Dneska to bude trošku nezvyklý článek, který předpokládám mnoho čtenářů ani nedočte. Počet přečtení však není účelem. Tím je nabídka možnosti pomoci tomu, kdo občas zažije okamžiky, kdy ne a ne usnout, protože se mu v hlavě honí stále dokola tatáž či tytéž myšlenky. Mě se to občas stávalo a bylo to otravné, obzvláště když se mi opravdu už hodně chtělo spát, bylo pozdě a já měl ráno brzy vstávat do práce. Jednalo se o myšlenky či vzpomínky na něco z právě uplynulého dne, které nešly vyhnat z hlavy a stále se vracely. Možná to znáte - s někým se pohádáte, možná vás to mrzí, možná vás naopak mrzí, že jste nezašli ještě dál, že jste couvli. Nebo se naopak stalo něco krásného, vzrušujícího, nač nedokážete přestat vzpomínat. Může jít i o očekávání či obavy z příštího dne. Prostě vaše vlastní mysl je natolik něčím stimulovaná, že jí nedokážete dostat pod kontrolu a to vás odvádí od spánku, což vás i rozčiluje a kolotoč se roztáčí. Pokud nevíte, o čem mluvím, klidně napněte plachty a nechte se unášet tam, kam vás to v tuto chvíli táhne více :-)
Vyzkoušel jsem už mraky zaručených metod od teplé nebo naopak studené sprchy, šálku teplého kakaa, procházky, zírání na jeden bod, soustředění se na část těla apod. Bohužel na mě nic nezabíralo. Až nedávno jsem si asi už v pološílenství daném ospalostí a vztekem nad mozkem, který mě neposlouchal, vytvořil vlastní metodu, která s překvapením zabrala a zabírá na 100 %. To, že zabrala jsem si uvědomil (a děje se to už pravidelně) až ráno, protože jsem téměř okamžitě usnul a na myšlenku z předchozího večera jsem si už ani jednou nevzpomněl. Určitě to nebude metoda pro každého, ale kdo má docela slušnou představivost a své vnitřní plátno, na které si promítá své představy v takříkajíc fullHD formátu, ten by mohl uspět.
Oč tedy jde?
Vytvořil jsem si, doslova vybudoval, svůj imaginární prostor. Tím je poklidná zahrada, u níž je jedno, jak je velká. V ní jsem jen já, stromy, keře, zelená tráva. Klidně i nějaký okrasný rybníček. V tuto chvíli veškeré myšlenky, problémy, starosti, zkrátka to, co mě odvádělo od toužebně očekávaného spánku, bylo stále se mnou a létalo to okolo. Dal jsem tomu nějakou podobu. Nebylo to nic konkrétního. Jen jsem vnímal, jak se to pohybovalo vzduchem v té zahradě kolem mě. Pak jsem tyto objekty od sebe oddálil. Ne moc, jen pár metrů. Létaly stále kolem mě a já je vnímal. Začal jsem kolem sebe stavět zeď. Nebyla to žádná moderní cihlovka, chtěl jsem přece, aby něco ustála, ne? :-) Takže to byla pořádná poctivá kamenná zeď. Skoro jak hradní. Ta rostla do výšky, až za sebou zakryla ony stále létající objekty. Zeď byla v tuto chvíli natolik vysoká a robustní, že i když se ji moje nechtěné myšlenky pokusily zdolat, odolala jim.
Stále jsem myslel na své "vyhnané myšlenky". Nezříkal jsem se jich, byly přece moje a patřily ke mně. Jen jsem jim pro tuto chvíli vymezil prostor. Nechal jsem jim celý svět za zdí. Ale za tuto bariéru už nesměly přejít. Byl to můj prostor, s kterým jsem se nehodlal s nikým na světě dělit. Nechtěl jsem nic pompézního, jen kousek krásné zahrady, kde se cítím příjemně, tak jsem požádal svět za zdí, aby to laskavě respektoval.
A světe div se! Jakmile jsem si představil, že za moji zeď myšlenky, které mi bránily usnout, nemohou, už jsem na ně přestal myslet a za pár okamžiků usnul. Ráno jsem si to teprve uvědomil a byl jsem rozhodnut to, až zase nebudu moci usnout, zopakovat, abych věděl, zda nešlo o náhodu. Příště jsem již nemusel onu zahradu ani zeď budovat, ta již byla v představách hotova. Pouze jsem se do ní v představách přemístil a rozhlédl se po ní. Jen jsem vykázal nechtěné "hosty" za zeď. A výsledek se dostavil okamžitě. Od té doby mě tato metoda ani jednou nezklamala.
Pochopitelně neříkám, že zahrada obehnaná zdí je to, co by vyhovovalo i vám. Každý má to své vysněné místečko. Může to být bílá pláž, kousek kouzelného lesa, poušť, mlhovina z hvězd. Zeď může nahradit klidně kupka hnoje s cedulí NEVSTUPOVAT nebo silové pole. Je to jen na vaší představivosti. S rozvíjením této schopnosti se mohou začít dít časem ve vašem životě obdivuhodné věci :-)
(©)2014 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.
Tyjo, hodně dobrý :-) Já jen dodám, že sis to místečko a zeď nepředstavil, ale doslova vytvořil. Někde tam, v realitě odlišné od naší, stojí Tvá hradní zeď ve Tvé zahradě. A myšlenky se tam chovají přesně tak, jak sis určil. Tohle je opravdu nádhernej příklad, jak cíleně využít svou tvůrčí energii žádaným směrem.
OdpovědětVymazatTaky jsem dřív míval problémy s kontrolou myšlenek, nemohl jsem usnout, protože mysl musela prostě "přežvýkat" spoustu konceptů, nápadů, strachů (...) a dokud to nedodělala, tak jsem nemohl spát. Vyřešil jsem to trochu jinak . zrychlením mysli tak, že jí na to stačilo už jen pár okamžiků a pak dala pokoj.
Mimochodem, zaujal mě ten popis, jak sis vytvářel kousek dalšího světa. Takovýmhle tvořením světů jsem se bavil dlouhé hodiny, a nejen večer před spaním, ale klidně i přes den, když byl trochu klid. Už ani nespočítám, kolik jich dohromady mám, ale jsou tam a můžu se do nich kdykoliv vrátit. A když o nějakém někomu řeknu - tedy hlavně přítelkyni - tak si tam můžeme zaměřit vědomí oba a pobýt tam, jak dlouho si přejeme. V jednom světě je například stálý soumrak a úsvit v jednom, takové příjemné šero, je celý pokrytý takovou fantasy přírodou se spoustou světélkujících rostlin, světlušek, elfů. víl, trpaslíků a dalších zvířat, je tam pět polohmotných měst, z nichž každé odpovídá jednomu živlu a uprostředd má krásný palác; jedno město je ohnivé, pak tam je vodní, vzdušné, zemní a jako vrchol éterické. Tam teda chodím nejčastěji, má to na moji mysl nesmírně blahodárnej vliv. Ale jak jsi správně podotkl, na někoho jiného by to mohlo působit jinak, tak si stvoří něco jiného podle sebe. A v tom je ta svoboda a nádhera :)
Pěkně napsané x). Myslím, že do tvé zahrady občas zavítám xD. Hned jsem si ji vybudoval podle tvého popisu x).
OdpovědětVymazatNicméně mě nejvíce pomáhá vytvářet si příběh. Když mysl stále šrotuje, tak si řeknu fajn, něco z toho vytvořím. Vrátím se k nějaké události z toho dne (klidně k té, co mě nejvíce zaměstnává) a vytvářím z ní v hlavě příběh. Postupně v něm dělám různá šílená rozhodnutí, dosazuji neočekávané postavy, přemísťuji to vše na nečekaná místa... Jednoduše jej rozvíjím neočekávaně, zvláštně, šíleně, až se úplně vytratí podobnost s původní situací a nový upravený příběh pozvolna přechází v sen...a spím x).
To mi také dává možnost vytvořit si vlastní základ pro sen. Jak se příběh vyvine poté, co usnu, už neovlivním, ale můžu si utvořit vlastní základ, od kterého se to odvíjí. A pochopitelně často se to týká něčeho příjemného a chvíli trvá, než se od toho sen (nebo vlastně já) odkloní(m).
Hezký článek o běžné situaci, kterou zažívá asi skoro každý x).
Riešim to rôzne - buď ich teda myšlienky pošlem preč : "Myšlienky plynú sú mi ľahostajné" , alebo vstanem a idem niečo robiť /napr. cikať :-D Alebo si dám chlieb s maslom a kávu. Áno, v noci, ale je to cigorka. káva z čakanky/. Alebo čaj.... a keď už ani to nepomôže šupnem si homeopatikum a zaspím ako drievko. BE
OdpovědětVymazatMoc hezký Michale! Ačkoli nepřispívám vůbec často, jelikož nejsem až takovej psavec, rád bych jen podotkl, že na Tvém blogu cítím takové nějaké příjemné zklidnění a silnější vyrovnanost. Moc zdravím Tebe i všechny i ostatní zde.
OdpovědětVymazatDéVé
Ja si vytvarim pribehy ne ze dne ale nejaky i fantasy proste me to bavi nekdy vytvarim az tak realni svet ...
OdpovědětVymazatProste koukam se na.obrazky premyslim o cem by to bylo bavim se tim i hodiny proste vycerpam svuj mozek natolik az usnu . Je to muj imaginarni svet kde muzu byt kýmkoliv a čímkoliv no neni to super zaroven mam hodne velkou fantazii takze je to fajn a vse co si chci pamatovat dam do pribehu a je to mam nezpocet pribehu delam to tak asi uz 5 let ted celkem hodne . A kdyz nedokazu prestat na sve problemy nebo myslenky ktere chci rozebrat zacnu tvorit pomaha to az ma to ze nekdy to je silene treba dnes sem prisla ve tri a do postele v pet a usinam kolem devate silene je to taky tim ze nemam co delat nevim .:)
To je princip jako nitrobrana z Harryho Pottera. Clovek si ma predstavit zed skrz kterou se nedostanou zadne myslenky (ani cizi clovek, ktery se vam se nabourat do mysli, ale to sem nepatri :D) tak je mazec, ze to fakt funguje! Musim to dnes zkusit :D
OdpovědětVymazatZajímavé. Já to tak nějak podobně dělám také.
OdpovědětVymazat