7. 5. 2015

ČÍ JE ALJAŠKA? 3


Před časem vyšly v Rusku dvě velmi zajímavé knihy. Jak prodávali Aljašku. Všechno jde ještě vrátit a Aukce Rusko: Jak prodat Aljašku. Knihy napsal na základě své rozšířené disertační práce ruský politik, spisovatel a kandidát historických věd Ivan B. Mironov. 
Podrobnou analýzou archívních pramenů autor dochází k závěru, že prodej Aljašky nebylo nic jiného než jeden z kroků dávné snahy o rozporcování a následné obsazení obrovského území. Téma obzvlášť dnes naléhavé. Politická situace v té době nepřinášela žádné důvody k dělení státu. Tyto důvody byly vyrobeny uměle. Celá transakce, počínaje myšlenkou a konče jejím provedením, byla mnohaletou záležitostí a má jasnou povahu spiknutí. Na základě podrobného studia archívních dokumentů, které dosud nebyly veřejně dostupné, autor dochází k závěru, že stále existují právní důvody pro zrušení transakce a návrat území do sestavy Ruska.

Jak to tedy bylo...

Prodej ruské zámořské kolonie je stále předkládán jako gesto dobré vůle ze strany Ruska v zájmu míru a harmonie s "věčným" spojencem - Amerikou. Následující výňatky z dokumentů uložených v Archívu zahraniční politiky Ruského imperia při Ministerstvu zahraničí RF jsou publikovány poprvé a s právní přísností rozkrývají zákulisí mechanizmu "prodeje století" a obnovují vytrženou stránku historie "epochy reforem".
Aljaška je největší ropnou "nádrží" Ameriky a také vojenským předmostím k Rusku a k ovládání Tichého oceánu. Avšak při zdůvodňování jejího prodeje se opakují známé argumenty: impérium potřebovalo peníze, Aljašku jsme nikdy nepotřebovali, dopláceli jsme na ni, byla pro říši neúměrnou zátěží, a tak její prodej bylo to nejlepší, co se mohlo stát.
Ve skutečnosti Aljaška měla v carském Rusku velký význam. Rusko-americká společnost (RAK), které kolonii řídila, se velmi brzy stala jedním z nejvýznamnějších světových podniků a mohla soutěžit i s uznávanými koloniemi ve východní Indii nebo Hudson Bay Company. Krom toho měla pro Rusko i obrovský geopolitický a vojenský význam, podpořila rozvoj námořnictva, ale také vědecký a geografický výzkum. 

Pro její sousedy tu však existovala jistá obava z tohoto rychle se rozvíjejícího subjektu, z jeho možné expanze na jih, ale především - z možnosti stát se velmocí na západní polokouli.
A tak přišlo osudové datum 1854. Tehdy, v počátcích Krymské války, byla v San Franciscu v naprosté tajnosti uzavřena dohoda o postoupení tohoto území Američanům a to na 3 roky za 7.600 000 dolarů - za veškerý její majetek, prodej kožešin, rybolov a všechna práva Rusko-Americké společnosti. Dohoda byla Američany navržena jako údajný způsob ochrany tohoto území před Angličany - jak bylo uvedeno v první části. Tato jakoby fiktivní smlouva, z níž nevyplývalo finanční plnění, byla uzavřena ústně! Tím byl položen základ k možným nedozírným podvodům. Vyjednávání vedl Stoeckl a ruský vicekonzul Kostromitinov, a to bez vědomí cara, za což se mu později dostalo přísné důtky. Podvod sice selhal, ale myšlenka byla na světě a několik vysoce postavených carských úředníků se jí nehodlalo vzdát.
Bylo jasné, že hlavní překážkou v plánovaném skutečném prodeji je Rusko-Americká společnost, která během těžkého období Krymské války plně zabezpečovala nejen Aljašku, ale i celé území Dálného východu.
A tak začalo období systematické likvidace této společnosti. V roce 1856 byla z vůle imperátora zastavena kolonizace Sachalinu, na níž z jeho předchozího příkazu Rusko-Americká společnost úspěšně pracovala.
O rok později ministerstvo zahraničí vypracovalo tajný plán o postoupení ruských držav v Severní Americe, jehož základními body bylo: 
1. postoupení je stanoveno na rok 1862;
2. zároveň s Aljaškou se postupují i Aleutské a Kurilské ostrovy; 
3. zaplaceno má být 7.422.800 rublů;
4. vše uskutečnit v co nejpřísnější tajnosti za přítomnosti tří nebo čtyř jedinců. Doslova se uvádí, že celá akce má mít charakter spiknutí.
 
Kdo byli ti vybraní "jedinci"?
Bratr cara Konstantin Nikolajevič, ministr zahraničí Gorčakov, ruský velvyslanec Stoeckl, ministr financí Reitern a ministr námořnictví Crabbe. V závěrečné fázi nelze opomenout i některé další osoby z nejbližšího okolí cara, které jej k prodeji kolonie přiměly. Za všechny jmenujme alespoň jeho dlouholetou milenku kněžnu Dolgorukou, v jejíž pokladnici skončil nejeden štědrý úplatek. 
Bylo třeba zcela zdiskreditovat vedení kolonie a to jak v očích imperátora, tak i celé ruské veřejnosti.
Jak? No přece bankrotem! (Privatizační praxe naší současnosti, kdy jsou záměrně zničeny prosperující státní podniky, aby pak byly prodány za likvidační cenu do soukromých rukou, tedy není nic nového pod sluncem.)
Celá akce se "dařila" s výjimkou dodržení plánovaného termínu. Na Aljašku byli pravidelně posíláni revizoři, jejichž úkolem bylo podkopávat autoritu vedení RAK, svými požadavky reforem a různých opatření kolonii zadlužit
(taktika MMF?) a v případně neúspěchu popíchnout domorodce ke vzpouře (barevná revoluce na Aljašce?) 
Je třeba uznat, že to neměli jednoduché, protože skutečná ekonomická situace kolonie před plánovaným prodejem byla podle dochovaných dokumentů státního auditora následující:

1. Společnost je ekonomicky velmi úspěšná, průměrné hrubé příjmy činí 853.000 stříbrných rublů ročně; do pokladny státu přispívá 430.000 stříbrných rublů ročně;
2. Zásluhy společnosti vůči státu jsou kolosální;
3. Zmínky o údajném útlaku domorodců se ukázaly být neopodstatněné;
4. Zvažované převedení monopolu RAK a přechod k zaoceánským vlastníkům by byl pro ruské kolonie zničující a pro impérium katastrofální.


Přesto v důsledku neutuchajícího snažení skupinky nejvyšších státních úředníků nabraly události na tempu. Jestliže v roce 1860 byl hrubý příjem RAK zhruba jeden milion stříbrných rublů, tak o dva roky později díky zrušení carských privilegií, o které se postaral Konstantin Nikolajevič, společnost již utrpěla ztráty, protože hospodářská a obchodní činnost byla téměř ochromená. Do kolonie se přestalo dovážet zásobování, od rybářů a lovců nebyl vykupován úlovek. Průmyslníci začali Aljašku opouštět a místní upadli do bídy. V roce 1862 společnost hlásí ztrátu 400.000 rublů ve stříbře. O čtyři roky později se akcie RAK zhroutily a věřitelé odmítli dál čekat. Společnosti RAK byla zbavena práva řídit Aljašku.
Takže během 10 let byla díky vládní politice zničena největší obchodní společnost země přinášející nejen příjmy do státní pokladny, ale která na vlastní náklady spravovala Dálný Východ a ruské majetky v Severní i Jižní Americe.
Na tomto základě postavil velkokníže Konstantin Nikolajevič podvod století, kdy světová mocnost se dopustila bezprecedentního selhání, když se zbavila perspektivní, strategicky nezbytné a nákladově efektivní državy. Přitom výnos z prodeje byl pro bohaté Rusko naprosto zanedbatelný.

Prodej Aljašky nebyl jediným podvodem, který otřásl Ruskem v průběhu těchto let. V tomtéž roce - 1867 -  přešel do soukromých rukou jiný velký státní majetek - Nikolajevská železnice. Výhody tohoto prodeje pro Rusko jsou stejně iluzorní jako je tomu v případě Aljašky.
Hlavní osobou v této aféře byl opět nám známý ministr financi Reitern. Tvrdil, že stav železnice je naprosto tristní, případná náprava by byla pro stát neúměrně drahá, a proto by bylo nejvýhodnější se železnice zbavit jejím převodem do soukromých rukou (Už zase!) a ty ruce by měly nejlépe patřit světovým finančníkům  Paříže, Londýna, Petrohradu a hlavně "ruskému" bankéři Stiglitzovi. 

Kauza prodeje Nikolajevské železnice proběhla bezprostředně po prodeji Aljašky a byli v ní zainteresováni titíž vysocí úředníci. Motivace obou transakcí jsou nápadně podobné. Prodej železnice i prodej Aljašky jsou od začátku až do konce státními aférami s korupčním podtextem. Zároveň však mezi oběma událostmi existuje úzký vztah.
Železnice byly postaveny za státní prostředky nebo za prostředky garantované státem, který se kvůli tomu dostal do obrovského dluhu, a
i další výstavba nadále probíhala na účet státu. Avšak řízení veškerého majetku železnice a samozřejmě i milionové zisky přešly do rukou soukromých podnikatelů, kteří byli prakticky nekontrolovatelní.
A nyní odcituji dokument vypracovaný zaměstnancem Úřadu státní pokladny ne dříve než ve druhé polovině roku 1868:


"Za odstoupení majetku v Severní Americe Spojeným státům americkým přišlo od jmenovaných Států 11.362.481 rublů 94 kopějek. Z této částky bylo vynaloženo za hranicemi na nákup zařízení pro železnici Kursko-Kyjevskou, Rjazaňsko-Kozlovskou a Moskevsko-Rjazaňskou 10.972.238 rublů 4 kopějky. Zbývajících 390.243 rublů 90 kopějek bylo vyplaceno v hotovosti."

 
Takže už víme, kam se poděly peníze z prodeje Aljašky - majitelům soukromé železnice! Můžeme tedy směle tvrdit, že organizátoři prodeje Aljašky naplánovali a zrealizovali největší vládní podvod století, v jehož důsledku veškeré prostředky získané za prodej bohaté a prosperující ruské kolonie přešly do soukromého vlastnictví. Koho? Velkoknížete Konstantina Nikolajeviče, ministra financí Reiterna a rodiny milenky imperátora. A je logické předpokládat, že velká část těchto prostředků skončila i v kapsách zainteresovaných organizátorů tohoto "prodeje" v ruské vládě.


                                                                 ...

Vlajka RAK v hlavním městě Ruské Ameriky Novoarchangelsku byla stažena 18. října 1867. V roce 1884 dostala Aljaška status kraje, v roce 1912 byla oficiálně prohlášena za území USA, ale 49. státem Spojených států amerických se stala teprve v roce 1959.

Aljaška dnes - to je čtvrtina všech podzemních a mořských bohatství USA, včetně 4,5  miliardy barelů prokázaných zásob ropy. Ale také plyn, lesy, zlato, měď...
 

"Tento nákup silně ovlivnil budoucnost tichooceánského regionu. Pokud by USA neměly Aljašku, nehrály by nyní v tomto regionu tu roli, jakou hrají." (James Collins, velvyslanec USA v Rusku v letech 1996 - 2001)

"Tato špatná kalkulace Ruska výrazně změnila geopolitické rozložení současného světa." (Alexander Běssmertnyj, sovětský velvyslanec v USA v letech 1990 - 1991, ministr zahraničních věcí SSSR)


Přesto - v některých úřednických kruzích USA potichounku zraje myšlenka, že by země mohla snížit svůj katastrofální default federálního rozpočtu a státní dluh, ale také zvýšit HDP, pokud by se rozhodla prodat Aljašku zpátky Rusku. Za 1 trilion dolarů. Z pohledu Američanů chvíle pro podobný prodej nastala, tak jak ceny nerostných surovin se blíží k absolutním rekordům.
A vy se asi ptáte, zda ruská vláda v této věci podniká nějaké kroky.
Nic takového mi není známo, ale ve veřejnosti takové nálady rozhodně jsou.
Ale něco snad přece... úvod ke knize Ivana Mironova nenapsal nikdo menší než ruský vicepremiér Dmitry Rogozin...
Buď je všechno v pořádku a Aljaška skutečně právoplatně patří do svazku Spojených států, anebo se lze domnívat, že ještě nenastal ten správný čas věc otevřít. Stejně jako je tomu s Tartárií a s dějinami posledních století vůbec, s ruským podílem v americkém FEDu, skutečnou historií carské rodiny Nikolaje II. a nebo třeba s odhalením amerického podvodu s přistáním na Měsíci. Doufejme jen, že ta chvíle už není daleko.

PS: Během tradiční "Přímé linky" se v minulém roce jedna z posluchaček prezidenta zeptala, zda se Rusko nechystá na návrat Aljašky. Putin na to: "Fajno Ivanovno, drahá moje, na co by nám byla Aljaška? Jsme severská země. 70 % našeho teritoria náleží k oblastem severu až Dalekého severu. A Aljaška je snad na jihu? Taky chladno. Víte co, nebudem se rozčilovat, jo?"
A na doplňující otázku, zda ví o nové přezdívce největšího amerického státu, odpověděl... že ví. 

Dále to nekomentoval. 
Celý Putin  :-)


zdroje:
I. Mironov: ВОРОВСКАЯ СДЕЛКА, Расследование причин и обстоятельств продажи Аляски Соединенным Штатам Америки
http://yaranga.su/alaska-prodaja/
http://lenta.ru/articles/2015/04/16/linequote/

- konec -



aktualizace:
TASS 7. 5. 2015 Aljaška a Havajské ostrovy se obrátily na OSN o pomoc v zajištění práva na sebeurčení

Představitelé původních národů Aljašky a Havajských ostrovů se obrátili na OSN se žádostí o přezkoumání otázky nezákonné anexe jejich teritoria vládou USA - v rámci Rady OSN, která proběhne 11. května, a zároveň požádali o zabezpečení práva na sebeurčení a provedení referenda.
V souladu s oznámením publikovaným dnes na zasedání OSN v Ženevě teritoria Aljašky a Havajských ostrovů "v roce 1959 byla pohlcena Spojenými státy prostřednictvím podvodu a úmyslného porušení mandátu a principů OSN a procesu sebeurčení". Jak uvádí TASS, obyvatelé obou států USA vyzvali OSN "napravit chyby" a mírovou cestou dosáhnout na Aljašce a Havajských ostrovech provedení referenda o sebeurčení.
"Zabírají naši zemi, v ohromném množství dobývají surovinové zdroje a přitom páchají škodu na okolí. Předpokládáme, že Rusové by nám mohli pomoci. V roce 2017 uplyne 150 let od doby prodeje Aljašky Ruskem USA. Pokud bychom mohli ve spolupráci s Rusy představit pravdu o tom, co se skutečně v historii stalo, a odmítnout zkreslené pojetí Aljašky a našich národů, myslím, že by to bylo správným způsobem jak napravit situaci," - řekl představitel Aljašky ve vytvořené pracovní skupině "Aliance Aljaška-Havaj za sebeurčení" Ronald Barns.


http://russian.rt.com/article/90297


(©)2015 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

8 komentářů:

  1. To je tedy porce,
    co? Trolíčci do toho. Rozmetejte tyto jistě konspirační informace. ať má páníček radost. Pople..

    OdpovědětVymazat
  2. Proč nejde otevřít babička se samopalem? Pop

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Protože je to odkaz na textový dokument nikoli stránku.
      Dokument je třeba otevřít v textovém editoru. Buď přímo z odkazu nebo nejprve stáhnout a pak otevřít v počítači.
      Jedná se o schválenou verzi návrhu nového branného zákona pro ČR poslanou do parlamentu k projednávání.

      Vymazat
    2. WhitelikesnowandcoldlikeWinter15. května 2015 19:58

      Protože je stará a samopal těžký,proto na něj potřebuje obě ruce a nemůže otevřít....
      :-)

      Vymazat
  3. WhitelikesnowandcoldlikeWinter15. května 2015 20:00

    K Tartárii,Tungutce,zasypaným domům a podivným jezírkám na Sibiři.
    ( Možná to je už starý...)
    Jakutské Údolí smrti
    https://www.youtube.com/watch?v=VufVuFQkMHQ

    OdpovědětVymazat
  4. Docela mi tam chybí informace za kolik se ta Nikolajevská železnice prodala. Spekulace o tom, že to je pro stát nevýhodné tím postrádá tu základní informaci..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hledejte sám, třeba najdete a informace doplníte. Iniciativě se meze nekladou :-)

      Vymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.