24. 8. 2017

Tvorba osobního vnímání světa

Už před delší dobou jsem na sobě začal pozorovat, jak mám nutkání neustále neracionálně zužovat hranice, v jakých se pohybuje moje vidění světa. A to v obou samotných vektorech časoprostoru, v kterém se za života pohybujeme - v čase (minulost, současnost i budoucnost) i v prostoru. Vlastně je to zřetelné na všech článcích tohoto blogu, jejichž pomyslné pero držely mé velectěné prsty.
V hlavě jsem si vytvářel obraz světa v drtivém množství případů na základě informací, které jsem si někde přečetl. Texty, které byly napsány někým, koho jsem v životě nepotkal, neviděl a vlastně ani do té době jsem nevěděl, že autor vůbec existuje či existoval (pokud vůbec existoval). Jak se pomalu, někdy naopak překotně, formoval můj světonázor (to, jak vnímám realitu a svět), tak s přibývajícími obrysy tohoto světonázoru si moje mysl víceméně na nevědomé úrovni tvořila filtr, podle kterého třídila veškeré další informace, jež vstupovaly do procesu náhledu na svět. Čím více se můj světonázor odlišoval od toho oficiálního do hlavy velkou palicí vtloukaného civilizovaným světem, tím hustší tento filtr byl. Čím jasnější podobu můj světonázor získával, tím jsem vytvářel hustší a hustší síto, kterým mohly do mého vidění světa propadávat další informace. A co hůř, čím hustší tento filtr byl, tím silnější jsem měl dojem, že jdu správným směrem. Jaký to omyl!



Už ani nevím, kdy a co stálo za zrodem procesu, který mi umožnil na svou mysl nahlížet z pohledu někoho jiného. Někoho, kdo mi chce ukázat, jak malou, ale zato bytelnou ohradu si má mysl pro sebe staví. A to i se strážnými, kteří bedlivě střeží, aby se do ní nedostalo nic, co by narušilo její integritu. V počátcích tohoto procesu nebylo pro mne patrné tolik jako dnes, jak omezující a svazující je v životě zapomenout na to, že důležitější, než přijímat informace od druhých, je získávat informace osobními prožitky a osobním poznáním. Dnes už celkem zřetelně vnímám, že jsem fungoval doslova jako feťák závislý na své pečlivě vybrané droze. Jen si zaměňte drogu za informace, které podporují osobní světonázor a naopak informace, které tomuto světonázoru neodpovídají jako abstinenční stav. Dělal jsem vše proto, abych svoji dávku drogy dostával a abstinenční bolehlav nechal druhým. Nakonec jsem si vytvořil tak ohraničený světonázor, že už ani nešlo o ohradu, ale o úzkou, vysokými zdmi lemovanou uličku, kterou jsem se mohl pohybovat pouze jediným směrem. A to vše dobrovolně. Sám sobě bachařem. Doslova jako rána od elektrického ohradníku na mě fungovala jakákoli informace, která byť jen vzdáleně mohla nabízet možnost, že můj světonázor je mylný. O ho hó, tak to tedy ne! Okamžitě byla taková kacířská informace hozena do kýblu s louhem, rozpuštěna, vypuštěna a fidlišmitec!

Světonázor budovaný na informacích a poznáních druhých není podle mě ničím jiným, než přijetím jakéhokoli náboženství současného, ale i z minulosti - ať nám známého či nikoli. V náboženství totiž jde jen a pouze o víru. A je jedno, zda v něm členové věří v nesmrtelného, občas mstivého všeznajícího fousáče na obláčku, v sírou zavánějícího roháče s paznehtem u kotle s vařícími se hříšníky, v dobro a zlo nebo třeba v soby pojídajícího Santa Klause. A věřit rozhodně není totéž, jako vědět. Proto, aby nám stačilo jen věřit, bychom nemuseli absolvovat tu na první pohled pomatenou šílenost, kdy se nesčetněkrát oblékáme do bioobleku, který po sprše při pohledu do zrcadla někdo obdivuje, jiný nenávidí. Bioobleku, který umí pekelně bolet, svědit, lechtat nebo se i počůrat. Obleku, jenž se také obléká a z kterého ční chlupy a beďáry. Obleku, který roste a stárne a který se stejně nakonec v prach obrátí. Stačilo by si TAM - a je fuk, zda je to někde na obláčku, v pekle nebo v bezrozměrně nekonečném, po ovoci vonícím žužu - přečíst brožurku "Jaké je to být člověkem", po jejím letmém přečtení si z jejích stránek ubalit astrálního jointa a spokojeně prohlásit: "Tak to si mohu odškrtnout!"

Jaký jsem si z toho tedy udělal závěr? Že nic, co jsem si osobně nenavštívil, co jsem sám nezkusil, neprožil, neudělal, nestojí za to, abych z toho stavěl něco tak zásadního, jako je světonázor - osobní vidění reality. Proč? Protože s pravděpodobností hraničící až s jistotou se odsoudím k omezenému vnímání světa a to ještě očima někoho jiného a sám sebe zbavím svobody si tento světonázor na vědomé úrovni tvořit bez hranic a tím si odpírat nekonečné poznání a zkušenosti, jež jsou zcela jistě i mimo něj. A to je dle mého názoru totéž, jako si ze zvědavosti naplánovat poznávací výlet a pak sednout do autobusu, zatáhnout rolety a celou cestu čumákovat do televize nebo internetu v mobilu.

Možná se to bude někomu zdát v rozporu s články na tomto blogu uvedenými, ale pokud bude někdo stát o můj názor - pak nelpěte na čemkoli, co jste přijali od někoho jiného. Je jedno, zda se jedná o alternativní směr lidské historie, o mimoně, tajné spolky a ještě tajnější vlády, jež řídí svět, o posmrtný život, motor na vodu, chrousta či létající pyramidy. Svůj světonázor budujte jen z cihel, které jste si sami vyrobili.


PS: V článku jsem se opřel pouze o tvoření osobního vnímání reality na základě vědomé mysli. Uvědomuji si, že každý světonázor je ovlivňován i na nevědomé úrovni, jako jsou třeba sny, podprahové informace apod.

©)2017 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

20 komentářů:

  1. Jen málo lidí umí tvořit bez hranic na vědomé urovni, si pokorný i zdravě sebekritický jen mi ta věta z článku ( Jaký jsem si z toho tedy udělal závěr? Že nic, co jsem si osobně nenavštívil, co jsem sám nezkusil, neprožil, neudělal, nestojí za to ) dáváš inspiraci lidem Tím že píšeš a to tak ,že na všech urovních a nech na nich, oni si určitě vyberou a Ti vědomí už na ničem nelpí, taky se každý den od někoho učím i tady i jinde je inspirace,je plno lidí kteří tvoří doslova zázraky a aniž neprocítím a nevytvořím to stejné,mám jiné zájmy,tvořím jiné věci,možná jednou někomu ku pomoci,zato psát mi moc nejde, :-) ale Tvé myšlenky o....jsou skvělé,díky

    Copoměchceš
    ps: svůj světonázor buduj a předávej dál,at Ti kteří chtějí a mužou jak ostatní rust

    OdpovědětVymazat
  2. Tak nejak začína dokument Hry bohov - nikdy never ničomu, čo si sám nemôžeš overiť, dokonca ani tomu čo je v tomto dokumente.

    OdpovědětVymazat
  3. V tom sa sryva rozdiel medzi : Ja verim a Ja viem...

    OdpovědětVymazat
  4. I když vás neznám, váš blog přispěl k mému světonázoru ujištěním, že jsou na světě zvídaví, milí a slušní lidi, kterým nechybí sebereflexe. Trpím podobnou lačností po informacích, ale jak říkám dětem - na barikády bych za to nešla.
    Myslím, že člověk vlastně celý život ve všem hledá sebe - Poznej sám sebe, jak stálo v Delfách.
    Četbou si stěží vybuduji
    cizorodý ideál
    co ve mně vězí,to si najdu
    i tam,kde by nikdo se nenadál.

    OdpovědětVymazat
  5. Michale, opět jsi dokázal z řeky informací vytvořit veletok, musel jsem si to přečíst několikrát:-)
    Nemyslím, že je nábožensví o víře. Víra určuje Tvůj směr, šipku kam směřuješ. Něco jako... vím, že jsem si nezapomenul klíče o baráku, takže věřím, že se dostanu domu.
    Nebo... volala mi moje paní, takže vím, že nakoupila a tudíž věřím, že nebudu o hladu.
    Vím, že nějaké informace jsou pro mne pravdivé a davají smysl, tak věřím že se podle nich můžu přizpůsobit a VĚŘÍM v to.
    Náboženství je o dogmatech. Naprosto netuším odkud má někdo takové informace(dogma), takže mu nejde věřit a přizpůsobit podle nich svůj směr cesty přítomného okamžiku. Nejde třeba koukat na dokument s bubákem a titulky, i když krásně a kultivovaně vypadá a povídá, a věřit mu. Ale není nic špatného o nich vědět, možná spíše naopak. Pak víš, že nemá cenu se jim přizpůsobovat. Ale třeba někdy nadejde Čas, kdy se Ti dogmata něčím doplní, a pak už víš, a v podstatě je jedno co. Pokud někdo tvrdí, že 1+1=2, zkus to vysvětlit lidem, kteří se čerstvě zamilovali. Budou tvrdit, že to je 1 - celek a po pár letech Ti klidně můžou tvrdit, že to už není 1, ale třeba jako Ty - 4:-)
    Proto není dobré stavět uličku mezi zdmi, zbraňuje příjmu informací, jakýchkoliv. A to jestli jsou pro Tebe dobré nebo špatné nikdy v daném přítomném okamžiku nevíš. Navíc zlo, které Ti otevře oči poznání, je přeci pozitivní:-)
    Ale bývá velký problém se v tom množství informací zorientovat a seskládat je do nějaké Cesty a Věřit v ní.... Tvořit Svůj Svět. Pak ta hluboká Víra v jakékoliv Tvůrčí myšlence dokáže opravdu Tvořit Svět a dění v jeho přitomném okamžiku.
    Pokud je pravdou to, že jsme KŘÍŽení z mnoha bohů i genů Země, pak máme v sobě vše, co k tomu potřebujeme:-) Možná dokonce daleko více než ti bohové, ze kterých jsme smíchaní, jelikož DNA se neodděluje, ale slučuje, myslím.
    Je to i ten důvod, proč si myslím, že prvotní křesťanství(christ-chrest-krest-KŘÍŽ), nemá naprosto NIC společného s tím, co z něj udělali katolíci a jezuité, navíc knihou převzatou z tory. Knihou jejíž nejstarší dnešní datace "objevení" je z r.1761, jelikož KŘÍŽení(křesťanství) existuje tisíce let, narozdíl od doby, kdy se ti "pisatelé a překladači" Knihy v jarmulkách naučili čist a psát.
    nenimito

    OdpovědětVymazat
  6. Nevidim problem v mnozstve informacii a ani v tom, ze si clovek urobi nejaku schemu ich triedenia. Problem vidim v komunikacii medzi ludmi. Vlastne, ak to vobec mozem nejakou komunikaciou nazvat.
    Diskutujem uz dlho a preto mozem veci hodnotit. Diskusia umiera. Uz to nie o nazorovej oponenture ci hladani pravdy. Pripada mi to ako v kostole, ked knaz vytiahne evanjelium a cita ostatnym. Jeho nazory zucastnenych nezaujimu. Takto to je napisane a hotovo. A takto nejako vyzaraju aj dnesne diskusie. Niekto pride, vysype co ma na jazyku a dakej ho to nezaujima. Kec ho clovek upozorni na nezmyslenost urcitych javov alebo na rozpor s piliermi vedy, teda tisickrat dokazanymi vecami, tak bud nereaguje alebo odporuci na dostudovanie niecoho. Preco? jednou z odpovedi moze byt, ze pretlaca nejaku agendu, tak ako knaz evanjelium. A je mu jedno, co si kto o tom mysli.
    Diskusie, kde by sa clovek nieco dozvedel alebo dopodrobna rozobral nejaku vec uz prakticky neexistuju. Je to smutne, ale mozem zo skusenosti povedat, ze je to tak. Pritakavaci a tlapkaci po pleciach, to nie je diskusia. Diskusia je o oponentovi, ktory dodrziava urcite pravidla racia. Ved, ked do stredu kruhu ludi postavite cloveka, kazdy v kruhu ho bude vidiet v inom uhle a taky by mal byt aj jeho nazor.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      dovolím si ještě i jiný úhel pohledu na totéž. Znám a stále poznávám nové lidi, kteří vědí zatraceně více, než se oněm diskutujícím někdy může jenom zdát. Pokud jim přímo nepoložíte jasnou otázku, vůbec se do jakékoli debaty nechtějí pouštět. Ono vůbec debatám se snaží vyhýbat, jak jen to jde. Řeknou jednou, maximálně dvakrát svůj názor (u nich většinou ani nejde o názor, jako o poznání) a tím to pro ně hasne. Pokud uvidí, že posluchače jejich názor/poznání zajímá a jsou ochotni se nad sdělením zamyslet (ne nutně o něm diskutovat), pak jsou vstřícnější. Pokud ale vycítí onu ohradu, o níž jsem psal v článku, ukončí hovor a jdou si po svém. Nemají totiž potřebu někoho o čemkoli přesvědčovat. Pro zarytého diskutéra se to může jevit, jako že došla argumentace. Pak se cítí jako vítěz v diskuzi, čímž si svojí ohrádku jenom zpevňuje.
      Z tohoto úhlu pohledu onu diskuzi vlastně paradoxně (ke své škodě) utínají právě ti nejvíce diskutující.
      Stále se mi potvrzuje, že více znalí a moudřejší jsou mnohem častěji tichošlápci (aspoň tak působí), do kterých by to nikdo neřekl. Pronesou jedno dvě slova za dopoledne (třeba Kolín :-) ) a pokud jsou pochopena, sedám si často v úžasu na prdel.

      Takže osobně bych nepaušalizoval. Tím, že nenacházíte v diskuzích reakce, nemusí nutně znamenat, že umírá obecná komunikace mezi lidmi. Dost možná se jen nepotkáváte s lidmi, kteří jsou na podobné vlně jako jste Vy a pak to pochopitelně vázne (nebo se to tak jeví).
      Jak se to v pohádkách říká? Mluviti stříbro, mlčeti zlato? :-)

      Vymazat
    2. Michale,
      pokial diskuter nieco vie, teda ma poznatok, ktory sa da overit alebo je postaveny na logike vedy, staci, ak ho uvedie. Veda sa tiez nedostala do dnesnej podoby ihned. Vznikala ako budova, poschodie po poschodi, kde jedno nadvaxuje na druhe. Ak teda ma niekto naozaj vedomost, mal by ju predostriet ostatny pretoze ta vedomost moze byt zakkadmi ale poschodim, na ktorom sa da stavat. Ale, ak sa niekto vyjadri v style "poznampravdu ci viem o tom svoje", clovek na tieto nic dolezite nesuce informacie nema ako nadviazat.
      Mam skor taku skusenost, ze ludia nesuci dar mudrosti a schoonist sa o nu podelit su z diskusii vystrkani, aby nedajboh nieco skodlive nepovedali. Preto v poslednej dobe narazam na takych ludi coraz menej a tak bludim po webe a hladam. A tak som sa zadtavil sj tu. Su tu veci, ktore stoja za zamyskenie a nutia cloveka porovnavat svoje skusenosti a vedomosti s prednesenym.
      Mam rad aj oponenturu, pokial je vecna. Vecna racionalna kritika je solou zivota. No ak si chce niekto svoje skusenosti ci znalosti vziat so sebou do hrobu, je to jeho vec a nech teda mlci. Ale naco potom chodi pk webe a cita ho? Hlada niekoho ci nieco alebo mu nieco chyba? Asi oboje. Ale to, se mlci, podla mna nerobi dobre, lebo nikdy nevie koho stretne.

      Vymazat
    3. Já to vidím tak, že si člověk musí ujasnit, proč je na světě: kvůli sobě, nebo kvůli druhým? Anebo je ještě jiná možnost?

      Vymazat
    4. Milane,
      napsal jste: "...ak sa niekto vyjadri v style "poznampravdu ci viem o tom svoje..."

      Já jsem však napsal: "Řeknou jednou, maximálně dvakrát svůj názor/poznání ..."

      Vymazat
    5. Michale,
      ak niekto povie svoj nazor, to beriem pozitivne. Ak celi za nazor kritike a dokaxe ho racionalne obhajit, teda povie ho druhy raz v inej podobe, zasa je to pozitivne. Ak ani ootom oponent nedokaze popriet nazor rozumne, uz nie je dovod mu to dalej vysvetlovat. Tu nastupuje "Kto nechce pkcopit, nepochopi". Diskuteri, ktori povedia svoj naozor a pod palbou kritiky ho dokazu aspon raz racionalne obhajit z diskusii miznu. Naopak ich nahradzaju diskuteti, ktori po palbe kritiky, reaguju "Viem o to svoje ci pozna pravdu a ty nie". Takto som to myslel.
      Milan

      Vymazat
    6. Vkabi,
      clovek by si mal v prvom rade uvedomit, ze ked sa narodil, uz tu svet bol. Teda prisiel do niecoho uz existujuceho, ktore tu rozhodne nemohlo by kvoli nemu, kedze to existovalo este pred nim.
      Preto by sa mal clovek vediet zaradit. Zistit kam patri a zit, aby tu to, co bolo pred nim, mohlo zostat aj po nom. I ked, kedze on je uz toho sucastou, ma pravo sa spolupodielat na vyvoji veci naokolo. Teda sposob zi a nechaj zit, akceptaciou slobodnej vole vsetkeho naokolo, ale s prihliadnutim na rovnovahu.

      Na svet sa snazim pozerat "ocami vody". Voda tecie vzdy tade, kde je to pre nu najlahsie. Podla tohto hladam vzdy najjednoduchsie riesenie v duchu occamovej britvy. Zlozitost plodi chybovost. Dovodom je slobodna vola, ktoru ma vsetko zive a cim viac zivota he zapojeneho do systemu, tym skor sa da narazit na tvrdohlavost ci vlastny osobny zaujem. Teda zlozite systemy maju kratke trvanie. To, co trva dlhodobo musi byt jednoduche.
      Milan

      Vymazat
    7. Michale,
      nevnimam diskusiu ako presadzovanie nazorov, ale ako moznost pohnut sa dalej. Je to ako ked pat ludi pracuje s jednym nastrojom, pride siesty a povie "a co, keby sa ten nastroj upravil takto". Upravi ho a bude to lepsie ako predtym. A na to zareaguje jeden z tych piatich, a co keby k tomu novemu pridali toto. Cize ti piati potrebovali toho siesteho nielen na to, aby im nieco ukazal, ale aj na to, aby sa sami pohli dalej.

      Kazy clovek si svojim svetonazorom sklada mozaiku. Akurat, ze sam nevie, aka ma by vlastne velka a co v nej chyba. A to, co mu chyba moze najst u druhych, bud nahodne alebo tak, ze im ukaze svoju predstavu.

      Lahke riesenia pretrvaju dlhodobejsie ako zlozite. Ak chcu ludia vytvarat veci dlhodobe, mali by byt zlozene z jednoduchosti. Prave k tomu by mala sluzit diskusia, kde sa tie jednoduchosti mozu poskkadat dokopy. Pri skladani jednoduchych krokov, kazdy z diskuterov lahsie pochopi celu finalnu schemu, pretoze bude poznat jej podstatu.

      K tvojim, (som rad, ked si diskuteri tykaju, lebo i tak nevedia, kto je kto) skusenostiam k mimotelovym zazitkom mozem povedat len tolko, ze tiez poznam takeho cloveka. On sam bol vsak prekvapeny, kolko znalosti mam z tejto oblasti aj napriek tomu, ze take schopnosti nemam. Popisal som mu urcite javy tak presne, ze mal dojem, ze mi uz o tom hovoril. A to nemam z knih, len mam asi stastie na ludi z roznych oblasti zivota. A ked tak nad tym rozmyslam, tak to nie je o tom stretavat niekoho spolocensky vynimocneho, ale o to hladat tu vycimocnost v kazdom naokolo.
      Milan

      Ospravedlnujem sa Vla Bi, ze som Ti skomolil meno, ale jednym prstom sa mi nie najlepsie pise. Dakujem za pochopenie.

      Vymazat
  7. Milan
    ...zabudol som sa podpisat

    OdpovědětVymazat
  8. Vla Bi: Ano je ještě jedna možná varianta. Možná i více, to nevím... Přikláním se k té další, o které vím.

    OdpovědětVymazat
  9. Trochu vám do toho vkročím, odpovedať mi nemusíte, stačí sa zamyslieť sám pre seba.
    - čo je vlastne človek? Už len naše telo je zložené (ľudské DNA) z 50% otec a 50% matka, dedo, babka, atd., atd....
    A 99% DNA čo obsahujeme ako človek nieje ľudského pôvodu :-) (mikroorganizmi čo sú našou nedeliteľnou súčasťou a iné...) A kde je duša, duch...
    Jednoduhé veci na pohľad, ale ak prenikneme do hlbky.... Minimálne sa z toho hlava zatočí...
    Miki

    OdpovědětVymazat
  10. Michale výtaj v klube... Hunter

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Huntere,
      díky, ale snad ani ne. Nechci být v žádném "klubu". To by totiž jaksi odporovalo tomu, co je v článku. Klub je vlastně taková ohrádka společná pro určitý počet lidí. A jak historie, ale i současnost ukazuje - být členem jedné ohrádky, znamená, že často nelze být zároveň členem ohrádky jiné. A to omezuje v možnostech.

      Vymazat
    2. Michale nemaj boja, nie si ani prvým a určite ani posledným členom klubu ktorý o členstve v ňom nemá ani tušenie. S tými "ohrádkami" si nerob starosti, v tomto klube žiadne niesu... Hunter

      Vymazat
  11. Mnozí lidé už možná jsou a ostatní budou v jednotě, potom nebude klubu zapotřebí,nikdo na svém názoru nelpí a neprosazuje ho nad jiný,všichni se z ostatních uhlu pohledu poučí a společně rostou do jednoty.Mám taky možná trošku štěstí,že rodina i pár kamarádu je na stejné vlně Copoměchceš

    OdpovědětVymazat

Podmínky pro publikování komentářů