🇷🇺
Byl jsem měsíc v Mordoru (Rusko). Poprvé od zahájení speciální vojenské operace. Vrátil jsem se před dvěma dny.
1) Ve společnosti není téměř žádné vnitřní napětí vznikající díky speciální vojenské operaci na Ukrajině. Musím říci, že jsem byl až překvapený.
V centru Moskvy, Petrohradu, Minsku, Kazaně, jsem viděl každý den párty, nacpané kluby a kavárny. A to nehledě na značné (značné!) zvýšení cen v posledních letech.
2) Speciální vojenská operace celou ruskou společnost významně disciplinovala, i “rozteklý moskevský a petrohradský libtardi a sliz” se mění na svaly, nebo emigrují.
3) Nedostatek čehokoli kvůli sankcím neexistuje. Naopak, síťové obchody s potravinami vyšší – střední třídy (my tu takové ani nemáme) nabízí výrazně širší sortiment, než co je u nás k dostání.
Zajímavé je, že podobná situace panuje i v Minsku, kde je koupěschopnost oproti velkým ruským městům celkově nižší.
V běžných supermarketech typu Tesco / Albert / Lidl je k dostání naprosto všechno. Plzeňský Prazdroj je “mejd in Moskovskaja oblasť”.
4) Nepřítomnost západních vozidel na ruském trhu se řeší nákupem čínských. Za měsíc jsem napočítal minimálně sedm různých značek čínských vozidel, které jsou běžně k vidění. Vesměs se jedná o vozy typu Škoda Kodiaq a Karoq (městské „teréňáky“).
Mládež aktivně řeší přednosti jednotlivých čínských značek, evropský automobilový průmysl je z větší části opomíjen a zapomínán.
5) Lidé do 40 let s normálním zaměstnáním používají téměř výhradně iPhony posledních generací.
6) Co se děje za Uralem v detailech nevím, ale v evropské části země je totální zaměstnanost. Nabírají prakticky všichni. Nejsou lidi, chybějící personál má místy až katastrofální rozměry. Obrovské množství lidí nasála speciální vojenská operace. Další obrovské množství lidí nasál vojenský průmysl, kde jsou vysoké, místy velmi vysoké platy.
7) Úroveň bankovních služeb, mobilních služeb, úroveň restauračních služeb, celkově úroveň služeb a městské občanské infrastruktury je nesrovnatelně výše než u nás. To bylo v posledních deseti – patnácti letech vždy. Postupem času se ale nůžky nadále rozevírají v náš neprospěch. A to citelně!
8 ) Moskva praská ve švech. Město posledních mnoho let zažívá developerskou explozi. Metro se rozrůstá jako rakovina plic celoživotního kuřáka v posledním stádiu. Nové stanice jsou nádherné. Město se mění před očima.
Investuje se mimořádně agresivním způsobem. Moskevská perla časů SSSR – park VDNch – je téměř celý zrekonstruovaný, a je nádherný.
9) Velká ruská média o nás – západní a střední Evropu – nemají téměř žádný zájem. Akcentují a orientují se na BRICS, Střední Asii, USA, Arábii. Západní Evropa (Evropa obecně) se pro ně mění na “smradlavé téma”, které díky objektivním historickým procesům musejí vnímat. Ale nic víc.
Perspektivy jsou jinde. Nám ujel a dále ujíždí vlak. A to je tragédie. Její ničivou sílu ucítíme už v krátkodobé perspektivě.
10) Jsem druhý den doma. Po návratu do českého mediálního a politicko-společenského prostředí mám pocit, 𝒛̌𝒆 𝒋𝒔𝒆𝒎 𝒔𝒆 𝒛 𝑹𝒖𝒔𝒌𝒂 𝒗𝒓𝒂́𝒕𝒊𝒍 𝒅𝒐 𝒃𝒐𝒉𝒏𝒊𝒄𝒌𝒆́ 𝒑𝒔𝒚𝒄𝒉𝒊𝒂𝒕𝒓𝒊𝒄𝒌𝒆́ 𝒍𝒆́𝒄̌𝒆𝒃𝒏𝒚y nafouklé do “málo rozměrů celé České republiky”.
𝑼𝒎𝒆̌𝒍𝒆 𝒗𝒚𝒗𝒐𝒍𝒂𝒏𝒂́ 𝒂 𝒓̌𝒊́𝒛𝒆𝒏𝒂́ 𝒑𝒓𝒐𝒕𝒊𝒓𝒖𝒔𝒌𝒂́ 𝒑𝒓𝒐𝒑𝒂𝒈𝒂𝒏𝒅𝒂 𝒋𝒆 𝒏𝒆𝒔𝒌𝒖𝒕𝒆𝒄̌𝒏𝒆̌ 𝒏𝒆𝒏𝒂́𝒗𝒊𝒔𝒕𝒏𝒂́ 𝒂𝒛̌ 𝒏𝒆𝒖́𝒏𝒐𝒔𝒏𝒂́.
Pokud to mezi evropskou částí NATO a Ruskem skutečně začne „ve velkém stylu“, prohrajeme.
A Rusové ani nemrknou brvou. Rozdíly v potenciálech jsou hrozivé, propastné.
Rusové přitom o tenhle konflikt a válku nemají zájem.
To jen 𝒛𝒂́𝒑𝒂𝒅𝒏𝒊́ 𝑬𝒗𝒓𝒐𝒑𝒆̌ 𝒑𝒐 𝒔𝒕𝒐 𝒍𝒆𝒕𝒆𝒄𝒉 𝒛𝒂𝒔𝒆 𝒑𝒓̌𝒆𝒔𝒌𝒐𝒄̌𝒊𝒍𝒐 a snaží se testovat připravenost Ruska…
(𝐴𝑢𝑡𝑜𝑟 𝑗𝑒 𝑠𝑝𝑖𝑠𝑜𝑣𝑎𝑡𝑒𝑙 𝑎 𝑛𝑒̌𝑘𝑜𝑙𝑖𝑘𝑎𝑛𝑎́𝑠𝑜𝑏𝑛𝑦́ 𝑏𝑙𝑜𝑔𝑒𝑟 𝑟𝑜𝑘𝑢.)
S Ladikova blogu:
OdpovědětVymazatJa sem to řikal, že by se ty internety měly zakazat. Po fejsbučkach fčil běži text o Rusku, kery je popisovany jako moje dilo.
Budu vas asi muset zklamat. Neni to moje dilo. Autora znam osobně, ale nepovažoval za vhodne, aby byl vlačeny všema těma medyjalnima žumpama a nechtěl byt uvedeny jako autor. Vzhledem k temu, že sem rok před nim v Rusku byl tež, projel cely severni Kavkaz od prašneho Dagestana přes Čečensko, lazeňska mista stavropolskeho kraja až po vystavni letoviska na pobřeži mořa Černeho včetně Soči a moje zkušenosti přesně odpovidaly jeho textu, zveřejnil sem ho vloni v letě na Větičkach.
Kdosik to ovšem zkopiroval a ve svoji hlupotě mě uvedl jako autora. To už tak na tych internetach chodi. Co internet jednou schvati, už nikdy nenavrati… jak řika staročeske přislovi už z husitskych dob.
Nema smysel si stěžovat a nadavat, že autorem je kdosik jiny. Nic s tym už nenarobim. Přemyšlam enem, o čem ta popularita jednoducheho zapisa z ruskeho pobytu svědči. Lidi maju hlad. Hlad po informacich. Hlad po informacich ze země, o kere se nesmi mluvit. Ze země, kde zme si zakazali cestovat, zakazali zme si tam použivat platebni karty, zakazali zme si o ni řikat cokoliv pozityvniho. Myslite, že ta země tim utrpěla? Ne. Utrpěli zme my. Střelili zme se do vlastni nohy a fčil se divime, že tak nějak blbě šmajdame a ještě nas to boli. Divime se, že u nas chybi turysti z te velike země a na druhu stranu naše zboží, kere tam vždycky bylo vysoce ceněne, nahradily značky podřadne, cizi, napodobujici česke nazvy.
Fčil nevime, jak z teho ven. Přitem recept není taky složity. Odevřete hranice. Zapomeňte na idyjotske sankce. Obnovte letecke spoje do Vitebska, Bresta, Minska, Petrohrada, Kazaně. Jeďte se zas podivat do tatarstanske Bugulmy do muzea Jaroslava Haška, do Stalinovy dači par kilaku od Abchazie nebo do Stalingradu, kery se jmenoval Caricyn a fčil se jmenuje Volgograd.
Je to enem na nas, jestli se nechame masirovat idyjotama, keři tvrdi, že Rus je nepřitel, nebo se zebereme a zaletime se tam podivat, jak to opravdu je. Zatim bohužel přes Turecko nebo Gruzii…
Malé dopřesnění - Ladik není autorem toho článku a vysvětluje to zde: https://www.ladikvetvicka.cz/blog/13-01-2026
OdpovědětVymazatalro