17. 7. 2018

Nejdůležitější otázka života

Tentokrát to bude ode mne poněkud netypické, ale naštěstí krátké.
Představ si, čistě hypoteticky, že tě osloví Bůh a nabídne ti odpověď na jedinou otázku. Ale pouze na takovou, na niž nejsi schopen najít odpověď sám a která nebude zbytečná.
Jak by zněla?
Co je tak důležitého, že by na to "padla" tato jedinečná možnost?
Můžeš ji nechat ve své hlavě a nebo ji zvěčnit do komentáře.


64 komentářů:

  1. Vždy, když někdo otevře téma "důležitá životní otázka" a "co by vás nejvíce zajímalo" apod., vzpomenu si na jednoho moudrého pána, který pravil: Pátrejte po tom, kdo jste... po svém pravém Já. A všechny ostatní otázky vám budou zodpovězeny.
    Má pravdu, předsedo. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Otazka je prosta: " Proc jsem a potazmo jsme tady,za jakym ucelem?"
    Proud

    OdpovědětVymazat
  3. Co mám ještě udělat pro to, abych zcela naplnila účel svého života zde na zemi ? Co mi chybí pro naplnění a ukončení reinkarnačního cyklu ?

    OdpovědětVymazat
  4. Aký je dôvod vzniku Vesmíru, ako funguje a aká je naša rola v ňom?

    s0lar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. a je jisté že odpověď nemůžeme najít sami? :-)
      například podle obecného chodu věcí napříč historií.
      eM

      Vymazat
    2. To je jako bys napsal že už je vše ztraceno.
      Otázka v článku je hypotetická, takže nám stejně nic jiného nezbývá, než si vyhrnout rukávy, odkopat pod nánosy humusu tu pravou historii respektive střípky které se nalézt dají, a z toho si udělat obrázek.
      Koneckonců, já osobně jsem přesvědčen že informací ze kterých si lze poskládat správný obrázek o důvodu vzniku vesmíru jakožto i naší existence je všude dost. Stačí je správně vyfiltrovat. Stvořitel ty střípečky rozsypal po celičkém světě :-)
      eM

      Vymazat
    3. eM, ja tu odpoveď práveže poznám :). Odpoveď znie: Dôvod vzniku vesmíru je vytváranie inteligentného života a úlohou života je poznať vesmír. Ale prečo neporovnať názory so "stvoriteľom". I keď ja osobne verím, že stvoriteľ je samotný vesmír, ktorý je živou entitou. Tým že sme jeho súčasťou vlastne vesmír spoznáva sám seba.

      s0lar

      Vymazat
    4. Přikláním se k názoru, že nejsme jen jeho součástí. Všechny projevené vesmíry, jejich varianty, paralelní světy atd... to vše je ON. Žádné součásti. Jen zdánlivě oddělené entity.

      Vymazat
    5. Proud: Na jednu stranu píšeš: Stvořitel je vesmír a tedy my. Takže jednota. Pak ovšem dodáváš: a ceka az se probereme i my. To pak vypadá na oddělenost, dualitu. Vidím rozpor. Kdo by koho sledoval, když vše je On.

      Vymazat
    6. Proud: Domnívám se, že zmiňuješ současně několik věcí. Dualismus náboženský, filosofický a polaritu (dvě odlišné strany téhož). Při své cestě hledání jsem došel k názoru, že podstatou všeho je skutečně advaita (ne-dvojnost), prostě Jednota. Pak můžeme zmiňovat tisíce příkladů zdánlivé oddělenosti v tomto projeveném vesmíru, jak ho vnímáme. Na různých úrovních. Od našich úvah o Bohu, Vesmíru, po politické či osobní hrátky...
      Díky za diskuzi, pár dní nebudu. Morava volá. :-)

      Vymazat
    7. Uzij si Moravenky:-).O jednote jsem nepsal zamerne,tu beru az jako dalsi nas(lidskej) pruser kterej budeme muset vyresit na ceste za stestim.Zatim budeme radi kdyz se nam podari zbavit se valek,penez a obchodovani,v prvni rade ale vlastni hlouposti.

      Vymazat
  5. Milá Janičko!
    S odpovědí na Vaši poslední otázku bych moc nepospíchal, mohla by se naplnit a zacyklit.
    Ďuro

    OdpovědětVymazat
  6. Tvorca stvoril človeka na svoj obraz a dal mu slobodnú vôľu. Takže sme obrazom tvorcu. Následne nám ukradol dlhovekosť, snáď nesmrteľnosť. Odpojil nás od spoločného vedomia. Ak existuje tvorca, je to úchyl ktorý sa pozerá na svoj výtvor.
    Otázka znie - ako ti milý tvorca zakrútiť krkom?
    Durox

    OdpovědětVymazat
  7. Ak by ma oslovil Boh tak potom by už neboli žiadne otázky.

    OdpovědětVymazat
  8. Zeptala bych se: Bože,jak nastolit harmonii a dobro?
    Kakukoj

    OdpovědětVymazat
  9. a Bože, proč si mě oslovil :)
    David

    OdpovědětVymazat
  10. Pokud bych měl tuto možnost, zeptal bych se takto:
    "Milý Ty, jenž jsi mne oslovil, stvořil jsi člověka, nebo člověk stvořil tebe?"
    Tato odpověď by mi byla totiž odpovědí na stovky dalších významných a důležitých otázek současně.

    OdpovědětVymazat
  11. Michale, už jsem pár Tvých řádků přečetl, takže předpokládám, že nemáš na mysli katolického nebo jiného náboženského dědulu, ale Tvůrce(nebo Tvůrkyni?).
    Asi bych se zeptal, zda by uměl probudit ve všech lidech sVědomí a tím povypínat ta jejich materialistická i duchovní EGA, aby z nich mohli být Lidé komunikující jedním jazykem.
    Což asi souvisí i s tou harmonií a dobrem:-)
    I když to je asi přání než otázka....
    nenimito

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nenimito, proč se vymezuješ proti tomu, že by někdo mohl vnímat Boha(Tvůrce) jako, jak ty říkáš, ,,náboženského dědulu ?". Bůh je neuchopitelná entita. Nemá žádnou podobu. Je všude. I v nás. Já jsem byl například vychován v katolické víře. Takže tak vnímám i Tvůrce všehomíra. Nejsem religionista, ani dogmatik. Do kostela chodím jen na čumendu a církev jako takovou považuju za mocenský útvar k ovládání ovec. A je jedno, jestli je to katolická, islamistická či jakákoliv jiná. Jsem de facto heretik. Nicméně můj pohled je a zůstává stále takový , řekněme křesťanský. A nevím, proč by můj pohled měl být horší tvého. Kdyby mě oslovil, zeptal bych se ho: ,, proč já vlastně Bože straším na tomto světě ? Co je můj úkol ? Nemám žádné výjimečné vlastnosti. Nenapadá mě nic, čím bych mohl prospět lidstvu. Co máš se mnou ještě za záměr, že mě tu necháváš strašit? " Margon

      Vymazat
    2. "Bůh je neuchopitelná entita." S tím by se dalo v nějakých mezích souhlasit. Tak potom nechápu, proč ho začali katolíci(nikoliv KŘESŤané) vykreslovat do "obsazených" křesťanských chRAmů jako nějakého dědulu na obláčku:-) Fakt tomu nerozumím, a jediné vysvětlení pro mne je, že se "někdo" pasoval na roli Boha, nebo někoho "pasovali" na roli Boha, jen díky magii nebo alchymii té doby. Bůh je ve všem živém nejvíce to cití tam, kde si to uVědomí. Je to ten génius v nás, naše duše "propůjčená od něj".
      Znám mnoho lidí v katolické víře v Ukřižovaného, v Jehovu, v Alaha a jejich pohled na Svět je stejný mého. Jen často v diskuzích ztrácí orientci mimo rámec dogmat s tím spojených. Mají jen omezenou šachovnici Života, což ho dělá jednodušším, nikoliv horším, možná je to spíše naopak a to "horší" je u nevěřících v Pána, jelikož ta jejich šachovnice "jede" v propočtech možností exponenciálně:-)
      A jak tu psala Alex, je rozdíl ptát se na sebe nebo na lidstvo. Můj život je celkem v pohodě, každý má problémy, ale to je dobře, posouvají nás někam, pokud se nezacyklíme v jednom bodě.
      Čili proč se ptát na svůj osud? Naše bomboniéra života je jasná, myslím.
      nenimito

      Vymazat
    3. nenimito. Personifikace Boha, a není to jen u katolíků(viz třeba Hinduismus a jiná náboženství, kromě islámu, který přímo zakazuje zobrazování Boha) je dle mého názoru de facto berlička pro lidi s omezenou představivostí a nebo leností vidět věci v širších souvislostech, kterým nestačí rčení B.Polívky:,, však vašu p..u jsem taky neviděl a věřím, že ju máte." Potřebují obrázek.
      Jinak já bych se neptal na svůj osud. Tos mě špatně pochopil. Já bych se ptal na svůj úkol.

      Vymazat
    4. Osobně si právě nemyslím, že je to berlička. Je to podle mne představa "někoho", komu mají všichni dávat nevědomky Energii. Ale jen věc názoru úhlu pohledu:-)
      A jaký je podle Tebe rozdíl mezi úkolem a osudem Života jedince?
      nenimito

      Vymazat
    5. Myslím, že je to rozhodně minimálně obojí. Manipulace i berlička pro ty, kteří ještě potřebují nějakou personifikaci... prostě aby měli ke komu vzhlížet. V hinduismu totéž. Od advaity po množství zobrazených bohů a polobohů či zbožštěných bytostí.

      Vymazat
    6. nenimito. Ale no tak samozřejmě, že je to představa. Já tím chtěl jen říct, že někdo jí potřebuje. Já osobně mám o Bohu svou vlastní. Jak jsem už před tím psal, že Bůh je neuchopitelná entita. Naplňuje všechny části vesmíru a tím pádem i každou bytost. Je jen věcí každé bytosti, jak ho vnímá a respektive věří. Proto jsem také napsal, že ač pokřtěný katolík, tak jsem vlastně heretik. Odmítám věřit tak, jak by mě chtěl někdo nutit. To bych se zahamoval a čau.
      K tomu úkolu a osudu. No fatalista věří, že ať udělá cokoli, měl to už předem nalajnováno a neptá se po úkolu. Já se ptám. Neptám se, co je mým osudem. Ptám se, co je můj úkol. Ne co se mnou bude. Tobě to možná splývá. Já v tom mám nicméně rozdíl. Je to těžká otázka. Margon

      Vymazat
    7. Nal. Přesně. Jen jsem to o té manipulaci nenapsal, z toho titulu, že mě se ta manipulace netýká. Ale mělo to tam být napsáno. Dík. Margon

      Vymazat
    8. Nevím, jestli to splývá, ale myslím, že "Život je jako bomboniéera". Ta bomboniéra je nějaký obecný Tvůj osud, jen není definován v žádném čase. Ten čas "vezmutí si" svého nějakého bombónu si určuješ jednak Ty a jednak příležitosti ti v danou chvíli Času dány. Těch příležitostí je dáno víc a víc, podle rozhodnutí, jestli si ten svůj bombon v té své krabičce vezmeš nebo zkusíš třeba z jiné obecné (veřejné) bombošky.
      Čili Tvé bombóny Ti byly dány, můžeš si vzít i jiné "veřejné a volné".
      Bombón je podle mne úkol.... Tvá bomboniéra je osud... osud je množné číslo od úkolů, teoreticky:-)
      nenimito

      Vymazat
    9. nenimito. Jo. Napsals to pěkně. Jenže ta bonboniéra sama o sobě nedává smysl. Když bych to vzal tvou rétorikou, tak jí můžeš dostat jako dárek, nebo jí naopak můžeš darovat. Takže já se ptám ne po jejím obsahu, ale účelu pro který byla stvořena. Tak to vnímám. Margon

      Vymazat
    10. Pro shromažďování informací z řešení a nových "cest"?
      Vytváření informační "databanky" o všem pro všechny?
      Údajně je Tvůrce všemohoucí, vševidoucí, všeobjímající a nevím, co všechno. Jen podle mne nemá osobnost (ducha), ta se rodí vyvyjí a umírá, zjednodušeně mu chybí fantazie i pocity. Narozdíl od něčeho existujícího v častých cyklech zrození, života i smrti:-)
      Každý často touží po něčem, co má na dosah, ale nemůže k tomu nebo to mít. Samotná časová nezávislost a "nesmrtelnost" je v podstatě hrozná nuda. Zpestření v podobě nového je vzruch i pro to božské v nás. Nejenom pro Tvůrce:-)
      nenimito

      Vymazat
    11. nenimito. To jsou tvé odpovědi. Respektive možnosti. Ale tebe se neptám :-). Ptám se Boha. A s tou fantazií jsi podle mého taky mimo. Už jen mnohotvárnost stvoření, a to známe jen zlomek toho co se nachází ve všehomíru. Takovou fantazii nemá žádný smrtelník. Tu může mít jen Tvůrce. Velký náčelník vesmíru. Bůh. O jeho citech a pocitech nemám šajnu ani ve fantazii. S tou časovou nezávislostí souhlasím. Ačkoliv z pohledu jepice jsme také téměř nesmrtelní. :-). Jinak si myslím, že už jsme na tom jak ten had, co si kouše ocas. Už se motáme v kruhu. Takže já z něj vybruslím asi takto:
      Descartes:,,Myslím, tedy jsem." Sokrates:,,Ví, že nic nevím." A za sebe skromně dodávám, že čím víc toho vím, tím víc vím, že nic nevím. A já bych tak strašně rád věděl. :-). Margon

      Vymazat
    12. Oprava: Sokrates:,,Vím, že nic nevím." Margon

      Vymazat
    13. Ano, jeden smrtelník ji nemá takovou, proto "databanka těch všech možností řešení":-)
      Souhlasím, čím má více Člověk Vědomostí, tím více zjišťuje, kolik mu jich vlastně ještě chybí.
      Jen možná nakonec zjistí, že je ve skutečnosti jen jedna mnohaVědomost... teoreticky ta tázací se, co má na mysli Michal:-o

      Velmi často tiše závidím všem těm, co vlastně nemají potřebu vědět a ačkoliv vědí relativně málo jsou se sebou spokojeni a vlastně šťastni. Nechápu, jak jimi někdo třeba může pohrdat, já jim v podstatě závidím...
      nenimito

      Vymazat
    14. nenimito. Prý Budha řekl: ,,Není důležitý cíl, ale cesta k němu." A s tím se nedá polemizovat. Zvídavý tvor prostě musí hledat. Je to jeho přirozenost. Ti co jsou si vědomi toho, že k cíli vlastně v této inkarnaci nemohou dojít, z toho mohou být i frustrováni. A docela chápu, že v podstatě závidíš těm, kteří tu potřebu nemají. Já ne. Nebo možná jen trošilinku, když mám depku a ,,blahoslavení chudí duchem.....". Protože mě právě ta cesta, to hledání nesmírně baví. Proto jsem tomu moc rád, že jsem objevil tenhle blog Michala a Vla bi, neboť je to moje krevní skupina. Dřív, když nebyl internet, tak jsem hltal knihy. Tisíce knih. Potřeboval jsem informace jako jídlo. Duševní potravu. Ale to byl jen potůček. S internetem přišla řeka informací. Co řeka ? Tsu nami. Takže hltám,hltám a pořád si říkám, k čemu vlastně ? A od toho se právě odvíjí ta má otázka k Velkému náčelníkovi vesmíru. A možná právě ta Budhova věta je odpověď. Nevím. To ví jen Bůh.
      Margon

      Vymazat
    15. Margon máš naprostou pravdu, je to závislost na informacích začínající od předškolního věku u knih, jako čokoláda, pro jiné dobrá káva:-)
      Nevím, jestli duševní potrava, podle mne spíše duchovní.
      U mne zvědavost, cestu už mám. Asi každý by měl mít svou. Prostě по-га-ный, po-cestě-své(mé). Nevím, jestli to byl Budha, ale myslím, že má pravdu:-)
      Depky nemívám, ani flustrace, na to stačí prostor, přátelé a dobré pivo:-)
      A nebo je dobré si přečíst tady článek od Michala -> Ví-neví, řeší- neřeší... anebo Kapitoly z evoluční teorie druhu HOMO od VlaBi.
      Po tom musí přejít depka nebo flustrace každému:-)
      nenimito

      Vymazat
    16. Přikláním se k názoru, že není ve skutečnosti žádné dělení na duchovní, duševní, materiální... v podstatě v tom není rozdíl. To je jen dělení do námi vytvořených škatulek. Jsou to jen pomůcky při vyjadřování. Stačí si uvědomit, jaká je v tom i shoda od vých. filosofií přes Toltéky po interpretace závěrů z kvantové fyziky atd.
      Důležitější dělení asi v životě je, jak říkali každý svými slovy, třeba Patandžali: Jsou věci, které vedou k duchovnímu pokroku a které nevedou. A nebo Buddha: Jsou věci spásné a věci nespásné.

      Vymazat
    17. nenimito. Duševní nebo duchovní to neřeším :-) Vždycky mě už od mala buzerovali, že u jídla se nečte. Figu borovů. Mně právě jídlo s knížkou nejvíc chutnalo. Prostě jsem s tělem sytil i duši(cha). A mám to dodnes. Dobrá kniha a k tomu malé zobání. Super relax. Já depky svého času míval. Život mě zkřís. Ale co tě nezabije tě posílí, ne ? I frustrace občas. Hlavně po srážkách s blbostí. Myslím, že to říkal Pan J.Werich:,,Kůň je nebezpečnej zezadu, ženská zepředu a blbec ze všech stran. Ten tvůj návod včetně piva schvaluju. ,,Dobré pivko je lepší než deset doktorů." Říká 11 z 10 psychoterapeutů. Pro mě osobně je du(cho)ševní potrava prostě stejně důležitá jako jídlo. Někdy dokonce ani ten hlad nevnímám. Souhlasím i s Nal tady pod tebou. Jinak dík za donrej pokec. Margon

      Vymazat
    18. Oprava. Dobrej pokec. Margon

      Vymazat
    19. Také souhlasím, jen dáváme při posezení s přáteli "na stejné vlně" přednost vínu a čaji.

      Vymazat
    20. Margon 16:59, ano, ta cesta k cíli je to nejlepší. Je to dobrodružství, hnací motor. Paradoxně v cíli, přesto, že něco získám/objevím/dozvím se, cítím prázdnotu. Právě proto, že to skončilo. A tak honem potřebuju další hledání.
      (Jako děcko mě podvědomě děsila katolická posmrtná věčnost. Jako dobrý, budu teda v bezpečí, ale co tam? Představovala jsem si to jako jak všichni lidi stojej kolem Boha :-) )

      Vymazat
  12. Jen jedinou? To je stres. Musela bych si dávat pozor, abych to nepodělala otázkou: "A kolik času mám na rozmyšlení?" :-DDDD
    Měla bych problém, jestli se ptát sobecky na sebe (svůj původ, úkol...) nebo na celé lidstvo. V obou případech bych měla obavy, aby poznání nenarušilo/neovlivnilo přirozený vývoj - ve smyslu, že si tím lidstvo projít má, že se k tomu má dopracovat samo.... Prostě aby se tím nenarušil původní záměr.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Najkrajšia odpoved a dobre som sa nasmial.Díky
      Jozef

      Vymazat
  13. Spytal by som sa co by som mal vediet co este neviem. ..Mailo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mailo, dobrá otázka:-)
      Měl bych trochu obavy, aby ta odpověd nebyla na hoooodně dlouho...
      nenimito

      Vymazat
    2. Cim dlhsie,tym lepsie :-) ..Mailo

      Vymazat
  14. Kdyby se mi To znovu Ozvalo v mém srdci, mlčel bych, nebyl bych schopen slova, jako tenkrát ... Jen čirá blaženost, láska vně i uvnitř, při plném vědomí, za běžného dne, se spoustou lidí kolem, zrovna při jízdě vlakem. Jenom půl hodiny, pak mě probral známý, jestli nechci vystupovat, že už jsem v domovské stanici ... Žádné otázky ... Žádná odpověď ... Jen čirá bezprostřední zkušenost ... Malá ochutnávka, na kterou nikdy nezapomenete ...
    J.K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle a další "podobné věci" jsem měl právě na mysli příspěvkem v 10:02 Michalovi.

      Vymazat
  15. Tu cestu k Bohu teď vnímám jako cestu někam úplně nejvíce dovnitř. Mám intenzivní pocit, že to "tam" všechno víme. Jen proč je to tak nedostupné? Světlana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No... asi bychom měli přijít na to, co to zastírá. A proč?

      Vymazat
    2. Proud: Neměl jsem na mysli hrátky světa kolem nás. Ale proč je to nedostupné, to "uvnitř".

      Vymazat
    3. Nal: to spolu souvisi i kdyz koukam ze jsem odpovedel trochu nelogicky.Celej system na nas pusobi tak,aby ty samozrejmy veci byly co nejmin dostupny,taky zadna nahoda,mraky akticky zbytecnejch starosti,ukotvovani te v materialnu.Nebo te ve skole ucili pracovat s nevedomim,napriklad? Co te ucili o intuici? :-)

      Vymazat
    4. Ale to chápu, jak jsi to myslel. Jen myslím, že nám zastírají, aby bylo těžší to objevit, dozvědět se vůbec "o něčem hlubším" a tak. Jo.
      Ale měl jsem spíše na mysli, že je důležitější objevit, co v nás to zastírá a proč, jak k tomu vlastně došlo a "jak z toho ven". :-)

      Vymazat
    5. Co v nas to zastira a jak k tomu doslo by bylo na hodne dlouho a jeste by to bylo tak trochu hadani,protoze minulost je nam zapovezena,paklize se ji nekdy vubec dozvime,zrejme ze sejfu Vatikanu,snad,mozna,a asi i tak ne vsechnu."Jak z toho ven" uz je jiny kafe,ktery muzeme sami,kazdej z nas, pro sebe samotnyho ovlivnit.K tomu potrebujeme jenom znalosti a onu intuici,no a pak spoustu prace.A jak nas takovejch bude ono kriticky mnozstvi,zacnou se "dit veci" ;-),konecne :-)

      Vymazat
    6. Hezké zamyšlení. Nejdřív jsem se chtěla ohradit, že nám v setkání s Bohem přece nemůže nikdo účinně bránit, pak jsem si ale představila, že když se narodíme, umíme jíst (trošku), dýchat (úplně) a údajně si i něco málo pamatujeme o Bohu (?). Bloudivé oči novorozence údajně bloudí proto, že jsou zaujaty barvami naší aury (kdoví, ale zní to hezky...), mozek určitě funguje jinak. A pak nám vysvětlí, tohle je "modrá barva" a všechno ostatní a rozvinou se všechny pro přežití "důležité věci" a ty, co aktuální společnost nepokládá za důležité pro život postupně zapomeneme. Takže optimistická zpráva by byla, že se s možností komunikace s Bohem rodíme a špatná zpráva je, že se na to aktuálně moc nehraje :-). Když se indiánem nenarodíme, nezbývá, než se jím stát, ale to je fakt těžký :D, jestli to vůbec jde...Světlana

      Vymazat
  16. Je vesmír iba hra mysle a nicota jej zdroj?
    Jozef

    OdpovědětVymazat
  17. Kdybych měl to štěsti a Bůh mne oslovil, jen bych ho poprosil o spásu své duše a neobtěžoval ho zbytečnými dotazy :)

    OdpovědětVymazat
  18. prosila bych ho: Boze neopoustej me

    OdpovědětVymazat
  19. Asi bych se zeptal jestli mohu najit odpoved na svoje otazky sam v sobe.

    OdpovědětVymazat
  20. Hovořím s Bohem každý den,co chci vědět.

    OdpovědětVymazat
  21. Otázka sama vylučuje odpověď, protože postupem času budeme schopni si sami odpovědět na jakoukoliv otázku. Determinismus nám umožnuje aproximaci chování anorganiky a do jisté míry i organiky, ale je možné, že nenajdeme odpověď na princip rozhodování živých organizmů. Buď se odpověď bez odezvy stane výzvou anebo předčasně dokončíme teorii všeho. Jde jen o to zda to bude dobré.

    OdpovědětVymazat
  22. Jelikož jste to zveřejnili na mé narozeniny, tak to beru jako znak a píšu:
    Jaký je smysl všeho?

    Hledala jsem, ptala se, bloudila, zkoumala a stále tápu. K čemu je ta věčná cykličnost? Z jakého důvodů dokonalá, čistá duše se musí nořit do bláta fyzické země, aby znovu a znovu chytala jakési chyby a následně je musela opravovat... Jaký je smysl toho všeho? jsem již unavená. A odpovědi se mi stále nedostává.
    Jedinou nadějí je, že jsme pouhapouhé bakterie, jež mají příliš velkou fantazii a po smrti nastává jen hniloba, nic víc, nic míň. Naděje umírá poslední, tak budu tajně doufat. Zjistím po své smrti... Nebo nezjistím?

    OdpovědětVymazat
  23. Co nám zastírá ..? či skôr čo nám zasírá ! Bo

    OdpovědětVymazat
  24. chjo, zabudla som ešte, že si myslím, že sme stvorili Boha my ľudia /skoroľudia/ k obrazu nášmu, tak sme ho personifikovali a fčul s tým máme guláš. No, rozoznáš, kto je božský a kto nie ? :-) Bo

    OdpovědětVymazat

Podmínky pro publikování komentářů