Pravděpodobnost náhodného vzniku života

Dnes vás nebudu zatěžovat svými myšlenkovými pochody. Dovolím si vás seznámit s názorem vědce, kde myslím celkem střízlivě odhaduje pravděpodobnou dobu potřebnou pro vznik člověka v případě, že by šlo o cestu dle obecného názoru. Půjde o výňatek knihy Předpeklí ráje od spisovatele Ivo Wiesnera.

Něco v krátkosti o tomto českém vědci-spisovateli:

Ing. Ivo Wiesner (20. 7. 1933 v Opavě), absolvent písecké reálky a brněnské techniky. Od roku 1958 pracoval v ústecké Spolchemii v oblasti výzkumu a rozvoje plastických hmot. Autor více než 330 patentů a asi 50 odborných a vědeckých prací publikovaných v různých odborných časopisech. Zabýval se esoterikou, historií dávných civilizací, starověkými technologiemi a především skrytými dějinami českého národa.

H. Morowitz odhaduje pravděpodobnost samovolného vzniku života na Zemi do úrovně primitivního jednobuněčného organismu poměrem 1:10¹¹, což je pravděpodobnost velmi malá.
O hloubce a rychlosti životních procesů rozhodují především biochemické katalyzátory enzymy. Jedině enzymy jsou schopné za jistých podmínek, kterým říkáme "život", zastavit růst entropie hmoty a naopak navodit stav jejího poklesu. Jako vědci si musíme přiznat, že ani "in vitro" nedokážeme z jednoduchých složek vyrobit ani ten nejjednodušší enzym, který by bez dodávání vnější energie způsobil průběh endotermní reakce, tedy reakce vyznačené poklesem entropie. Stále jsme nepochopili, co je to "život", jaký je jeho princip a v čem spočívá. Odhad pravděpodobnosti samovolného vzniku určitého enzymu lze vyjádřit poměrem 1:20^11N, kde N = počet všech dosud známých enzymů. To jsme ovšem zanedbali důležitou podmínku, že pozemský život je přísně levotočivý, což znamená, že výchozí stavební složky "života" (aminokyseliny, peptidy, alkoholy, cukry atd.) jsou použitelné jen jsou-li levotočivé (t.j. stáčejí rovinu polarizovaného světla vlevo). J.F.Coppedge odhaduje, že pravděpodobnost vzniku primitivního živého organismu výhradně z levotočivých složek je menší než 1:10¹²³. To je asi jako hledat zcela určité zrnko písku v poušti Sahara. S.W.Hawking odhadoval čas nezbytný k vývoji inteligentní lidské bytosti bez vnějších korekčních zásahů nejméně na 10 miliard let, takže takový život nemohl vzniknout na Zemi, protože ta je příliš mladá. Zabýval jsem se odhadem sumy kroků nezbytných na cestě vzniku primitivního života. Tyto kroky představují všechny možné chemické, fyzikálně-chemické a fyzikální děje a procesy. Dospěl jsem při spodní hladině odhadu k sumě nezbytných 8 miliard kroků a to pouze při cestě k primitivnímu jednobuněčnému živému organismu. Délku vzniku a rozvoje jediného kroku odhaduji nejméně na 10³ let, což je asi silně poddimenzovaný odhad. Přesto minimální čas nezbytný ke vzniku takového jednoduchého organismu je 8 x 10¹² let (osm bilionů let), tedy 500x déle, než je odhadované stáří Vesmíru. Je zde ale problém, že nevíme, co je principem života, takže je to celé mimo lidské možnosti chápání této základní otázky. Docházím k těžko vyvratitelnému závěru, že život je virtuální doménou tvůrčí inteligence Boha a ne chaotického pohybu hmoty. Existence života je pak exaktním důkazem Boha.