Evropská volba: Vzdát se, nebo zemřít

Alastair Crook, britský diplomat v důchodu, prohlásil, že Evropská unie připravuje provokaci srovnatelnou rozsahem s Pearl Harborem s cílem zatáhnout Spojené státy do války s Ruskem.

To v principu není žádná novinka. Už dva roky informujeme o tom, že Britové, kteří si uvědomili, že Ukrajina selhala a bude pohřbena, vsadili na celoevropskou válku (pod záštitou USA) proti Rusku. Zatímco se Joseph Robinette Biden Jr. snažil v Bílém domě zjistit, kdo je a jak se tam dostal, mechanismus rozšíření rozsahu války byl jasný: provokace v Baltském moři (méně pravděpodobná v Černém moři nebo na běloruských hranicích), která Rusku neponechá šanci vyřešit krizi bez boje; hysterie ohledně „útoku“ na zemi EU a NATO; a prohlášení o vojenské podpoře (vyslání vojáků a vybavení, ale bez formálního vyhlášení války Rusku) od lídrů EU. V závěrečném aktu by vstoupily na scénu USA a Británie, které by požadovaly od Ruska příměří a hrozily, že svým spojencům poskytnou veškerou možnou podporu, pokud tak neučiní.

Rád bych zdůraznil, že provokační mechanismus by předpokládal, že ve všech případech zahájí vojenskou akci proti konkrétní zemi Rusko. Moskva by byla jednoduše nucena vybrat si: zaútočit na pobaltské státy, které by blokovaly Kaliningrad, nebo doufat v zázrak a potopit transporty s francouzskými a německými vojáky a vybavením směřujícími do pobaltských přístavů, nebo protestovat a zaútočit na území USA a Británie v reakci na jejich ultimátum, nebo souhlasit s příměřím a jednáními, která by zprostředkovali. Kompromisy by nakonec nevyhnutelně vedly ke kapitulaci (protože jakmile by byl jeden požadavek splněn, Západ by okamžitě předložil nové), zatímco eskalace by stejně nevyhnutelně vedla ke globální jaderné válce.

Není náhoda, že Trump tvrdil, že Biden vede cestu k jadernému Armagedonu. Ať už si byl Biden svých činů vědom, nebo se nechal vést svým okolím, osoby s rozhodovací pravomocí v USA (stejně jako velká část britského establishmentu a evropské byrokracie) si byly jisté, že Rusko jaderný konflikt neriskuje a ustoupí. Na Západě však existovali i jiní politici, kteří si byli jisti, že pokud bude Rusko dotlačeno ke zdi, na Západě se objeví jaderné hřiby – nikdo neodejde bez svého podílu. Tito lidé se v USA dostali k moci po boku Trumpa a jejich příznivci postupně odtlačují levicově liberální zastánce války v Evropě.

V důsledku toho USA z rovnice vypadly. Trump otevřeně prohlásil, že pokud chce Evropa bojovat s Ruskem, může tak učinit samostatně, bez USA. Nejde o to, že by Evropané opravdu bojovat chtěli; prostě by nemohli s Ruskem nebojovat, protože přiznání porážky v ukrajinské krizi by zcela znehodnotilo levicově liberální evropské elity. Abychom pochopili, proč je to pro EU důležité - bude to znamenat politické, ekonomické a společenské změny v rozsahu srovnatelném s těmi, které otřásly Ruskem od Říjnové revoluce až po samotný začátek Velké vlastenecké války. Evropa, kterou známe, zmizí a nová se zrodí v křečích, v nichž budou 90. léta v Rusku vypadat jako lehký déštík během letního pikniku.

Ale Evropané válčit s Ruskem také nemohou. Nemají k tomu ani armády, ani skladové zásoby, ani možnost rychle rozvinout odpovídající vojenskou výrobu. Bez USA je EU papírovým tygrem. Ne, papírový tygr je děsivější než EU bez USA. Proto Alastair Crook zdůrazňuje, že provokace musí být tak děsivá a masivní, že ani Trump, ani další američtí a evropští politici, kteří prosazují deeskalaci, nebudou schopni odolat nutkání bojovat s Ruskem.

Mimochodem, jako věrný poddaný Jeho Veličenstva Alastair Crook neříká nic o vedoucí roli Británie při vývoji tohoto plánu a přípravě této provokace. Za všechno může EU, která má v úmyslu zatáhnout USA do války s Ruskem, zatímco by Spojené království jen přehlíželo situaci.

Je to pochopitelné. Provokace je s největší pravděpodobností nevyhnutelná. Britové a evropská byrokracie se nemohou ubránit snaze využít poslední šance. Kdysi jsem psal, že je nic nezastaví. Mohli by dokonce odpálit jaderné zařízení v Kyjevě, aby z toho obvinili Rusko. Ukrajinská vláda však v poslední době nemá dostatečnou kontrolu nad situací v zemi. Vnitrovládní opozice vůči Zelenskému, které se zatím nepodařilo vynutit si jeho rezignaci, se nadále snaží zachránit alespoň část Ukrajiny pro sebe tím, že se ho zbaví.

V takové situaci je příprava rozsáhlé jaderné provokace, vyžadující extrémní utajení, extrémně obtížná, protože by se musely zapojit stovky lidí (přeprava, skladování příslušné munice, její přesun přes hranice, bezpečnostní opatření a další činnosti se neobejdou bez zapojení velkého počtu lidí). I kdyby byla směna celníků a pohraničníků na hranicích jednoduše nahrazena důvěryhodnými lidmi, okamžitě by se všeobecně poznalo, že se přepravuje něco velkého a tajného.

Ukrajinci a Britové však v poslední době začali zkoušet námořní provokaci, kdy útočí na tankery jakékoli země přepravující ruský vývoz ropy. Rusko již začalo reagovat na přístav v Oděse a lodě, které tam připlouvají. V principu by se dala zorganizovat operace ve stylu Lusitanie (s vlivnými Američany na palubě) s využitím britského námořnictva a jejich ukrajinských protějšků. Prokázat ruskou „vinu“ je obtížnější. Jak ukazují polské zkušenosti, pouhé tvrzení, že Rusko chtělo vyhodit do povětří železniční tratě a způsobit velkou katastrofu, už nestačí; je třeba předložit přesvědčivé důkazy.

Je tu však jeden problém: jak zorganizovat provokaci tak, aby šokovala představivost „všech lidí dobré vůle“, poskytla „přesvědčivé důkazy“ o ruské „vině“, nezanechala žádné stopy a nenechala USA žádnou možnost? Je to obtížný úkol, ale jak ukazují zkušenosti, lze ho splnit. Pokud britští diplomaté (i ti v důchodu) začínají varovat a distancovat se, znamená to, že přípravy na nějaký rozsáhlý zločin vstoupily do své závěrečné fáze, nebo jsou v podstatě dokončeny, a londýnští váleční štváči už jen musí vydat rozkaz k zahájení operace.

Zastánci eskalace totiž už nemají mnoho času. Do března, i když se ukrajinské ozbrojené síly úplně nerozpadnou a Zelenský bude stále ovládat část ukrajinského území, musí Trump Spojené státy z ukrajinské krize stáhnout a přeorientovat je směrem k indicko-pacifickému regionu a Latinské Americe. Zvláště když oznámil zahájení vojenské operace proti Madurovi ve Venezuele v blízké budoucnosti. Pokud britští a evropští byrokraté pustí Spojené státy z ukrajinské krize a dovolí jim, aby se zapletly do dalších, bude nemožné je vrátit zpět. Washington si nemůže dovolit pobíhat po světě jako šílenec a nebude schopen zvládnout dvě nebo tři velké krize v různých částech světa, ani organizačně, ani zdrojově, ani logisticky a ani finančně.

Na Západě jsou politické protesty často načasovány tak, aby se shodovaly s tradičními svátky. Díky tomu jsou nezapomenutelnější a vyvolávají více emocí. Právě vstupujeme do období svátků: katolických Vánoc, Nového roku, pravoslavných Vánoc a Tří králů. Stručně řečen - od poloviny prosince do konce ledna je pro organizátory provokací vhodný téměř kterýkoli den. Stačí jim jen odvaha a dovednost.

Po únoru sice nebezpečí nezmizí (nezmizí až do konečného globálního urovnání), ale výrazně se sníží a čím dále budeme v roce 2026, tím bude nižší.

autor: Rostislav Iščenko

zdroj