Psychotronní zbraně 1

Před časem jsme na těchto stránkách zveřejnili rozhovor s generálmajorem Borisem Ratnikovem (ZDE, ZDE, ZDE), který v letech 1991 – 1995 působil jako zástupce náčelníka Hlavního velení ochrany prezidenta RF. Dozvěděli jsme se řadu informací o historii výzkumu psychického působení na dálku a jeho využití v rozvědce a i o některých případech z jeho osobní praxe.
Psychotronní zbraně nejsou technologií úplně současnou, protože výzkum na tomto poli probíhá již celé století. Výsledky původních snah lékařů a vědců, zabývajících se zkoumáním lidského mozku a snažících se nalézt příčiny duševních onemocnění, byly postupně převzaty strukturami rozvědky a v průběhu času se staly neviditelnou zbraní současnosti.

V tomto materiálu vybraném z knihy I. Prokopenka Útok na vědomí. Pravda o manipulaci vědomí člověka vám nabízíme další informace z této oblasti, které trochu blíže osvětlují tuto děsivou technologii využívanou v naší současnosti a možná – i na nás.

Dá se říci, že rokem 1945 sice skončila viditelná podoba světové války, ale pod povrchem stále pokračuje. Jen je to válka trochu jiná. Polem, o které se bojuje, už nejsou města, území nebo moře, ale – vědomí lidí. Přitom nemám na mysli obyčejný ideologický boj s jeho informačními válkami, ale o totální kontrolu nad vědomím i podvědomím jednotlivých vojáků protivníka, stejně tak i obyvatelstva celých zemí. A v tomto boji jsou všechny prostředky dobré a – bohužel – těžko zjistitelné.
O psychotechnologiích a psychotronních zbraních se dnes už poměrně dost píše. Neviditelné paprsky pronikající jakýmkoli materiálem, schopné najít svou oběť třeba na konci světa a podřídit ji své vůli... Už jen pomyšlení na takové zbraně probouzí strach.
V současnosti už jsou podrobně rozpracované a dlouhodobě odzkoušené metody, jak se dostat do vědomí určitého člověka, aniž by si toho všiml, a zjistit zde jakékoli uložené informace, anebo ovlivňovat jeho chování.

Psal se rok 1991. Prezident Jelcin právě dokončoval svou první oficiální návštěvu USA. Mimo pozornost tisku přitom proběhlo náhlé zmizení tajemníka Rady bezpečnosti Ruska Igora Skokova, který byl členem delegace. Vydal se tehdy na neformální setkání s jedním z bohatých lidí Ameriky – Grinbergem. V průběhu rozhovoru vypil šálek kávy a sklenku vodky. Po té se mu udělalo nevolno, a když to jeho doprovod zjistil, rychle ho odvezl na ruské vyslanectví.
Řeklo by se – to se může stát. Ale pokud se to stane v nepříliš přátelsky naladěné zemi vysokému důstojníkovi tajné služby – a je třeba říci, že v té době byl Skokov pokládán za jednoho z nejvlivnějších lidí v Kremlu – je nutné k takové události přistupovat jako k diverzi.
Kvůli prošetření případu se po návratu do vlasti tajná služba Hlavního velení ochrany prezidenta nevydala za oceán, ale do jistého tajného objektu v Rusku - Výzkumného ústavu aplikované experimentální psychologie. Vypráví o tom generálmajor státní bezpečnosti, bývalý zástupce náčelníka Hlavního velení ochrany prezidenta Boris Ratnikov:

„Podařilo se nám uskutečnit dálkový dohled na Grinberga, o němž on pochopitelně neměl tušení. A tak byla odhalena příčina podivného „onemocnění“ Skokova. Ukázalo se totiž, že ve Státech si chtěli vyjasnit mechanismus přijímání rozhodnutí nového prezidenta. Zjistit, nakolik Rada bezpečnosti tento mechanismus ovlivňuje, jaké slovo kdo ve věci má, na koho je třeba v případě hledání spojence obrátit pozornost. A aby tyto informace získali, v kávě Skokov dostal psychotronní látku. Ta se následným působením alkoholu aktivovala a Jurij „onemocněl“. Ostatní už byla rutina...
Distanční ohledání situace skrze ponor do vědomí Grinberga provedli naši speciálně vyškolení agenti. Jsou jedničkami ve světě. V tajných službách se tomuto druhu agentů říká „slippeři“. Veškeré informace o nich jsou přísně utajeny. Známo je o nich jen pár všeobecných informací: například to, že doba jejich „práce“ nesmí překročit 40 minut. Jinak hrozí velké riziko, že kontaktér zešílí.“
 
Jak takový slipper pracuje? Leží na jakémsi panelu. Postupně pomocí psychotechniky upadá do první fáze hypnózy, pak do druhé a konečně do třetí. V tomto stavu otevře oči a ukáže se mu fotografie toho, k němuž se má dostat. Je nezbytné, aby ten v tu chvíli spal. No a pak si s touto osobou „pobeseduje“.  Slippera po celou dobu kontaktu s cizím vědomím sleduje složité elektronické zařízení a jeho stav průběžně vyhodnocuje. Proniknutí do cizího vědomí natolik slippera pohltí, že se mění i jeho tvář. Pokud bychom v tuto chvíli na něj měli možnost pohlédnout, viděli bychom zcela jiného člověk – toho, v jehož vědomí se právě noří. Dokonce mluví i jeho jazykem.
Jak bylo řečeno, slipper ke své práci potřebuje kvalitní fotografii člověka, do jehož vědomí se má dostat. Proto ruské tajné služby vždy bedlivě sledovaly v průběhu prvomájových a říjnových manifestací na Rudém náměstí všechny novináře, fotografy a televizní štáby, kteří se snažili detailně zachytit tváře lidí na tribuně. Tam stáli členové ÚV, mezi něž patřili nejen vrcholní představitelé státu, ale i například velitelé okruhů, flotil, vzdušných sil a další lidé, kteří znali mnohá důležitá státní tajemství. Techniku dálkového dohledu totiž nepoužívá jen ruská rozvědka...
Podle některých informací ovládají slippeři i schopnost podle pokynu vyjít ze svého těla a usadit se ve vědomí zadaného objektu a vést s ním „rozhovor“. To je velmi nebezpečná zbraň současné neviditelné války, avšak o podrobnostech se patrně nikdy nedozvíme.
Vypráví generálmajor KGB, který v letech 1993 – 1996 působil ve vedení Služby bezpečnosti prezidenta Ruska, Georgij Rogozin:

„Je možné vstoupit do vědomí jiného člověka a vést s ním dialog. O něčem ho přesvědčit, od něčeho ho odradit. Moderní psychotechnika dovoluje velmi mnohé. Dokonce můžete dát slipperovi pokyn „jít“ s tímto člověkem do minulosti. A my jsme se tak dostali až 156 let zpět. Je možné „jít“ i do budoucnosti; v průběhu našich experimentů jsme se tak podívali 40 let dopředu. To všechno bylo velmi zajímavé a jsem přesvědčen, že pokud bychom dnes tyto experimenty zopakovali a pokusili se vidět zítřejší den, našlo by se velké množství ne zrovna nedůležitých lidí, které by to rovněž velmi zajímalo. Jenže vzhledem k tomu, že veškeré tyto metody jsou dnes vyvíjeny v prostředí soupeření a dnešní konflikty jsou mezivládní, mezistátní, není pochyb o tom, že se tyto technologie používají, a tak ještě nenastal čas o nich otevřeně psát.“
 
Podprahovému působení jsou vystavováni především lidé na významných postech. Generálmajor Rogozin například věří, že nepřiměřeně velké ústupky Gorbačova západním zemím v roce 1988 při jednáních v Ženevě a pro mnohé z jeho okolí naprosto nepochopitelné a nečekané prezidentovo chování, lze vysvětlit hypnotickým působením prezidenta Reagana na jeho podvědomí. Podle řady odborníků americký prezident ovládal techniku hypnotického působení na lidi ve svém okolí a k navázání kontaktu s jejich podvědomím používal takzvané „metody dlouhé ruky", což se navenek jeví jako velmi srdečné prodlužování stisku rukou. Tehdy v Ženevě se oba prezidenti měli setkat jen na 10 minut, protože vše bylo dlouho předem předjednáno a domluveno. Šlo pouze o oficiální podání rukou před fotografy. Místo toho však schůzka trvala bezmála hodinu a Reaganovi to umožnilo dosáhnout zcela jiného výsledku.
Mimochodem – v současnosti se objevila nejedna úvaha na podobné téma ohledně prezidenta Putina, protože mnozí západní politici si nedovedou jinak vysvětlit jeho úžasný vliv na kohokoli v jeho okolí. Kouzlo osobnosti?
Řada otazníků zůstává i kolem jednání o sjednocení Německa v roce 1990. Sovětská delegace tenkrát přijela s nekompromisním rozhodnutím nedovolit, aby se NATO dostalo na území bývalé NDR. Na této verzi dlouhé měsíce pracovalo velké množství odborníků a byla pro sovětskou delegaci závazná. Tento postoj zde rezolutně přednesl i Gorbačov. Po následném dlouhém jednání však prezident Bush pronesl tyto věty: „Ale Federativní republika Německo je suverénní stát, tudíž takovým bude i sjednocené Německo. A jako takové v souladu s Helsinskými dohodami má právo si své spojence vybrat". Na což Gorbačov naprosto neočekávaně odpovědět: „Ano, souhlasím.“ Celá sovětská delegace zůstala ohromena. Dalekosáhlé důsledky této věty, které pro další roky ovlivnily prakticky celý svět, jsou dostatečně známé…
Proč se tak stalo? Někteří tvrdí, že to byla vědomá Gorbačovova zrada. Nabízí se tu však i jiné vysvětlení – že toto vrcholně důležité rozhodnutí se neobešlo bez zásahu do vědomí sovětského prezidenta za pomoci slipperů nebo jiných metod distančního působení na vědomí.
Kdo ví…

- pokračování -

zdroj:
И. Прокопенко: Штурм сознания. Правда о манипулировании сознанием человека

překlad: Vlabi

(©)2017 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.