Kdo nám chce zatnout TTIPec? 2

- předchozí část -



Pod bičem miliardových arbitráží 

Jedna z nejkontroverznějších částí TTIP, o níž se kupodivu mluví víceméně otevřeně, je arbitrážní doložka, tzv. mechanizmus urovnání vztahů mezi investory a státy (ve zkratce ISDS). Ta by ohrozila suverenitu zemí Evropské unie.
O co jde? Americká (či evropská) společnost by mohla žalovat stát za to, že jí zákonem nebo politickým rozhodnutím zkomplikoval podnikání. Pod hrozbou soudních sporů by řada evropských zemí hodně uvažovala, jaké regule si dovolí schválit. Přitom se může jednat o normy, které jsou ve prospěch zdraví občanů či sociálních práv.
Pro ilustraci, jak spory s firmami umí zasáhnout státní rozpočet, si připomeňme nejkřiklavější kauzy, které českou státní kasu citelně ochudily.

Rok: 2003
Cena prohry: 10,4 miliard korun
V ostře sledované soudní tahanici společnost Central European Media Enterprises, známá spíše pod zkratkou CME, zažalovala Česko kvůli znehodnocení investice do televize Nova.


Rok: 2006
Cena prohry: 3,7 miliard korun
Česká republika peníze prohrála ve sporu s japonskou bankovní skupinou Nomura. Ta požadovala za „nekorektní“ postup státu vůči zkrachovalé Investiční a Poštovní bance (IPB). Částka je navíc výsledkem smíru, ve hře bylo málem 34,2 miliardy korun.

Rok: 2011
Cena prohry: 1,6 miliardy korun
V tomto případě jsme „projeli“ spletitý spor s belgickými majiteli ČSOB, jež IPB v roce 2000 ovládla. Banka požadovala necelé dvě miliardy za spornou pohledávku z portfolia zkrachovalé IPB.
Jen pro zajímavost, v současné době náš stát čelí 11 mezinárodním sporům. V nich žalobci žádají za zmařené investice až 3,5 miliardy korun! 


Máme se čeho obávat
  
Za co by mohly společnosti státy žalovat, se příliš neví. „Partnerství“, které má rozhodovat o životě zhruba 820 milionů lidí v EU a USA, je před podepsáním zahaleno rouškou tajemství. A to navzdory četným snahám europoslanců, či celých klubů jako třeba GUE/NGL (Evropská sjednocená levice – Severská zelená levice), kteří se snaží informační blokádu nabourat. Dá se ale předpokládat, že by americkým firmám mohlo vadit, když kupříkladu nějaká evropská země zákonem nedovolí utahání zaměstnance příliš častými přesčasy. A soud to bude mít na stole jako překážku investic či obchodu.
Použijeme-li pro představu neevropský příklad, čeho jsou některé americké firmy schopny, stačí si vzpomenout na kauzu, kdy tabákový gigant Phillip Morris požadoval od Austrálie miliardy dolarů za ušlý zisk kvůli legislativě regulující prodej tabáku.
K jakým absurdním argumentům se uchylují zastánci TTIP, to se ukázalo v pořadu České televize Hyde Park počátkem letošního února. Náměstek ministra průmyslu a obchodu Vladimír Bärtl se snažil obavy z možných arbitráží rozptýlit poukázáním na to, že ČR nad USA ještě v žádné neprohrála.
„A kolik jich se Spojenými státy bylo?“ zeptal se ho moderátor Bohumil Klepetko. 
„Jedna. A tu jsme vyhráli,“ odpověděl Vladimír Bärtl. 
Vskutku uklidňující argument, který dává záruky, že v budoucnu tomu nebude jinak.


Česko už má trpké zkušenosti 

Podle údajů Konference OSN o obchodu a rozvoji byla Česká republika v roce 2013 nejvíce žalovanou zemí na světě. Před námi byla už jen Argentina a Venezuela. Šance, že bychom po podepsání TTIP těmto jihoamerickým zemím mohli ještě více šlapat na paty, není nijak vábivá.
Mimochodem, prohranou kauzou CME se ČR dostala i do zahraničních učebnic a studenti na prestižních univerzitách v USA, Evropě i jinde se o ní učí...

Jan Exner
publicista

- pokračování -

(©)2015 myslenkyocemkoli.blogspot.com

Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.