Realistický umělec zobrazil skutečné technologie počátku 20. století.

 

Jedním z nejvýraznějších představitelů realistického směru v malířství byl ruský umělec, žánrový malíř Grigorij Grigorjevič Mjasoedov (1834 – 1911), který většinu svých pláten vytvořil ještě v 19. století. Od roku 1870 byl akademikem a řádným členem carské Akademie umění v Petrohradě. Vzhledem k tomu všemu nelze tohoto umělce obvinit, že by si ve svých obrazech ze života dovolil nějaké „fantazie“ a mohl namalovat věci, které ve skutečnosti neexistovaly.

Proč na to kladu zvláštní důraz? Protože na svém obraze „Blahopřání mladým v domě statkáře“, zobrazil elektrickou žárovku velmi zajímavé konstrukce. A není divu, že již upoutala pozornost některých alternativních badatelů, kteří si obrázek této lampy zvětšili a zjistili, že podle své konstrukce zjevně nejde o olejovou nebo plynovou lampu.

 

 

 

Někteří z nich si také všimli, že svým vzhledem trochu připomíná indukční lampu Nikoly Tesly, na kterou získal patent. 

 

 

 

Ve skutečnosti se však podle mého názoru jedná o poněkud odlišnou konstrukci. Jsem samozřejmě strojní inženýr podle svého sovětského vzdělání, nikoli elektrotechnik, ale mohu s jistotou říci, že lampa osvětlující dům statkáře, kterou s fotografickou přesností zobrazil realistický malíř G. G. Mjasoedov, není olejová ani plynová. Jedná se tedy skutečně o elektrickou lampu, a to bezdrátovou.

 

 

 

A jak zjistili nezávislí výzkumníci, minimálně od roku 1911 se podle reklamních brožur již prodávaly bezdrátové lampy velmi originální konstrukce, o které jsem již dříve hovořil. Připomínám, že jako zdroj energie pro tyto lampy se používal éterický kondenzátor s rtuťovo-cínovou amalgámou, který nám je předkládán jako „protiváha“. To znamená, že ve skutečnosti tyto „protiváhy“ sloužily jako kontejnery nebo nádoby pro skladování této amalgámy.

Tato amalgáma (nazývaná také Kinmaerovská) se skládala z 50 % rtuti, 25 % cínu a dalších 25 % zinku. Právě kvůli výparům rtuti bylo nutné pro skladování této směsi používat hermeticky uzavřené nádoby-kontejnery. Není také náhodou, že v konstrukci těchto lustrů byly přítomny válečkové mechanismy pro zvedání a spouštění stínidla spolu s žárovkou. Samozřejmě, najaté „mluvící hlavy“ nám hned řeknou, že tyto mechanismy sloužily čistě k výměně žárovek a regulaci úrovně osvětlení místností pomocí výšky zvedání žárovek. Ve skutečnosti však měly tyto mechanismy jiné hlavní určení. Právě ony umožňovaly zapínat a vypínat tyto žárovky a regulovat jejich jas.

 

 

 

Princip jejich fungování byl popsán v reklamních prospektech té doby. Spočíval v tom, že když se plynová výbojka přiblížila k protizávaží, došlo k generátorovému výboji mezi elektrodami lampy. To vedlo k tvorbě ionizovaného vzduchu v okolním prostředí a rtuťová amalgáma přítomná v protizávaží reagovala s ionty a vyzařovala světlo. Takový systém se používal k osvětlení interiérů pomocí elektřiny ještě předtím, než se standardní elektrické přípojky a vodiče pro lustry staly široce rozšířené, tedy před érou totálního rozšíření kabelové elektřiny.

Na lampě osvětlující šlechtický dům, zobrazené na obraze G. G. Mjasoedova, jsou velmi zajímavé konstrukční prvky, které naznačují, že fungovala na podobném principu. Tím spíše, že obraz byl namalován dva roky po uvedení lamp této konstrukce na trh. Vypadá to tedy, že umělec nám zobrazil skutečné technologie té doby.

 

 

 

Všimněte si, že ve spodní části se nachází nádoba, která mohla být použita jako kontejner pro výše zmíněnou „Kinmaerovu“ rtuťovo-cínovo-zinkovou amalgámu. A o něco výše v konstrukci je jakési „pouzdro“, pravděpodobně se závitem. A pokud je tomu tak, pak otáčením této objímky bylo možné přibližovat a oddalovat nádobu s amalgámou, která plnila roli etherového kondenzátoru, od elektrody lampy a tím generovat výboj v lampě v důsledku ionizace a jeho ukončení. Právě tak mohlo docházet k zapínání a vypínání lampy.

Samozřejmě, je to jen moje domněnka o tom, jak tato lampa ve skutečnosti fungovala. Ale možná někdo našel technický popis jejího principu fungování v literatuře té doby? Budu rád, pokud mi někdo poskytne takové odkazy. O tom, že tato lampa byla elektrická a bezdrátová, nemám žádné pochybnosti, protože uvnitř ní je skutečná elektroda, a ne knot. A na stropě ani na samotné lampě nevidíme žádné stopy sazí ani nánosy. Není tam vidět ani druhá elektroda, jako v patentu N. Tesly. Právě proto nabízím svou verzi principu fungování této lampy.

Michail Kuzněcov 

zdroj