15. 8. 2013

O delfínech, telepatii a tak...








Michal se někde cachtá s delfíny a nám nezbývá než tiše závidět...
Tak alespoň něco z "delfíní" literatury. Tohle asi neznáte: nabízím ukázku z životopisné knihy Nikolaje Levašova Zrcadlo mé duše.
Vlabi


V létě 1987 Jurij a několik osob z jeho skupiny, u kterých jsem provedl transformace mozku, navštívili delfinárium Batumski. Tam se jim povedlo dostat se k delfínům po skončení veřejných ukázek. Moderní věda soudí, že delfíni mezi sebou komunikují pomocí ultrazvuku. Je to naprosto mylný koncept. S pomocí ultrazvuku se delfíni ve vodě orientují! Mají totiž poměrně špatný zrak. Mezi sebou komunikují... telepaticky! Z toho důvodu je možné ihned odhadnout, jaký druh „výsledků“ moderní věda může obdržet, pokud bude zkoumat intelekt delfínů pomocí studia zvuků, které vydávají.
V Jurijově skupině byla jedna žena, Natalia A., která byla s delfíny ve vodě, a napadlo ji požádat je mentálně o pomoc. Ihned k ní připlaval delfín, přesněji řečeno samice jménem Lada, jak se dozvěděli později. Lada byla vůdkyní onoho malého uskupení delfínů. Když Natalia pokračovala ve vysílání telepatických zpráv, Lada s radostí vstoupila do kontaktu a začala vyprávět, jaké mají v delfináriu těžké podmínky, protože jejich „trenéři“ nerozumějí, že se dorozumívají telepaticky, a požadují po nich provádění směšných kousků, které musejí vykonávat, aby dostali najíst.
Lada prozradila mnoho informací o životě její skupiny v zajetí a o tom, proč se delfíni v zajetí dožívají podstatně kratšího věku než na svobodě. Zkrácení jejich života je výsledkem ztráty jednoty s oceánem spíše než ztrátou svobody. Světové oceány akumulovaly enormní potenciál životní síly skrze miliardy let a delfíni, jsouce na svobodě, jsou neustále v kontaktu s bio-polem oceánu, které jim pomáhá optimalizovat jejich vitální funkce. Navíc hejno delfínů na svobodě vytváří skupinové bio-pole, které jim s tímto úkolem napomáhá dále. Je také zajímavé, že delfíni odeženou a občas i usmrtí útočící žraloky čistě skrze zasazení silného psi-úderu pomocí skupinového bio-pole. Tak využívají svůj bio-potenciál také jako formu obrany. Lada sdělila mnoho detailů o jejich běžném životě v delfináriu, a když Natalia začala tyto detaily sdělovat „trenérům“, byli šokováni. Nechápali, jak může vědět, že před dvěma dny udeřili Ladu přes čenich (skoro jsem napsal „obličej“), nebo že před čtyřmi dny jim dali staré shnilé ryby a čerstvé si odnesli domů. Ubohý ošetřovatel si nedovedl vůbec představit, že „hloupé“ zvíře je schopno telepatického sociální kontaktu s lidmi a sdělení takovýchto detailů.
Bylo mi líto, že jsem do delfinária nejel také, ale je pravda, že mne nikdo nepozval. Po návštěvě delfinária Jurij a Natalia přijeli do Kyjeva a při této příležitosti mi Natalia vyprávěla o jejích kontaktech s Ladou. Navrhl jsem telepatický kontakt na dálku a tak jsem se s Ladou „potkal“ také. 
Toto všechno zřejmě vypadá velmi podivně a pro mnoho lidí jako nemožné. Ale velmi brzy, po několika měsících, nastala situace, která realitu telepatického kontaktu s delfíny potvrdila. Na podzim 1987 Lada nečekaně navázala telepatický kontakt a sdělila, že se přišla rozloučit. Malé množství rtuti vniklo do bazénu a ona nešťastnou náhodou spolkla jednu kapku. Tento kov je smrtelně nebezpečný jak pro lidi, tak pro ostatní zvířata a jeho požití má obvykle smrtelné následky. Z toho důvodu Lada iniciovala telepatický kontakt. Neměl jsem adresu nebo číslo delfinária Batumski, ale Natalie měla; zavolala ošetřovateli a ten potvrdil, že před pár dny skutečně k úniku rtuti do vody došlo. Rozhodl jsem se Ladě pomoct, a jediný způsob, jak toho dosáhnout, bylo kompletní rozložení všech částic rtuti v jejím těle. Pokusil jsem se to udělat.... a uspěl. Později ošetřovatelé potvrdili, že Lada je opět v pořádku.
Během našich komunikací s delfíny vyšlo najevo, že navázali telepatický kontakt s jinými civilizacemi ve vesmíru již před dlouhou dobou. Jediná „civilizace“, s níž se jim navázat kontakt nepodařilo, byla humanoidní civilizace zde na Midgard-Zemi! Není ironické, že jeden intelingetní druh selže v pokusu navázat kontakt s druhým inteligentním druhem na téže planetě jen z toho důvodu, že ten druhý je tak nezlomný ve svých mylných konceptech, jimž příroda „musí“ podléhat, že se promění ve slepého hlupáka, údajně majícího větší patent na znalosti Velkého Projektu Přírody než kdokoliv jiný nebo příroda sama. V minulosti se delfíni pokusili navázat telepatický kontakt s lidmi. Vyústilo to ve vznik Delfického kultu na Krétě a na jiných místech Středozemí, ale pouze telepaticky nadaní jedinci, hlavně ženy, byli schopni navázat kontakt mezi dvěma inteligentními druhy na Zemi, které následují značně odlišnou evoluční cestu. Proto byla symbolem tohoto kultu mladá žena tančící s delfínem ve vodě.

Příběh delfínice Lady měl zajímavou dohru. Když jsem se na podzim 1987 setkal s Olgou Sergejevnou T., která o kontaktech s Ladou věděla, požádala mě, abych jí s ní zprostředkoval telepatické spojení. Lada s radostí nový kontakt přijala a Olga Sergejevna všechny své rozmluvy s Ladou zaznamenala v psané formě. Na konci roku 1987 mi dala tyto zápisky k přečtení. Zaznamenala vše velmi věrně, bez zkreslování nebo zveličování. Nejzajímavější byly její otázky. Většina z nich byla o její rodině, co se stane s jejími syny, s ní a jejím manželem apod. Lada všechny její otázky zodpověděla, ale byl jsem velmi překvapen její reakcí na podobné otázky směřované na ni. Řekla Olze, že je stále ještě dítě – namísto využití možnosti komunikace k prohloubení vzájemného porozumění obou světů a sdílení informací mezi lidmi a delfíny strávila čas kontaktu, zabývajíc se osobními zájmy. Delfín Lada se ukázala více duchovně vyspělá než žena, se kterou konverzovala. Toto neznamená, že Olga Sergejevna je špatná nebo hloupá osoba. Jak Lada poznamenala, je jednoduše stále z duchovního hlediska „malé dítě“.
Duchovní a morální vyspělost není spojena s věkem nebo vzděláním, ale je to odraz stupně jeho vývoje, který je určen činy a mírou porozumění člověka. Je přirozené, že různí lidé jsou na různém stupni tohoto vývoje, a to nezávisle na jejich věku nebo vzdělání. V tomto případě duchovní vyspělost delfína Lady se ukázala být vyšší než duchovní vyspělost člověka Olgy. Naše názory na sebe samé ne vždy odpovídají skutečnému stavu věcí, a pokud bude člověk setrvávat v tomto stavu slepoty, bude prvním, na koho dopadnou důsledky a poté – na zbytek živého světa. A zatímco člověk setrvává ve slepé ignoranci, delfíni, druhá inteligentní rasa na Midgard-Zemi, jsou vybíjeni pro maso nebo jen pro zábavu. Máme se jako lidstvo nad čím zamýšlet, není-liž pravda?



3 komentáře:

  1. Milé a krásne tvory, ďakujem za články.
    Ano, určite sa bude naša schopnosť telepatického príjmu a vysielania zvyšovať. "Eto normaľno..." vraví Ivan.
    Pred pár mesiacmi som sa stala prijímačom, a poviem vám je to sranda. Dostanete do hlavy vetu, síce neviete čo má znamenať ale ona tam trčí :-)
    Často pochopíte čo vám bolo oznámené trošinku neskôr. Nevadí. Tretie ucho je šnek-špirála, má hlbšiu spojitosť s šišinkou mozgovou.
    Tak už som TICHO aby ste si mohli vychutnať TICHO s delfínmi či bez :-))
    http://www.novebohatstvi.cz/2013/08/stredem-zvuku-je-ticho_6.html

    B

    OdpovědětVymazat
  2. Chlapec Saša -indigo dieťa/?/ hovorí, že naša reč je pre delfínov pomalá, majú záťaž vydržať nás počúvať. Im to "myslí a spína " oveľa rýchlejšie. B

    OdpovědětVymazat
  3. Právě jsem se vrátil domů. Řeknu vám, je to nádhera. Ať kouknu, kam kouknu, všude klid, nikde se krom listů na stromech, ovcí a krav v ohradě nehne. Jemně tu cvrkaj cvrčkové a občas ten ptáček něco špitne. 100% platí - všude dobře, doma nejlépe. Já už jsem prostě přesvědčený o tom, že vím, proč bydlím tam, kde bydlím. Zážitky jsou jedna věc, ale osobní harmonii s okolím ničím nenahradíš.

    V souladu k tomuto článku, za který Vlabi, stejně jako za všechny ostatní, moc děkuji dodám osobní, tudíž k nezaplacení, zkušenost.
    Nechci se tu ohánět společnými fotkami s delfíny, neboť mnozí by to jistě vzali jako vychloubání, proto jen písemně.
    Měl jsem to štěstí, ale i čest, setkat se s delfíny jak ve svém přirozeném prostředí - moři, i s delfíny žijícími v zajetí - v delfináriu.
    Měl jsem původně v úmyslu na to napsat celý článek, ale koukám, že o delfínech se tu již v několika psalo, takže to zhustím do komentáře.
    Ačkoliv soukromé plavání s dvěma delfíny (Fionou a Schrekem) byl opravdu neuvěřitelný a ničím nenapodobytelným zážitkem, tak setkání s jejich volnými kolegy byla doslova emocionální atomová bomba.
    Jak jsem v pozdravu uvedl - kdo "vidí" možná z fotografií postřehne, že oba delfíni byli pravděpodobně odchyceni na moři, nikoliv vychováni od mala v zajetí. Důvody neznám - mohlo jít o odchyt zraněných, nemocných či jinak ohrožených jedinců. Podle chování, ale i morfologických znaků (hřbetní ploutve) bylo patrno, že jeden se se svým nuceným prostředím ještě zcela nevyrovnal a možná ani nevyrovná. Druhý byl velice uvolněný a přátelský a nenechal si ujít jedinou možnost podrbání. Řeknu vám, dotýkat se jich způsobilo, že se moje pusa rozšířila do velikosti, kterou by mohl závidět i Mick Jagger, což je patrno i na fotografii - a to jsem vybral tu, kde jsem se asi nadechoval, takže úsměv (podle mne škleb) byl ještě v mezích bezpečných pro vás. :-) Jejich kůže je ... je .... no nemám k čemu to popsat, zkrátka delfíní - na dotek velice příjemná. Fiona mě, ale i ostatní z rodiny povozila po bazénu, kdy jsme se jí drželi za hřbetní ploutev. To vám byl takový cvrkot, že mi slaná voda tekla z nosu ještě druhý den. Nebudu to nikterak dále rozepisovat. Zkrátka pohyb byť krátký byl pro každého z nás zážitek, který nikdy nezapomeneme.

    Emocionálně na mě ale mnohem více zapůsobilo setkání s delfíny na otevřeném moři. Bohužel díky velkým vlnám jsme k nim nemohli do vody, ale i vidět je ze vzdálenosti jen několika málo metrů způsobilo, že mi slzy vyhrkly proudem a i teď při vzpomínce na toto setkání jsem na měkko. Myslím, že to souvisí s informacemi z článku od Vlabi.
    Pokud bude zájem, mohu na blog plácnout několik dalších fotografií. Jen podotýkám, že na googlu je jich mnoho a v daleko lepších okamžicích. Nicméně fotky, které pořídila manželka, se týkají našich osobních zážitků a ty na googlu nenajdu.

    Dění v současném Egyptu si možná vyžádá samostatný článek. Musím se rozkoukat a uklidnit své střední ucho, protože stále se se mnou všechno houpe - na moři, vlnách, ale i pod nimi jsem strávil hodně času, což se zapsalo do mého rovnovážného ústrojí. :-)

    Bylo tam nádherně, ale jsem rád, že už jsem doma.

    OdpovědětVymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.