Vyjedete-li z Neapole směrem na jih, ocitnete se po pár kilometrech ve městečku Tore del Greco, kde si na fasádě jednoho z domů - "Vily faraona Mennella" - třeba všimnete starého památníku. Řeknete si - žádná paráda, jedeme dál. Ale vydržte a přečtěte si, co stojí napsáno na mramorových deskách - tedy pokud umíte latinsky. Zjistíte totiž, že památník byl věnován obětem katastrofické erupce Vesuvu v roce 1631.
A pozor! Mezi jmény míst, která byla tehdy poškozena nebo zcela zničena, najdeme i "...POMPEIOS, HERCULANUM, OCTAVIANUM...".
A to je dost nepříjemný údaj pro oficiální historii!
A to je dost nepříjemný údaj pro oficiální historii!
Všichni přece už ze školních lavic víme, že Pompeje a Herculaneum měly být tou dobou už půl druhého tisíciletí pod vrstvou popela a pemzy, protože byly zničeny výbuchem Vesuvu o stovky let dříve - v roce 79 našeho letopočtu! Takže - něco tu asi bude špatně...
Historii tohoto epitafu lze dohledat v 17. a 18. století. Francouzský cestovatel Misson, který navštívil Itálii v letech 1687 - 1688, vydal v roce 1691 o své cestě do Itálie knihu, kde je jedna kapitola věnována jeho návštěvě Vesuvu. V amsterdamském vydání z roku 1743 je i latinský text zmíněného epitafu. Bez překladu. I v knize "Historický a kritický popis podzemního města, nalezeného na úpatí Vesuvu,...", kterou Misson publikoval v Avignonu v roce 1748, je na straně 19 úplný text epitafu. V latině a opět bez překladu. Takže v 17. a 18. století byla existence epitafu sice známá, ale nikoho vůbec nenapadlo si ověřit, co je tam vlastně napsáno.
Historii tohoto epitafu lze dohledat v 17. a 18. století. Francouzský cestovatel Misson, který navštívil Itálii v letech 1687 - 1688, vydal v roce 1691 o své cestě do Itálie knihu, kde je jedna kapitola věnována jeho návštěvě Vesuvu. V amsterdamském vydání z roku 1743 je i latinský text zmíněného epitafu. Bez překladu. I v knize "Historický a kritický popis podzemního města, nalezeného na úpatí Vesuvu,...", kterou Misson publikoval v Avignonu v roce 1748, je na straně 19 úplný text epitafu. V latině a opět bez překladu. Takže v 17. a 18. století byla existence epitafu sice známá, ale nikoho vůbec nenapadlo si ověřit, co je tam vlastně napsáno.
A co že tam tedy stojí?
(volný překlad obou desek)
"Tato cesta z Neapole do Reggia, která byla v minulosti smutně proslulá loupežemi a obtížnou jízdou kvůli kamenům vyvrženým z hory Vesuv, byla zbavena léček, srovnána a rozšířena, to vše za peníze provincie.
Perafan Ribeira, vévoda z Alcala vicekrál v roce 1563."
"Po 68 letech v 17. dni ledna (16. prosince 1631) za vlády Filipa IV.
Dým, plameny, řev, zemětřesení, popel, erupce Vesuvu hrozná, divoká v tu dobu způsobila hrůzu ne jen u jednotlivců, ale davů lidí.
Rudý žár z ohnivých děr jeskyní, hlasitě, zběsile řvoucí, si probil cestu skrze povrch země k východu a vinul se k Helléspontu, divoce zničil vrchol hory, děsivě rozevřev její chřtán. Následující den ocas popela vše obtížil jako moře, nepřátelské moře.
Řeka síry, hořící smůla, smrduté páry z rozličných tavících se rud, směs vody a ohně ve strhující lavině, dým, popel - takové smrtící proudy rozryly hřbet hory.
Pompeje, Herculaneum, Oktavianum, částečně Retina a Portici, lesy i vily i domy roztroušené, vše zničeno bylo v okamžiku, shořelo, zničeno (proudem) nesoucím toto vše před sebou jako kořist v ničivě šíleném triumfu.
V mžiku zmizely mramorové památníky, byvše hluboko pohřbeny, i monument vicekrále v mžiku byl zničen.
Emmanuel Fonseca a Zunica - v paměť katastrofy nelidských rozměrů, a také přijatých opatření kvůli ochraně před kamenným deštěm a spáse každého z našich krajanů.
V roce spasení 1634. Prefekt cesty Antonio Suarez Messina.")
"Po 68 letech v 17. dni ledna (16. prosince 1631) za vlády Filipa IV.
Dým, plameny, řev, zemětřesení, popel, erupce Vesuvu hrozná, divoká v tu dobu způsobila hrůzu ne jen u jednotlivců, ale davů lidí.
Rudý žár z ohnivých děr jeskyní, hlasitě, zběsile řvoucí, si probil cestu skrze povrch země k východu a vinul se k Helléspontu, divoce zničil vrchol hory, děsivě rozevřev její chřtán. Následující den ocas popela vše obtížil jako moře, nepřátelské moře.
Řeka síry, hořící smůla, smrduté páry z rozličných tavících se rud, směs vody a ohně ve strhující lavině, dým, popel - takové smrtící proudy rozryly hřbet hory.
Pompeje, Herculaneum, Oktavianum, částečně Retina a Portici, lesy i vily i domy roztroušené, vše zničeno bylo v okamžiku, shořelo, zničeno (proudem) nesoucím toto vše před sebou jako kořist v ničivě šíleném triumfu.
V mžiku zmizely mramorové památníky, byvše hluboko pohřbeny, i monument vicekrále v mžiku byl zničen.
Emmanuel Fonseca a Zunica - v paměť katastrofy nelidských rozměrů, a také přijatých opatření kvůli ochraně před kamenným deštěm a spáse každého z našich krajanů.
V roce spasení 1634. Prefekt cesty Antonio Suarez Messina.")
A pokud by snad někdo nechápal, před památníkem najde i informační tabulku Kulturní asociace "Prometei" města Torre del Greco, kde je všechno stručně a jasně shrnuto:
Pompeje byly zničeny v roce 1631, nikoli 79.
Kulturní asociace "Prometei" v tom má - narozdíl od historiků a neapolského muzea - jasno.
Pompeje byly zničeny v roce 1631, nikoli 79.
Kulturní asociace "Prometei" v tom má - narozdíl od historiků a neapolského muzea - jasno.
A kdo tedy vlastně přišel s tím datem roku 79?
Bylo stanoveno na základě starověkého dopisu nejasného původu a takzvané stély Svedia Clemense, o níž však bylo později jasně prokázáno, že se jedná o padělek.
Co se týče zmíněného dopisu, napsal jej římskému historikovi Tacitovi spisovatel a právník Plinius Mladší 20 let po smrti svého strýce Plinia Staršího, jehož tragický skon v době erupce Vesuvu ve svém dopise popsal. Velmi podrobně a barvitě vylíčil, jak jeho strýc se snažil pomoci svým přátelům v ohrožené oblasti, avšak při svém pokusu neuspěl a přišel o život. Příčina nejasná. Infarkt? Udusil se sopečnými výpary?
Co je však zajímavé - vezmeme-li to do důsledků, pak nikde z dopisu nevyplývá, že se jednalo právě o ONU erupci, která navždy pohřbila Pompeje. Vesuv totiž ničivě ožil mnohokrát a rok 79 byl jen jedním z řady těchto případů. Po erupci v roce 79 následovalo - jak uvádějí různé zdroje - až 11 dalších výbuchů, a to v období mezi rokem 202 a 1140. Pak následovalo 500 let ticha. Zlověstného ticha. Až do prosince roku 1631 nemáme žádné věrohodné zprávy o významnější činnosti Vesuvu. Vulkán se jakoby zklidnil, ale ve skutečnosti hromadil sílu. Pak explodoval. Od té doby znepokojoval obyvatele Kampanie až do zatím poslední erupce v roce 1944.
Jenže s tím slavným dopisem Plinia Mladšího, na jehož základě bylo rozhodnuto o oficiální dataci události, to může být všelijak. Například Gaius Suetonius Tranquillus v "Životech dvanácti caesarů" předkládá jinou verzi smrti Plinia Staršího:
Bylo stanoveno na základě starověkého dopisu nejasného původu a takzvané stély Svedia Clemense, o níž však bylo později jasně prokázáno, že se jedná o padělek.
Co se týče zmíněného dopisu, napsal jej římskému historikovi Tacitovi spisovatel a právník Plinius Mladší 20 let po smrti svého strýce Plinia Staršího, jehož tragický skon v době erupce Vesuvu ve svém dopise popsal. Velmi podrobně a barvitě vylíčil, jak jeho strýc se snažil pomoci svým přátelům v ohrožené oblasti, avšak při svém pokusu neuspěl a přišel o život. Příčina nejasná. Infarkt? Udusil se sopečnými výpary?
Co je však zajímavé - vezmeme-li to do důsledků, pak nikde z dopisu nevyplývá, že se jednalo právě o ONU erupci, která navždy pohřbila Pompeje. Vesuv totiž ničivě ožil mnohokrát a rok 79 byl jen jedním z řady těchto případů. Po erupci v roce 79 následovalo - jak uvádějí různé zdroje - až 11 dalších výbuchů, a to v období mezi rokem 202 a 1140. Pak následovalo 500 let ticha. Zlověstného ticha. Až do prosince roku 1631 nemáme žádné věrohodné zprávy o významnější činnosti Vesuvu. Vulkán se jakoby zklidnil, ale ve skutečnosti hromadil sílu. Pak explodoval. Od té doby znepokojoval obyvatele Kampanie až do zatím poslední erupce v roce 1944.
Jenže s tím slavným dopisem Plinia Mladšího, na jehož základě bylo rozhodnuto o oficiální dataci události, to může být všelijak. Například Gaius Suetonius Tranquillus v "Životech dvanácti caesarů" předkládá jinou verzi smrti Plinia Staršího:
"Když velel mizenské flotile, vydal se v době erupce Vesuvu na liburnské galéře zjistit bližší podrobnosti událostí, avšak silný protivítr mu zabránil vrátit se, a tak byl zasypán popelem a prachem, anebo, jak se někteří domnívají, byl zavražděn svým otrokem, kterého, vyčerpaný z žáru, požádal, aby urychlil jejich smrt. "
A slavný ruský historik Tatiščev (1686 - 1750) píše o Pliniu Starším úplně něco jiného: "Tento slavný filozof se narodil v létě roku Krista 20, tedy před koncem života Strabóna. Zemřel v létě Krista roku 76 na svazích Vesuvu, když se ze zvědavosti pokoušel jej prozkoumat a udusil se kouřem."
Takže si vyberte...
Existuje celá řada svědectví, že výbuch v roce 1631 byl mimořádně ničivý a v oblasti Vesuvu bylo zničeno nebo poškozeno mnoho sídel. Velmi názorné jsou v tomto směru následující rytiny (Masculi Giovanni Battista, Neapol, 1633) ukazující, která města byla v době erupce zasažena. Jasně je patrná i změna samotné hory a tvaru pobřeží. (Pompeje jsou zcela vpravo.)
Situace před výbuchem...
A slavný ruský historik Tatiščev (1686 - 1750) píše o Pliniu Starším úplně něco jiného: "Tento slavný filozof se narodil v létě roku Krista 20, tedy před koncem života Strabóna. Zemřel v létě Krista roku 76 na svazích Vesuvu, když se ze zvědavosti pokoušel jej prozkoumat a udusil se kouřem."
Takže si vyberte...
Existuje celá řada svědectví, že výbuch v roce 1631 byl mimořádně ničivý a v oblasti Vesuvu bylo zničeno nebo poškozeno mnoho sídel. Velmi názorné jsou v tomto směru následující rytiny (Masculi Giovanni Battista, Neapol, 1633) ukazující, která města byla v době erupce zasažena. Jasně je patrná i změna samotné hory a tvaru pobřeží. (Pompeje jsou zcela vpravo.)
Situace před výbuchem...
...a po něm:
V jiné zajímavé knize - "Historie společenství Ježíše" Giulia Cesara Cordara dei Conti di Calamandrana, vydané v roce 1854 - najdeme na straně 450 v kapitole zabývající se Neapolským královstvím v roce 1631 o katastrofě toto:
"Kromě vrcholků malých měst a vesnic nacházejících se kolem Vesuvu byly do základů zničeny Herculaneum a Pompeje, města velmi stará, s početnými obyvateli. Následující den (po erupci) zde nezůstalo nic kromě země, na které stála, a zbytků ošklivých ruin, také vysoko zasypaných."
A tato kniha není jediná. Nahlédneme-li do seznamu literárních děl nacházejících se v observatoři Vesuvu, napočítáte 20 dalších prací zachycujících v letech 1632 - 34 sdělení očitých svědků událostí.
"Kromě vrcholků malých měst a vesnic nacházejících se kolem Vesuvu byly do základů zničeny Herculaneum a Pompeje, města velmi stará, s početnými obyvateli. Následující den (po erupci) zde nezůstalo nic kromě země, na které stála, a zbytků ošklivých ruin, také vysoko zasypaných."
A tato kniha není jediná. Nahlédneme-li do seznamu literárních děl nacházejících se v observatoři Vesuvu, napočítáte 20 dalších prací zachycujících v letech 1632 - 34 sdělení očitých svědků událostí.
Není však nutné hledat jen v knihách: nebylo by od věci třeba nahlédnout do evidence vybraných daní z té doby. I tam by se určitě našly zajímavé informace. Stačí jen chtít...
A na závěr moje oblíbené mapy!
Co třeba tato: je z roku 1570, a pokud tou dobou Pompeje už půldruhého tisíciletí byly zasypané popelem, pak by na ní neměly být.
Ale ony tam jsou!
Detail:
S ohledem na výše uvedené vyvstává logická pochybnost o tom, že města vykopaná na
úpatí Vesuvu byla zničena před dvěma tisíciletími. Je tedy zřejmé, že naše současné chápání minulosti - jak jsme se ostatně už vícekrát přesvědčili - je pravděpodobně velmi daleko od reality a je tu množství konkrétních viditelných důkazů, které vyžadují důkladné studium událostí 15. - 18. století. Ale nejen těch...
...
Tolik k historickým pramenům. Příště se podíváme na konkrétní nálezy, které také mnohé o své době vypovídají.
- pokračování -
zdroje:
http://www.kramola.info/vesti/letopisi-proshlogo/ne-poslednij-den-pompei
http://artifact.org.ru/personalnie-dela-/e-n-shurshikov-pompei-1631-god.html
http://www.chronologia.org/dcforum/DCForumID14/10844.html
http://history-maps.ru
...
Tolik k historickým pramenům. Příště se podíváme na konkrétní nálezy, které také mnohé o své době vypovídají.
- pokračování -
zdroje:
http://www.kramola.info/vesti/letopisi-proshlogo/ne-poslednij-den-pompei
http://artifact.org.ru/personalnie-dela-/e-n-shurshikov-pompei-1631-god.html
http://www.chronologia.org/dcforum/DCForumID14/10844.html
http://history-maps.ru
(©)2015 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.
K tomu lze napsat jen: "Znovu skvělá práce."
OdpovědětVymazatTakovéto články se čtou samy, palec nahoru.
Už se nemůžu dočkat dalších pokračování. Supeeeeer :-)
OdpovědětVymazatHistorici,
OdpovědětVymazattedy hysterici by se u Tebe mohli leccos přiučit. Matěj
Matěji,
Vymazatnikoli ode mě, ale z ruských materiálů, z nichž čerpám. Jenže ruština jaksi stále ještě není moc v kurzu. Že by proto, abychom znali jen to, co nám Velký Bratr dovolí?
Co je na tom divného? Prostě původní Pompeje byly v roce 79 zcela zasypány, no a časem poblíž vyrostlo město znovu. Na mapě z roku 1633 je dobře patrné, že to bylo velké a významné město s výstavními budovami a chrámy, tudíž starobylé.
OdpovědětVymazatTo ale přece nijak nepřekáží tomu, že původní zasypané antické Pompeje byly zapomenuty a objeveny a vykopány v neporušeném znovu až v novověku. Já v tom žádnou senzaci, ani rozpor nevidím.
Anonyme,
Vymazatmá to malý háček: v těch "vykopaných" Pompejích bylo nalezeno velké množství předmětů, které neodpovídaly období 1. století, ale období renesance. Podrobněji o tom v další části.
Ano, je mi úplně jasné, že to opět budou "důkazy" z kategorie "najdeme si v tom cokoliv chceme".
VymazatStejně jako to bylo s důkazy o zániku Tartarie.
Ještě že tu máme znalce, co je mu hned všechno jasné. A pozor! A to ještě před tím, než má konkrétní informace. Až jednou vyrostu, chtěl bych být také tak bystrý.
VymazatU autor chýba tam odkaz na primárny zdroj
OdpovědětVymazathttp://tschurilow.de/index.php/de/beitraege/13-raetsel/31-nicht-der-letzte-tag-von-pompeji
Die Besonderheiten der Wasserleitung von ... - GRIN
www.grin.com
Die Besonderheiten der Wasserleitung von Domenico Fontana (Sarnokanal) und das Datum des Untergangs von Pompeji - Dipl. - Ing. (TU) Andreas Tschurilow ...
Děkuji za poznámku a upřesním: článek prvně vyšel ve Sborníku statí nové chronologie v roce 2007. Primárním zdrojem je tedy http://new.chronologia.org/volume6/pompei.html a dále. Odkazy budou v závěru poslední části.
Vymazathttp://new.chronologia.org/turin/
OdpovědětVymazatСерия статей «Событие «Извержение Везувия 79 года»»
Состояние датирования события «Извержение Везувия 79 года»
Радиоуглеродные даты, характеризующие район Везувия
Практика тефрохронологии Везувия и Тера
Дендрохронология Помпей и Геркуланума
К вопросу о погрешностях датирования события «Извержение Везувия 79 года»
К вопросу о направлениях ветра во время события "Извержение Везувия 79 года"
Plne súhlasím a zhodujem sa s komentárom anonyma zo dňa 12.júla 2015. Tých zemetrasení
OdpovědětVymazatod najtragickejšieho v roku 79.nl. bolo mnoho a posledné s tragickými následkami v roku 1631,kde bolo zasypané popolom z roku 79n.l.znovu antické mesto aj novšia časť stredovekých Pompejí.
Aká novšia časť stredovekých Pompejí? Takže Pompeje boli cca 1500 rokov zabudnuté , a potom sa zrazu objavili na pár rokov, aby boli znovu zničené výbuchom? A vedel by si nám poskytnúť nejaký dôkaz, že na mieste starovekých Pompejí existovali tých cca 1500 rokov nejaké iné Pompeje?
VymazatJano,
OdpovědětVymazattext ještě pokračuje dalšími částmi.