G. Sidorov o domorodém obyvatelstvu Asie.

V oficiálních vědách dlouho převládala mylná představa, že Evropa je rodištěm bílé rasy. Stále více archeologických nálezů však ukazuje, že bílé rasy žily v Asii ještě dříve než v Evropě. Rodištěm těchto národů je však legendární arktická domovina, známá pod různými jmény. Právě odtud byli naši vzdálení předkové po katastrofě nuceni migrovat na Sibiř a Ural a poté do východní Evropy.

Ruský cestovatel a spisovatel Georgij Sidorov, badatel záhad minulosti, ve své knize „Systém a obecné jednotné zákony vesmíru“ o tom píše: 

 

„Dnes se obecně uznává, že evropský kontinent, od Atlantiku po Ural, byl vždy obýván zástupci kavkazské rasy, zatímco primitivní mongoloidní kmeny se potulovaly po asijském kontinentu od Uralu po Tichý oceán. Navíc v džunglích jižní Asie žili lidé s černou pletí. Ve skutečnosti to bylo jinak: před 50.000 lety osídlili Evropu negroidní národy z Afriky, proložené kmeny archantropů – neandrtálců – a ještě primitivnějších – pithekantropů.“

První europoidní obyvatelstvo se v západní Evropě objevilo před 30 – 35 tisíci lety; přišlo z východu, z Asie. Kolébkou europoidní rasy byla vždy Severní a Střední Asie. Jak ukazují současné nálezy, lidé bílé rasy se před asi 2 miliony let v malých skupinách stěhovali ze severního kontinentu Oriany-Hyperboreje na jih a postupně osídlili rozlehlé, nikým neobydlené území Asie. Na starodávné stěhování vysoce civilizovaných lidí bílé rasy poukazuje mnoho artefaktů: jsou to gigantické severní pyramidy Sibiře, takzvané čínské pyramidy, cyklopské megalitické stavby v horách Uralu, v Altaji, Horské Šorii a Sajanu. O nadvládě bílé rasy na severu asijského kontinentu svědčí i četné starověké předpotopní artefakty.

Naši současníci ani netuší, že samotný název Asie, či Assia, znamená „země bílých bohů nebo Ásů“, jinými slovy – kontinent, na němž se usadili lidé bílé rasy...  Mongoloidní kmeny přišly do Střední a Severní Asie relativně nedávno, v historické době.  Poslední velkou říší lidí bílé rasy ve střední a severní Asii-Assii byla Tartarie. Sibiřští Ásové z Tartarie sjednotili kolem sebe všechny jižní národy, které jim přísahaly věrnost, a vytvořili mocný centralizovaný stát, který se ve 13. století postavil proti biblickému projektu. Vojenská statečnost proti lži, totálnímu finančnímu zotročení a umělým náboženstvím, která pustoší lidskou duši. V tom nerovném boji Tartarie padla, ale vzpomínka na mocnou a spravedlivou říši zůstala v srdcích národů. Díky našim vlastencům-bojovníkům se do Ruska z depozitářů Vatikánu a Britského muzea vrátily mapy Tartarie. O čem to svědčí? O tom, že velká říše v Rusku není zapomenuta, a také to svědčí o kontinuitě. Ať už to chceme, nebo ne, moderní Rusko se stále více vzdaluje Západu a naplňuje se duchem říše sibiřských Áasů.

V povodí řeky Angary ve východní Sibiři objevili sovětští archeologové dvě paleolitická naleziště: „Malta“ a „Buret“.  Během vykopávek zde našli velké množství sošek vyrobených z mamutích klů. Byla nalezena vyobrazení mamutů, srstnatých sibiřských nosorožců, bizonů, medvědů, vlků, jelenů s velkými rohy a dokonce i ptáků. Nejcennější však je, že jak na Maltě, tak v Bureti byly nalezeny i lidské ostatky. Byl zde například objeven hrob dítěte, v němž ležela vyobrazení lidí. Je zřejmé, že se jednalo o hračky. Lebka dítěte byla europoidní, stejně jako vyobrazení lidí vyřezaná z mamutího klu. To vše dokazuje, že před dvaceti tisíci lety byla severní a střední Sibiř osídlena europoidní rasou. K přesvědčení se o výše uvedeném stačí podívat na sochy z Malty.

Dodejme ještě, že na Maltě a v Bureti bylo nalezeno dvakrát více soch než na celém území západní Evropy. Co to znamená? To, že centrum paleolitické kultury se před tisíci lety nenacházelo na území Evropy, ale na Sibiři. Čtenář si musí uvědomit, že paleolit není evoluční cestou člověka, ale vynucenou epochou života po globální katastrofě."

Ukázalo se, že po katastrofě, která zničila starověké kontinenty Atlantidu a Orianu-Hyperboreu, byla většina lidstva vržena zpět do doby kamenné. Technologie zpracování předmětů z mamutí kosti jsou však prostě ohromující.  Vůbec nesedí tvrzení historiků, že technologie výroby předmětů z bronzu jsou primitivnější než technologie výroby předmětů ze železa. Ve skutečnosti může jakýkoli metalurg těmto nevědomcům z historických kateder srozumitelně vysvětlit, v čem se liší tavení jednoho kovu od výroby složitých slitin.

Ale to není to hlavní.  Hlavní je, že právě bílá rasa byla nejstarším obyvatelstvem Sibiře, a proto přistěhovalci z Ruska, kteří přišli na tuto zem po zániku Tartarie, vůbec nebyli „okupanty, kteří zabrali země mongoloidů“, jak se nám to snaží podsouvat najatí služebníci parazitického systému, ale vraceli se na země svých dávných předků. Epos samotných „malých sibiřských národů“ potvrzuje, že když jejich předkové přišli na sibiřské území z jihu, žili zde již vysocí světlovlasí a světloocí europoidi, jejichž civilizace měla mnoho měst a osad.

Mnohá z těchto měst byla zakreslena již na mapě světa italského mnicha Fra Maura z roku 1459, tedy ještě předtím, než došlo k „tartarské lokální potopě“, o níž se zmiňuje Afanasius Kircher. A právě ta, a nikoli mýtická „agrese“ Ruské říše, zničil téměř celé obyvatelstvo a města sibiřské konfederace, a to navíc v té historické epoše, kdy ještě žádná Ruská říše neexistovala. 

michael101063 ©

zdroj