8. 3. 2021

Quo vadis, střední Evropo? (dokončení)


Všechny varianty přeformátování střední Evropy podle scénářů uvedených v 1. části článku potřebují stabilní ekonomický základ. Ten se odvíjí především od suverenity v klíčových hospodářských odvětvích a ta je dána zejména vlastnickými vztahy uvnitř nich. Kdo vlastní, ten řídí. Podívejme se na několik konkrétních segmentů českého hospodářství, které zásadně ovlivňují náš život. Právě vývoj a změny v nich budou pro úspěšnost naznačených scénářů klíčové.


Energetika. Česko a Slovensko – středoevropská Sýrie?

Prohlédněte si pozorně tuto mapku:
Kudy vedou trubky z Ruska, ukrajinská větev? Přes území ČR a SR. Do ČR teče navíc plyn ze severu (Nord Stream) a pokud je tento plyn nutné dopravit do jižního Německa, případně dál do Francie, musí projít přes ČR. Více viz plynovod Gazela – více zde.

Nedávno společnost NET4GAS dobudovala přípojku k plynovodu EGAL, 150-ti km dlouhé napojení ČR na dobudovávaný Nord Stream 2. Jižní větev do Rakouska a dál do průmyslové severní Itálie je napojena přes území Slovenska. NET4GAS však lobuje za dostavbu plynovodu BACI (61 km), který by Rakousko propojil přímo s Českou republikou.

Kdo tedy ovládá plynovou distribuční soustavu na našem území? RWE Transgas, a.s. Výše zmíněný NET4GAS je jeho provozovatelskou odnoží na českém trhu. Pohled na top-management obou společností potvrzuje, že řízení je v německých rukou.

Co z toho vyplývá? Jsme sice evropskou křižovatkou dodávek ruského zemního plynu, ale plně ovládanou německým vlastníkem! Ten ovládá toky ruského plynu do významných evropských průmyslových regionů. A ten může zajistit i reverzní zásobování Ukrajiny v případě zastavení dodávek plynu z Ruska. Důležitá „ukrajinská karta“ v německých rukách. Kdo to již jednou využil a pravděpodobně hodlá ukrajinskou kartu používat proti Rusku i nadále?

Evropská unie prochází post-brexitovskou emancipací a tvrdým střetem vlivových skupin. Londýnsko-washingtonská finanční internacionála chce i po Brexitu dominovat ve skrytém řízení Bruselu. Proti ní se výrazně staví „staré průmyslové elity“ německého průmyslu. Oba tyto subjekty řízení německé politiky potřebují držet páky na ovládání distribuce energií. Jejich zájem o vliv na distribuční kanály zemního plynu na našem a slovenském území je velký. Jsme středoevropský Irák a Sýrie dohromady. Tolik k plynovodní síti.

Že dochází k významným přesunům i na bitevním poli výroby energie dokládá následující krok ČEZu. Komu to ČEZ přihrál Počerady? Svému konkurentovi, který si buduje pozici dvojky na českém energetickém dvorku? To je divné, že! Kdo stojí za “Tykačovou” firmou Sev.en a jaké má plány na českém energetickém trhu?


"Po převzetí elektrárny Počerady od skupiny ČEZ počátkem letošního roku se Sev.en Energy stala druhým největším výrobcem elektřiny v Česku. Na trhu má 13tiprocentní podíl.”

“Stavba první velké plynové elektrárny se Tykačovi přímo nabízí v Počeradech. V areálu, který Tykačovi od začátku roku patří, se původně počítalo s vybudováním nových uhelných bloků, jež měly spalovat jeho uhlí. To je ale dnes nereálné. Zato plyn se tu stavět dá. Jednu 800megawattovou paroplynovou elektrárnu už v Počeradech provozuje ČEZ, Tykač by tu mohl postavit podobnou.”

“Skupina Sev.en získala v Počeradech pozemek, který je podle energetického analytika a investora Michala Šnobra vůbec nejvhodnější lokalitou pro takový záměr u nás. Ani ne dva kilometry odsud vede hlavní plynovodní trasa. Navíc má Sev.en rezervovanou kapacitu na vyvedení výkonu do sítě.”

Dál je důležité je ještě tohle:

“Hlavní podmínkou rozjezdu nových investic v Tykačově skupině je přijetí zákona o podporovaných zdrojích a energetického zákona. Oba jsou od loňska projednávány ve Sněmovně.”

Tuhý boj se tedy vede i o českou energetickou distribuční soustavu. Její ovládání je klíčové zejména pro německý průmysl, který je ochromován cíleně likvidační „zelenou“ energetickou politikou příslušných eko-elit v EU, ale i v německé vládě. Stabilizujícím prvkem německé soustavy jsou nejen naše atomové, ale i naše uhelné a vodní elektrárny a mohutná přenosová a distribuční soustava schopná čelit riziku blackoutu, opakovaně vyvolávanému kolísajícími toky energií z převážně německých obnovitelných zdrojů. Čím je ČR pro Německo a Rakousko, tím je i SR pro Rakousko a Maďarsko. Pozoruhodná je ovšem licoměrnost Německa i Rakouska, které si s chutí kopnou do jaderné energetiky České a Slovenské republiky a fabulují katastrofické scénáře havárií, přestože vědí, že právě Temelín, Dukovany a Mochovce jim jistí stabilitu domácí soustavy.


Zemědělsko-potravinářský komplex

Strategický segment pro každý stát. Naše soběstačnost z dob společného státu je tatam. Situaci jsem podrobně popsal v třídílném článku:

Boje o vlastnictví základního výrobního prostředku = půdy, pokračují. Kdo vlastní půdu, rozhoduje. Proto je žaloba rodiny Lichtenštejnů u Evropského soudu vážným útokem na zbylou suverenitu ČR. Ale jsou tu i další méně medializované kauzy. Celkový majetek, o který vedou staré šlechtické rody spory s republikou je odhadován na 230 mld. A tato částka nemusí být zdaleka konečná. Případné hrozící prolomení Benešových dekretů by otevřelo prostor k dalším majetkovým přesunům do cizích rukou ve velkého rozsahu.

Další skrytá likvidace české zemědělské půdy běží v podobě výstavby logistických areálů, tedy záborem produktivního půdního fondu ve prospěch pro domácí hospodářství neproduktivních staveb. Opět, převážně v rukách zahraničních vlastníků.

Podobně je na tom i české lesnictví. Masivní vývoz kulatiny do Německa a Rakouska rozsvěcí kontrolky – byla ta kůrovcová kalamita skutečně zcela náhodná a nepředvídatelná? Byl to skutečně jen nepříznivý zásah přírody?

Samotné české potravinářství je z velké části ovládnuto zahraničními vlastníky a je také pevně navázáno na vysoce monopolizovaný potravinářský velkoobchod a maloobchod. Velké řetězce jsou v zahraničních rukách (opět převážně německých), pouze ty střední a regionální jsou ještě české. Kdo drží koncový obchod, určuje také, čí produkce se bude na pultech prodávat. Takto je snadné usměrňovat objem produkce domácí potravinářské výroby a před ní stojící české zemědělské prvovýroby tak, aby příliš nekonkurovala německé případně unijní produkci.


Vodárenství

Voda. Jaká je pravda o vodě
Voda vydělává v ČR především zahraničním distributorům. Nejsilnějším je francouzská VEOLIA, její zisky jdou do miliard korun ročně. Absurdní je model českého vodárenství „stvořený“ v letech privatizace. Rozdělení oboru na vlastnictví (a tedy i povinnost oprav a rozvoje vodárenské infrastruktury) a obchod s vodou. Vlastnictví zůstalo státu a samosprávě, miliardové kšefty v distribuci převzaly korumpující zahraniční společnosti. A kdo většinu vodárenské infastruktury vybudoval? Přehrady, vodní nádrže, vodojemy, vodárny? Ten poplivávaný „předlistopadový režim“. Je to každodenní loupež národního bohatství, z níž dostávají z nakradeného svůj desátek zkorumpovaní domácí politici a manažeři na všech úrovních řízení. Pravda o vodě je daleko děsivější, než si mnozí uvědomujete.


Strojírenský průmysl

Dobrým příkladem využití zděděného průmyslového potenciálu ve prospěch cizích zájmů je oblast automobilové produkce. Kromě zděděné výrobní infrastruktury, byla využita i vysoce kvalifikovaná, a navíc levná pracovní síla, která byla vychována opět převážně za bývalého režimu. Naše kvalitní a levná produkce (díly i celá auta), znamená pro Německo významné posílení konkurenceschopnosti na světových trzích. V obou republikách zároveň došlo ke vzniku nezdravé závislosti na německém automobilovém průmyslu a jeho vlastnících, kteří tak mohou svými rozhodnutími významně ovlivňovat chod našich hospodářství a států. Závěr? Opět, nejsme pány ve vlastním domě.


Závěr

Zmíněné strategické segmenty českého hospodářství jsou vykřičníkem jeho nesuverenity na 4.prioritě řízení. Dokumentují trvalý vnější tlak na oslabování výkonu české a slovenské ekonomiky v těch jejích částech, které jsou vlastněný českým státem anebo českými a slovenskými vlastníky. Kladou si za cíl zamezit obnovení naší suverenity. Opět je tu model nadnárodního ochránce dvou „neschopných“ slovanských národů a opět ten protektor hovoří NĚMECKY.

Nejsou náhodou výše zmíněné faktory, také příčinou aktuálního urputného boje vedeného o vládu nad našimi zeměmi prostřednictvím „zbraně COVID“? O budoucí charakter našich státností? V ČR o výsledek podzimních parlamentních voleb?

Za pár dní tu máme 15.březen 2021. Každoroční připomínka smutného výročí rozpadu našeho společného státu, který ač nebyl prostý dílčích nedostatků, zajišťoval našim národům přežití a výborné vyhlídky do budoucnosti. Stát se tenkrát rozpadl pod obrovským tlakem zájmů vnějších sil. Obětmi těchto zájmů se stali obyčejní lidé, naši lidé! Současné vedení státu nám toto výročí asi příliš připomínat nebude, je to vůči „spojenci“ netaktní. Připomeňme si ho tedy sami, jako občané a potomci těch, kteří ten pošmourný březnový den roku 1939 stáli, slzeli, zatínali pěsti, a hlavně si opakovali – nesmíme zapomenout. Ano, ani my nesmíme zapomenout.


autor: Buran



3 komentáře:

  1. Jako bonus je tu oprávnění pro německé policisty, kteří můžou zasahovat na území ČR.

    OdpovědětSmazat
  2. Rusko si vytrpelo veľa obvinení a sankcii.
    Prosím všetkých antirusov, aby starostlivo vyberali kúpu nafty a benzínu, odber plynu. Nekupujte benzín a naftu z ruskej ropy. Neodoberajte ruský plyn, vy farizeji.

    Prosím prezidenta Ruska, peniaze nie sú viac ako hrdosť krajiny, krajinám ktoré Vám uvalili sankcie, stopnite ropu a plyn.

    OdpovědětSmazat
  3. Vynikající dvoj-článek. Díky !

    OdpovědětSmazat

Žádáme diskutující o slušnou formu při vyjadřování. Odkazy bez krátkého popisu, oč se jedná, budou mazány. Anonymní komentující žádáme o podpis (nick).
Názory v diskuzi se nemusí shodovat s názory redakce blogu.