Divná místa 1

Doufám, že už jste úspěšně naočkovaní myšlenkami na příběhy o dávných vyspělých civilizacích a nechybí vám ani potřebná fantazie, a tak vás nemusím přesvědčovat, že historie rozhodně nezačíná nakousnutím jablka v rajské zahradě. Na těchto stránkách jste zatím měli možnost vidět nejrůznější divné „kamení“, na které lze narazit na rozlehlých prostorách Ruska, ale i leckde jinde ve světě, a tak možná mohl vzniknout dojem, že za takovými zajímavostmi je nutné cestovat někam hodně daleko do exotiky.

Jenže opak je pravdou. I u nás najdeme nespočet míst, která dokážou pozorným a informovaným očím vyprávět neuvěřitelné příběhy. A mnohdy dokonce stačí jen vyjít za humna…

Hostýnské vrchy – Smrdutá

V Hostýnských vrších můžeme narazit na celou řadu velmi zajímavých míst, kde si je možné o megalitech úspěšně zapřemítat. Všechno to však jsou – jak alespoň velmi přesvědčivě tvrdí průvodce - samozřejmě následky přírodních procesů:

Na Smrduté se nacházejí typické produkty mrazového zvětrávání - skalní stěny mrazových srubů, větší izolované skalní útvary, bizarní skaliska na vrcholu, suťová pole, povrchové skalní sluje v převisech a pseudokrasové puklinové jeskyně. Vznik pseudokrasových útvarů souvisí s tektonickým svahovým rozsedáním podél systému puklin v pískovcích rusavských vrstev a s dalším působením mrazu a gravitační modelace.(Chráněná území Zlínského kraje)

Tohle všechno odborníci přiřkli podivným skalním útvarům na malé sousedce jedné z hostýnských pyramid – Smrduté. Ale je to všechno? Kdo chce, ať věří. A kdo ne, pojďte se mnou na pomyslný výšlap.

Smrdutá… Kde se vzal takový nezvyklý název, jsem se nedozvěděla, ale vůbec bych se nedivila, že má docela prozaický původ: na své cestě na tuto hůrku jsem nejdříve ucítila a pak i uviděla známou hadovku smrdutou, která dokáže „provonět“ notnou část lesního terénu. A když k tomu připočítám, že se tu hojně vyskytuje i půvabný kakost smrdutý, je myslím situace jasná.

A co tu uvidíte?

Pokud na rozcestí zelené turistické značky vedoucí z Chvalčova na Čerňavu odbočíte na Smrdutou, zjeví se před vámi mezi štíhlými kmeny buků, javorů a jasanů tajuplný příkrý svah posetý balvany, kdesi nahoře ověnčený mohutnými kamennými ruinami. Místo opravdu působí magicky: svahy mají místy sklon až 55° (jak ta pyramida v Gíze!) a končí až kdesi o 100 metrů výš. Jste v přírodní rezervaci, kde se nekácí, a tak spadlé stromy leží přes balvany a značně znesnadňují výstup.

Svah pokrývá suť, ale i obrovské kvádry nápadně pravidelných tvarů:

Směrem k vrcholu je balvanů stále více. Leží přes sebe nebo se o sebe vzájemně opírají a vytvářejí kryté prostory. Jak uvádí tištěný průvodce, jsou tu dokonce i jeskyně. Nejdelší z nich má 56 metrů, a pokud zrovna nejste klaustrofobní citlivky, můžete ji prolézt. 
Na těchto snímcích si všimněte velmi přesně „uříznutých“ ploch kamenných bloků, které se na sebe těsně pod vrcholem navršily:

Zvláštní, dost pravidelné kamenné bloky však leží po velké části svahu: 

A přehlídku tvarů doplňují i takovéto opravdu bizarní skály:

Vnucuje se představa, že tu musela kdysi být mohutná stavba, která však byla naráz zničena. Zemětřesením? Obrovským výbuchem? Nebo snad přílivovou vlnou? Těžké kamenné stěny toho něčeho, co se vypínalo na vrcholu Smrduté, se jako smrtící lavina mnohatunových balvanů zřítily po svazích do údolí. Některé bloky však vypadají, jako by nebyly jednolité, ale ponechaly si původní podobu částí jakéhosi zdění:

Když konečně vylezete na vrcholové plato celého areálu, máte pocit - nebo u mě to alespoň tak bylo - že jste se ocitli u trosek nějakého centrálního zařízení, které mělo plnit nám neznámý úkol. Objevují se tu totiž kameny, které už bez rozpaků nazvu megality (umělými objekty) a které především udivují svou nesourodostí. Uprostřed je převržená jakási konstrukce, která byla původně sestavena z pravidelných bloků:

Vedle ní je "pohozen" objekt, který sem viditelně nepatří: nám známý „palačinkový dort“. Srovnejte si jej s předchozí fotografií a bude vám hned jasné, že tu něco nehraje: kde se to tu vzalo, když nic podobného v okolí nenajdete? Jakou to mohlo v této sestavě plnit funkci? A jak se to vůbec sem, do stometrové výšky dostalo? 

Kousek vedle jsou dva kameny s podivnými kresbami. Nebo snad znaky?

I tento kamenný blok s křížkem je, zdá se, součástí této sestavy:

A aby byl výčet úplný, leží tu ještě vedle sebe (na vrcholu hory 100 metrů vysoké a mající velmi strmé stoupání!) opracovaný, anebo ve vodě omletý valoun, za ním hranatý kvádr a v pozadí "palačinkový dort". Opravdu podivná sestava!

Obrovské kamenné struktury a jejich seskupení působí záhadně a monumentálně. Neméně zajímavou podívanou však poskytují i drobné detaily. Tak například vedle sebe ležící úlomek lité desky z hrubého štěrku a jemně opracovaný pískovec pravidelného tvaru. Takhle přece příroda rozhodně nepracuje!

Kousek dál jsou obrovské masy kamenných bloků prolévané polotekutou pastou...

… což se v poněkud odlišném provedení - tentokrát preciznějším - opakuje například zde...

… jemný otisk čehosi:

… navrtané otvory ke štípaní kamenné desky,...

… nebo perfektně a čistě vypracovaný zářez:

Když si celý areál obejdete, můžete uvidět, že v jednom směru byly sesuvy méně devastující a povrch hory zůstal poměrně dost zachovalý; obrovské lité desky tu leží z velké části na místě. 

Ale byl-li takto pokrytý celý povrch vyvýšeniny, čím potom tato hora ve skutečnosti byla?!

Na takové otázky si však musí odpovědět každý sám, nejen podle míry své fantazie, ale také podle zkušeností, které nasbírá nejlépe chozením po takovýchto místech a porovnáváním s tím, na co přišli jiní. Takže Smrdutá je místo, které byste v Hostýnských vrších určitě neměli minout. I když na mě celý tento prostor dýchnul atmosférou smutku, chaosu a zmaru, protože stopy obrovské devastace v tomto prostoru, ať už byla způsobena čímkoli, jsou nepřehlédnutelné. Ale tím vás rozhodně nechci odradit.

Tolik tedy jen pár postřehů z jednoho „divného místa“, jakých je v naší zemi velké množství. Nechci vám vnucovat jakékoli interpretace toho, co moje fotografie zachytily. Naopak doufám, že vás určitě napadnou i jiná vysvětlení, a bude-li to u každého něco jiného, vůbec nevadí. Jak se říká, více hlav...