5. 5. 2015

SSSR nedovolil vyhladit poražené Němce

Po skončení druhé světové války Německo nezmizelo z mapy světa jedině díky tomu, že podivné plány západních spojenců nepodpořil Stalin.
Paradox? 

Vůbec ne... 




Dohoda z Teheránu
Už na prvním setkání na nejvyšší úrovni v Teheránu lídři Velké trojky přemýšleli o budoucnosti nacistického Německa. I když ještě probíhala válka, nikdo už nepochyboval o jejích výsledcích.
Otázka poválečného uspořádání na území centrální Evropy byla nastolena v poslední den konference - 1. prosince 1943. Na návrh prezidenta USA Franklina Roosevelta rozdělili Německo prozatím na pět nezávislých států:
1. stát v hranicích značně zmenšeného Pruska;
2. severo-západní Německo, včetně Hannoveru;
3. Sasko a oblast Lipska;
4. Hessen, Darmstadt, Kassel, jižní Rýn;
4. Bavorsko a Bádensko-Württembersko.
Oblasti Porúří, Saarska, Hamburku a Kielu měly přejít pod kontrolou OSN.

Premiér Velké Británie Winston Churchill měl také svůj plán rozdělení Německa. Podle jeho názoru měly být odděleny jižní země (Bavorsko, Bádensko-Württembersko, Falc), z nichž by byla vytvořena Dunajská federace - cosi na způsob Rakousko-Uherska, a zcela izolovat Prusko. Průmyslové Porúří Britové chtěli mít pod svou kontrolou.
Vrchní velitel sovětských ozbrojených sil Josif Stalin trval na rozdělení východního Pruska mezi SSSR a Polsko, jakož i předání Polsku Slezska a Pomořanska.

"Morgenthau plán"
V roce 1944 se Velká Británie a USA dohodly na tom, že Německo po skončení války je třeba rozdělit na části, zničit těžký průmysl a samotné obyvatelstvo "přeorientovat" na zemědělskou výrobu. To byl tzv. plán Morgenthau. Předložil ho tehdejší ministr financí USA Henry Morgenthau. V září roku 1944 na 2. konferenci v Quebecu byl plán veřejně přednesen. Winston Churchill a Franklin Roosevelt ho přijali. Byla k němu přiložena poznámka Harry Whita, člena "finanční internacionály" systému Bretton-Woods, v níž se hovoří o tom, že při splnění plánu Morgenthau se v průběhu několika let počet obyvatel Německa sníží minimálně o 25 milionů lidí. Ale plán byl přesto přijat.
V srpnu roku 1944 byl vydán "Průvodce pro vojenskou administrativu v Německu", který se měl stát materiálem politického vedení pro okupační vojska v této zemi. Ale tuto příručku Morgenthau odmítl, domníval se totiž, že denní dávka jídla v množství 2.000 kalorií pro pracující Němce je příliš velká! Roosevelt tyto "návrhy na zlepšení" přivítal a řekl: "Musíme být k Německu tvrdí: mám na mysli německý národ, nejen nacisty. Bylo by třeba Němce buď kastrovat, nebo s nimi zacházet tak, aby se nemohli reprodukovat, aby neměli potomstvo, kterému by se jednou zachtělo chovat se tak, jako se chovali v minulosti".
Je zajímavé, že "plán Morgenthau" se brzy dostal do tisku. Výše zmíněný Harry White byl "čistě náhodou" agentem SSSR a ten předal tyto dokumenty Sovětskému svazu. A tam dal Stalin skrze diplomatické kanály příkaz předat je Třetí říši, aby v Berlíně nebyli tak vstřícní vůči separátním mírovým návrhům Anglie a USA. Německé noviny Völkischer Beobachter vyšly s titulkem: "Roosevelt a Churchill souhlasili s židovským vražedným plánem". Goebbels veřejně označil plán jako "změna Německa v jedno velké bramborové pole". Tvrdé kritice byl Morgenthauův plán vystaven i v britském a americkém tisku.
Rozhořel se skandál. Vlády USA a Anglie byly nuceny ho v této první variantě odložit, ale celkově byly cíle zachovány a následně realizovány na území západní zóny okupace. Tak okupující vláda USA na území Německa:

- provedla decentralizaci bankovního systému tím, že vytvořila jedenáct samostatných bankovních okruhů se svými CB;

- zničila jednotný výrobní systém, provedla demontáž a vývoz mnohých průmyslových podniků: bylo zničeno 918 německých společností, přičemž vojenského průmyslu se týkalo jen 368 z nich;

- zakázala zahraniční obchod a omezila dovozy;

- zakázala Němcům mořský rybolov, zakázala vyrábět dusík na hnojiva, demontováno a zničeno bylo 13 chemických závodů. V důsledku toho se výroba hnojiv snížila o 82 % a následně pak potravin o 65%;

- plánovala vykácet všechny německé lesy, ale kvůli protestům spojenců a podvýživou oslabené (!) německé pracovní síle tuto myšlenku musela opustit;

- vedla tvrdou fiskální politiku tím, že Německu odebírala 58 % jeho hrubého národního produktu;

V důsledku toho životní úroveň Němců nacházejících se v zóně spojenců prudce klesla ve srovnání s válečným obdobím. Až dvě třetiny obyvatel trpěly chronickým hladem a polovina německého pracujícího obyvatelstva trpěla vyčerpáním - prostě byli podvyživení.

 
"To vše bylo možné nazvat jedním slovem - hrůza..."
Situace byla ještě umocněna miliony uprchlíků, deportovanými Němci, vystěhovanými z Alsaska a Lotrinska, provincií, které byly vráceny Francii. Kanadský spisovatel a televizní producent Robert Allen ve svém článku "Dopis z Berlína" (únor 1946) popsal příjezd uprchlíků na berlínské nádraží: "Všichni byli smrtelně unavení, hladoví, nešťastní... polomrtvé dítě... žena v zoufalství, jaké jsem ještě nikdy neviděl... I když to všechno vidíte na vlastní oči, nemůžete uvěřit... Bůh je strašný."
Některé z odtajněných dokumentů Murphyho, hlavního diplomatického poradce USA v Německu, ukazují, jak katastrofální byla úmrtnost v zemi. V jedné ze svých zpráv Murphy napsal, že i přes imigraci oficiální čísla o úmrtnosti ukazují, že za tři roky bude mít Německo 69 milionů obyvatel.
Počínaje rokem 1945 do poloviny roku 1948 jsme sledovali zotročení, ponížení a zničení celého národa," - to jsou slova důstojníka lékařské služby amerického námořnictva. Kapitán Albert Behnke srovnal německé a holandské hladovění: v průběhu několika měsíců v některých oblastech Německa okupovaných spojenci byl stanoven denní kalorický příjem na 400 kalorií; ve většině oblastí to bylo pod 1000 kalorií na den. Pro srovnání: v Holandsku byla guvernérem Třetí říše stanovena dávka 1394 kalorií na den - dávka, kterou Holanďané vždy dostali. Přitom za způsobení hladu v Holandsku byl po rozsudku Norimberského soudu komisař říšského komisariátu Seyss-Inquart popraven.
Toto všechno lze nazvat genocidou. Ale dnes dávají přednost strašit Němce narozené po válce strašnými historkami o "zvěrstvech ruských barbarů, kteří okrádali nešťastné Němce a znásilňovali jejich ženy". Přitom nikdo nevzpomene na to, že jedině přičiněním Stalina nebylo Německo vráceno do předbismarkovského období, kdy bylo roztříštěno na množství malých zemědělských států. Zapomenuto je i to, že ve své okupační zóně vyvinulo ruské velitelství ohromné úsilí, aby nakrmilo Němce a obnovilo průmysl země. To znamená dát práci obyvatelům okupovaného území. Sovětský svaz, který měl právo na významný podíl reparací od Německa cestou předání demontovaných závodů, si brzo uvědomil, že je pro něj výhodnější stavět na místě v Německu a vyvážet odtud za účelem reparací hotové výrobky těchto společností.
Stejně tomu bylo i v případě dodávek potravin německému obyvatelstvu. Nikdo z Němců nečekal, že vláda SSSR projeví o ně takovou starost. Tím spíš nikdo nedoufal a nemohl snít o takových normách jídla. Po přečtení letáku o nových normách jídla katolický kněz doktor Pange řekl: "Ach to je skvělé! Takové normy Německo nevidělo od prvního roku války." Němci brzo pocítili rozdíl mezi východní a západní okupační zónou. A brzo mnozí přebíhali ze Západu na Východ, aby se zachránili od "demokracie" přinesené na bodácích spojenců.

Záhady historie, Filip Rubis

http://prometej.info/mir/5649-istreblenie.html


(©)2015 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

7 komentářů:

  1. nemáte někdo chuť na trochu konspirace?
    Lavrov s Kerrym se častují bramborami a zprávaři dělají chaos v překladech a výrocích pí.Merkel.
    na rovinu - jsem příjemně zblblá V.V.Pjakinem a pár dní se bavím pozorováním světa z tohoto úhlu pohledu. hezký den.







    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymko,
      dobře, přidejme svou variantu k vysvětlení symbolického daru Lavrova ohledně těch pochutin. Brambory (= sadba), kterou se amíci snažili do ruské země nasadit, nezakořenila. V tomtéž kraji (= v Rusku) však rostou jiné - a jak jsem tak nakoukla do košíku pořádné macáky - a je jich celý koš. Nejen dva. To je myslím jasné, Rusko má své ideje, své hodnoty a ty jsou daleko životaschopnější.
      A co ta rajčata? Brambor i rajče jsou oba lilky. Jeden roste v zemi, druhý na slunci. Důležitým poselstvím podle mě je to, že ideje/hodnoty, které mají dostatek slunce - zrudnou.

      A co se týče onoho "ztraceno v překladu", chtělo by to kouknout na nějaký videozáznam.Tam to určitě bude jasné. Ale jak napotvoru, ne a ne nějaký objevit... :-)

      Vymazat
    2. Anonymko,
      proč si trochu ne-za-konspirovat? Ale stav současnýho Německa není příliš dobrým důvodem k tomuhle konání. Ono samotný je obrovskou konspirační kauzou mocnejch, ne-mocných! Je totiž stále okupační zónou USA a Británie. Proč "asi?" Když dle po-válečnejch dohod měl doposud k okupantům patřit i ten třetí "umolousanej a zaostalej" v zadu, tedy Rusko, který však kupodivu neslo nejvěší břemeno válečnejch útrap. Proč? Proto! Proto Německo doposud nemá platnou ústavu, ale pouze provizorium? Neboť to není svobodnej státní útvar, podobně jako doposud i Japonsko. To jsou rovněž jedny z důvodů včasnýho zavraždění Stalina. On dle Chruščova "zločinec a zrůda" se totiž přesně o tohle chtěl postarat. Jedinou konspirací může bejt jímavá pikanterie, že oba tyto státy, ne-státy jsou největšími ekonomickými motory ... tzv. Svobodnýho Západu. I na tohle ukazujou Lavrovovi brambůrky, rajčátka i Pjakin, ne? Kurňa, neprobořil jsem se zas do nějakejch konspiračních srač..? Pop

      Vymazat
  2. Kedy sa to potom obrátilo - že v NSR bola vyššia životná úroveň a utekali tam z NDR ?
    IvH

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ked sa naplno rozhorela Studena vojna.

      Vymazat
  3. Nedavno jsem na toto tema shledl dokument Hellstorm https://www.youtube.com/watch?v=GMCOKNCwHmQ (v puvodnim zneni, ceske titulky prozatim nejsou). S pozdravem Petr

    OdpovědětVymazat
  4. tak tady je to s titulky: http://www.mustwatchtv.cz/1-spolecnost/324-hellstrom-odhalena-genocida-nacistickeho-nemecka/

    OdpovědětVymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.