26. 8. 2013

Jím, jíš, jí, jíme, jíte, jedí

Už zpočátku blogu jsem chtěl napsat článek, kde bych se pokusil zamyslet nad stravou člověka. Ale ohledy, abych příliš nerozvířil až do nedávna zdejší klidné vody, jsem to odkládal na neurčito. Konečně jsem si však udělal v mnoha věcech jasno a neopodstatněné ohledy házím za hlavu. Můj samotný názor na danou věc, myslím, není nic proti ničemu, nikoho nekritizuji ani nikomu nic nevnucuji, snažím se být co nejvíce objektivní. To, že článek dočtete do konce, je jen vaše rozhodnutí a vaše adrenalinové riziko s tím, že předem oznamuji, že za jediný správný způsob stravy považuji upřímné naslouchání svým chutím a potřebám a je jedno, zda to před snědením létalo, plavalo, spadlo ze stromu, rostlo na poli nebo se plazilo přes silnici.
Asi každý, kdo toto čte, se alespoň jednou v životě setkal s někým, kdo se považuje za vegetariána, vegana, frutariána, "masáka", všežravce, "cukráře" či jakkoliv ještě jinak a to každá z vyjmenovaných skupin se dá dělit na "ortodoxní" a příležitostnou. Další speciální skupinou jsou "pránisté" či "sluníčkáři" (oficiální název neznám) a o nich snad taky bude zmínka. Vysvětlovat jednotlivé pojmy (až na poslední dva zmiňované) není třeba. Každý, kdo si svůj jídelníček jakkoliv přizpůsobuje svým potřebám a hlídá si, co jí (a je to tak správné), činí tak z několika možných důvodů. Ty hlavní dva jsou, že jedni to dělají kvůli svému zdraví, svému tělu a druzí z přesvědčení, že strava živočišného původu je na úkor jiných forem života. V tomto článku se budu zabírat tou druhou skupinou, protože s pohnutkami té první myslím nelze nic jiného, než souhlasit. Ještě k té první skupině - je třeba si ale zároveň uvědomit, že ani tato skupina nemusí vždy konzumovat to, co jejich tělu prospívá, ať z důvodu neznalosti či nevědomosti fungování jejich vlastního organismu, protože každý fungujeme s drobnými obměnami danými mnoha vnitřními a vnějšími faktory, nebo z důvodu neznalosti či neochoty uvěřit, že v potravinách se mohou (a světe div se, skutečně tomu tak je) nacházet látky životu nejenom neprospěšné, ale dokonce jedovaté.
Tak ale teď už k té druhé skupině (ortodoxního charakteru), která svojí veškerou stravu (vesměs rostlinného původu) konzumuje s tím, že nebudou a ani nechtějí podporovat mnohdy brutální chov a hlavně zabíjení zvířat. Pokud to napíšu takto, nelze ani nic namítat. Kdo má alespoň trochu empatie a zvířata mu nejsou lhostejná, jistě se dokáže vcítit do myšlení takových lidí a umí je i proto pochopit.
Ale ruku na srdce, opravdu si myslíte, že všichni lidi na světě by se mohli živit třebas jen potravou ryze rostlinného původu? A tím nemyslím jen z hlediska osobního přesvědčení, ale i z hledisek geografických či ekonomických a v neposlední řadě i z hlediska fungování osobního metabolismu. I když zhruba naše těla vypadají obdobně (dvě nohy, dvě ruce, dvě hlavy :-) , atd. ) , tak jsme každý jedinečný a neopakovatelný v drobnostech, ale i charakteru. A právě ty drobnosti mohou rozhodnout, zda vaše tělo je schopné přijímat tu či onu potravu. Za všechny příklady stačí jeden - tzv. faraonova pomsta. Nebudu to sáhodlouze rozepisovat. Ano mám na mysli přizpůsobení se organismu vnějším vlivům. Pak stačí tělo vystavit vlivům jiným (např. geografické umístění) a náhle je se stravou byť ze stejného, třebas rostlinného původu, problém. A to se jedná o změny relativně malé dané například druhem místních bakterií, na které tělo jednoduše není přizpůsobeno.
Daleko ukázkovějším příkladem, kdy si člověk prostě nemůže dovolit ten luxus vybírat si potravu, jsou národy žijící ve velmi specifických podmínkách. Zmíním například Eskymáky. Opět podotýkám, nic v článku není a nebude myšleno ironicky. Umíte si představit pravděpodobně velice krátký život Eskymáka, který by se z přesvědčení rozhodl být veganem? Nebo z druhého pólu spektra - člověk vlastnící pouze kousek rýžového pole a žádný jiný zdroj obživy nemá. Ani má bujná představivost není schopná si jeho linku života představit v případě, že by se rozhodl, že bude na maso, nebo jen na sladké, případně že se stane frutariánem. I v případě zázraku v podobě úderu Thórova tvořitelského kladiva, které by v mžiku oka jeho políčko zvětšilo na stonásobně velkou ohradu plnou nadité zvěře, si nejsem jist, zda by jeho organismus byl schopný ze dne na den zpracovávat živočišnou stravu.
Matěj u Petra nedávno zmínil, že člověk nemá v trávicím traktu enzymy, schopné štěpit masitou potravu. S tím souhlasím a nesouhlasím zároveň. Abych mohl jen souhlasit, musela by věta znít, že někteří lidé nemají enzymy schopné rozkládat maso. Stejně jako je pravdou, že někteří lidé nemají enzymy schopné zpracovat mléčnou bílkovinu. Mohli bychom tu rozvést diskuzi, kdy bychom se dohadovali, zda schopnost zpracovávat danou stravu je vrozená či získaná a zda ji lze během života měnit. Je to naprosto stejná situace, jako když jsme se (a dnes myslím tomu není jinak) ve škole učili, že tělo není schopno si vytvářet všechny esenciální aminokyseliny (základní stavební kameny těla), a proto je potřeba, aby ve stravě byly obsaženy i živočišné složky, které narozdíl (prý - nejsem si tím zcela jist) od rostlinné všechny aminokyseliny obsahují. Můj ničím nepodložený názor je, že správným výběrem rostlinných produktů lze docílit, že tělo nakonec všechny esenciální aminokyseliny buď získá, nebo si je (v rozporu s výukou a oficiálně šířenými poznatky) dokáže vytvořit. 
Od tohoto dílčího tématu není daleko k dvěma nahoře zmíněným skupinám, které pracovně nazývám pránaři a sluníčkáři. Většina z vás si tu asi dokáže představit, co se pod tímto mým označením skrývá. Ano, první skupina se živí takzvanou pránou, což je dejme tomu energie získaná z okolí, díky které v případě správného přeprogramování buněk je tělo schopné si všechny potřebné stavební, ale i ostatní látky vyrobit. Obdobný princip využívají sluníčkáři, kteří vše potřebné umí získat jen díky slunečním paprskům vnikajícím do těla hlavně zkrze oči. Vím, je to těžké si představit, a osobně nikoho takového neznám, nicméně to nevylučuji, nezesměšňuji a nechávám si otevřená zadní vrátka pro všechny alternativy. Každopádně v případě pravdivosti se jedná o složitý a hlavně zdlouhavý a jistě na vůli náročný proces.
Že na přechod z jednoho druhu stravy na druhý nemusí stačit i relativně delší doba, jsem se mohl přesvědčit na vlastní oči, kdy jedna moje zákaznice ve věku cca 17 let se z přesvědčení stala ze dne na den ortodoxní vegankou. Vydržela to bezmála dva roky, pak její tělo zkolabovalo a musela být okamžitě transportována do nemocnice na umělou intravenózní výživu. Od té události již vegankou není. Ani tímto nechci, aby to vyznělo, že mám něco proti veganům či vegetariánům. Naopak. Mnohých si vážím. Ale na druhou stranu je jich velká část, která si moje sympatie nevysloužila. Nikoliv tím, že konzumují něco jiného než já, ale proto, že neustále poukazují na to (vyčítají), že jedině jejich strava a způsob života je to jediné správné a že všichni ostatní jsou necitelní ke zvířatům, jejichž těla jsou používána k potravě lidí. Neodpustí si jedinou možnost jízlivých poznámek mířených do řad "masáků" a všežravců. Pochopitelně pravdou je, že všechny skupiny "strávníků" jsou čas od času napadány ironickými slovy od těch "od vedle". To však neomlouvá nikoho z neochoty či vyloženě neschopnosti brát druhé takové, jací jsou.
Možná to pro některé "rostlináře" (myšleno v dobrém - jen souhrnný název) bude neuvěřitelné, ale znám moc príma lidi, které dle mých hodnot zcela jistě lze nazvat duchovními, a přitom nemohou bez masa být. Nikoliv psychologicky, ale opravdu fyzicky jejich tělo živočišné bílkoviny v potravě nutně potřebuje a dává to náležitě najevo. Bylo by, a hlavně na netu je to denně vidět, jednoduché říci, že takový člověk ještě nepostoupil dále (kam?) a že není hoden vyšších dimenzí či postupu ve svém vývoji.

Mým názorem je, že ať člověk požívá stravu jakékohokoli původu, neopravňuje ho to k tomu, aby si myslel, že jedině on je ten, kdo koná správně, případně to dokonce ostatním vnucoval. Osobně vím starou bačkoru o tom, jak funguje tělo toho kterého, proč konzumuje to či ono. Nevnucuji mu žádný z "jediných správných" receptů na stravu, protože ho neznám. Plně každého, co se stravy týče, respektuji a v žádném případě ho neodsuzuji ani nepovažuji za vyspělého nebo naopak za duchovní novorozeně na základě povahy jeho jídelníčku.

Nepovažuji totiž ani tak za důležité co jíme, ale to jak to jíme. Přičemž do toho "jak" zahrnuji celý proces výroby či růstu potravin včetně zasetí, sklizně, výkrmu, porážky, přepravy, uskladnění atd. atd.

to, co zde hledáme, na talíři nenajdeme
Strava je tak složité téma, že by se dalo pokračovat v souvislostech s osudem (zvířat), Teslovým Zero Time (rostliny vs. zvířata), umění porážky zvířat uvedené v SAV, kompatibilita člověka a potravin s přihlédnutím na geografické umístění jejich vzniku a mnoho dalšího a velice zajímavého, ale rád přenechám místo i vám ostatním v komentářích za předpokladu, že se to nezvrhne jako leckde jinde v přesvědčování o jedinečnosti toho či jiného směru.

Do které skupiny patřím já, je pravidelným čtenářům tohoto blogu již známo a pro ty neznalé - sám sebe řadím do pytle s nápisem "všežravec" s upřednostněním všeho, co obsahuje dostatek cukru jako jsou třeba buchty :-)



(©)2013 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

13 komentářů:

  1. Nuž ja si myslím, že treba užívať plodov zeme podľa hesla :
    "Je tak múdry, že vie čo je správne a užíva čo je mu dobré".
    Narodila som sa matke v 40tke, a bola som krpaté bejby. V 12tich mesiacoch som začala sedieť, tzv. anglická nemoc. Pchali do mňa v jasličkách žltky s cukrom,rybací tuk a som tu, silná,zdravá.
    Robí mi problém užívanie mäsa, kvôli zabíjaniu zvierat. A musím ho v terajšom čase jesť, lebo po úraze som stratila svalovú hmotu a bielkoviny z mlieka mi nesvedčia. Ak konzumujem čokoľvek, ďakujem sa za jedlo. Predstavujem si prácu ľudí okolo potraviny, a zvieraťu poďakujem že môžem prijať jeho telo a s ním silu.
    Vynechala som už párkrát /najdlhšie cca 4 mesiace/ mäso, takže odľahčujem organizmus. Opačne - nerobila mi dobre a nemala som rada zeleninu, ovocie. Teraz sa snažím o vyváženosť.
    -- Odpočívam v strede , toť všetko. --
    Viem, že zas príde chvíľa kedy mäso pozastavím, lebo sa nájde náhrada. Býva to práve vo chvíľach keď s "témou" nebojujeme.
    B

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj všem,

    Michale další vynikající článek, jenž budu sdílet. :-) Toto téma se mi periodicky vrací, takže jsem střídavě všežravcem a střídavě vegetariánem, podle toho, jak to zrovna cítím (a o tom přesně tenhle článek je). Dřív jsem chtěl už učinit nějaké to "velké" a definitivní rozhodnutí, jak teda budu jíst do konce života - ne; prostě jím tak, jak to zrovna mé tělo vyžaduje. Nebo se snažím, aby oběd byl alespoň z jednoho zvířete, když už, nikoli ze tří (když má mé svědomí zrovna problém, ale uznávám, že záleží na úhlu pohledu a na všech těch faktorech, co Michal poctivě vypích). A souhlas s B, s tím posledním odstavcem obzvlášť - vůbec vše se líp řeší, když se to zrovna neřeší. :-)

    P.S.: Agresivnější ortodoxáci (třeba vegani a vegetariáni) bohužel většinou bývají přesně takovými těmi "duchovními" pozéry, kteří se považují za víc než ostatní, což je škoda. Ale to už bych opakoval již řečené...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Patriku,
      předně tě tu rád opět vidím. A teď tu vypíchnu něco, s čím se asi mnoho lidí nepopasuje a zařadí mě do skupiny pokrytců. Je mi to jedno.
      Týká se to onoho svědomí, které se kroutí při pomyšlení na zvířata, která jsou na jatkách, ale i v chovu sužována stresem a jejich život není zrovna peříčko.
      Nemyslím si, že následující věty budou nějaký alibismus či omlouvání svých postojů. Alespoň sám před sebou se v tomto cítím upřímně a to je pro mne nejdůležitější.
      Pokud sedím u stolu a na talíři mám třebas to kuřecí stehýnko, nejsem ten, kdo ta zvířata choval v nevhodných a nedůstojných podmínkách, nejsem ten, kdo projektoval jatka tak, že mnohá z nich jsou spařena za živa, nejsem ani ten, kdo se tam na to v klidu dívá a dělá "jen" svou práci.
      To jak, se k týraným zvířatům chovají lidé, s nimiž přicházejí do styku, není moje vina, ale rozhodnutí a volby právě těch, kteří trápení způsobují.
      Já si potraviny kupuji (pokud nemám zrovna možnost si je sehnat od soukromých zdrojů, kde jsou většinou podmínky pro zvířata zcela někde jinde) nikoliv z důvodu podpory takových "moderních" chovů, nýbrž z důvodu vlastní obživy. Osobně necítím žádnou zodpovědnost za činy druhých, za to jak se chovají a je mi i jedno, zda toto ostatní vidí jinak.
      To by každý musel cítit i vinu za to, že z jeho daní jsou financovány armáda a zbraně, které zabíjí.
      Neznamená to, že mi není chovaných a pro potravu lidí zabíjených zvířat líto, ale to, že nehodlám přejímat důsledky chování druhých.
      To, že přestanu konzumovat potraviny živočišného původu neznamená, že se změní postoj lidí k chovaným zvířatům. Změnit se musí každý sám.

      O podmínkách a dalo by se říci rituálech, které by měly porážku každého zvířete (ale i třebas stromu)předcházet by si zasloužily svůj vlastní článek. Uvidíme.

      Vymazat
    2. Ja to beriem i takto(a myslim ze vecsina ludi co su vegetariani to beru-prezentuju zle a z duchovnostou to nema nic spolocne)..ak nechcem jest zvieratka je to skor o sucite a nesuhlase stym ako sa snimy zaobchadza.Strava je rozhodne dolezita no priamo je dolezita hlavne pre telo...aby sa telo citilo dobre.Podporuje to psichycku pohodu a citovu vyrovnanost ktore su potrebne ak chcete stupat.Nieje tovsak priamo zaruka ze duchovne budete stupat-je to iba vytvaranie si lepsich podmienok pre tu moznost stupania.Dalo by sa tomu povedat zvisovanie vibracii stravou spolu z primanim energie slnka,zeme atd. Nieje teda priamo dolezite co jete ale ako sa vdaka tomu citite-telom i myslou.Chore telo a nepokojna mysel tomu hladaniu a primaniu energii moc nepomaha.Rozhodne je to ale iba cast,treba si tu energiu potom este udrzat.No daleko najdolezitejsie je podla mna tu energiu dokazat znasobit..ale to je uz asi mimo a na inu debatu.

      Vymazat
    3. No snad este dodam kto film nevidel alebo si to chce pripomenut pekny film o tom.. http://www.uloz.to/hledej/?q=celestinske%20proroctvi%20cz%20avi

      Vymazat
  3. Michale,

    nejprve dovol, abych vyjádřil svůj respekt vůči Tobě! A teď už zas jen a jen díky za další inspirativní myšlenky, kterou mou hlavou doposud neprobleskly. Fakt mě ještě nenapadlo se na to dívat takhle...těším se na článek! :-)

    Patrik

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Patriku prrrr!
      Upozornil jsem, že nemám patent na rozum a všechno jsou jen mé názory a dohady ničím nepodložené. A navíc, dříve určitě, ale nyní s ohledem na druhé mi takovéto veřejné vyjadřování respektů trošku vadí. (pochopitelně ber to v dobrém)

      A zrovna můj osobní postoj, že nehodlám přejímat zodpovědnost za konání druhých (pochopitelně ve výchově dětí budou výjimky) je v kontextu se současným proudem těch, kteří se řadí do tzv. "probouzejících se" či snad už dokonce do "probuzených", docela zásadního charakteru a nerad bych někoho v tomto ovlivňoval. Opravdu nevím, zda to je či není správné z pohledu zákonů Univerza. Jen to tak cítím.
      Stejně tak jiní cítí, že je to přesně obráceně (vztaženo k příkladu lidská strava vs. zvířata).
      Osobně si ale opravdu myslím, že postavení sebe sama mimo celý masozpracovatelský kolotoč neřeší samotnou podstatu - přístup konkrétních lidí k druhým bytostem. Tím, že by najednou všichni přestali jíst maso, by sice (možná) zmizela podstatná část chovů, jatek a tím by na minimum klesl počet v zajetí chovaných a poté porážených zvířat, ale lidi jako takoví, by se nezměnili. Jen by se to navenek toliko neprojevovalo - neměli by možnost. Ale dost možná by se potom o to více "vybíjeli" na svých blízcích, na druhých lidech. Možná. A možná taky ne.
      Jak jsem uvedl - kvůli tomu, že naše daně jsou okrajově použity i na zabíjení lidí (armáda a zbraně - důvody nechám nyní stranou), také nikdo nepřestane chodit do práce jen proto, aby toto dále svými daněmi nepodporoval. Je to pro mě naprosto stejný případ. To že budu stát mimo "něco", neznamená, že to "něco" změním. To musí lidé na tom "něco" se přímo účastnící.

      Vymazat
    2. Nechal jsem se trošku unést, protože si jednoduše vážim lidí, co přemýšlí jinak a nebojí se to prezentovat. :-) Já také netvrdím, že je správné zrovna to, co říkáš, ale zarezonovala se mnou ta analogie s daněmi na armádu, poněvadž je to za mě docela trefné a nutí mě se na to podívat zase jinak... a pokud by o tom vznikl samostatný článek, myslím, že to téma si to zaslouží.

      Vymazat
    3. Ty jedeš, no nazdar,já nic, já muzikant,hihi.Se divím,že tě ty kravičky neroznesly na kopytech,koukal ses jim někdy do očí, čéče Michale,se nestačím divit,co z tebe leze za duchovno,to je léééééééééééégrace :).Opět symbolika,abys nemyslel,že Ti přeji, aby po tobě dupaly kravky,ha.

      Vymazat
    4. Ter fry:
      Bez komentáře.

      Vymazat
    5. ter fry,
      nevíš prosím, kam se poděla Terezka?

      Vymazat
    6. Milá Vlabi,Terezka je jak v Jiříkově vidění,nestačí se divit,je stále tady,jen vám se nelíbí to co říká.Nepovažuje se za Boho-Universu rovnou,aby si myslela,že dokáže dodávat mrtvolám vibrace(viz Michalův bůček s vibrací brokolice,pěkná blbost,hihi).Ovšem nepohrdá ani neodsuzuje,jen je smutná,toť vše.Zdar a Sílu v našem dílu

      Vymazat
  4. Bylo by super, kdyby se k tématu vyslovil taky nějaký odborník - tedy komunikátor se zvířaty. Já jsem si v této souvislosti vzpomněla na nezapomenutelnou knihu Penelopy Smith, přední světové učitelky mezidruhové telepatické komunikace, Duše zvířat a lidí.
    Už jsem o ní někde na netu psala, ale opakování je matkou moudrosti. Takže nabízím z této knihy úryvek.

    Při návštěvě jedné švýcarské farmy mě zaujal veliký kotec s králíky umístěný uvnitř vzdušné stodoly mezi ostatními zvířaty. Nejdříve jsem si myslela, že zdejší králíci jsou společníky lidí. Z počtu těchto kotců a jejich umístění ve stodole jsem však záhy pochopila, že králíci jsou zde pěstováni na maso. Představa, že tato krásná zvířata mají být jednoho dne zabita a zkonzumována člověkem, mě vůbec netěšila. Rozhodla jsem se, že se jedné králice zeptám, jak se na to dívá ona.
    Podívala se na mě a bez rozmýšlení odpověděla: „ Mám tady dobrý život. Mám výtečnou společnost – ostatní králíky, koně, opodál ptáky, krávy, lidi i další zvířata, která do stodoly chodívají. Jsem dobře krmená, denně dostávám spoustu čerstvého sena a mám pohodné lůžko. Sluníčko na mě svítí a mám výhled na okolní pole a na vrány na obloze. Jsem ve spojení se svými příbuznými – divokými králíky – a tak vím, jaký mají ve srovnání se mnou těžký život, když se musí den co den chránit před útoky predátorů. Jsem tady šťastná. Do smrti se mnou bude zacházeno dobře.“
    Pak jsem se té králice zeptala, co říká na to, že bude jednou snědena člověkem. Její odpověď mě překvapila:
    „Každý z nás bude jednou zkonzumován,“ pravila. Zdejší koně, krávy i ty. Každého jednou někdo sní.“
    Její odpověď mě zaskočila, a tak jsem řekla: „ Moje tělo nikdo jíst nebude. Nebudu umírat coby potrava jako ty a ostatní zvířata.“
    „Ale ano, budeš. Každý bude. Důležité však je, aby ses až do smrti ze života těšila.“
    V konečném důsledku se všechna těla stávají potravou pro další druhy nebo formy života v onom obrovském recyklačním systému zvaném Země. Všichni jsme součástí sítě života, k níž patří i smrt a rozklad. Mé tělo sežerou červy nebo jiní drobní tvorové, rozloží se v půdě nebo bude spáleno na popel, který druzí využijí k životu.
    Jak mě však poučila ona nádherná králičí učitelka: "Důležité je, aby ses až do smrti ze života těšila."

    OdpovědětVymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.