Tunguský, ale ne meteorit?

Vážení čtenáři, dovolte mi pokračovat ve své sérii sci-fi geologických a historických příběhů. Ti, kdo mají oči a uši - nechť vidí a slyší jejich podstatu! A skeptici ať to klidně berou jen jako zábavné čtení na dobrou noc. Ale pokud čtenáři vydrží až do konce, povím i něco zajímavého o naší nečekané minulosti a o úžasné úloze geologie v ní.

Dnes se pokusíme vypořádat s historii takzvaného Tunguského meteoritu. Prověřil jsem pomocí technologie dálkového průzkumu (SGT DZ) verzi, kterou nedávno publikoval autor velkého množství velmi zajímavých materiálů o všem neobvyklém -Sibved24 (v Yandex.Zen) nebo sibved (na jeho osobním blogu), v článku Záhada tunguského meteoritu. Verze výbuchu, nikoliv však meteoritu. Předložil v něm novou hypotézu o povaze exploze tzv. Tunguského fenoménu, k němuž došlo 30. června 1908 (podle starého počítání) v sibiřské tajze severně od osady Vanavara nedaleko řeky Podkamennaja Tunguska. Dosud byly publikovány nejrůznější teorie: od meteoritové hypotézy až po dopad energetického působení na atmosféru technologií Nikoly Tesly atd. Byla nabídnuta i verze od ufonologů o výbuchu mimozemské kosmické lodi.

Nejodůvodněnější z předchozích se mi zdá ta, kterou v roce 1981 předložila N. Kudrjavcevá a v roce 1986 ji rozvinula N. S. Snigirevská pod názvem Geotektonická hypotéza plyno-bahenního výhozu. Studie naznačuje, že v regionu Vanavara dochází k projevům paleovulcanismu. Podle názoru obou badatelek nejprve došlo k výbuchu a pak k atmosférickým jevům, které byly pokládány za bolid. Tuto hypotézu rozvinul Sibved24, který je přesvědčen, že v červnu 1908 uniklo z nitra Země obrovské množství uhlovodíkového plynu s vodíkem a jeho mrak následně ve výšce explodoval. Pokud by totiž tento plyn explodoval v podzemí, vytvořil by se obrovský kráter, jako ty, které se nacházejí po celém světě v oblastech aktivního vulkanismu. Podle mého názoru je tato verze také podporována informacemi, že téměř všude v Eurasii po roce 1908 byly velmi rudé západy slunce, jako od prachu. Fyzici tvrdí, že k tomu může dojít také při zvýšené koncentraci oxidu dusičitého, který je přítomen v hlubinných fluidech, jejichž průnik tvoří všechny depozity uhlovodíků.

Výše uvedený článek přináší výsledky studií provedených několika expedicemi v místě výbuchu, počínaje rokem 1921. Určily epicentrum výbuchu ze směru, v němž ležely stromy pokáceného lesa, ale kráter nalezen nebyl. Odhaduje se, že k výbuchu došlo v nadmořské výšce několika kilometrů, ale nebyly nalezeny žádné trosky ani fragmenty jak na zemi, tak ani v bažinách. Připomínán je starý článek z časopisu „Technika mládeži“ z roku 1979, který uvádí, že tato exploze byla doprovázena ionizujícím zářením a měla extrémně vysokou teplotu. Na místě výbuchu byl dále objeven neobvykle vysoký obsah mnoha chemických prvků - zinek, brom, sodík, draslík, železo, olovo, a dokonce i zlato. Nezávislá studie vědců (A. Vinogradova, U. Libby, A. Zolotova, D. Ďomina, V. Mechedova a dalších) zjistila, že v oblasti tunguské katastrofy jsou pozorovány radioaktivní anomálie. Patří mezi ně zvýšená (téměř dvojnásobná) celková radioaktivita v epicentru exploze a zvýšená koncentrace radioaktivních uhlíkových izotopů C14 a Cs137 ve vrstvách stromů z roku 1908 a blízkých let.

Poslední hypotézu docela přesvědčivě potvrdil i můj průzkum. Na prezentované satelitní fotografii je zachycena geologická a tektonická situace exploze tunguské oblasti. Velmi vysoká tektonická aktivita je indikována řadou horizontálních posunů fragmentů dvou velkých poruch, které kdysi tvořily jediné velké uhlovodíkové pole (jeho obrys je zvýrazněn modrou čarou). K dnešnímu dni je toto pole rozděleno na dvě menší ložiska uhlovodíků (jejich obrysy jsou zvýrazněny fialovými čarami). Tato ložiska jsou lokalizována poblíž jimi vytvořených kanálů pro zavádění hlubinných fluidů v zónách rozšíření velkých poruch (zastíněné červeně). Množství fragmentů těchto zlomů je velké kvůli jejich mohutnému rozšíření horizontálními posuny podél trhlin v základu tohoto území (tenké červené čáry).

Velikost jihovýchodního uhlovodíkového ložiska ukazuje vzhledem k hranicím jeho původního rozšíření, že v nedávné minulosti ztratilo většinu svého obsahu. Již dříve jsem si všiml, že přesně stejný obrázek je typický pro všechny sopky, včetně bahenních. Pod každou z nich je nezbytný uhlovodíkový depozit. A po každé další sopečné erupci je oblast toho nejvyššího a nejrozsáhlejšího ložiska výrazně zmenšena. Což ukazuje na pravděpodobné vyhoření uhlovodíků z této části ložiska. Hlubší intervaly ropných polí, které jej napájejí, přitom zůstávají tímto procesem nedotčeny. A ihned po skončení sopečné erupce začíná opětovné plnění horního ložiska díky přivádění uhlovodíků ze spodních intervalů. To bylo demonstrováno na mnoha příkladech v mé zprávě na 7. Kudrjatsevském čtení Technologie pro vyhledávání ropy pomocí SGT DZ jako nástroj pro studium mechanismu tvorby a predikce sopečné činnosti. Zdá se však, že severozápadní ložisko s podezřele „oteklým“ jedním z fragmentů zlomu, rozervaného sérií zdvihů, teprve exploze čeká. Rozerve se v nitru v podobě sopky, anebo vyhodí oblaka uhlovodíkových plynů do atmosféry?

Tato hypotéza je podporována také neobvykle vysokým obsahem mnoha chemických prvků objevených v místě výbuchu. Výše uvedený seznam těchto prvků (zinek, olovo, železo, brom, sodík, draslík a zlato) je velmi charakteristický pro typický depozit sulfidu olova a zinku. V současné době drtivá většina geologů dosud nechápe, že v horních patrech sekce nad jakýmkoli uhlovodíkovým polem jsou nutně přítomna sulfidová ložiska. A některé žíly v nich mohou obsahovat přírodní radionuklidy ve velmi vysokých koncentracích. Zdá se, že s tímto uvolňováním uhlovodíků byla část jednoho z rudních těl takového sulfidového ložiska rozmetána v prach. Navíc podle výsledků takového neobvyklého testu můžeme s dostatečnou jistotou dokonce odhadnout jeho typ jako olovo-zinkový. Odhalené radioaktivní anomálie jsou proto způsobeny rozptylem uvolněných přírodních radionuklidů z radioaktivních žil ložiska. Zarazily mě pouze informace o zaznamenaných zvýšených koncentracích umělého izotopu Cs137 ve stromových vrstvách z roku 1908 a sousedních let. Tento izotop je přece umělým produktem štěpení atomů uranu! A k tomu může dojít pouze v důsledku jaderného výbuchu nebo řízené řetězové reakce štěpení jader uranu v elektrárnách.

Tento obrázek ukazuje obrys rudného ložiska (oranžová barva) určený pomocí technologie SGT DZ, skrze které pravděpodobně prošel onen výron. Žlutou čárou je vyznačen eluviální rozsyp zlata s typickým od něho vedoucím úzkým primárním pruhem. A velikost eluviálního rozsypu vzhledem k ložisku rudy ukazuje na jeho nevýznamný erozní ořez v minulosti.

Pomocí exotické možnosti technologie SGT DZ - konkrétně metody dotazování, která umožňuje zjistit fakt a místo nějaké události, jakož i časové období v minulosti, kdy k ní došlo, kdy to proběhlo - byl proveden pokus nalézt potvrzení vytvořených hypotéz. A bylo potvrzeno, že to byl právě výhoz uhlovodíkového plynu. Bylo určeno i místo tohoto výbuchu, které je vyznačeno na obrázku. Na tomto místě je dnes zdá se nějaké jezírko a nachází se v hranicích ložiska. Bylo stanoveno i epicentrum exploze ve vzduchu, které se nacházelo 1100 metrů severovýchodně od místa výronu.

Další průzkum nečekaně ukázal, že v minulosti, v letech 1425 - 1484, se na tomto zdánlivě bohem zapomenutém místě těžila pod zemí ruda. Což není překvapivé, protože nechat bez povšimnutí ložisko rudy o rozměrech 1950 x 650 m a hloubce 500 m ona pre-katastrofická vyspělá civilizace přece nemohla! Je zřejmé, že práce zde, jakož i na mnoha dalších podobných zkoumaných objektech, skončila v důsledku katastrofických událostí na Zemi koncem 15. století. Vydrželi zde ještě do spadu grandiozního zavodnění se vzestupem vody v oceánech, který v roce 1481 dosáhl svého maxima 175 m. Nadmořská výška této oblasti se pohybuje mezi 400 – 500 m. n. m. Autor již objevil podobné staré podzemní doly v mnoha dalších místech. Příklady jsou uvedeny v článcích Dávné zdroje starověké metalurgie v obcích Istye a Krasnodar. Naši předkové takhle města nekladli!

Vytvoření horizontální projekce podzemních prací, jejichž pomocí bylo těženo toto ložisko, ukázalo jejich jasné a logické schéma, poněkud připomínající dnešní těžební plány. Maximální hloubka, do které tyto práce jdou, je 510 m. Byly objeveny dvě šachty tohoto dolu. Jedna vystupuje na povrch z velké podzemní komory v hloubce 43 – 46 m. ​​Druhá šachta nevelkého průřezu a hloubky 112 m se nečekaně objevila v tomtéž místě, na které již dříve ukázalo dotazování jako na místo, kde v roce 1908 vytryskly uhlovodíkové plyny! Mohl tedy být příčinou uvolnění uhlovodíkových plynů otevřený kanál, což je 112metrová důlní šachta se systémem důlních děl zasahujících do hloubky více než 500 m?

Tím však pátrání po tomto dolu neskončilo. Několik století po velké katastrofě z konce patnáctého století ji v roce 1687 znovu našli zástupci postkatastrofické civilizace, kteří do té doby opět dosáhli impozantní úrovně technologického rozvoje, a práce v tomto dole byla obnovena. A pokračovala až do roku 1784, kdy bylo toto území vystaveno masivnímu bombardování jakýmisi projektily, které toto území znečistily izotopy Cs137. Tyto výbuchy však nebyly jaderné, ale byl to nějaký druh elektromagnetické povahy. Je možné, že štěpení jader uranu v těchto nábojích bylo řízené povahy a enormní energie uvolněná v tomto případě byla nějak přeměněna na energii elektromagnetickou. Jako by byla v každém náboji malá atomová elektrárna. Nebo takové jaderné elektrárny byly použity k dopravě těchto náloží do cíle, jak si to dnes i myslíme. Ale ať to bylo jakkoli, po tomto bombardování s následnými katastrofickými událostmi, které brzy následovaly, se toto území, přinejmenším pro příštích několik staletí, proměnilo v prakticky neživou zemi s velmi syrovým podnebím.

Jak jsem zjistil již dříve (o tom jsem psal v článku Krymský most a řada katastrof na konci 15. století), v letech 1688 - 89 znovu došlo k nějakým katastrofickým událostem s dočasným vzestupem hladiny moře o 6 m, a ta se následně stabilizovala o 1,5 metru výše než dříve. A zdá se, že právě tyto události způsobily zaplavení města, které se dnes nazývá Petrohrad, a jeho brzkým znovuvynořením z hlubin moře. A romanovští vypravěči, kteří jsou v podstatě dodnes oficiálními historiky, představili tuto událost jako založení nového města na dosud prázdném místě Petrem I.! 

Ale zpět k našemu sledovanému objektu.

Přítomnost izotopu Cs137 ve vrstvách stromů, které sahají až do roku 1908 a sousední letům, naznačuje, že byl pravděpodobně vynesen do vzduchu uvolněním uhlovodíku v roce 1908 z nějaké vrstvy půdy a rozptýlen po okolí výbuchem plynu. Pak se ukazuje, že jeho obsah tam byl stále na poměrně vysoké úrovni, i když za 124 let po bombardování by se obsah tohoto radionuklidu v důsledku přirozeného rozkladu měl již prakticky snížit na minimum. A v jiném článku Tunguský meteorit: přírodní nebo umělý jev?, který podrobněji popisuje verze této události, se tvrdí, že obsah radioaktivních částic v půdě a vzorcích dřeva odebraných v oblasti údajného výbuchu nepřesahuje stanovenou normu.

Pokud opravdu tato místa byla na konci 18. století cílem silného bombardování, je jasné, že tam nebyl bombardován pouze tento důl. S největší pravděpodobností tu nebyl ani zdaleka osamělý. V návaznosti na něj tu musel být poblíž těžební a zpracovatelský průmysl. A pak tu musela být i města... Bohužel, dnes tu vidíme jen pustou, neobývanou tajgu a bažiny.

Zdroj: https://militaryarms.ru/

Mimochodem, když jsem na této fotografii viděl vzadu ten kopec, napadlo mě, že vypadá přesně jako terrikon odpadní zeminy vytvořený v dobách, kdy se zde prováděla podzemní těžba rudy. Okamžitě jsem jej zkontroloval na satelitní fotografii a našel pro to jasné potvrzení. V podobě důlní šachty pod středem tohoto kopce se od něj táhne více než kilometr dlouhá podzemní šachta k dalšímu, ještě mohutnějšímu rudnému ložisku, jehož podzemní těžba byla také prováděna v předkatastrofickém období na konci 15. století. A tento důl byl opuštěn ve stejném roce 1484. Možná příště o tom napíšu víc, pokud se zatím někteří investoři nezačnou o tento vynikající rudný objekt zajímat.

Zajímavé vyprávění o výzkumech tohoto objektu je možné si prohlédnout zde:

Tunguský meteorit (hypotézy)

Jinou verzi této události od zahraničních vědců naleznete zde:

Tunguský meteorit. Nové hypotézy vědců pohledu vědy

autor: Nikolaj Andrejev

zdroj: https://www.tart-aria.info/tungusskij-no-meteorit-li/

překlad: Vlabi