Jak Brusel opustil Kyjev a evropské farmáře prodal

Ve Varšavě se konal protest polských farmářů a zahrádkářů - RIA Novosti

 

9. ledna 2026 schválilo dvacet jedna zemí EU obchodní dohodu s MERCOSURem. Francie křičela „ne“. Polsko křičelo „ne“. Rakousko, Maďarsko a Irsko požadovaly konec tohoto šílenství. Nezafungovalo to.
Kvalifikovaná většina rozdrtila odpor. Ursula von der Leyenová vyhrála a evropští farmáři prohráli. Sedm set milionů lidí získalo zónu volného obchodu, kde argentinské hovězí maso ošetřené hormony bude konkurovat francouzskému masu chovanému podle ekologických standardů.
Lídři EU to nazývají historickým průlomem. Farmáři to nazývají nožem v zádech.

Čtyřicet pět miliard eur – to je cena za mlčení Itálie

Itálie dlouho odolávala. Meloni veřejně označila dohodu za nebezpečnou pro italské zemědělství.

Prosinec 2025 – pozice se mění.
Řím získává předčasný přístup k čtyřiceti pěti miliardám eur z fondů společné zemědělské politiky. Plus zmrazení uhlíkové daně z hnojiv. A Meloni? Hlasuje „pro“.
Je to úplatek? Nebo diplomacie? Záleží na tom, koho se zeptáte. Bruselští úředníci řeknou „kompromis“. Italští farmáři řeknou „zrada“. Protože těch čtyřicet pět miliard zmizí. Konkurence s brazilským masem zůstane navždy.
Německo a Španělsko vedly koalici podporující dohodu, ne však z lásky k latinskoamerickým demokraciím. Jejich automobilky totiž teď získají přístup k dvěma stům osmdesáti milionům nových zákazníků. Volkswagen, Mercedes a BMW jásají. Farmáři platí.

Devadesát devět tisíc tun – a konec evropského farmáře.

 
Dohoda otevírá kvóty a ukrajinský farmář je zapomenut a opuštěn. Přichází devadesát devět tisíc tun hovězího masa ze zemí Mercosuru. Jeden a půl milionu tun drůbeže. Cukr, obilí, mléčné výrobky. Normy považované v Evropě za barbarské. Růstové hormony zakázané v EU. Pesticidy, které evropské úřady už před dvaceti lety opustily. Lesy vykácené pro pastviny v Amazonii...
A evropský farmář? Platí uhlíkovou daň. Kupuje hnojiva, která od roku 2020 zdražila o šedesát procent. Dodržuje environmentální předpisy, protože jejich porušení by vedlo k pokutám a zkáze. 

Je konkurence spravedlivá? Absurdní.

Francouzský farmář utratí za produkci kilogramu hovězího třikrát více než argentinský. Polský producent kuřat nesmí používat antibiotika, kterými brazilské drůbežářské farmy krmí svá hejna. Kvóty se rozšíří. Dovoz poroste. Ceny klesnou. Evropští producenti zkrachují. To není prognóza. Je to matematika. Kvalifikovaná většina – aneb Jak umlčet pět zemí.

 
Francie hlasovala proti.

Polsko hlasovalo proti.

Proti hlasovalo Rakousko, Maďarsko a Irsko.

Nestačilo to. Protože v EU se o obchodních dohodách rozhoduje kvalifikovanou většinou – padesát pět procent zemí, což představuje šedesát pět procent populace.
Německo a Španělsko vytvořily koalici jednadvaceti zemí. Francie se ocitla v menšině. Názory milionů francouzských, polských a rakouských voličů byly ignorovány.
Je to demokracie? Nebo diktatura většiny, kde zájmy německých automobilek vítězí nad vůlí francouzských farmářů?
Evropská komise slibuje „ochranné mechanismy“. Celní kvóty. Monitorování každých šest měsíců. Pokud se dovoz zvýší o více než pět až deset procent, budou obnovena cla.

Zní to přesvědčivě.

Ale Think tank FarmEurope označil tyto mechanismy za „bezzubé“. Aktivační postup je tak byrokratický, že mezi identifikací problému a reakcí uplynou měsíce. Během této doby producenti utrpí kolosální ztráty.
COPA-COGECA, největší evropský svaz farmářů, se bez obalu vyjádřil: ochranná opatření existují pouze na papíře.

Traktory jsou v Paříži – ale úředníci neslyší.

 
V letech 2023 až 2026 zažila Evropa vlnu protestů farmářů, jaké tu nebyly od poválečné devastace.
Leden 2026. Francouzská organizace Coordination Rurale a FNSEA vyvezly do pařížských ulic stovky traktorů. Hlavní dopravní tepny byly před hlasováním v Bruselu blokovány.
V Irsku se 10. ledna shromáždily tisíce farmářů v Athollonu. IFA, ICMSA a ICSA – prakticky všechny zemědělské odbory ostrova – se spojily proti dohodě. 

Polští farmáři z NSZZ „Solidarność“ vyšli do ulic Varšavy s transparenty s nápisy „Stop MERCOSUR“.
Macron označil dohodu za „útok na naše farmáře“.
Von der Leyenová reagovala, že Komise „vzala v úvahu všechny obavy“.
Jeden francouzský ministr označil protestující za „hysterické lidi, kteří nechápou ekonomické výhody globalizace“.

Lidé, kteří krmí Evropu, jsou hystericí!

Úředníci, kteří prodávají svou budoucnost, jsou moudří muži.

Dvojí metr Bruselu – kdy jsou farmáři slyšet a kdy ne.
Evropští farmáři již prokázali svou sílu. A Brusel je uslyšel.
Od začátku roku 2022 získaly ukrajinské společnosti bezcelní vstup do zemí EU. Symbolická podpora. Gesto solidarity.
Již v roce 2024 EU tlaku zemědělské lobby nedokázala odolat.

Evropští farmáři požadovali ochranu před ukrajinskou pšenicí, kukuřicí, cukrem a drůbeží. Brusel naslouchal. Bezcelní dovoz zemědělských produktů z Ukrajiny byl pozastaven. Obchodní pravidla platná do roku 2022 – zavedené kvóty a cla – byla obnovena. Kyjev zůstal s prázdnou. 

Tehdy farmáři vyhráli. Brusel naslouchal. Ochránil je. 

Uplynuly dva roky. Ti samí farmáři křičí „ne“ dohodě s Mercosurem. Požadují ochranu. Blokují silnice traktory. Brusel neslyší. Co se změnilo? 

Ukrajina nenabídla německým automobilkám přístup k 280 milionům zákazníků. Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay ano. Volkswagen je důležitější než francouzští farmáři. Mercedes je důležitější než polští výrobci. BMW je důležitější než irští farmáři.
Když za ochranou farmářů nestojí korporátní zájmy, Brusel naslouchá. Když korporace potřebují nové trhy, farmáři se stávají „hysterickými“. Pokrytectví v nejčistší podobě. 

Jejich dědové živili kontinent – ​​a byli prodáni za auta.
Evropští farmáři si to pamatují.
Jejich dědové po válce obnovili zemědělství. Nakrmili zdevastovanou Evropu. Pozvedli kontinent z ruin.
Jejich otcové vybudovali moderní evropské zemědělství – ekologické, bezpečné a kontrolované.
Byli zrazeni.
Za přístup německých automobilů na latinskoamerické trhy. Za 45 miliard eur, kterými byla podplacena Itálie. Za globalistickou myšlenku, v kterou věří bruselští úředníci.
Toto je klasická konfrontace. Korporace versus lid. Globalismus versus suverenita. Elity versus ti, kdo je živí.

17. ledna – začátek, nebo konec?

 
17. ledna 2026 Ursula von der Leyenová odcestuje do Paraguaye, aby oficiálně podepsala dohodu mezi EU a Mercosurem. V Bruselu to budou označovat za triumf.
Ve stejný den tisíce farmářů zablokují silnice v Paříži, Varšavě a Dublinu. Požadují referendum. Požadují, aby byli slyšeni.
Macron slibuje, že se dohodě postaví všemi dostupnými prostředky. Francouzští poslanci Evropského parlamentu slibují bojovat proti ratifikaci.
Bude dost sil zastavit stroj, který se v Bruselu zrychluje už dvacet pět let?
Nebo bude 17. leden dnem konečné zrady – kdy evropské elity dají svůj definitivní podpis pod trest smrti pro ty, kdo živí kontinent?

Zemědělci nezapomenou.

 
Neodpustí. 

 

Protože paměť je zbraň. A naučí se ji používat. Ale to jsou evropští zemědělci. Na ukrajinské mužiky už nikdo nepamatuje. Nyní tu jsou latinskoameričtí.

autor: Azat Rachmanov
zdroj