Dnes jsem jel do obchodu a hned u v chodu jsem spatřil nějaký reklamní stánek, výprodej nebo co. Aby mě neulovili, vzal jsem to obloukem. Cestou zpět jsem ale před sebou viděl nějakou mamču s dvěma dětmi a u toho stánku nechala stát přeplněný nákupní vozík, něco prohodila s chlápkem, co to tam vedl a košík tam nechala. Nedalo mi to a zašel jsem tam.
Houby prodej drogerie, houby nabídky kosmetiky! Ani zájezdy apod. Sbírka jídla pro dětský domov z nedaleké obce. Oni nemají dostatek prostředků ani na jídlo pro děti!!!
Ale stamilionové sbírky na útočné drony a granáty do děl pro Ukrajinu, co nás záměrně odstřihla od klíčových energetických nosičů - to není pro různé morální mrzáky a neziskovky problém! O dalších tučných dotacích pro darmojedy, vyžírky a rádobysociální chudáky i cizích národností ani nemluvě.
Tohle mě fakt dostalo.
Hold nová doba - jak zaznělo v jednom nejmenovaném filmu.
Zrovna dnes jsem slyšela v rádiu výzvu, aby lidi, kteří jdou nakoupit, si do košíku přidali aspoň jednu "položku" navíc a nechali ji na pokladně s poznámkou, že je to do potravinové sbírky - pro chudě, pro samoživitelky, pro děti, které nemají na obědy .....
OdpovědětVymazatA říkala jsem si totéž, co je psáno v článku.
S přidanou otázkou: Jak jen je možné, že v tom minulém režimu lidé možná žili skromně, nejedli kaviár, nepili franncouzská vína, ale chleba, meltu, polévku měli vždycky! Dokonce i hned po válce a s přídělovým systémem, kdy ani tak toho jídla jistě nebylo nazbyt. Bezdomovce nevidět.
Dnes k tomu přibyla zpráva z manstreamu: "Česko je 17. nejbohatší zemí v EU"
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-cesko-je-17-nejbohatsi-zemi-v-eu-212719
Jsou do toho "blahobytu" započítáni i ti bezdomovci, staří s nízkým důchodem, kteří nemají na nájmy, daně a energie, nemocní s vysokými náklady na léky, děti, které nemají na školní obědy - podle nových jídelníčků, zdá se nevalné chuti a pravděpoidobně i kvality ..... nebo - možná - že ti se už mezi "lidi" nepočítají. aby nám nekazili reputaci jedněch z největších ochotných dodavatelů zbraní ubohé, agresotem napadené Ukrajině.
Albi.
Rozhodl jsem se kdysi vědomě nezaložit v tomhle skrz naskrz pokřiveném pokryteckém světě rodinu a tak jsem mohl finančně pomáhat jiným,nemluvě o rodině mé sestry.
OdpovědětVymazatVděkem všech včetně mojí sestry bylo jen vysmívání..pomlouvání a přehlížení..no a v den mých padesátin mi nepřišla od nikoho ani sms..
Od té doby posílám peníze výhradně jen starým psům,které už nikdo nechce,neb tak se po celý život cítím i já..
Ulevilo se mi teprve,když jsem se díky Schopenhauerovi dočetl,že žádný starý dobrý svět nikdy neexistoval.. Samotář Grey
Samotáři Greyi,
Vymazatnejenom v pohádkách, ale i zde v životě, a to především zde, platí, že každý sám svého štěstí strůjcem jest.
Je-li na vašem žebříčku hodnot v čele esemeska k padesátinám, neměl jste tolik lpět na tom, že založit rodinu je nezodpovědné (šílené, nesmyslné či jak jste to zrovna cítil).
Hledat celý život potvrzení svého světonázoru v textech druhých, notabene, když je ani osobně neznám, též dle mého hlediska nepatří k něčemu následování hodnému.
Osobně jsem rád, že obdobně smýšlejícího a na svět hledícího člověka nemám ve svém okolí. Bylo by mi v jeho blízkosti vždy nepříjemně. Možná i to je důvod, proč jste žádné blahopřání nedostal a možná jste i jen nesprávně jejich reakce vyhodnocoval jako vysmívání, pomlouvání a přehlížení.
Zkuste se vžít do jejich pohledu na věc. Chtěl byste být v kontaktu s životním pesimistou?
Berte to jako můj osobní pohled na věc a i jako pokus vás poňouknout se na věc podívat očima vašeho okolí.
Dobrý svět existuje a spousta lidí za něj bojuje. To, že vždy vidíte, jen to špatné, není vinou okolí, ale vaší perspektivou, jež na něj pohlížíte.
PS: Kdybyste se kdysi rozhodl jinak a svojí rodinu si založil, dost možná byste svět viděl v lepším světle, protože právě rodina je to, co vám dává radost ze života.
Omlouvám se,že jsem obtěžoval,samozřejmě,že i pro mě platí,že jsem sám sobě největším nepřítelem,ale já si za svým pohledem na svět stojím a svůj kříž si ponesu hrdě až do svého..třebas i hořkého konce. Takový prostě jsem,jiný než li vy,ostatně jako úplně všech dalších osm miliard lidí pane,ať se vám vždy dobře daří a sbohem. R.G.
OdpovědětVymazatNepochopil jsem, proč jste sem vůbec psal. Celé to totiž vyznělo, že si chcete postěžovat na nespravedlivý svět, kvůli kterému jste si musel odepřít mít rodinu a v kterém vás nikdo nemá rád a nerozumí vám.
VymazatUrčitě znáte přísloví "Vrána k vráně sedá". Lidí, kteří dobrovolně zvolí život plný sebemrskačství, je (alespoň dle mých osobních zkušeností) minimum. Možná i proto se cítíte, že "vás už nikdo nechce", protože není oněch dalších vran.
Zkuste, namísto pesimismu a životního neštěstí kolem sebe šířit dobrou náladu, chuť žít a chuť se radovat. I když to bude zpočátku těžké, pevně věřím tomu, že se najednou lidé, kteří vám rozumějí a mají vás rádi, začnou objevovat.
Není vám 100 let, takže času na změnu máte dost. Jen jak už to bývá, nečekejte, že koláče budou bez práce. Je jen na vás, zda chcete svůj kříž táhnout až do hořkého konce nebo zda chcete změnu. Tohle za vás nikdo neudělá a určitě to ani nespadne jen tak do klína.
Takže i já přeji, ať se daří - ovšem pouze v případě, že chcete změnu. Přát vám, aby se vám dařilo nést ten svůj kříž až do konce, by nebylo to pravé ořechové :-)
Chápu toho Samotáře. Sám jich mám ve svém okolí vícero, věk 45 - 55 let (jak nám ostudně říkají "husákovi děti" - no, neměli jsme bezúročné půjčky jako nejspíš vy, pane Michale, to se to rodí a plánuje rodina..., spousta z nás EMIGROVALA z tohodle hnusstátu. Poválečné generace dostávaly domy v pohraničí zdarma, o krapet mladší - zejména ročníky 50 a 60 pozemky ZA KORUNU. To se to stavělo!). Mám rodinu, ale častokrát jsem si vyčítal, proč... Kdybych tehdy věděl to, co vím teď, možná bych do toho nešel. Pane Michale, vy jste nejspíš nic podstatného nezažil. Žádná trápení, nouzi o práci, rozvody, nepoctivé zaměstnavatele, protože jinak byste toho pána chápal. Jste sobec. Na něj jste tvrdý, na sebe měkký, protože váš život byl "socialisticky" měkký. To se stává. Měl byste se mu omluvit. Já jsem naopak v kontaktu s těmi samotáři, kterým vy se vyhýbáte, aby vám nezamlžili růžové brýle. A lidem jako jste vy - "komunistickým alfasamcům v důchodu", kterým život vychází - odchod do důchodu stihli PARÁDNĚ, se spíše vyhýbám. Snažím se vidět život z více úhlů, ale rozumím, že někteří to neumí.
Vymazat"Komunistický alfasamec v důchodu" - to si musím zapamatovat. To je dobré, to se bude známým a příbuzným líbit.
VymazatZatím jsem tu četl jen velkou hromadu důvodů, proč byl na někoho svět ošklivý, ale ani náznak hledání způsobu, jak z toho ven.
VymazatJá jsem nějaký takový osobně odzkoušený způsob nabídl.
Anonymný 17:09 To snáď nemyslíte vážne! Takže pre vás je rodná zem hnusstát! Utiekli ste na Západ nie za slobodou ale za pozlátenými sračkami a s vidinou toho, že budete veľkí páni, plní závisti voči tým, čo tu niečo vybudovali! Bezúročné pôžičky? Ku koncu socializmu, vážený, po vojne až do konca 70-ych rokov ľudia tvrdo fyzicky makali na stavbe svojich domov, aby sa nemuseli tiesniť viaceré rodiny v jednom malom dome ako pred vojnou! Moji rodičia stavali koncom 60-ych rokov, tvrdo fyzicky makali na stavbe , žiadnu bezúročnú pôžičku nedostali. Za sebou mali už minimálne 10 rokov tvrdej robote na stavbách rodinných domov svojich súrodencov, pretože vtedy si ľudia takto pomáhali, v dobe, keď nebola okrem kladky na stavbách žiadna mechanizácia. Muži aj ženy vozili fúriky betónu, vynášali kvádry a tehly, pomáhali murárom a tesárom. Do domov sa sťahovali ľudia, keď ešte neboli dokončené, podlahy sa dorábali postupne, ja sama si to dobre pamätám. Nábytok sa kupoval postupne, ako boli peniaze a pôžička sa brala naozaj len výnimočne, vtedy ľudia neboli ešte "naučení" žiť na dlh, že? Žili sme skromne, aj rodičia aj deti, cca 14 rokov sme si pomáhali tým, že sme ubytovávali študentky, čo tiež nebola slasť. Takže mi tu nevypisujte svoje závistivé výlevy, vy nemáte ani tucha, ako ľudia vtedy dreli a čo si všetko odriekali, len aby mali svoje bývanie, nie ako dnes, keď chcú mať mladí nový dom či byt, hneď aj dizajnovo zariadený a ešte aj chodiť každý rok na dovolenky, síce majú doživotnú hypotéku a plno ďalších dlhov, ale hlavne, že strúhajú parádu. V tom socializme totiž ľudia dreli a odriekali si, to je to, čo sa dnes nenosí, ale závidieť starým ľuďom to, čo si vybudovali, na to vás užije, že? Jana
VymazatZpětně vidím, že moje komentáře mohou pro někoho vyznít jako konfliktní.
OdpovědětVymazatNaopak. Mým úmyslem bylo pomoct. Nikoli z pozice nějakého guru nebo někoho, kdo si myslí, že ví více, nýbrž z pozice někoho, komu se podařilo si zařídit život, který je jedním slovem perfektní.
Nebylo to však zadarmo, nebylo to bez vložené námahy, nebylo to bez někdy velmi těžké práce na sobě sama. A rozhodně jsem s tou prací ještě neskončil. Naopak. Čím více mám takové práce za sebou, tím vidím více práce před sebou.
Z komentáře jsem vycítil (vyrozuměl - pokud to někomu vyzní lépe), že jde o někoho, kdo se zacyklil v něčem, co se často nazývá role oběti. Čím více se mu dějí nepříjemné věci, čím méně se mu daří, tím více se cítí jako oběť. A čím více se jako oběť cítí, tím více se mu dějí věci, které mu jsou nepříjemné. Čím déle v tomto kruhu člověk žije, tím hlouběji se propadne a těžší je si toto přiznat a ještě těžší začít hledat způsoby, jak z toho ven. A úplně nejtěžší je tyto způsoby začít realizovat.
Z vlastní zkušenosti vím, že nejtěžší jsou opravdu ty začátky. Čím je odhodlání svůj postoj k životu změnit, tím snadnější jsou další a další pokusy.
Vlastně se to dá docela dobře připodobnit k závislosti na drogách a možnostech se této závislosti zbavit.
Dalším důležitým pomocníkem na cestě k lepšímu životu je víra, že je tu něco, co nás přesahuje. Nemyslím tím přímo víru v Boha. Víru v to, že Příroda, Osud, Vesmír nebo dosaďte si cokoli, dává člověku přesně to, co si zaslouží, co potřebuje. Říkejme tomu řeč životních situací. Paradoxem je, že i ta role oběti je výsledkem a kupodivu i pomocí. Pomocí proto, aby si člověk uvědomil, kam ho jeho postoje, jeho myšlení a jeho činy vedou. Pokud daný člověk projeví zájem se změnit, tato řeč životních okolností mu v tom pomůže přesně v míře odhodlání a ochoty s tím něco udělat.
O tom je to přísloví o vránách, které jsem použil. Ale i další. O koláčích bez práce, kdo jinému jámu kopá, o zasévání větru a sklízení bouře a mnoho dalších.
Vaší návštěvu na tomto blogu a přečtení článku a následné diskuze, moje dnešní působení v diskuzi můžete, ale i nemusíte právě brát jako tu nápovědu (onu řeč životních okolností) od toho, co nás sem na Zem umístilo. Je jen na vás, jak s tím naložíte. Zda chcete i nadále zůstávat a utvrzovat se v tom, že jste oběť nebo zda se s tím pokusíte aktivně něco udělat.
Přál bych vám to druhé, protože z vlastní zkušenosti vím, že to stojí za to.
PS: I já tuto dnešní debatu beru a chápu jako "nápovědu publika" :-)
Michale,
OdpovědětVymazatnaprosto s vámi ve všem souhlasím i když jsme trochu odbočili od tématu článku. Vím co jste svou reakcí na pesimistické výroky chtěl říct - chtěl jste pomoct a chtěl jste poukázat na to, že i mince má dvě strany a i sklenice je napůl prázdná a nebo napůl plná.
Do důchodu to mám za necelé tři roky, tudíž bych se tak trochu mohl přiřadit ke "komunistickému alfasamci v důchodu", nicméně nevím, jak příměra života v socialismu souvisí s blahobytem (domnívám se s finančním). Když mi bylo šest let (bráchovi 9 let) přejeli nám tátu na motorce vojáci ve V3Sce a tlašili ho pod autem 15 m. Dlouho marodil, pak to nějak postupně dával a .... nemocenské dávky? Ne, neměli jsme blahobyt, ale měli jsme úžasné mládí. Peníze nedělají úžasné skutky, to lidi, ti to umí, když chtějí a mají srdce otevřené. Mohl jsem emigrovat, nešel jsem do toho, bylo to pro mě hodně laciné. Asi je nás tady víc, co to v životě neměli jednoduché, ale poprali se s tím a tím i zesíleli a mají, jako já, svůj osobní úděl rádi a nic na tom nemění, že to byly rány "osudu". Život se musí brát, jako výzva a vy přátelé, kteří jste od vlastní vůle negativní a tlučete čelem do zavřených dveří, zkuste se podívat kolem ... neotevírají se náhodou dveře jiné? No a jak se to říká, že pro strom nevidíme les, zkuste poodstoupit a koukat z jiného úhlu, když už jsme u těch přirovnání, tak jak se také říká, koně k potoku můžeme přivést, ale pít už musí sám, tak se napijme onoho "pramenu poznání", ať nemusíme tento "ročník" několikrát opakovat. Jo, a před dvěma dny jsem se oženil s úžasnou paní (první manželství nevyšlo) a máme kolem sebe spoustu báječných lidí co si pomáhají, drží tradice, sejdou se i když není důvod, ... Michale máte pravdu: "Není vám 100 let, takže času na změnu máte dost."
Roman