2. 3. 2015

ZKÁZA VELKÉ TARTÁRIE 7


- předchozí část -

Občas se můžete setkat s názorem, že podivné krátery na celém území západní Sibiře – ale nejen tam - jsou stopami po atomovém bombardování. Což vám samozřejmě bude znít naprosto ulítle, ale dnes už mnozí nepochybují o tom, že tu existovaly technologie, které lidstvo neovládá dodnes. Jakou zbraní byla například tajemná Archa úmluvy, o níž se můžeme dočíst v Bibli? Byla to zbraň sonická, jaderná, biologická, bylo to komunikační zařízení nebo snad vesmírná encyklopedie? 
I Tartárie má svá zbraňová tajemství. Například v artilerii.



Akademik Alexej Kungurov, který se dlouhodobě zkoumáním neobvyklých stop na povrchu celé oblasti západní Sibiře zabývá, tvrdí, že v rozvoji dělostřelectví existují jisté nesrovnalosti: všechno totiž ukazuje na to, že okupanti původní technologii degradovali, protože nepochopili základní princip. To potvrzují závěry i jiných badatelů, například Konstantina Raldugina. Ten přišel s velmi zajímavou myšlenkou, která řeší otázku položenou Kungurovem. A to: Proč raná dělostřelecká zařízení byla dokonalejší než pozdější, proč spolu se zvládnutím umění výroby měděných hlavní s ocelovým jádrem se pokračovalo v používání kamenných koulí atd. Jeho vysvětlení se zdá fantastické jen na první pohled:

Slyšeli jste o nadzvukových kinetických zbraních? Podstata je v tom, že pokud se podaří rozjet třeba jen nevelkou částečku do nadzvukové rychlosti, pak při její srážce s překážkou nebo při jejím zničení se uvolní velké množství energie. Zrnko velikosti rýže je pak schopno při dostatečné rychlosti zničit daleko větší objekt.
Má to jen jeden háček: jak takové rychlosti dosáhnout? Možné řešení tohoto problému by bylo pomocí použití čtvrtého fyzikálního stavu hmoty – plazmy. Pokud se kolem letícího předmětu vytvoří plazmový „kokon“, je možno ho urychlit do rychlosti několikanásobně vyšší, než je rychlost zvuku.
Vyzbrojeni tímto poznatkem se můžeme nově podívat na archaickou měděnou (bimetalovou) zbraň nabíjenou z hlavně „kamenným“ jádrem kulovitého tvaru.

Dělo – měděné s ocelovým jádrem, střela kamenná. Jistě vás napadne, že pokud uměli odlévat děla, proč do něj neodlévali i koule? Kámen je křehký a na zhotovení velmi náročný, takové vlastnosti minimalizují jeho jinak jistě úžasné vlastnosti. Přitom odlít kouli z kovu není žádný problém. Ale oni ne... „Kamenné“ koule! 
Jenže co když to není obyčejný kámen, ale kámen-piezoelektrický krystal. Koeficient piezoelektrické účinnosti leží mezi 60 a 90 % a to znamená, že libovolná kinetická energie působící na stlačení krystalu, se může přeměnit na elektrickou až z 90 %.
Pamatujete na piezoelektrické vlastnosti krystalických minerálů?
A víte, že měď je hned po zlatu výborný vodič?
Takže... Měď, elektřina, piezoelektrický jev, nejspíš ještě několik dalších neznámých, nebo prostě jen nepovšimnutých "ingrediencí", a všechno přestane vypadat tak fantasticky. Kdo tohle znal, mohl používat bimetalovou „trubku“ na rozpohybování projektilu do nadzvukové rychlosti, a výrazně tak zvýšit účinnost svého dělostřelectva.

Okupanti nepochopili skutečný účel měděných děl. Pětruša I. dokonce přikázal přelít všechny církevní zvony na děla. Myslel si, že jeho děla pak budou pracovat také tak jako u „divochů“, které pokořil. Ale nějak mu to nevyšlo. Nevěděl totiž, že ne střelný prach je třeba nasypat do hlavně, ale něco jiného, něco, co vytvoří impulzy pro výstřel střely. Proto v průběhu času se od mědi ustoupilo, což je naprosto logické. A koule začali lít z oceli, což je také naprosto logické. A rozvoj dělostřelectva pokračoval po úplně jiné cestě.
Tohle celé chápejte jako verzi toho, jak vysvětlit pár zdánlivých nelogičností: zjevné zvládnutí vysoké technologie lití dělových hlavní a... kamenné koule.

Na základě zhora napsaného možná někoho napadne: Není tohle důvod, proč na teritoriu Ruska je tolik kráterů o průměru do kilometru, o jejichž původu si lámou hlavy všechny vědecké elity? Nemohly by to být následky střelby z „měděných trubek“? Nadzvukových kinetických zbraní?

Poznámka na okraj: Obyvatelé Tartárie odlévali sochy z litiny s tloušťkou stěny pouze 1 – 2 cm. Říká se, že v moderním slévárenském zařízení lze dosáhnout takových výsledků za podmínky odlévání pod vysokým tlakem, ale naši současníci prakticky nejsou schopni zopakovat něco z toho, co získali okupanti od podmaněného národa. Není to tak dávno, co kvůli rekonstrukci rozebírali Vítězný oblouk v Moskvě. Málem to skončilo neúspěchem. Naši vědci a technici nedokázali obnovit starověkou tenkostěnnou litinu, protože sami něco takového neumí. 
.... 

Ale vraťme se k tomu, co bylo řečeno v úvodu: někteří badatelé přičítají rychlý a úplný zánik Tartárie a zároveň vznik bezpočtu kulatých jezer v oblasti západní Sibiře události, na níž se zúčastnilo vysoce výkonné dělostřelectvo, jiní to přičítají meteorickému roji a další se přiklánějí k možnosti masívního jaderného bombardování.


Nasvědčovala by tomu i ona „jaderná zima“, o níž jsme se zmiňovali v jedné z předchozích částí. I zmizení lesů na obrovském území by mohlo být důsledkem obrovské jaderné katastrofy. K novému osídlování Sibiře došlo až kolem poloviny 19. století, kdy případná radiace území byla na přijatelné úrovni. Přesto někteří badatelé připomínají epidemii nádorových onemocnění a také velké rozšíření cirkusového předvádění nejrůznějších zrůd, k čemuž došlo právě v druhé polovině onoho století.
Na území jihozápadní Sibiře najdeme i obrovské, přesně kruhové propadliny, které nezalila voda, ale jsou dnes už zarostlé vegetací. Jejich rozměry a nápadný tvar jsou zřejmé zase až při pohledu zhora. Alespoň dvě ukázky: (u města Jemanželinsk, 54.714860, 61.378501, průměr 13,5 km):

 
a (u města Sarapul, 56.456404, 53.924517, průměr 900 m).


V této souvislosti je však mimořádně zajímavá Čebarkulská pevnost (54.978713, 60.343679), která byla postavena v letech (1736 – 9). V sedmdesátých letech se stala baštou Pugačovových vojáků. Dnes už neexistuje a o jejím umístění si lze učinit představu pouze na základě nerovností v terénu a také podle původních plánů. Na snímku je naznačeno její pravděpodobné umístění.


Podle historických pramenů tu nejprve vznikla pevnost a kolem ní postupně rostlo osídlení. V takových případech vždy město vyrůstá podél hlavních komunikací vedoucích do pevnosti. I když později některé domy jsou nahrazeny novými, silnice zůstávají na stejném místě. Je to jasně patrné na uspořádání měst, která vznikala tímto způsobem: i když původní pevnost později zanikla, architektonické řešení zástavby v sobě její pečeť uchovalo. Samotné město Čebarkul však naprosto ignoruje fakt, že na daném místě někdy nějaká pevnost byla! Centrum města je úplně jinde, hlavní trasy vedou k současnému středu města a na starou pevnost neberou žádný ohled. A nejen to: k místu, kde kdysi stála, nevede vůbec žádná cesta! Zato v těsné blízkosti jasně rozeznáváme neobvyklou kruhovou proláklinu o průměru 430 metrů.
Závěr vidím jediný: pokud čebarkulská pevnost kdysi existovala, pak byla zničena spolu s okolním osídlením, které bylo v její bezprostřední blízkosti. Současné město Čebarkul bylo postaveno nově na tomto místě, ale stavělo se na čistém drnu až v 19. století, to je po odeznění katastrofy. Proto zničené stavby včetně pevnosti neměly žádný vliv na jeho plán, na položení jeho centra a směry jeho hlavních komunikací.
Jelikož u zatím známých zbytků pevností bylo patrné, že vždy byly postaveny na rovném terénu (už kvůli fungování vodních příkopů), je s podivem, proč v tomto případě tomu tak není, protože přinejmenším celá jedna strana by musela být budována ve svahu. A tak zbývá si odpovědět na otázku, co tu bylo dříve: kráter, nebo pevnost?

A vyberme ještě jednu zajímavost, která se k tomuto tématu váže.
Na jižním Uralu je několik zvláštních míst. Nepočítám-li horu Jamantau, o níž tu byla řeč už dříve, pak zmiňme ještě Velký Šelom.


Velký Šelom - satelitní snímek a panoramatický pohled

Co je na něm zajímavého?
Jakoby mu nahoře něco chybělo, nezdá se vám?
Vrchol hory i její svahy - a podobně je tomu i u dalších hor v okolí - jsou jedno velké kamenné moře z žulových nezvětralých kamenů. 



A mnohé z nich vypadají takto:


Část toho, co chybí vrcholu Velkého Šelomu, by mohlo být tady:


Jako obrovské projektily, které přiletěly od Velkého Šelomu a zabodly se do okolních svahů. Všechny ukazují jedním směrem - k jeho vrcholu...
A to nemluvím o tom, že zdejší oblast je neslavně proslulá podivnými nevolnostmi turistů, kteří se zde zdrží příliš dlouho...
No nic, půjdeme dál.



aktualizace (vytaženo z diskuze):
Upozorňuji na velmi zajímavou konferenci na půdě Ruské akademie věd, která je průlomová (někdo "nahoře" dal zjevně zelenou na institutionalizaci dosud potlačované vědy): "Vodíková bomba pod nohama a pod ropnou ekonomikou" -

http://leva-net.webnode.cz/products/vodikova-budoucnost-lidstva-prevratne-zasedani-vedecke-rady-ruske-akademie-ved-exkluzivne/
Nejsem si jistý, zda to může vysvětlit kráter v centru Jekatěrinoslavi, ale kruhové jezírka a jezera ano.
Podstata je jednoduchá - kolský vrt dokazuje že všechny geologické teorie složení země jsou absolutně mylné (ví se desítky let, nemluví se o tom, práce o kolském vrtu vydána jen v 5000 ks výtisků), podstata mnoha procesů je spojena s pronikáním vodíku od jádra zemskou kůrou k povrchu (včetně tvorby vody, ropy - ropa je abiotická a obnovuje se). Nebezpečí je v tom, že vodík se hromadí pod zemí, může explodovat, plus je v tom, že je ho tolik a vyvěrá v takovém objemu, že tím lze řešit energetický problém lidstva. Mluvil ještě o souvislosti s JE, nebezpečí výbuchu poblíž nebo pod elektrárnou (Černobyl), pár se jich nachází na vodíkově aktivních místech. Proces vyvěrání vodíků není stejnoměrný ani v čase, ani v prostoru, jsou zlomy a periody aktivity.
Za sebe dodám - aby to fungovalo, musí se vodík v jádru země stále tvořit nový, a to je možné jedině z éteru, což potvrzuje teorie kosmologické teorie Acjukovského a dalších vědců, populárně-vědecké přednášky o tom má Zolotarjov.
Vystupoval tam ještě jeden vědec, nějaký jaderný fyzik, který chtěl teorii Larina (geologie založená na vodíkové teorii, která se potvrdila měřením) vyvrátit měřením neutrin nebo čeho, došel však k tomu, že ji potvrdil. 

Hox
 
- pokračování -


http://kadykchanskiy.livejournal.com/127704.html
http://www.kramola.info/vesti/letopisi-proshlogo/kak-pogibla-tartarija-chast-1

http://www.kramola.info/vesti/letopisi-proshlogo/kak-pogibla-tartarija-chast-2
http://www.kramola.info/vesti/neobyknovennoe/kak-pogibla-tartarija-chast-6
http://www.kramola.info/vesti/neobyknovennoe/kak-pogibla-tartarija-chast-7

http://vk.com/topic-46471651_27921384  


(©)2015 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

12 komentářů:

  1. Tak tohle jsem přečetl jedním dechem. Ty staré technologické vychytávky mě hodně zajímají, protože je v nich zřetelně vidět dozvuk nadsmyslové moudrosti, na kterou se bral při výrobě všech věcí ohled. (stejně, jako je dozvuk této moudrosti vidět například v lékařství, které se postupně nerozvíjí, ale naopak degraduje díky odklonu od duchovní moudrosti - "babských rad"). Není divu, že společnost, která se orientovala víc a víc pouze na to hmotné, si s tím neví rady a už vůbec to nedokáže sestrojit. A ty krátery vypadají taky zajímavě, koneckonců i na Védách se píše, že minimálně jeden velký jaderný konflikt tu v nedávné době byl. Děkuji za další střípky a jsem hodně zvědav, až bude seriál hotov :-) Na kolik dílů to ještě vidíš?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Spííídy,
      v plánu jsou ještě tři díly. Nicméně v ruštině je obrovské množství dalších velmi zajímavých materiálů, o kterých se u nás neví. Kdyby se našel někdo, kdo dobře rozumí mluvené ruštině - na což si já netroufám - mohl by třeba titulkovat videa, nebo alespoň psát jejich obsahy. To by bylo skvělé!!!

      Vymazat
    2. Moje ruština je v začátcích, trénuju se posloucháním Pjakina a dalších, překlady možná za pět - deset let :D Jinak myslím, že takovéhle seriály pro začátek a seznámení s tématem bohatě stačí. Průměrně vytížený člověk stejně nemá na víc čas a tahle délka je tak akorát stravitelná :-) Ale zkus napsat Ireně, která titulkuje pro Leva-Net, třeba by do toho šla, nevím, jak moc je vytížená.

      Vymazat
  2. Opět bych si dovolil několik svých postřehů.
    Nadzvukovou sonickou zbraň by asi chtělo specifikovat trochu lépe, většina dnešních ručních střelných zbraní vystřeluje projektily rychleji než zvuk a umí to dokonce i některé vzduchovky.
    Souvisí s tím i zmínka o plazmě, jako pátém skupenství hmoty. Znám pevné, kapalné a plynné, jaké je to čtvrté?
    A zmínka o dělech s měděnými hlavněmi - není to nějaký omyl? Snažil jsem se hledat na internetu, ale žádnou zmínku o měděných dělech jsem nenašel, pouze o bronzových.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skupenství opraveno.
      Nejsem expert, ale z článku jsem pochopil, že se nejedná o úsťovou rychlost projektilu (tam jí opravdu i kdejaký "flusbrok" překročí), nýbrž o rychlost v okamžiku dopadu/nárazu. Též se psalo o "několikanásobně vyšší", čímž se nemyslelo třeba 2x.
      Jinak podobný systém (projektil krytý plynem nebo něčím takovým) se tuším dnes používá u některých torpéd (označení mi vypadlo z hlavy), která ve vodě pak dosahují neuvěřitelné rychlosti a cíl tak nemá čas na reakci.

      Vymazat
    2. Proto jsem psal, žy by tu zbraň chtělo popsat přesněji.
      PS: tam ji a ne tam jí. Proč to pořád píšete dlouze?

      Vymazat
    3. Anonyme,
      ruský originál trvá na tom, že naši "nevědomí" předkové používali měď (+ litinové jádro). Možná proto, že v jejich dělech byla důležitá elektrická vodivost použitého kovu a cín ji výrazně snižuje? Ale to jen moje domněnka.

      Vymazat
    4. Vážený pane anonyme,
      společně s Vlabi jsme se dohodli, že vzhledem k vašemu zcela očitému zájmu o kvalitu našich článků a taktéž ke zcela evidentním vědomostem v oblasti pravopisu českého jazyka, bychom vám rádi nabídli spolupráci ve formě konzultací k připravovaným článkům. Takto byste se mohl přímo podílet na již snad alespoň gramaticky bezchybných textech.
      Máte-li zájem, ozvěte se, prosím, na kontakt uvedený v postranním panelu.

      Vymazat
    5. add torpéda - superkavitace, torpédo dosahuje rychlosti téměř 400 km/h, např. ruský Škval

      Vymazat
    6. Jejda díky.
      Přesně tento systém torpéd jsem měl na mysli, jen jsem, hlava dubová, zapomněl, jak se jmenuje. Věděl jsem, jen že to začíná na "Š" :-) A nebyl jsem si jist tím vakuem, ale jsem rád, že jste tu kavitaci zmínil.

      Vymazat
  3. Ještě by se naskytovala možnost toho že se kamená koule mohla chovat jako dumdum. Odkazem na železo mohl být jakýoliv železu podobný kov, vyrábět hlavně, také bimetalové provedení by bylo problematické, takto totiž by vznikl elektrický článek, který by obě části hlavně v určité době sežral.

    Tím po čem se možná díváte je jiný typ střeliviny, možná střelná bavlna nebo něco na její způsob. Takovéto krátery neudělá klasická artilerie, možná tak jaderná, ale byla by ještě možnost že se jedná o zhroucené podzemní struktury, pokud je podloži oblasti vápencové, nebo obsahovalo ložiska plynu, mohla by vzniknout takto.

    OdpovědětVymazat
  4. Ten satelitní snímek vypadá jak pokus o pyramidu, či nedokončení pyramidy. Anebo zničení....

    OdpovědětVymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.