev od psychofarmak. Poté, aby mu obnovili původní paměť, byly povoláni interní specialisté – hypnotizéři tajných služeb.
Jediné, na co si sovětský rozvědčík v hypnóze vzpomněl ze všech devíti dní svého zajetí, bylo něco jako nemocniční oddělení – úzká místnost a čtyři lidé, z nichž jeden mu právě píchal injekci. Právě v této chvíli dostal úkol. Ale v čem spočíval, se zjistit nepodařilo. Otevřít kód, aniž by hypnotizér znal kódovou informaci, samozřejmě nebylo nemožné.

"Pokud se někdo pokusí dostat se k této informaci z vnějšku," – vysvětluje generálmajor Rogozin, – „pak nic jiného, než temný nepochopitelný stav ze strany tohoto muže nedostane! Člověk jakoby se začal měnit ve zvíře, začíná psychický rozpad osobnosti."

Ale nebezpečí pro stát bylo v tomto případu příliš vysoké. Zjistit úkol bylo naprosto nezbytné za každou cenu. A tak povolali slippera, aby se pokusil o nemožné. Neměli ani fotografii, ani data, nic jiného než nějaké mlhavé vzpomínky. Přesto se mu podařilo do minulosti postiženého rozvědčíka proniknout. Existuje totiž technologie, kterou jsme už dříve zmínili, pomocí které může informační blok vstoupit do té doby, v ten den, v tu hodinu a v ty minuty do prostoru, kde došlo k události. Ruští specialisté použili tuto technologii, kdy člověk svým vědomím vstoupil do daného prostoru a celou situaci viděl jakoby shora. Viděl lidi, viděl zhypnotizovaného důstojníka, uvědomil si, jak se vyvíjela situace, slyšel, o čem s ním mluvili, jak ho vyslýchali. A výsledek? Obraz oněch dramatických událostí se podařilo obnovit téměř kompletně. Pod hlubokou hypnózou postiženému dokázal vrátil paměť!
V té době už měli specialisté KGB s takovou prací bohaté zkušenosti z války v Afghánistánu, kde pomáhali stovkám ruských vojáků vracejících se ze zajetí jako zakódované zombie, a nic o tom věděli.

V příloze k tajnému usnesení ÚV KSSS č. 13 – 47 o programu "Řízení živými objekty, včetně člověka" se uvádí: "...zahrnují se do seznamu informací zakázaných pro rozvoj a vydávání údajů o technických prostředcích – generátorech, ozařování – pro působení na chování a funkce člověka".
Toto tajné nařízení ÚV se objevilo v polovině 80. let minulého století. V té době vedení země už nejedno desetiletí investovalo obrovské peníze do výzkumu v oblasti kontroly osobnosti. Již v roce 1923 při Ústavu mozku pracovala komise pro řízené ovlivňování pod vedením samotného Bechtěreva. A při Jednotné státní politické správě bylo vytvořeno zvláštní oddělení pod vedením Gleba Bokiji. Jedním z cílů jeho práce bylo zkoumání distančního vlivu na biologické objekty. Během čistek na sklonku 30. let však byl zatčen a zastřelen. Verdikt zněl – „pokus o tajné ovlivňování nejvyšších sovětských vůdců“. Jak se po té tajnému oddělení podařilo pokročit v experimentech, není známo. Přístup k těmto materiálům měl málokdo.
Technologie snažící se manipulovat s lidským vědomím se ukázaly být smrtelně nebezpečné nejen nevědomým obětem, ale i samotným výzkumníkům. Příběh sám je obklopen celým řetězcem jejich záhadných úmrtí. Nejen v Rusku, ale stejně i v dalších zemích světa, kde se s těmito technologiemi experimentovalo, a lze se s úspěchem domnívat, že se experimentuje i nadále. Jmenujme jen několik jmen vědců pracujících na tajném americkém projektu "Modrý pták": Vimal Dadžibchaj byl nalezen mrtvý pod mostem v Bristolu, David Sands zemřel při výbuchu ve svém autě, Robert Greenhold se zabil skokem z mostu, Peter Pipel se otrávil výfukovými plyny ve vlastním autě, Colin Fisher zemřel od bodných ran, Anoda Šarid spáchal sebevraždu...
O účastnících v sovětském programu je toho známo méně. Výzkumy probíhaly pod neprodyšným krytím "Tajné", ale nemálo sovětských vynálezců přijalo první psychotronní útok na sebe...
Tak se obyčejná hypnóza proměnila v zombírování a vědecké pokusy s vědomím člověka ve vývoj nových zbraní. Psychotronních zbraní. Možnosti rozvědky XX. století se ukázaly být téměř nekonečné.


zdroj: И. Прокопенко: Штурм сознания. Правда о манипулировании сознанием человека
překlad: Vlabi


(©)2017 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

11 komentářů:

  1. Vďaka za článok. Osobne sa skôr prikláňam k názorovej strane, že v mozgu žiadne informácie uložené nie sú, a ten slúži iba ako prijímač, ktorý sa vie naladiť na tie správne frekvencie informačných polí vesmíru, niekedy aj na iné ako tie "naše". Pôsobenie priamo na mozog v snahe "zapísať" tam nejakú informáciu, je potom analogické snahe fyzicky napadnúť rozhlasového moderátora udieraním do rádia. Takže asi nám Prokopenko podsúva dezinformácie (v rámci infovojny)..

    s0lar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si myslím, že mozek funguje velmi podobně jako počítač - možná ty první pc se tak snažili i vyrobit. Má procesor i sběrnici, RAM(krátodobou pamět), ROM(i když po tomhle článku není spíše EPROM), Bios, sociální a kulturní operační systém v paměťovém médiu uvnitř, které obhospodařuje uložení do dlouhodobé paměti, síťové rozhraní(někdo zvládá to zemité po dátu, někdo to vzdušnější, někdo obojí), pak prostorovou zvukovku, superHD4K double grafiku a ještě nějaké to vylepšení navíc:-)
      nenimito

      Vymazat
    2. Solare,
      já se zase osobně domnívám, že i v mozku jsou uložené informace. Ovšem jedná se jen o část dat, která jsou potřebná pro fungování těla. Ono vědomí, jak ho nyní vnímám, je složeninou několika vrstev. A jednou z nich je právě vrstva vědomí těla. Toto vědomí by se dalo přirovnat tzv. PSI polím, o kterých tu na blogu již bylo pár článků. Tyto pole vznikají při překročení tzv. kritického množství jedinců (mravenci, včely, ryby, ptáci, ...). V případě těla jde o soubor buněk. Tento soubor je poté řízen právě něčím podobným, jako je ono PSI pole. I když vědomí opustí tělo (spánek, bezvědomí, OOBE), je toto schopné dále fungovat (v podstatě takové zoombie). Je schopné fungovat i při bdělém stavu, aniž by do jeho funkcí aktivně zasahovalo vědomí, které přežívá i po smrti těla. A to vše na základě zkušeností (mozek se naučil slyšet, chutnat, chodit, mluvit, atd.). Všechny tyto informace jsou uložené v mozku a po smrti zanikají (tato vrstva vědomí se odloupne) - naší podstatě - Vědomí již nejsou k ničemu.
      Informace nabyté přemýšlením se však ukládají jinam - jak jsi naznačil a naše vědomí k nim přistupuje jiným mechanismem, než je mozek.

      Vymazat
  2. Je varianta, že mozek sice informace z nejrůznějších zdrojů přijímá, zpracovává, vyhodnocuje a promítá do našeho vědomí a řídí tělo.
    Pak by přece nebylo v rozporu, že je možné ovlivňování.
    Počítač může čerpat informace z různých sítí, na které je napojen, ale zpracování dat a výsledné operace mohou být ovlivněny viry, změněným firmware, hacknutím atd....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale samozrejme. Len nie spôsobom ako to popisuje Rogozin. Fyzickým pôsobením na mozog by, pri variante že informácie tam nie sú uložené, bolo možné zmeniť spôsob ich interpretácie - príklad: červenú farbu vidím ako zelenú. No na takéto sofistikované fyzické zmeny v mozgu je naša technológia jednoducho príliš primitívna. V prvom rade treba vedieť ako mozog funguje, a to my nevieme. A preto je pravdepodobnejšie nefyzické pôsobenie - napr. hypnotické vnuknutie.

      s0lar

      Vymazat
  3. Možná i způsobem, jaký je popsán. Fyzické působení může přece vyvolat i nefyzické, stejně jako nefyzické se může projevit i v oblasti fyzické. Vzal bych do úvahy, že při fyzickém působení dochází i třeba nevědomky současně k nefyzickému - působením myšlenky, že něco chci změnit, ovlivnit...
    Tím nechci říci, že výše popsané postupy jsou reálné či nikoliv.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Súhlasím, len si nie som istý či sa stále bavíme o fyzickom vložení konkrétnej informácie.

      s0lar

      Vymazat
    2. Myslím že ano. Jen bych to vložení, o kterém píší, chápal někdy i volněji.
      Anebo jinak - aby nedošlo k nedorozumění: Co považuješ za fyzické vložení?

      Vymazat
    3. Z článku: "Pod speciální hypnózou, ne nutně pod energetickým vlivem, jen pod slabými proudy, které procházely po helmě na hlavě, se do mozku zajatých zapisovala určitá informace, příkaz, pokyn. Ta vstoupila až do hlubokých struktur mozku."

      Pochopil som to tak, že tú informáciu zapisovali skrz tú helmu.

      s0lar

      Vymazat
  4. To by asi možná (pokud ale vědí, co vše se skutečně odehrává) více posoudil neurolog s patřičnou odborností. Jako laik nevylučují, že proudy v přilbě mohou ovlivnit elektrochemii v mozku a způsobit, že některá informační pole se zablokují (přístup k nim) a přísun informací z jiných se otevře či zesílí. Nevím, jsem laik. Nevím, jen nevylučuji popsané postupy.

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím prostě, že i do mozku lze "něco zapsat". Jestli jen nějakým modulovaným proudem či jiným způsobem či kombinací různých způsobů, nevím.

    OdpovědětVymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.