Jak jsem nepoznal pomoc Vesmíru

Obsah tohoto článku opět, jak jinak, berte jen a pouze jako moje osobní poznání, které se sice v mém případě jeví jako reálné, nicméně nemusí jít nutně o záležitost platnou pro každého člověka a každou vzniklou situaci.

Posledních asi sedm let jsem se snažil pracovat na své - pro mě nejproblematičtější - charakterové vadě. Alespoň tak jsem to vnímal. A to na abnormální vznětlivosti, často vedoucí k nekontrolovatelným výbuchům vzteku. Domníval jsem se, že asi je mým aktuálním úkolem s tím něco udělat. Myslel jsem si, že mi Vesmír/Univerzum/Tvůrce/Bůh, či jak je libo, připravuje stále pořád a dokola situace, které jsou spolehlivým spouštěčem mých extrémních emocionálních výlevů. A bude tomu tak až do té doby, než se naučím svůj vztek ovládat, krotit.

Chyba lávky!

Dařilo se mi někdy více, jindy hůře, ale celkově jsem přes velké vynaložené úsilí neviděl žádný posun a zůstával cholerikem, kterému bylo radno se vyhnout, když "došlo na věc". Měl jsem ze sebe pocit, který musel mít Don Quijote de la Mancha, když bojoval s větrnými mlýny.

Díky moudrosti jednoho úžasného člověka jsem ale měl možnost si uvědomit, jakým zásadním omylem bylo to, jak jsem si myslel, že se mnou Vesmír mluví a proč.

Moje cholerická povaha a mé nekontrolovatelné výbuchy vzteku nebyly žádnou životní zkouškou, v které jsem se měl naučit s nimi pracovat. Kdepak. Dokonce naopak. Bylo ode mne fatální chybou tyto výlevy nějak kontrolovat, nebo dokonce tlumit, o což jsem se po celou dobu snažil. Jen jsem si tím zadělával na velký zdravotní průšvih, který by mohl časem vést až ke vzniku rakoviny či jiné fyzické, psychické nebo neuronální nemoci. A možná i hůř.

Problém totiž spočíval v tom, že se ve mně hromadila záporná energie. Ale pozor, zápornou nemyslím špatnou, zlou, temnou, ale pouze opačnou-vyvažující energii ke kladné, která opět nemá nic společného s dobrem apod. Prostě jen plus a mínus. Záměrně se vyhýbám pojmům nečeského původu, stejně tak pojmům ze všech možných nauk, které se tímto zabývají. A tato energie, byť proudící, se hromadila a stále ještě hromadí ve spodní půlce mého energetického systému. A protože i zde platí, že všeho moc škodí, tak tuto kumulující se energii moje tělo potřebovalo nějak ze svého energetického systému dostat. Jenže jsem neuměl pracovat s energií (a ani dnes v tom nejsem ještě ani začátečník), proto mi Vesmír POMÁHAL a POMÁHÁ tím, že mi do cesty staví situace, které ve mně vyvolají výbuchy vzteku a tím ze sebe tuto nadbytečnou energii vypouštím! Pokud by tomu tak nebylo, moje tělo by muselo onemocnět.

Čili vůbec nešlo o nějakou výuku, jak jsem si to chybně po celou dobu vykládal, ale o POMOC VESMÍRU v dobách, kdy jsem si nebyl vědom toho, jak se věci ve skutečnosti mají, a kdy jsem tedy nemohl začít vědomě pracovat na pokusech harmonizovat průchod a koloběh energií mým energetickým systémem.

Hromadění energie je u mě způsobeno jistými bloky. Tyto bloky nemusejí mít nutně původ v nedávné minulosti, nýbrž třeba v dávném dětství, nebo dokonce i v životech minulých. Pravděpodobně je možné tyto bloky odstranit i metodou vizualizace či něčím podobným, kdy je cílem tzv. rozpuštění bloků, ale domnívám se, že to celý problém neřeší a bloky se časem zase vrátí. A to z důvodu, že k  jejich rozpuštění nedošlo objasněním a hlavně pochopením důvodu, proč vůbec vznikly. Podle mne až teprve potom může dojít k jejich trvalému odstranění. Než k tomu však dojde, je možné alespoň "provizorně" nadbytečnou energii ze systému odvádět různými metodami, například už zmiňovanou vizualizací, čímž pak odpadne potřeba ji "odpouštět" výbuchy vzteku. Nejenom, že takto lze energii modulovat a vypouštět v podobě, která může harmonizovat okolí, ale Vesmíru odpadne dřina s mojí maličkostí a nebude třeba mě neustále stavět do cesty situace, které mě rozpálí do běla, což, jak si lze snadno představit, okolí zrovna moc neharmonizuje :-)
Kolikrát jste slyšeli nechápající povzdech:
"Takový hodný člověk to byl! Nikdy ho nikdo neslyšel křičet na druhé, rozčilovat se. Celý život se na druhé usmíval a rozdával dobrou náladu. A přesto umřel na rakovinu!"
Ezoterici v tom mají jasno: "Dostihla ho karma!"
A přitom to celé může být úplně jinak.

Takhle nějak jsem se asi tvářil, když mi to všechno došlo :-)

aktualizace (konec dubna): Tak zhruba po čtvrt roce mohu potvrdit cca 90% úbytek situací, které v minulosti pravidelně spouštěly výbuchy vzteku. Přičemž moje cholerická povaha zůstává nezměněna. Tygrovi tedy sice zůstaly pruhy i nadále, ale už ho nic nenutí cenit zuby :-)

(©)2017 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.