Zase jsme o něco zbohatli

Změna výpočtu ukazatele hrubého domácího produktu byla u nás doprovázena určitým údivem. Některým lidem se nezdá, že do našeho bohatství jsou nově započítávány kupříkladu služby lehkých děv a provozování vykřičených domů. 
Nechtějí pochopit, že ukazatel typu HDP funguje podobně jako rychloměr. Ukazuje rychlost jízdy, nikoliv její směr.
Ideálem tržní ekonomiky je zpoplatnit veškeré služby, které si lidé poskytují. Pouze v případě, že každý člověk musí za všechno platit, společnost jako celek bohatne.
Vezměme banální příklad. Pokud manželé žijí spokojeně a vzorně se starají o své děti a rodiče, hrubý domácí produkt to nezaregistruje. Jestliže navíc ještě konzumují ovoce a zeleniny z vlastní zahrádky a léto tráví na dece u blízké říčky, naše bohatství nijak nevzroste.

Multikulturalismus - je to to pravé ořechové?

Zdůrazňuji, že tento článek není myšlen rasisticky. Nemám nic proti žádnému slušnému člověku, přičemž mi je buřt jakou má barvu kůže či jakého je vyznání. Důležité je, že uvádění jeho víry do stylu života NESMÍ znevýhodňovat, utlačovat či jinak znevažovat jiného člověka. Za touto hranicí moje tolerance nekompromisně končí.

Dnes mi přišlo toto mailem. Obyčejně zprávy končící "pošli dál", případně "když přepošleš dalším 5 lidem, splní se ti přání" okamžitě mažu, ale tentokrát udělám výjimku. Snad i proto, že mi v týdnu pod ruku náhodou spadl zákon České národní rady na ochranu zvířat proti týrání (Předpis č. 246/1992 Sb.). Nepíšu to proto, že bych chtěl debatovat o humánnosti porážky zvířat, nýbrž kvůli jedné části v tomto zákoně, konkrétně paragrafu 5f. Části, která se tam tak nějak vetřela prý kvůli speciálním potřebám církví a náboženství - buďme upřímní, kvůli muslimské a židovské komunitě žijícím a vesele se rozrůstajícím (nejenom) v České republice. A co že mně to (krom obsahu samotného) vadí? Když to řeknu laicky, tak to, že si skupina lidí z jednoho konce světa (a to nejenom geograficky, ale i mentálně, politicky atd.) sbalí saky paky, přivandruje na druhý konec světa a nehodlá se přizpůsobit tamnímu zažitému stylu života. Naopak, přizpůsobují se jim lidé, co jsou tam dávno doma, přizpůsobují se jim dokonce tamní zákony. A to způsobem, s kterým se většina (pokud jsou s dopadem takto upravených zákonů konfrontováni) nepopasuje. V našem konkrétním případě - minimálně eticky. O benevolenci a upravování zákona, včetně jeho dodržování, co se nepřizpůsobivých spoluobčanů týče, ani nemluvě. Když je někdo nepřizpůsobivý, tak ať se vrátí, odkud přišel, ne?

Celé mi to připadá, jako by se třeba zajíc nasáčkoval do vlčí smečky a ta se mu musela se vší parádou přizpůsobit. Kde to jako jsme?

18.9. - Chemtrails aneb "Bebe dobré ráno :-("

Dnes jak vidno, jsou obzvláště vhodné podmínky pro tvorbu tzv. contrails. Ovšem my, chemtardi (jak nás všeznalí a kdekým placení trollové nazývají), víme své a bohužel úsměv na tváři z "nádherně vymalované" podzimní oblohy nám to nevykouzlí :-(

Otravný vtěrka Google

Možná se mnohým z vás na některých stránkách objevuje nahoře lišta, která oznamuje plus mínus toto:

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Další informace OK

Jsem jen běžný uživatel, takže možná jde jen o vhodné nastavení prohlížeče, ale kupříkladu u toho mého tato možnost chybí. Firefox tuším má v nastavení možnost nastavit si, zda má informovat servery o tom, jestli můžu být, chci či nechci být sledován. Nakolik je toto nastavení spolehlivé si netroufám spekulovat.

Pohádka o domečku s kšiltem

Bylo nebylo...

V jednom městečku stál domeček s rudým kšiltem, taková mrňavá směnárnička, či už možná i banka? A v ní žil moc chytrej a movitej Pán. Miloval ten svůj kšilt tak, že někdy v dobrým rozmaru, zvláště když mu šly kšefty, jako by zvedal či posunoval i ten svůj imaginární kšiltík po hlavě. Jednou, když se zrovna chtěl podrbat na temeni, protože častý drbání hlavy prej bystří rozum, se ale nepodrbal, nýbrž silně ťukl do čela a velmi potichu si sám pro sebe řekl: Dyť je to tak jednoduchý!?!

Jako z pohádky Mrazík :-)

Když člověk naslouchá nejenom ušima, což není můj případ, je leckdy doveden na zajímavá místa - a k podivuhodným poznáním.

(omlouvám se za sníženou kvalitu obrazu, která není způsobena vaším přijímačem, nýbrž v danou chvíli absencí kvalitního foťáku)

O nesmrtelnosti chrousta

Dlouho jsem si pohrával s myšlenkou, že napíšu článek, nebo hned několik, o minulých životech, a to buď formou povídek nebo jen holým sdělením.

Proč?

Protože díky dvěma skvělým lidem jsem měl tu možnost poznat základní rysy několika desítek svých relativně nedávných, ale naopak i až neuvěřitelně dávných inkarnací. A ve všech případech také příčiny jejich téměř výhradně nedobrovolných a často fyzicky i mentálně brutálních ukončení. Přiznávám, že některé z nich mě dost vykolejily, protože poznání jaká rozhodnutí jsem v minulosti učinil a co všechno mě k nim vedlo, je kalibr, za který by se nemuselo stydět ani pero Ernesta Hemingwaye či sourozenců Wachowskich. Jenže nakonec po napsání několika odstavců jsem dospěl k názoru, že nikoho vlastně možná nebude zajímat, co dělal nějaký MichalB před sto, statisíci nebo snad i ještě více lety. A opět otázka proč? Protože každý, kdo tu jsme, jsme si v minulých životech prošli hodně podobnými nebo totožnými událostmi i životními rozcestími. Je na každém z nás, zda nás zvědavost nebo jiný motor dožene v čase i prostoru k lidem či událostem, kdy nám tyto informace budou více či méně odkryty. Kdo si něčím takovým prošel nebo snad i v tuto chvíli prochází, ten ví, jakou taková zjištění mají váhu pro naše současná chápání toho, co a jak se kolem nás i nám samotným děje.

Šumava nepotřebuje pomáhat (Respekt 11. 8. Rozhovor)

(Přišlo mi mailem)

S ekologem Danielem Donatem o epidemii smrkových monokultur, kůrovci a o tom, proč raději pracuje se stromy než s lidmi.

Daniel Donato (38) se proslavil svým odvážným postojem proti dřevařské lobby. Ta chtěla v roce 2006 zastavit publikaci jeho studie, v níž dokládal, že les v americkém národním parku Siskiyou, který zničil rozsáhlý požár, se lépe obnovuje v místech, kde se do jeho vývoje nezasahovalo a kde se netěžilo ohořelé dřevo. Před čtyřmi měsíci přijel v rámci Fulbrightova stipendia zkoumat, jak se šumavské lesy vypořádávají s kalamitou kůrovce.

- Proč jste se rozhodl studovat kůrovcovou kalamitu právě na Šumavě?

Rád cestuju. V posledních pěti letech jsem pracoval v Oregonu, na Havaji, v Indonésii... Ve svém výzkumu se věnuju obnově lesa po různých katastrofách a kalamitách a jejich projevy jsou v USA i Evropě podobné. Do České republiky jsem tedy přijel, abych získal novou perspektivu.

Mrtvé letadlo nebo letadlo mrtvých?

archivní snímek zničeného letadla

17. července 2014 bylo nad územím Donbasu sestřeleno linkové letadlo Malaysia Airlines s téměř třemi stovkami lidí na palubě. Od té doby proběhlo mnoho diskuzí o způsobu sestřelení, o tom, kdo ho způsobil, jaké následky tento incident má a může mít atd. Podívejme se na dílčí aspekt celé události, o kterém se mluví méně a jen v náznacích – kdo byl na palubě letadla a proč.

Důležité informace se v tomto směru můžeme dozvědět od bývalého spolupracovníka Generální prokuratury Ruské federace, jehož jméno není z pochopitelných důvodů v tisku uváděno, který se jako člen vyšetřovací komise zúčastnil vyšetřování závažných atentátů v Moskvě. Sám však dodává, že řada údajů, jež zmiňuje, není zatím doložena.

Z knihy Šok z bohů

Aby to nevypadalo, že už na blog prdím, tak sem šoupnu úryvek z knihy Šok z bohů od autora Ericha von Dänikena. Není to proto, že bych snad neměl o čem psát, naopak - nevšední zážitky a zkušenosti (např. lehounké přičuchnutí k několika minulým životům) se mi kupí tak překotně, že není v mé moci je házet na "papír" v časové a významové návaznosti tak, aby byly dostatečně pochopitelné. Až se to, pokud vůbec, zklidní, určitě si nenechám vše jen pro sebe :-)

MichalB

Diodóros s úctou dodává, že Chaldejové měli ze všech lidských kultur největší astronomické znalosti i zkušenosti se sledováním hvězd. Největší záhadou však je jejich představa o délce lidské historie:
„Těžko však budou hledat někoho, kdo uvěří jejich představám o tom, jak dlouho už se zabývají vznikem vesmíru a historií. Podle jejich údajů uplynulo čtyři sta sedmdesát tři tisíc let od Alexandrova tažení...“
Cože? 473 000 let...