Velká čínská "novostavba" 2

- předchozí část -

Podívejme se na Velkou zeď z oběžné dráhy. Tím spíš, že průvodce po Pekingu hrdě sděluje:

„První, co astronaut N. Armstrong uviděl na lesklé zemské kouli z kosmické lodi Apollo 11, byla Velká čínská zeď a hráze postavené na pobřeží Holandska."

Čína z oběžné dráhy

Pokud jde o nizozemské hráze, nevím, ale Velkou čínskou zeď kosmonauti ani jednou neviděli. Číňané však pevně doufali, že v roce 2003 stěnu konečně spatří jejich rodný čínský kosmonaut.

Po dlouhou dobu se předpokládalo, že Zeď je jediná umělá struktura na planetě, která je vidět z vesmíru pouhým okem. To v nemalé míře přispívalo k udržení národní hrdosti Číňanů. Po přistání čínských kosmonautů však přišlo hluboké zklamání. První „taikonaut“ Yan Li-wey, stejně jako dva z jeho následovníků Fej Ťün-lung a Nie Chaj-šeng, po návratu na Zemi uvedli, že bez speciálních optických přístrojů Zeď z oběžné dráhy „není vidět“. Úřady rychle objasnily, že tato problematika je velmi složitá a zjistit pravdu bude vyžadovat lety mnoha dalších kosmonautů.

Číňané ale vůbec nemuseli smutnit, protože jim na pomoc přispěchala Evropská kosmická agentura (ESA), která slavnostně prohlásila, že 25. března 2004 její satelit vyfotil fragment Velké čínské zdi v celé její grandiózní velikosti. Obdivujme s nimi úspěch kosmické archeologie:

„Zde prezentovaný snímek Velké čínské zdi nebyl zhotoven z paluby ISS, ale zařízením evropské družice Proba dne 25. března 2004. Je na něm část zdi, která se táhne po vrcholcích kopců směrem na severovýchod od Pekingu (v pravém horním rohu fotografie). A vlevo dole je zobrazena speciálně upravená část stejného snímku, kde je bílou barvou zvýrazněn kanál Da Yunhe (také velká umělá struktura).“

„Družice PROBA (Project for On Board Autonomy) Evropské kosmické agentury vyfotila fragmenty Velké čínské zdi na severovýchodě Pekingu, mající délku 7.240 kilometrů. V levém dolním rohu fotografie pořízené 25. března je vidět část Velkého kanálu, majícího délku „pouhých“ patnáct set kilometrů."

„Družice obíhá kolem Země ve výšce 600 km a jejím hlavním úkolem je shromažďovat informace pro ekology za použití spektrometru Chris (Compact High Resolution Imaging Spectrometer). Natáčení ve viditelném spektru se provádí pomocí dalekohledu s černobílým CCD čipem s rozlišením 1024 x 1024 pixelů a obraz zemského povrchu o rozloze 25 km čtverečních je získán s přesností do pěti metrů."

Svátek starověké čínské historie však zkazili někteří nadšenci; tito amatéři totiž vynikající úspěch vesmírné archeologie drze zesměšňovali. Zde je jeden příklad takové nekompetentní úvahy:

„Podívejme se na ni podrobněji [míní fotografii ESA].

Jasně viditelný bílý pruh (horní plocha zdi) v tmavé části obrazu má šířku 1 – 2 pixely, což odpovídá 5 – 15 metrům. Výšku stěny lze také odhadnout na dobře viditelné části na jejím pravém konci. 4 – 5 pixelů odpovídá asi 20 – 30 metrům. Stavba je tedy opravdu impozantní.

Kanál má šířku 7 – 10 obrazových bodů, tj 35 - 50 metrů. Což také odpovídá solidní vodohospodářské stavbě. Ale řekněte mi, prosím vás, proč se vizuálně kanál nachází na linii rozvodí?

To, že po linii rozvodí prochází zeď, je jasné, obranné stavby se vždy stavěly výše a ne v nížinách. Kromě toho půdy v nížinách prostě nemusí vydržet obrovské zatížení stovek tisíc tun kamenných staveb. Ale kdo mohl přijít s nápadem vést po výšinách kanály?

Říkáte – optický klam? Nic takového! Na celém snímku jasně vystupují zářivě osvětlené hřebeny povodí, navíc i světlost krajiny stoupá směrem k nim. A najednou se po vrcholcích hor táhne - kanál!

Dobrá. Předpokládejme, že je to jen iluze a uděláme takové malé kouzlo - snímek obrátíme:

Vidíte, jak to krásně vystoupilo? Jasné linie hřebenů se přeměnily na nížiny, případně na řeky a potoky. Na pravé straně obrázku je možné vidět řeku, tekoucí směrem ke kanálu. Ale kde je zeď? Starobylí moudří Číňané ji postavili s jim netypickou vojensko-strategickou negramotností? Přímo v korytě staročínské řeky?

Nebo že by to nakonec vůbec nebyla zeď, ale současná čínská řeka, spokojeně tekoucí z minulosti přímo do současnosti? 

Tak se mi zdá, že tato čerstvá senzace je velmi pochybná záležitost."

(podle stránek „Zanevsky kronikář“ )

A opravdu, senzace dlouho nepřežila a brzy byla oficiálně dementována. ESA nesprávnost fotografie Velké čínské zdi převzatou z družice přiznala:

„Paříž 20. května [2004] /Sin-chua/ - Fotografie Velké čínské zdi, která se nedávno objevila na domovské stránce ESA je chybná. Na snímku není zobrazena Velká čínská zeď, jak se dříve myslelo, ale koryto řeky. Je to uvedeno v závěrečném komuniké ESA. Agentura přiznává, že se jedná o první chybu v historii šíření informací na jejích internetových stránkách.

ESA vysvětlila, že na fotografii je zachycena řeka, která proudí do nádrže Miyun pod Pekingem, nikoliv Velká zeď, jak se dříve myslelo. V současné době se provádí hloubková vědecko-výzkumná analýza pomocí moderních technologií, vyhlásila agentura.

Příčinou chyby bylo nedostatečně pečlivé a důkladné přezkoumání a testování materiálu před zveřejněním fotografií z družice. ESA se omluvila a vyjádřila uznání čtenářům, kteří si nepřesného snímku všimli. Výslovně zmiňuje dva čtenáře z Fudan University v Šanghaji a z University of California. Jak bylo zdůrazněno v komuniké, oba sehráli důležitou roli při opravě chyby, které se ESA dopustila."

Od doby této kauzy už uběhlo mnoho vody, přesto stydící se ESA dosud aktualizované fotografie neposkytla. Na internetu však existují i další snímky pořízené z kosmu, na kterých je údajně Velká čínská zeď, ale ty také nejsou ničím jiným než lží. Za Velkou zeď jsou vydávána říční koryta, zavlažovací stavby a podobné objekty. Takže žádné jiné viditelné zbytky Velké zdi, kromě té části postavené před půl stoletím poblíž Pekingu jako velká atrakce pro turisty - neexistují.

Snímek z výšky 10,19 km. Značka vymezuje místo, kde byste měli hledat Velkou čínskou zeď. Najdete ji? Těžko. Přitom diskutovaný snímek byl údajně pořízen z výšky ještě 60x větší!

---------------------------

A kdy se vůbec Evropané dozvěděli o existenci Velké čínské zdi? 
Slavný evropský cestovatel Marco Polo (1254 – 1324), ačkoliv v údajné Číně prožil sedmnáct let (1275 – 1292), o Velké čínské zdi nic nepíše (mimochodem o čaji také nic neví a o čínském písmu už vůbec ne). Někteří badatelé se domnívají, že kniha o úžasné cestě Benátčana Marca Pola je literární mystifikací, která sotva vznikla dřív než v XVII. století. Háček je však v tom, že autor knihy i tak mohl a také měl zmínit čínské divy, které byly v té době Evropanům jistě známé. A to znamená jediné – že totiž v době napsání rukopisu známé nebyly.

A co na to Brockhaus a Efron (encyklopedie vycházející v letech 1890 - 1906), jaké oni mají vědecké poznatky o Číně a její slavné Velké zdi v pozdním XIX. století?

„...severní hranici Číny do relativně nedávné doby (kdy byla k provincii Ťi-lin a Šen-si administrativně připojena část jižního Mongolska) tvořila slavná Velká čínská zeď (Wan-li-Chang-Cheng, Zeď dlouhá 10.000 Li "nebo Bian-Cheng - Hraniční stěna“). Tato stěna byla tvořena z několika jednotlivých částí postavených v různých dobách (od 4. století př. n. l. do konce 16. století.). Ze začátku se zeď stavěla z jílu a hlíny, a proto mnoho jejích částí již dávno zmizelo. Během dynastie Min ji začali obkládat cihlami a kamennými deskami, a značná část Velké zdi, nyní existující, je bezpochyby postavená během této dynastie. Nynější dynastie ve snaze dokázat předcházející dynastii neužitečnost této stavby jako ochrany před vnějšími nepřáteli, zeď nijak nespravuje, a proto se pomalu rozpadá.

Velká zeď se táhne od pevnosti Šan-chaj-kuan („Soutěska mezi horami a mořem“) ležící na břehu Pochajského zálivu do průsmyku Ťia-jü-kuan v provincii Kan-su, 40 mil západně od Su-čou (v místě, kde se Velká zeď opírá o pohoří Nan-šan), místy ve dvou řadách (v Č’-li je například přistavěna takzvaná vnitřní stěna) v délce 6.950 km. Lépe se zachovala východní část, na východ od Kalgan (Čang-ťia-kchou), a to díky lepším materiálům (žuly a cihel). Zde si ještě udržela na některých místech předchozí formu masivní kamenné zdi, 6 m výšky a tloušťky (v základně), s vysokými hranolovými věžemi v určité vzdálenosti od sebe navzájem. Část Velké zdi na západ od Kalganu je v dost špatném stavu. Velká čínská zeď se na své cestě setkává s horskými hřebeny, tyčí se nad nimi, a opět sestupuje do údolí...“

V 19. století tedy viděli evropští cestovatelé ruiny Velké zdi poblíž Pekingu a spoléhali na čínské zprávy o její starověkosti a ohromných rozměrech. Kdy ve skutečnosti byly postaveny části dochované do dneška, je však obtížné určit. Nejstarší teoreticky přijatelné datování spadá až do doby přerušení stavby uprostřed sedmnáctého století.

Nicméně 17. století je jako doba, kdy vznikla legenda o Velké čínské zdi, pochybné. Jen z toho důvodu, že Číňané tehdy neměli technické schopnosti ani motivaci stavět zeď v horách, aby udivovali cizince, i kdyby to bylo jen pár kilometrů. Ačkoliv obranné stavby v horských soutěskách severně od Pekingu pravděpodobně existovaly. Jejich stavba měla reálný praktický smysl, opevnění bylo potřebné na ochranu před Mandžuy. Mandžuové ve druhé polovině 17. století dobyli zemi (jejich úspěch nepřišel ani tak díky jejich vojenské síle jako spíš díky vnitřním intrikám a potížím Číňanů) a potvrdili v Číně svoji vládnoucí dynastii Čching. Ve skutečnosti právě za této dynastie v první polovině XVIII. století se zformovala nám známá Čína.

Jistí si nejsme, ale podle našeho skromného názoru je nejpravděpodobnější čas pro vytvoření mýtu o Velké zdi a vybudování jejích fragmentů, které měly vizuálně potvrzovat vznešenost a starobylost čínské historie, konec 18. až začátek 19. století. Protože právě za vlády císařů Kchang-si (1661 – 1723) a Čchien-lunga (1736 – 1795) se říše rozšiřovala, výrazně rostl počet obyvatel a Čína dosáhla současných hranic na severu, západu a jihu. Vládci vytvořené Mandžusko-čínské říše zavedli jako státní ideologii ortodoxní konfucianismus. Také byly úředně schváleny a vydány starobylé historické záznamy a sbírka klasické čínské literatury. Povinností čínských úředníků bylo celé toto starobylé kulturní dědictví našprtat a složit zkoušky (vládou nepovolená literární díla a práce z čínské historie byly nemilosrdně omezovány a ničeny). Mimochodem, za vlády císaře Čchien-lunga se rozšířilo pěstování a konzumace čaje, příběhy o dávnější historii čaje v Číně vypadají spíše jako výmysly.

Čínsko-mandžuský stát epochy Čching vnímal sám sebe jako střed impérií, považoval se za jediné opravdové centrum kultury a civilizace a ke všem ostatním státům, včetně evropských, se choval jako k divokým a barbarským zemím, poddaným bogdyhana. Briskému vyslanci, lordu Georgi McCartneymu, který v Číně pobýval v letech 1793 – 1794 a kterému Číňané vyvěsili na velvyslanecké lodi, plavící se po kanále do Pekingu, transparent s nápisem „daň od panovníka Anglie“ – konkrétně ukázali fragment Velké zdi. Po prohlídce řekl, že pokud celá stěna vypadá jako ta část, kterou viděl, je to nejúžasnější dílo lidských rukou.

Skutečnost, že zeď je postavena v horách, jasně ukazuje, že Velká čínská zeď byla původně vytvořena za účelem falšování čínské historie. Vždyť žádná přesvědčivá materiální fakta ve prospěch staré čínské historie a kultury neexistovala. Primárním zdrojem čínské historie je pouze beletrie, blízká žánru historického fantasy. Evropané objevili Čínu na počátku 16. století, kdy se na dvoře čínského císaře po dvě století nacházela vlivná jezuitská mise. Oficiální období, kdy mise jezuitů byla v Číně, jsou léta 1552 – 1775, avšak je třeba mít na paměti, že evropští progresoři se objevili v Číně už dříve a ve skutečnosti zůstali v zemi i poté, co byla mise oficiálně ukončena. 

Povězme si něco blíž o tom, jaká vlastně byla v té době úroveň čínské společnosti.
Velmi zajímavé informace můžeme vyčíst ze zápisků italského jezuity Mattea Ricciho (1552 - 1610), který dosáhl na čínském císařském dvoře obrovského vlivu. Byl zde přijat v roce 1601 a císaře ohromil svou neobyčejnou učeností a také mechanickými hodinami.

„Matteo byl velmi chytrý, pokaždé ohromil čínské učence tím, že po té, co se na ně jednou podíval, dokázal převyprávět 500 nesouvisejících znaků ve správném pořadí, a to i pozpátku. V Číně byl také považován za velkého matematika, ale sám to popsal následujícími slovy: „Je zarážející, jak málo vědí. Vzhledem k tomu, že jsou  zaneprázdněni výhradně moralizováním a krásou stylu, kterým... o tom píší..., tak mě vidí jako pilíř učenosti."

Není divu, že do příchodu Evropanů se čínská společnost nacházela na extrémně nízké úrovni rozvoje a podařilo se jí vyvinout pouze velmi primitivní formy náboženské víry (mimochodem Matteo Ricci vstoupil do čínského panteonu bohů jako duch hodin). Jezuité však z jakéhosi důvodu šířili informace o hlubokém stáří čínské civilizace a byli u zrodu – v Evropě v 17. – 18. století módní – čínské exotiky. Nicméně z jejich zpráv je přesto zřejmé, že dvorní čínští umělci neuměli pořádně malovat, dvorní vědci byli velmi nevzdělaní a údajně odvěké čínské znaky zná Ricci mnohem lépe než Číňané samotní. Podotýkám, že se jedná o stav čínské kultury po přinejmenším půl století trvajícím působení evropských šiřitelů kultury. Matteo Ricci po sobě zanechal barevné kresby o svém příchodu na čínský dvůr.

„27. ledna [1601] byly tento dopis a dary předloženy Synu nebes. Polovina dárků měla náboženský charakter: obrazy Ježíše Krista a Panny Marie, ve zlatě vázaný misál, kříž zdobený drahými kameny a obsahující ostatky svatých, čtyři evangelia. Zbytek byl vybrán s úmyslem zaujmout Wan-liho (císař vládnoucí Číně v době příjezdu Mattea Ricciho do Pekingu): velké hodiny se závažím, malé natahovací zlaté hodinky, dva křišťálové hranoly, klavichord, dvoje přesýpací hodiny, roh nosorožce, kterému připisovali léčivé vlastnosti, a pět kusů evropských tkanin.

Obrazy Madony a Ježíše Krista byly první evropské malby, které se v Číně objevily. Číňané, kteří tyto obrazy poprvé spatřili, napsali, že „tvář a závěsy vypadají jako odraz v zrcadle; obrazy vypadají, že by se mohly pohybovat jako živé“. Nedlouho poté, co si nechal pověsit obraz Ježíše ve svých pokojích, se Wan-li začal bát jeho realističnosti a nařídil, aby jej odstranili. Přesto později následovníci Mattea odhalili, že malířství bylo nejlepším způsobem propagace jejich náboženství.
Největším zázrakem byly hodiny, které se však jednoho krásného dne zastavily. Čínští učenci je navzdory všem svým znalostem nedokázali „opravit“, a tak musel být Ricci okamžitě povolán do paláce. 
Při pobytu v paláci se jezuité s císařem nikdy nesměli vidět, proto veškeré informace, které o nich císař měl, pocházely od eunuchů. V paláci museli Matteo Ricci a Pantoje odpovědět na řadu otázek, které císaře zajímaly a které  skrze eunuchy pokládal: „Co Evropané jedí? Jak to vypadá u nich doma? Jak probíhá svatba nebo pohřeb?“ Nakonec císař požádal eunuchy, aby mu příchozí popsali, ale s popisem nebyl spokojen, proto přikázal namalovat jejich portréty. Jezuité strávili v paláci několik dní a nejlepší čínští umělci se je pokusili namalovat ve skutečné velikosti. Výsledek všechny ohromil: Ricci a Pantoje z obrazů nepoznali, kdo je kdo, a Wan-li řekl, že se podobají Arabům.
Podle Vincenta Cronina Wan-li více než šestnáct let nikoho neviděl tváří v tvář, s výjimkou eunuchů a konkubín. Jestliže Kublajchán působil na Marca Pola jako energický člověk starající se o potřeby státu, tak Matteo Ricci představil Wan-Liho jako zbabělého a krutého vládce, který se o politiku vůbec nezajímal. Od svých deseti let byl obklopen pouze ženami a eunuchy a byl zcela ovládán touhami a pokušeními. Nehledě na jeho 38 let jej lenost proměnila v monstrum, jehož hlas byl sotva slyšet na vzdálenost 10 stop.

Po nějaké době byli jezuité opět pozváni na dvůr. Teď museli Číňany naučit hrát na cembalo. Poté, co se naučili hrát na hudební nástroj, hudebníci požádali Ricciho, aby ještě vymyslel slova pro případ, že by císař chtěl, aby zpívali. Matteo tedy napsal několik krátkých písní odrážejících čínský způsob myšlení. Jedna z nich, s názvem „Skutečná cesta k věčnosti“, říká, že ta skutečná pravá věčnost se neměří počtem let, ale počtem dobrých skutků.

V Pekingu jezuité bydleli společně s dalšími cizinci na státní náklady. Podle vyjádření Ricciho tam žilo asi sedmdesát cizinců, převážně muslimských obchodníků, kteří se představovali jako obchodníci ze „západních zemí“ .

Jaký byl přínos Evropanů k rozvoji čínské civilizace, včetně zformování starověké čínské historie a kultury, nám není známo. Nicméně podle mnoha nepřímých svědectví byla vedoucí a řídící úloha jezuitů velmi významná, ne-li dokonce rozhodující. A to nejen pokud jde o formování čínské kultury a jejich představ o vlastní dávné historii, jezuité měli v Číně i obrovský politický vliv.

Příběh o setkání vyslance jezuitů s císařem Wan-li (vládl v letech 1572 – 1620), jsme neuvedli jenom proto, abychom demonstrovali úroveň čínské učenosti, ale tento "velký" císař má přímý vztah k historii Velké zdi:

„Od 15. století začaly hlavní práce na rekonstrukci Velké čínské zdi, které s přestávkami pokračovaly po dobu delší než dvě století. Rozmach zažily za císaře Wan-li, jednoho z nejznámějších a nejvlivnějších císařů dynastie Ming. Za jeho vlády byly zesíleny, obnoveny a znovu vybudovány všechny strážní věže, v mnoha případech je modernizovali a doplnili dalšími opevněnými přístupy. Změnil se i vnější vzhled stěny, horní část získala zubatý parapet. Základy zdi byly posíleny kameny i tam, kde předtím nebyly, a povrch byl obložen kamennými deskami nebo velkými cihlami. Po celé délce bylo postaveno 1.200 opevněných pevností a některé strážní věže byly vybaveny puškami, kterým dali Číňané název „Long Jian-Chun“ („Velký generál“). Ještě na počátku 20. století byl za stavitele zdi považován právě císaře Wan-li a její název „Wanli Chang-čcheng“ znamená totéž jako „Wanliho zeď“.

Takže je docela pravděpodobné, že projekt výstavby Velké zdi na opiu silně závislému Wan-limu podsunuli právě moudří jezuité. Proč by to měli zapotřebí, se neodvažuji hodnotit, ale rozhodně by to nebyl jediný případ, kdy byla nějakému národu ukradena skutečná minulost a nahrazena konstrukcemi západních církevních "historiků".

Vraťme se však k otázce, proč byla Velká zeď vedena horami. Uvedu několik dalších argumentů, kromě těch, že možná jenom opravili a prodloužili stará domandžuská opevnění, nacházející se v horských soutěskách. Výstavba starobylé historické památky v horách má své výhody. Pro pozorovatele je totiž obtížné zjistit, jestli se ruiny opravdu táhnou tisíce kilometrů po horských hřebenech, jak se povídá. A kromě toho je v horách nemožné zjistit, jak staré jsou základové zdi. Kamenné stavby postavené na obyčejné zemi, jsou během několika staletí zanesené sedimentárními horninami a nevyhnutelně klesnou několik metrů do země, to se dá snadno prověřit. Ale na skalním podkladu se podobný jev neprojevuje, a tak celkem nedávnou stavbu je snadné vydávat za velmi starou. A kromě toho v horách není taková hustota obyvatel - tedy potenciálně nepohodlných svědků výstavby „historické“ památky.

Původní fragmenty Velké zdi severně od Pekingu měly stěží takové rozměry, jak je vidíme dnes, to by byl pro Čínu obtížný úkol i na počátku 19. století. Podle našeho názoru bylo těch několik desítek kilometrů Velké zdi, které jsou v současnosti ukazovány turistům, z velké části postaveno až za velkého kormidelníka Mao Ce-tunga. To byl svého druhu také čínský císař, i když ne starověký.

Dešťový příval odhalil vnitřnosti slavné "obranné" stavby

Pro důkladnost bychom měli poznamenat, že v severozápadní Číně se nacházejí úseky Velké zdi dlouhé několik desítek kilometrů. Nicméně západní část stěny není postavena z kamene, ale z hlíny nebo ji tvoří jen pouhý násep. Ve skutečnosti je podle tvrzení čínských historiků ta nejstarší a nejdelší část stěny postavená ve stepích a pouštích a tvoří ji jenom udusaný val zeminy vysoký 3 – 5 metrů. Je jasné, že nejstarší stopy (základy) těchto staveb jsou nezjistitelné a zbytky na povrchu se rychle rozpadají. Čínští historici hořce vyčítají moderní ekologii, že nemilosrdně ničí historickou památku celosvětového významu.

„Písečné bouře v severozápadní oblasti země ničí značnou část Zdi, mění ji v bláto a srovnávají se zemí. To vše může vést k tomu, že tato část čínské národní hrdosti zmizí z povrchu země během příších 20 let."

Šedesátikilometrový úsek tohoto zázraku v regionu Mingin v provincii Šan-si byl postaven během dynastie Han (vládla v Číně v letech 206 př. n. l. – 200 n. l.) a je to podle slov hlavy místního muzea Čhou Xin-žu právě tahle část, která tak rychle mizí.

„Tato část zdi byla ve skutečnosti postavena nikoli z kamene, ale z hlíny, a proto je nejvíc ohrožena erozí,“ – řekl a dodal, že zeď se stala křehkou, a působení větru je vystavena po dlouhou dobu, takže její pevnost rychle klesá. Podobná situace je i na jiných částech Zdi, ale právě na severozápadě je situace opravdu špatná. Počínaje 50. lety vedly intenzivní zemědělské postupy v oblasti Mingin k vysychání podzemních vod a zničily místní ekologii. V důsledku toho se tato oblast stala hlavním centrem zrodu silných písečných bouří, které pak hurikány roznášejí po celé zemi. Více než 40 km místní Zdi zmizelo v průběhu posledních 20 let a pouze 10 km stále ještě stojí na svém místě. Výška stěny byla za stejnou dobu v některých místech snížena z pěti na dva metry. A čtvercové pozorovací věže zmizely v podstatě úplně."

My však máme podezření, že ekologie na pouštích Šan-si nic nezměnila. V tamějším podnebí hliněné zdi, a tím spíš pouhý hliněný násyp, během pár desetiletí odnese vítr úplně. Pokud budeme vycházet z obvyklého tempa větrné eroze, není těžké uhodnout, že hliněná část vydávaná za původní zeď, byla postavena poměrně nedávno, a dlouho nevydržela. Takto vypadá západní část Velké čínské zdi:

Smutný pohled. Článek A. V. Galanina, kde jsem našel tyto snímky, nabízí dost kuriozní domněnky, že ve skutečnosti byla velká zeď určená k ochraně před postupujícím pískem. Anebo taky třeba vyznačovala cestu pro karavany.

Je těžké vymyslet absurdnější vysvětlení, ale co naděláme...

"Proč ji postavili? Před pískem taková zeď neochrání. S největší pravděpodobností se jedná o ukazatel pro karavany, aby se neztratily. Na severu Mongolska jsou známy takzvané Čingischánovy valy, které jsou rovněž považovány za obranné hradby. Viděli jsme tyto náspy a ujistili jsme se v tom, že žádnou roli ve vojenských záležitostech nehrály. Ale jako dopravní značky sloužily dobře. Takový val o výšce 0,5 - 1 m a šířce 4 - 6 m je jasně viditelný jak v létě, tak i v zimě. Podél něj můžete projíždět na koni od jednoho statku k druhém, vyměnit koně, odpočinout si a jet dál."

Takže oni mají ve stepích postaveny i Čingischánovy valy! Čím hlouběji se noříme do historie asiatů, tím je veseleji. 
Myslím, že tyto zdi nasypali na počátku 20. století Číňané, aby tak potvrdili oprávněnost historických nároků Číny na území Mongolska. A potom důvtipní Mongolci připsali jejich stavbu Čingischánovi, a tak odrazili čínskou historickou agresi.

Na závěr ještě zmíním jeden zábavný případ přesně odhalující zjevnou nesmyslnost Velké zdi z vojenského hlediska. A. V. Galanin ve svém článku vyjádřil odvážnou hypotézu, k jakému účelu starověcí Číňané kamennou zeď v horách postavili:

„Vidíme, že ve středověku zeď stavěli jako linii obrany i jako silnici. Ve věžích mohly být umístěny hraniční posádky a mohly se zde zastavovat kupci. Ale útočit by tady kočovníci na koních asi nechtěli. Je zde velmi členitý terén! Zeď sloužila podobně jako moderní železnice. Koneckonců její šířka umožňovala dopravu koňmo i na voze."

No co, nemůžeme vyloučit, že Číňanům bude brzy připočítán i vynález starověké čínské železnice. Mnozí tomu určitě i uvěří.

- konec -

zdroje: 

http://www.nationalism.org/pioneer/HISTORY/great-wall.htm

http://bibliotekar.ru/100zamkov/5.htm

http://masterok.livejournal.com/1589749.html

překlad: Ladislav

(©)2017 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.