Pozemská hmota versus 5D úroveň

Dnes vám tu se souhlasem autora hodím část textu od člověka, jehož povídky a vyprávění jsem dlouhou dobu nechápal. Neodsuzoval, ani sám sobě neoznačoval jako výmysly, jen jsem často nerozuměl, o čem jsou. Naštěstí nejenom doba se mění. Děkuji mu za zcela nevšední vysvětlení věcí a záležitostí, s kterými jsem si dlouhou dobu nevěděl rady a ledasco mi vysvětlují. Je mi jasné, že pro obsah, ale i formu to nebude pro každého. Jeho podání mi často připomínají nádhernou knihu českého spisovatele Romana Zemana - Pravda mezi nebem a zemí. Kdo četl, ten pochopí.
Vystupuje pod jménem Aolian.
 

Svou inkarnaci do zdejší hmoty jsem si pečlivě naplánoval a snažím se jít krok za krokem po vymezené linii s cílem dát si do kupy všechny potřebné věci. Už jsem se tak nějak smířil s tím, že spousta osob, s nimiž jsem se před našimi inkarnacemi domluvil na pozdější společné práci, se na to jaksi stále nemůže rozpomenout a některé věci prozatím lehce váznou. Rozhodně se ale nehodlám smířit s tím, že bych měl ze zdejší hmoty odejít od rozdělané práce do jakési 5D úrovně. Proštudoval jsem o tom celou řadu příspěvků a komentářů. Ze své praxe dobře vím, že bez větší námahy, jen s pouhou vírou či skrze nějaké meditace, není možné se dostat do úrovně, kde jsou s takovou vehemencí slibovány sladké odměny a rozličné vymoženosti. Zní to lákavě… Ale dosud jsem se nikde nedopátral kloudného vysvětlení, jaký je vlastně hlavní cíl a pracovní úkoly 5D úrovně z hlediska prospěšnosti pro pravý systém Života. Nehledě na to, že v přírodním systému prakticky neexistuje rozčlenění jednotlivých úrovní podle čísel. Rozhodl jsem se proto podniknout zvídavou astrální výpravu přímo do lůna oné vysněné páté dimenze. 
V první fázi jsem zahlédnul spoustu různých oblaků vyprodukovaných myšlenkami a sněním lidí, jaké to asi v té 5D úrovni bude. Po krátkém okouknutí jsem soustředil veškeré své síly na mentální přesun do té "opravdové" páté dimenze. Vcelku plynule jsem se přesunul na severní pól naší planety. Nad ním, v částečném překryvu s naší planetou, se nacházel široký meziprostor blížící se tomu, co je popisováno v různých článcích včetně chanellingů s "druhou stranou". Mentálně jsem se ocitnul ve velké zahradě se sterilními trávníčky a pečlivě uhrabanými lehce kýčovitými záhonky. Za nimi se nacházel rozlehlý přepychový palác s uměleckou výzdobou. Po zahradních pěšinkách se zasněně procházely rozmanité postavy a jakoby se vznášely v nějaké zvláštní euforii. Marně jsem se snažil dopátrat osob, které by zde dělaly nějakou užitečnou práci. Prohledal jsem všechny kouty zahrady a všude mne míjely jen bezcílně bloumající postavy s nevědomým úsměvem na tváři. Nikde ani kousek pořádné přírodní divočiny, všude jen samé vyumělkované parkové prostory. Hm, tak to je teda docela slabota.
Napadlo mne, že bych se mohl na celou tuhle úroveň podívat z ptačí perspektivy. Vystoupal jsem tedy do výšky, odkud jsem měl celý 5D prostor jako na dlani. Chvilku mi trvalo, než jsem se zorientoval, pak ale přišlo poznání, na které jen tak nezapomenu. Kolem celého prostoru oné páté dimenze se nacházelo šest pravidelně rozmístěných promítaček napojených na záhrobní dvourozměrnou matrix temnářů. A těchto šest šikovně instalovaných přístrojíků umně vytvářelo holografický obraz dokonalé iluze nebeského ráje, která nejlépe vyhovuje lidské mysli. Za jednou pomyslnou stěnou tohoto holografického prostoru se nacházelo cosi, co silně připomínalo černou díru. Nedalo mi to a mentálně jsem se přenesl k oné díře. Najednou jsem ucítil silně nepřátelské vibrace, a než jsem se nadál, obklopovala mne soustava velikých zrcadel, mezi nimiž jsem ztrácel orientaci. Nezbylo mi nic jiného, než znovu vystoupat nad celý prostor a odtud rozvibrovat zrcadla přes vlastní mentální sílu do takové míry, až se roztříštila. A hle - za jednou sadou rozbitých zrcadel se ukázal zvláštní černý tunel. Kampak asi vede, říkám si a přesouvám se k němu. Dno tunelu vyplňuje speciální pásový dopravník. Vydávám se tunelem a zanedlouho se dostávám do temné úrovně působící stísněným až depresivním dojmem. Cítím chlad a nízké vibrace. Všude kolem dokola se nacházejí podivné tmavé haldy připomínající soustavy pustých sopečných kopců. Při bližším ohledání zjišťuji, že haldy jsou tvořeny odumřelými kousky duší nebo zparalyzovanými dušemi různých bytostí.
Všechny ty haldy se nacházely na tmavé mramorové desce, která představovala jejich ukotvení na dvourozměrnou matrix temnářské iluze. Co takhle zkusit ty haldy odhmotnit a odkotvit, blesklo mi hlavou. Energeticky jsem rozvibroval astrální mramorovou desku, až celá popraskala. Poté se všechny ty temné haldy propadly do rozkladného kotle. Odumřelé kousky duší a virtuální bytosti shořely na jemný popílek, zatímco reálné bytosti přírodního světa vstaly jako bájný Fénix z popela a vystřelily z tohoto nakaženého vesmíru jak namydlený cukrář do svých Domácích úrovní a Domácích skupinových duší. Pro jemný popílek usazený na dně rozkladného kotle si přišla skupinka víl pečujících o květinové astrální zahrady. Víly popílek postupně rozprášily do rozkvetlých záhonů a pohnojily s ním bujnou vegetaci. Dokonalá recyklace!

Tímto skončila má zvídavá výprava do páté dimenze. Nejsem sebevrah, abych se dobrovolně hrnul do takového svrabu končícího paralyzačním tunelem. Přišel jsem do hmoty, abych měl sílu zabrat na vybourávání temnářských platforem. Tady se můžu plně opřít o přírodní časoprostor a ani mě nenapadne, abych se odtud odkotvoval přesunem do snové úrovně, která navíc představuje pěknou past pro všechny důvěřivce zmámené iluzí nebeského ráje. Pohodovou a přátelskou úroveň pro práci, to ano, ale napřed si ji přece musíme plně zasloužit. Jen tak namátkou jsem nakouknul do jedné vesmírné soustavy, kde už mají špinavou průmyslovo-lobbistickou éru za sebou. A byl jsem potěšen, neboť civilizace, které původně dosti neomaleně devastovaly přírodu a životní prostředí kolem sebe, si ten svůj humůsek před započetím nové čisté éry po sobě pěkně uklidily pod vedením erudovaných Strážců krajiny. 

zdroj: orgo-net.blogspot.cz


Zmatený jeřáb aneb jak v pohádce O dvanácti měsíčkách
V prvním zářijovém týdnu jsem se věnoval sběru bylin na podhorské louce ve svém rodném Pošumaví. Napadlo mi, že bych při této příležitosti mohl okouknout i zrající bezinky v sousedním křovinatém lemu. Netušil jsem, jaké tam na mne čeká kuriózní překvapení. Stojím před mladým dvoukmenným exemplářem jeřábu ptačího a připadám si jak ve známé lidové pohádce O dvanácti měsíčkách. V horní a střední části koruny dozrávají jeřabiny, zatímco na spodních větvích se vyjímají čerstvě rozkvetlá květenství sněhobílých kvítků! Celou situaci si můžete prohlédnout na fotkách: 

Zkouším blíže prozkoumávat životní energie zmateného jeřábu. Jsou poněkud chaotické, jakoby rozhozené. Při silnějším vcítění vstupuji do energetického prostoru, který připomíná jakýsi rozvířený karambol. Připadá mi, jako kdybych měl své tělo roztříštěné do různých časoprostorů, jejichž energie na sebe ostře narážejí. Mám co dělat, abych to urovnal do nějaké žitelné formy. Nadměrně spotřebovávaná síla na harmonizaci roztříštěných energií oslabuje mé spojení se zemským živlem, cítím se hůře zakotvený ve zdejší hmotě, laicky řečeno, jsem si méně jistý ve svých kramflecích. Raději vystupuji z celého tohoto karambolu a vracím se zpět do svého osobního časoprostoru. Je to pro mne zajímavá životní lekce, kterak dokáže umělý chemicko-technický „štelung“ klimatu nabourávat osobní časoprostory naší domácí flóry. Ptám se bytostného opatrovníka jeřábu, jak bych mu mohl pomoci. Záhy jsem zjistil, že strážná bytost stromu využívá k harmonizaci energií zvláštní pomocné časoprostory, na jejichž vývoji se podílí specializovaná parta velmi vlídných a přátelských bytostí. Poznávám mezi nimi i některé z erudovaných Strážců času. Zpočátku se trochu podivuji nad tím, že nemají jádro své působnosti ukotvené v Domovských úrovních nýbrž v jakýchsi improvizačních systémech. Toto zjištění je záhy provázeno trpkým poznáním o zkorumpovanosti některých Strážců času, kteří v dávné minulosti zaprodali své schopnosti invazní civilizaci ze sousedního „technického“ vesmíru. V podstatě vytvořili pro tyto invazní mutanty speciální holografické časoprostory, které jim dodnes umožňují vstupovat do zdejšího vesmíru a působit na jeho dění v přítomnosti i budoucnosti. Kolegům z pracovní party Strážců času, kteří s tímto aktem nesouhlasili, nezbylo nic jiného, než se od toho všeho rychle odseparovat a najít si jiné pole působnosti. Dnes nám podstatným způsobem pomáhají překonávat obtíže způsobené „nelegální“ tvorbou iluzivních časoprostorů vázaných na zbytkové energie pradávných civilizací. Temnářským elitkám je samozřejmě takové konání trnem v oku, proto se snaží „přeprogramovávat“ celé skupiny ezoteriků k tomu, aby aktivovali a šířili mezi obyvatelstvem různá dávná zasvěcení ze Staré Atlantidy, Sumeru, Starého Egypta aj. civilizačních epoch ovlivněných působností iluzivních časoprostorů. Nilský kříž, merkaby, rovnoramenný kříž, židovská hvězda a další jim podobné „paznaky“, jimiž jsou bohatě zamořeny internetové stránky různých duchovědců, jsou ve své podstatě hlavně technické implantáty, které mají za úkol otevírat falešné časoprostory pro lepší působnost temnářů.

zdroj: orgo-net.blogspot.cz

Když to řeknu svým laickým způsobem, tak celá ta (když použiji slovník autora) temnářská mašinérie je založená na jakési digitalizaci jinak analogového složení Univerza. Samé to 3D, 5D či dokonce 72D!!! co to jako je? Stačí se kouknout kolem sebe a na první pohled musí každého prásknout, že Příroda se člení jinými způsoby, než jsou čísla nebo písmena - barvou, teplotou, velikostí, zvukem, sílou, vážností, empatií, váhou, důležitostí, členitostí, výškou, stářím ap. což podle mne je ryze analogový (přirozený) způsob. A digitalizace není nic jiného než vytvoření jakéhosi technokratického fantomu původní přirozené předlohy v lepším případě zároveň se ztrátou většiny informací. V tom horším - k pozměnění skutečnosti a to se jistě nebude dělat kvůli blahu lidstva, tak naivní nejsem. A tento technokratický fantom je podle mne onen profláknutý Matrix bratrů Wachowských (pamatujete - i ta chuť steaku nebyla skutečná, nýbrž byla jen hromada jedniček a nul převedených na mozkové vlny aplikované do hlavy strávníka). Ovšem v mém pojetí slovo "digitalizaci" berte obrazně. Než v plném obsahu onoho slova spíše jako o technické vyjádření reality - hlavně manipulaci jejího vnímání.
Úvaha na dané téma v následujícím článku