26. 7. 2019

PETER RUNZEL 13. kapitola


Z nečinnosti nás vytrhává král Darej. Pozoruji jeho přeměnu. Vnímal jsem jej dříve jen jako jakéhosi pozorovatele, který po zralé úvaze rozhodne, co dál. Teď jakoby na něj přeskočila neviditelná jiskra našeho bojového naladění, umocněného Svarogovým projevem. Dlouhá léta prožitá v Šambale jej zřejmě odsoudila do pasivnější role. Čas tam ubíhá jinou rychlostí, vystupovat bylo příliš riskantní, úlohu zprostředkovatelů se světem zastávali bodhisatvové. O událostech na Zemi se dozvídal jen zprostředkovaně, osobní zkušenost mu zcela chyběla.
„Znám tu meditaci, či spíše obřad, o kterém se Svarog zmiňoval. A vím o místě, které je pro jeho provedení ideální. Pro tuto potřebu jsme kdysi na místě dnešního Krymu postavili řadu pyramid, které dokázaly vytvořit určitý kaskádovitý efekt potřebný ke zpětnému získání egregoru naší civilizace. Amón celá staletí tajně pracoval na jeho krádeži. S pomocí zrádců z našich řad se mu to posléze podařilo. Vydrancoval všechna naše svatá místa síly a převzal je natrvalo do své správy. Spojili jsme všechny naše zbývající síly, abychom naši energii získali nazpět. 

Bohužel se o našem záměru dozvěděl a vyvolal v této oblasti obrovské záplavy, které celé naše dílo pohřbily pod vrstvou bahna. To naše duchovní vedení hodně oslabilo a pak jsme se již nemohli dostatečně účinně bránit proti dalším koordinovaným útokům na naše pozice. Jen díky statečnosti našeho lidu jsme mu i tak dokázali ještě dlouho vzdorovat. 
Ale zpět k pyramidám. V posledních desetiletích jsme na pohřbené pyramidy obrátili svou pozornost. Naši lidé tam prováděli utajený výzkum o rozsahu poškození. Pomocí přátel z hvězd i Nikoly Tesly se nám povedlo jejich sílu a vzájemné propojení obnovit. Vypravíme se tam společně, naučím vás s pomocí těchto staveb napojení na jeho zdroj síly a vezmeme si, co nám patří.
Musíme vyrazit ihned, Šalamoun se bude se mnou chtít co nejdříve setkat, řekl to svým kumpánům. Můžu to trochu pozdržet, ale ne moc, aby nepojal podezření, že něco chystáme.“
Přichází k nám Kupala s Radegastem. Zotavili se a chtějí bojovat po našem boku. Nestihli se však ještě připravit a dohnat alespoň část našeho náskoku. Telepatické schopnosti se jim již v dostatečném rozsahu probudily, a tak se napojují na nás, aby mohli kdykoliv využívat celý rezervoár našich znovunabytých vědomostí.
Na nic již nečekáme a vyrážíme na smluvené místo pod zemí. Naše nové posily ještě přemísťování nezvládají, proto se ujímám přenosu jednoho, Svantovít popadne s sebou druhého boha. Ocitáme se ve velké osvětlené hale, jejíž zkosené zdi prozrazují tvar pyramidy. Tesla začíná kontrolovat přístroje, jichž jsme si v rohu místnosti ještě nevšimli. Nikola nám vysvětluje, jakým způsobem musel přivést sluneční a vesmírnou energii zvenčí pod zem na ta správná místa, aby pyramidy mohly zahájit svou předurčenou funkci. Je to chlapík, opravdu génius, pomyslím si uznale. Na velkém displeji se objevuje řada schémat podzemních budov, která znázorňují jejich energetickou činnost. 
„Jejich synchronizaci jsem ještě nezahájil," oznamuje vědec. „Darej se obává, že by si jejich vlivu mohl Amon předčasně všimnout."
„Jen aby to pak fungovalo, až to spustíme," projevuje obavy Semargl.
„Žádné strachy," usměje se srbský génius. „Když to vidím fungovat v mé hlavě, bude to určitě v pořádku. Všechny dílčí pokusy jsem už provedl, každá pyramida zvlášť již funguje spolehlivě. Propojení jsou spolehlivá, sběrné antény venkovní energie jsou správně nasměrované. Nedělejte si starosti. Předčasné odhalení by bylo nebezpečnější."
„Dobrá, posaďte se," vyzývá nás Dárej. „Času není nazbyt!"
Usedáme na kamenné kvádry, které jsou umístěny do kruhu ve středu prostoru. Všichni jsme zamyšleni, bojujeme se svými pochybnostmi, které by bránily plnému rozvinutí našeho potenciálu. Naše mimosmyslové propojení už funguje dokonale, jsme jako jedna velká bytost složená z mnoha těl. Pozoruji tváře všech mých blízkých – Semargl, Vesna, Tarch, Svantovít, Mokoša, Radegast, Veleš, Kolada, Mara, Kupala. Dárej nás požádá, abychom mu rovněž umožnili trvalé napojení. Do našeho kruhu usedá ještě nejvyšší vedun Olchar s poukazem na náš ideální počet – 12 + 1. Tím vedoucím je samozřejmě král Šambaly.
Vysvětluje nám prastarou techniku, s jejíž pomocí můžeme za vydatného přispění mnoha sladěných pyramid vysát uloupenou sílu, kterou po tisíciletí shromažďovali naši předkové. Stejnou techniku použil kdysi sám Amón s pomocí potopených atlantských pyramid v oblasti dnešních Bermud. Na nejvyšší z nich tenkrát ještě fungoval jeden z obrovských krystalů zajišťujících Atlanťanům jejich energetické potřeby. Tento poslední krystal již byl poměrně nedávno při jednom uměle vyvolaném zemětřesení zničen. 
Přistupujeme k naší duševní přípravě. Spočívá v tom, že se regresivně přenášíme do prastaré minulosti počátků našeho vesmíru, kdy tato energie byla všudypřítomná. Ztotožňujeme se s ní, propojujeme se s touto prastarou inteligentní silou, ze které postupně vznikaly jiné formy energie. Učíme se vyvolávat prostřednictvím myšlenek cílený pohyb v tomto rezervoáru. Jakmile zjistíme, jak to funguje, synchronizovaně tento pohyb usměrňujeme do spirálovitých otáček. Vytváříme postupně jednu velkou spirálu se špicí směrem k nám. Zrychlujeme rychlost otáčení a vnímáme, jak se tato zatím jen virtuální síla podřizuje našim spojeným myšlenkám. Pomalu se nám to daří a sledujeme, jak vytváříme útvar podobný tornádu. Získáváme stále větší cit pro neustálé zrychlování otáček. Jako když se dítě učí točit káču. Ukončujeme náš první pokus, a zahajujeme další, abychom se ujistili, že již přesně víme, co dělat, abychom cyklonovitý pohyb bezpečně vyvolali. Jakmile získáme jistotu, dává Darej pokyn Teslovi, aby spustil synchronizaci pyramid. Sděluje nám, že Amon začal prostřednictvím Ela žádat Dareje o setkání. Dostal odpověď, že nevěříme čistotě jeho úmyslu a ať připraví místo, které by bylo dostatečně bezpečné pro obě strany.
Pokračujeme nyní na ostro. Naše pyramidy dosáhly plného výkonu a nyní je možné jejich energii nasměrovat k Bermudskému trojúhelníku. Pátráme po přesném umístění úkrytu. Víme, co máme hledat, až konečně Svantovít vycítí svůj bývalý egregor. Upřeme naši pozornost udaným směrem a vidíme přesné místo. Napojujeme se na proud energie krymských pyramid a s jeho pomocí prorážíme ochranné bariéry ze silových polí kolem zásobníku. Teď konečně můžeme ukázat, co jsme se naučili.
Dárej funguje jako dirigent 12členného orchestru. Hýbat se přitom však nemusí, přesně následujeme jeho myšlenky a zesilujeme jeho psychickou energii. Orchestr je tichý, jen jedinec ovládající telepatii by vycítil mohutnějící vibrace zaměřené na jeden cíl. Energetický zásobník se dává pomalu do otáčivého pohybu, stále rychlejšího. Jemný proud, téměř neznatelný, se vydává naším směrem. Dáváme do své činnosti maximum síly. Obrátky se stávají výraznějšími. Tesla neustále dolaďuje výkon pyramid k dokonalejšímu a účinnějšímu módu.  V přirovnání k orchestru funguje jako zvukařský mistr a mág.
Po několika dlouhých minutách všichni ucítíme první závany naší dávno ztracené síly. Galantně necháváme Maru, aby si mohla jako první začít doplňovat své uloupené zásoby. Příliv začíná být ale tak silný, že jej už ani nestačí sama vstřebávat. Naše skupina rozhoduje, že jsem na řadě já. Opatrně se napojuji na sílící energii. Je to jiné, než to, co jsem prožíval při kundalíní.
Mám chuť létat a cítím, že kdybych chtěl, nebyl by to žádný problém. Úplně jako v létajících snech, které mne občas navštěvovaly. Svědivý pocit v oblasti lopatek a silné přesvědčení, že létat je tak snadné. Mé buňky se doslova koupou v blahodárné síle, regenerují se a mládnou. Podobný pocit, jako když jsem u Ela ochutnal sómu. Všechny čakry v těle se dokořán otevírají jako vysušená půda, když konečně nastal toužebně očekávaný déšť. 
Umožní mi to prudce zesílit svou duševní činnost směrem k Amonovým rezervoárům. Mara taky zesiluje svůj příspěvek a Dárej s Teslou musí dolaďovat soubor i pyramidy, aby to zesílení nebylo kontraproduktivní. Výsledkem je mohutnější příliv. 
Náhle se nad našimi hlavemi zjeví ďábelsky rudé světlo, v němž se rýsuje odpudivá postava démonky Lilith. Je vysoká asi 2,5 metrů, ze zad jí ční dračí křídla a hadovitý ocas. Nohy i ruce, spíše by se to dalo nazvat pařáty, jsou zakončeny ostrými drápy.  Zlostný pohled z jantarově zbarvených očí zvýrazňují řady špičatých dravčích zubů. Svým dlouhým černým mečem se chystá ztrestat nás opovážlivce, kteří si dovolili krást její lup.
Mara vystřeluje vzhůru k ní. „S tou kreaturou mám ještě nevyřízené účty! Vyřídím si to s ní sama!"
Naše bohyně smrti nyní vypadá hrozivě. Nechtěl bych teď být jejím nepřítelem. Září oslnivým bílým světlem, ze kterého vystřelují rudé záblesky. Naráží do démonky takovou vehemencí, že ji úplně přimáčkne k zužijícímu se stropu. Jedno křídlo se zdá být prudkým nárazem pochroumané. Fascinovaně sledujeme ohromující proměnu naší bohyně, která ani ukrutné Lilith nedává šanci se bránit. Démonka prudkým nárazem přichází o svůj meč, který s řinčením dopadá na kamennou podlahu. Mara chytá svou soupeřku pod krkem a odráží se nohama od zkoseného stropu. Obě dopadnou nohama na zem, Lilith se snaží Maru zasáhnout svými ostrými pařáty. Ale Mara je rychlá jako blesk. Popadne démonku za poraněné křídlo a obrovskou silou s ní mrští proti stěně.
„Ty bestie, vždycky jsi na mě útočila jen překvapivě a zezadu, ukradla jsi mi mou sílu, zabíjela jsi nelítostně mé blízké. Teď se rozluč se svým bídným životem ty! Démonka z posledních sil obnovuje své ochranné pole, přes které Mara nemůže zasadit smrtelný úder. Tesla ji hbitě háže jednu z Elových holí, které vzal prozíravě s sebou. Bohyně smrti – přesně takto teď vypadá – napřimuje aktivovanou hůl směrem k Lilithině hlavě. 
Náhle se za Marou objevuje král David a chystá se ji bleskurychle probodnout svým krátkým mečem.
Odehrává se to tak rychle a vzdálenost mezi námi je tak velká, že nejsme schopni dostatečně rychle zareagovat. Tesla, který stojí nejblíž a drží v rukách druhou energetickou hůl, ji namíří proti Davidovi. Je nám však jasné, že ani tato reakce nebude dostatečně rychlá. Zmocňuje se nás pocit beznaděje.
Náhle se však něco stane. Bez jakéhokoliv zjevného důvodu se David zastaví, jako by jej zasáhl blesk. Nevěřícně vytřeštěné oči a otevřená ústa prozrazují, že se stalo něco, s čím nepočítal. Horní polovina těla se odděluje od té spodní a bezvládně se hroutí k zemi. Následuje pád dolní části. Mara dokončuje svou smrtící činnost proti Lilith. Vystřeluje sérii energetických výbojů do ochranného štítu démonky. Jeho činnost pohasíná a poslední výboj míří do ohyzdné hlavy. Tělo se stává bezvládným. Kupodivu z něj mizí všechny zvířecí rysy. Obličej zkrásní, ztrácí se křídla, ocas i zahnuté drápy.
Nechápavě se rozhlížíme. Nikdo zde není, komu by se dal tento zásah přičíst. Že by Slavomil? Tiché odkašlání za námi nás nutí se otočit. Nikdo, jen usmívající se král Dárej.  
„Prastarou techniku trestajícího meče jste asi ještě neměli možnost poznat. Umožňuje na dálku beze zbraně provádět smrtící údery jako nejostřejším mečem. Teď se však nemůžeme zdržovat podrobnostmi, musíme rychle obnovit naši práci, rotace síly se zastavuje. Všichni na místa, musíme pokračovat!"
Rychle znovu usedáme do kruhu a Nikola se vrací ke svým obrazovkám. Není nám však dáno, abychom mohli nerušeně pracovat. Místnost se zaplňuje dračími bojovníky ozbrojenými po samurajském způsobu dvěmi meči. Může jich být odhadem asi 20. Nad nimi se vznáší král Šalamoun. Je obklopen opalizujícím polem, které dává tušit přítomnost silového pole. Bleskově se zorientuje v místnosti, analyzuje nejslabší místo našeho „odsávacího" zařízení a bez průtahů vymrští svou rukou energetickou kouli směrem k nebohému Teslovi. 
Ten se však ukazuje být neobyčejně rychlým a pohotovým. Vychýlí se z dráhy smrtícího projektilu a ještě stačí popadnout lehký drátěný štít, který před několka hodinami sám zkonstruoval v dílně. S jeho pomocí střelu vychýlí z dráhy letu, který by skončil zničením důležité aparatury, kterou doteď ovládal. To byl výkon hodný mistra kung-fu, pomyslím si uznale. Ale neztrácím čas a vyletím proti Amonovi, stejně jako před chvílí Mara proti Lilith. Sám jsem překvapen svou rychlostí a začínají se mi v paměti vybavovat scény z minulosti, kdy jsme touto mohutnou vnější energií disponovali běžněji. 
Musím se co nejrychleji zorientovat a naučit ovládat svůj pohyb. Asi jako byste skočili do bojové stíhačky, kterou jste nikdy v životě neviděli ani z dálky, nemáte tušení, co dokáže a co ne. Snažíte se soustředit, což vám ztěžuje hustá nepřátelská střelba. Špatný sen. Naštěstí se nemusím potýkat s tisícem nejrůznějších páček a ciferníků. To je jediná úleva. Už dřív jsem na sobě pozoroval, že když se ocitnu pod takovým obrovským tlakem, jednoduše vypínám vědomí a nechám vše na svých instinktech. Ale i ty, ač jsou mnohem rychlejší, než mé reflexy, dostávají zabrat. Napálil jsem to do vznášejícího se Amona takovou silou, že jsme se od sebe odrazili jak dva míče. On je chráněn svým silovým štítem, já pociťuji těžký náraz do zad o kamennou stěnu. Rozpumpovaný adrenalin mě zatím chrání před bolestí a hlavu jsem si naštěstí uchránil předkloněním krku. Horší je to s vyraženým dechem. Amon již vystřeluje proti mně sérii energetických střel ze svých rukou. Vidím, že strávil mnoho času tréningem s touto úžasnou silou. Umí ji naprosto jistě modifikovat přesně podle svých představ. 
Snažím se bleskurychle uhýbat a současně popadnout dech. Mara již střílí ze své hole proti ďáblovu štítu, ale zatím bez většího účinku. Víc mi pomáhají Veleš se Svantovítem, kteří se proti Amonovi vrhli s prázdnýma rukama stejně jako já před chvílí. 
Díky jejich intervenci získávám drahocenný čas; konečně se mi podaří osvobozující nádech a ocitám se u Nikoly. Křiknu na něj, ať odsud uteče. Nesmí hazardovat se svým životem. V rohu vidím další hole, které sem dopravil vynálezce. Házím je Svantovítovi i Velešovi, kteří zoufale potřebují nějakou zbraň. Další si berou ostatní bohové ustupující před ozbrojenými draky. Dárej již dva z nich vyřídil svým neviditelným mečem, než jeho samého vyřadilo těžké zranění na hrudi. Tito dračí bojovníci jsou opravdovou válečnickou elitou. V těsném prostoru se pohybují velmi rychle a mistrně. Mara, která se vznáší vzduchem a útočí shora energetickou holí, má proti nim výhodu. Tím však na sebe přitáhla pozornost Amona, který se na ni zaměří. Opouští představu, že zneškodní Teslu a jeho technické zařízení. Dochází mu totiž, že dostatek neustále doplňovaného egregoru je především jeho výhodou. Nikdo jiný této energie tak plně využívat nedokáže.
Ze strany útočícího Svantovíta ani Veleše mu zatím nic nehrozí. Je dostatečně krytý svým štítem. Mohl by je i snadno porazit, ale Mara mu právě zabíjí jeho nejlepší bojovníky. Najednou se však situace mění: na scéně se objevují El, Apollón s Artemis a Poseidón. Přivolal je Slavomil, který pochopil, že jsme ve velkém nebezpečí. Nemáme proti drakům dost zbraní. A tak Elovi věrní s sebou nesou vynikající meče z Diovy zbrojnice i pro nás a pak se se vší vervou pouštějí do překvapených draků. Podařilo se zastavit jejich pomalý a neúprosný postup proti málo ozbrojeným a nedostatečně vycvičeným bohům. Začínám chápat to, co již zjistil i Amón, a dávám pokyn k zastavení přenosu energie. Všichni zranění a nevycvičení musí ihned opustit bojiště. Vše se díky přenosu myšlenek děje téměř okamžitě. El s Poseidónem jsou zdatní šermíři a odvážně se vrhají proti dlouhorukým mrštným drakům. Apollón se svou sestrou čekají opodál a hledají nekryté cíle pro své smrtonosné šípy. Na všech nově příchozích je vidět, že své dračí spojence už moc v lásce neměli. 
Vrhám se proti Amonovi, abych mu znemožnil útok na Maru. Tentokrát ale již promyšleněji, abych nedopadl jako poprvé. Vystřílím ze své hole všechnu energii. Už nemá odkud doplňovat zásoby pro svůj štít a brzy by mu mohla jeho výhoda skončit. Totéž dělají mí druhové. Amónovo silové pole srší odráženými výboji, ale intenzita světla neustále slábne. Teď se musí začít starat o svou záchranu a nechat Maru být. Volí tedy novou strategii: jeho postava se rozděluje do mnoha kopií. A je to pro nás vážné, protože jsou od sebe k nerozeznání podobné a my nevíme, která je opravdu nebezpečná. Ostatní jsou jen neškodné přeludy. 
Okamžitě se přeskupujeme, abychom si vzájemně kryli záda a sekáme kolem sebe převážně do prázdna. Občas se podaří zasáhnout opravdového, ale ten se včas kryje svým mečem. Pak začínáme inkasovat nečekané rány sami. Není možné se ubránit takovému množství útoků, byť jsou z 99 % neškodné. Mám jedinou šanci, že se moje intuice naučí bleskově v reálném čase rozlišovat přelud od skutečnosti. Napadá mne, že největším problémem je v této chvíli můj zrak. Zavírám tedy oči a mé vědomí okamžitě přepíná na jiné senzory. Rázem se mi daří rozeznávat všechny šelesty, pohyby vzduchu, pachy a v mém mozku se tvoří reálný obraz situace. Mí spojenci začínají odpadávat kvůli rostoucímu počtu zranění. Posílám je pryč, teď mne už jen rozptylují.
S poklesem energie v místnosti dopadáme zpět na zem. Veleš mi ještě vtlačí do ruky jeden z donesených mečů a mizí z posledních sil pryč. Amón opět mění taktiku a obrazové vjemy přeludů doplňuje i zvuky a simulovanými pohyby vzduchu. Musím ihned vypustit i další smyslové vjemy. To už je těžší, protože uši a hmat se nedají tak lehce zavřít jako oči. Ale tím pádem mi nezbylo nic hmatatelného. Sestupuji do hlubší hladiny koncentrace a soustředím se jen na duševní přítomnost. 
A tady mne napadá – pro jistotu zase rozdvojuji své myšlení na oficiální pro Šalamouna a utajené – že bych na protivníka mohl taky vytáhnout jeho vlastní zbraň. Rozdvojuji i svého ducha, jak jsem se to naučil v Elově zajetí. Jsem přesvědčen, že Amón již dávno používá metody duchovního rozpoznávání i v boji. Jedna část duše – ta odposlouchaná - se soustředí na rafinovaný úder z levé strany a ta utajená se napojí na ruku s mečem a vede nečekaný úder zprava. Finta zafunguje dokonale: Amón vůbec nepočítal s tím, že bych zrovna já mohl použít takový podraz.
Rána mečem mu způsobí docela vážné zranění. Amón zapíná poslední pojistku a mizí z místnosti. Okamžitě jej však následuji. Nenechám si uniknout největšího nepřítele. Nesmí získat čas a nabýt znovu sílu. Bůhví, co by jej ještě mohlo napadnout. 
Ocitám se v podmořské pyramidě, ze které jsme před nedávnem čerpali uloupenou energii. Jasně, potřebuje si doplnit zásoby, získat znovu svůj štít, abych jej nemohl dorazit. Bez meškání jej napadám svým mečem, ale on byl rychlejší. Meč se odráží od jeho nově vytvořeného silového pole a Amon sice leží na zemi a drží si ránu, ale výsměšně si mě prohlíží.
Musím něco vymyslet, než si s pomocí egregoru ránu zahojí. Energetické hole jsou již vybité, meč je neúčinný. Horečnatě přemýšlím: jediný zdroj síly jsou zdejší zásoby, než by to naši na Krymu odčerpali, bylo by pozdě. A nejdřív musí porazit draky, než začnou obnovovat přenos. Musím si pomoct sám, ale jak?
Hlavou se mi hemží obrazy posledního boje, až se zastaví na okamžiku, kdy Amón vypouští výboje jen tak svou rukou. Je zkrátka mnohem dál než já v těchto technikách. Spojuji se s Dárejem, ten zná kdeco, mohl by poradit. 
Král se naštěstí již zotavil z nejhoršího a okamžitě mi odpovídá. Navádí mou mysl, jak do sebe v co nejkratším čase načerpat co největší množství síly, abych snížil Amónův náskok. Nechám sebou Dárejem duševně manipulovat, vkládá do mne hotové dovednosti, které se normálně trénují celá léta. Nacházím v sobě náhle i prastarou techniku trestajícího meče, kterou Dárej dnes několikrát použil. Myslím, že ji nezná ani Amón.
Navenek na sobě nedávám nic znát, všechny důležité informace musím skrývat. Trochu mne to pobaví, slovo Amon totiž znamená doslova skrytý. Takže používání protivníkových zbraní může pokračovat. Otevřeně ze sebe vysílám naopak bezradnost v této nezvyklé situaci. Daří se mi vygenerovat i lehce skrývaný strach. Nepatrný záblesk v jeho oku mi říká, že se nechává ošálit. 
Nabral jsem do sebe již tolik síly, že se znovu začínám lehce vznášet. Aktivuji v sobě čakru dlaně pravé ruky, kterou jsem dříve používal pro přenos léčivé síly. Mohla by fungovat i pro vyslání silného výboje. Dlaň mě začíná po chvíli doslova pálit. Už v sobě nemám kouska místa, kde bych mohl ještě trochu síly uložit. Musím začít s útokem. Vypálím proti Amonovi výboj ze své ruky. Ten se neutralizuje na jeho neviditelném krunýři.
Je překvapený mým rychlým pokrokem a dokončuje svou samoléčbu. Nasbírám v dlani další výboj a vyšlu jej znova proti němu. Současně rychle dočerpávám úbytek energie z egregoru. V této fázi boje jde o to, kdo v sobě dokáže shromáždit víc síly na obranu i útok. Znovu pálím další ránu, odezva štítu již slábne. Znásobím své úsilí, abych mohl co nevíc útočit. Konečně se jeho štít rozpadá a já vítězoslavně používám Dárejovy techniky. 
Jaké je však mé překvapení, když se můj smrtící úder rozplyne v prázdnotě. Trefil jsem se zase do přeludu! Instinktivně uskakuji stranou a právě v tom okamžiku se na místě, kde jsem ještě před zlomkem vteřiny stál, rozprskne démonova střela.
„Jsi mnohem silnější, než bych si pomyslel. Podcenil jsem tě a málem jsem na to doplatil. Ale pořád jsi ještě jenom učněm. Mistrem jsem v této oblasti jen já!" Zachechtá se ďábel a vysílá proti mně další výboje. V silovém poli, na které jsem se tak sebejistě soustředil, nebyl on, ale jen jeho přelud.
Přecházím tedy znovu do nejhlubší koncentrace, aby mě nemohl rozházet těmi svými šalbami. Se zavřenýma očima i vypnutými smysly se již pohybuji jistěji než pomocí svých běžných smyslů. Pořád si zachovávám své utajené rozdvojení a čekám na svou chvíli.
V tomto stavu pocítím, jak znovu začal transfer energie směrem ke Krymu. Sláva, naši zvítězili, jsou to pašáci. Musím taky vyhrát, přece jim to nepokazím. Střílím jako smyslů zbavený (zajímavý příměr, když jsem své smysly vlastně vypnul, napadá mě), abych co nejrychleji pomohl odčerpat všechnu použitelnou sílu pro Šalamouna. 
On na mě neútočí vůbec, buď musí šetřit anebo naopak čeká, že můj kryt opadne dřív než ten jeho. Vzhledem k tomu, že má mnohem lepší přehled o zdejších zásobách, je to pro mě nebezpečné. Vím, že mi brzy po přenosu dorazí posily usilovně pracující na jeho dokončení. Ale když to špatně odhadnu, bude pánem situace opět Amón.
Svůj předchozí trik už použít nemůžu, musím vymyslet něco lepšího. Svůj překvapivý útok s trestajícím mečem jsem vyplýtval na přelud. Měl pravdu, že mám co do činění s mistrem. Někde však musí mít své slabé místo. Naše síla je v duchovní převaze, on sází na sílu svého ega. Tady je hlavní rozdíl. Sem bych měl nasměrovat své hledání.
Čas běží a naše situace se nemění. Pokud nepovažuji zrychlení hojivého procesu u Amóna za změnu. Ale až bude v pořádku, bude i má výhoda smazána. Čas tedy ubíhá v můj neprospěch. Nořím se čím dál hlouběji do nitra své duše. Jen tam můžu doufat, že najdu odpověď. Celá má mysl je již napojena na duchovní podstatu vesmíru, která převzala řízení mých pohybů. A někde hluboko ve svém nitru pozoruji měkkou bílou záři.
Po nějakém čase začínám pociťovat nedostatek vnější síly. Šalamoun to zjistí a začne můj štít bombardovat svými výboji, kterými doposud šetřil. Můj instinkt to předvídal, ale neměl jsem příliš na vybranou.
I když není mým zvykem vzdávat boj, přemýšlím o spásonosné teleportaci zpět k mým úspěšnějším druhům. Nejsem zkrátka schopen vzdorovat takovému nepříteli. Odhaduji stav svého štítu tak na 1 až 2 rány. Amon si ale někde nepozorovaně uschoval několik střel, které teď použil všechny najednou. Můj pancíř se beznadějně rozpadá. A v tu chvíli mne ochromí prudká bolest a nejsem schopen se udržet na nohou. O přemístění si mohu jen nechat zdát. Jsem poražen. 
Smrti se nebojím, hledím do svého nitra k bílému světlu. Poznávám v něm zdroj svého zrození, svou duševní prapodstatu. Jestlipak se Amon může takto někdy podívat na svůj prvopočátek? U něj jsem přece v duši viděl to hypnoticky stravující červené světlo. Byla to energetická podstata jeho přebujelého ega.
Zde právě se lámou ty dva světy – duchovní a materiální. Silné ego nepustí duši, aby se rozvíjela. Pak dušička zakrní a není schopna porazit v sobě materiální stránku osobnosti. A i když takový nesmrtelný démon má možnost rozvíjet tisíce let své magické schopnosti, na jejichž základě pak vypadá jako duchovně pokročilý, zůstává prachsprostým materialistou.
Ovládání tisíce parapsychologických dovedností neřeknou ani slovo o duchovní vyspělosti. Jedná se pořád o využívání materiálních zákonů, byť zatím neprozkoumaných.
Vnímám nad sebou stojícího Amóna. Pohrává si s posledním smrtonosným nábojem ve své ruce a výsměšně mě pozoruje. „Tak to vidíš, kam jsi to dotáhl s tím svým smyslem pro spravedlnost. Zasazuješ se tady o celý svět, místo aby sis hleděl svého. Každý je přece zodpovědný sám za sebe. Jen někteří blázni si myslí něco jiného. Teď musíš zemřít."
Jemným pohybem vypouští na mé bezbranné tělo poslední střelu. Nořím se do světla a pomyslím si, že mám vlastně mnohem víc síly, než celý vesmír. Zpomaleně vidím, jak se náboj neúprosně blíží a představuji si, jak jej odpaluji zpět – jako tenisový míček. K překvapení nás obou se děje přesně to, co se odehrává v mých představách. 
Zděšený Šalamoun odlétá zasažen svou vlastní střelou. Vyskakuji na nohy a stojím nad jeho bolestí se svíjejícím tělem. Když se trochu vzpamatuje, začne mi spílat. „Ty hajzle proradný, obelstil jsi mě. Ale my dva jsme spolu neskončili. V novém těle budu mít jediný cíl – zničit nejen tebe, ale všechny tvé blízké, děti, rodiče, sourozence. Nikdo, koho budeš milovat, si nebude přede mnou jistý. Poznáš hrůzu mé pomsty v celé hloubce!"
Cítím, jak se ve mně vzdouvá obrovská vlna vzteku. Ten syčák mi bude ještě vyhrožovat po tom všem, co způsobil? A k tomu ještě vyhrožuje lidem, které ani nezná? Jen aby mi takto proradně způsoboval bolest? No počkej, já tě rozdrtím na kaši! Napadá mě myšlenka na Elův vynález, který dokáže zničit nadobro i duši. Jsem přesvědčený, že bych takovou věc lehce zvládl s novou silou ze svého nejhlubšího nitra. Ano, zničím jej definitivně a budu mít klid.
„Perune, uklidni se," ozve se v mé blízkosti. Rozhlédnu se a vidím své druhy stát kolem nás. Jsou plni šrámů, ale je zde i král Dárej, který ke mně zrovna mravokárně promluvil. „Copak jsi nepoznal, že se v poslední chvíli pokouší v tobě probudit strašnou nenávist, jen aby znemožnil tvůj další duchovní rozvoj? A buď si jistý, že jestli teď zneužiješ nejvyšší Stvořitelovy Síly pro ukojení své nenávisti, ztratíš na několik životů přístup k nejcennějšímu zdroji duše. Tím tě chce oslabit. Zapomněl jsi, co řekl Svarog?"
Chápu a stydím se, že jsem se v návalu vzteku nechal málem strhnout k neuváženému činu. Amóna nelze podceňovat, ani když prožívá své poslední chvilky. Nikdy ze své role nevypadne. Natolik je v ní ponořen, že ani netuší, jak moc své vlastní duši škodí!
Přehodnocuji své myšlenky. Pořád jsem ještě pod čerstvým dojmem ze setkání se svou prapodstatou, se samotným Stvořitelem, který sídlí v každém z nás, v tom nejtajnějším koutku naší duše. Děkuji mu, že v pravou chvíli seslal někoho, kdo mě dokázal usměrnit.
Pohlédnu na ležícího soka již málem s lítostí a skoro omluvně mu sděluji, že se nedá nic jiného udělat, než jeho současný život ukončit. A tehdy mě napadá, že stejně budeme my dva v dalším životě karmicky provázáni a nabízím mu svou pomoc, pokud zanechá svých pomstychtivých úmyslů. Jinak budu své blízké i sebe velmi nelítostně bránit. Ať se rozhodne sám, která cesta pro něj bude schůdnější. Nabírám ve své duši potřebnou sílu k jeho usmrcení bez zbytečných útrap a konám svou povinnost. Nic víc, nic míň. Amón opouští svůj mizerný život téměř v míru.

EPILOG
Shledání s mými milými druhy je dojemné. Všichni se radujeme, že jsme rozhodující bitvu vyhráli. Každého z nás události posledních týdnů přinutily udělat na sobě v nejkratším čase obrovský kus práce a doslova nás katapultovaly k našemu původnímu poslání. Být bohem, tj. mimořádně obdařeným, neznamená si užívat sladkého života, jak to pro sebe pojali mnozí antičtí kolegové. Ani usilovat o neomezenou moc jako Amón. Znamená to především obrovskou zodpovědnost vůči lidem, kteří potřebují své morální vzory pro svůj osobní rozvoj. A ochotu kdykoliv být připraven nasadit i svůj život pro záchranu lidstva jako takového. Pak teprve si mohou zasloužit úctu a obdiv. A přitom zůstat pokornými vůči záměrům Stvořitele a celému jeho dílu. I to Zlo je důležité pro vývoj, abychom měli protiklad k rozvoji našich vnitřních hodnot. Pokušení je naším každodenním prubířským kamenem, bitva probíhá neustále v našich nitrech.
Svět se i díky našemu nasazení zbavil těžkých okovů, do kterých byl nenápadně postupně spoutáván. Celé lidstvo teď čeká velká práce na odstranění následků neblahé minulosti. Buďme za to vděčni, ta práce nás posílí. Dává nám směr a smysl. Zlatý věk už je zase jen předstupněm poklesu. 
Pokusíme se s draky vyjednat podmínky přijatelného trvalého soužití. Třeba se jednou zrovna naše planeta stane základem trvalého míru mezi těmito dvěma mocnými inteligentními rasami. Budeme pracovat na odstranění vzájemného strachu a nedůvěry. Nás všechny přece spojuje jeden Stvořitel, ke kterému by se měly ubírat naše cesty. Všechna náboženství se očistí od ideologických a mocenských nánosů a nakonec nutně vykrystalizují v pomoc k nalézání nejoptimálnějšího postupu k individuálnímu duchovnímu vývoji. Lež a přetvářka už zde díky chronovizoru nemají místo. Akceptovány budou jen poctivé úmysly. Je nádherné stát na prahu takové skvělé doby!

- konec -

autor: Vihaj


24 komentářů:

  1. Super, vďaka Vihaj za skvelú sériu. Dúfam že tvoj spisovateľský elán nekončí spolu s ňou ;-).

    s0lar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, jsem rád, že se ti to líbilo. Vihaj

      Vymazat
    2. Taky díky, ale ještě jsem nedočetl... Takže ještě nevím, kdo je vrah, kdo zahradník a kdo hodný strýček. :-)

      Vymazat
  2. S radosti jsem si docetl tento posledni dil a sklanim ti poklonu Vihaji, mas skutecny spisovatelsky talent.
    Tuhle vetu
    "Pokušení je naším každodenním prubířským kamenem, bitva probíhá neustále v našich nitrech."
    si s dovolenim uchovam, jako pripominku, ze je potreba na sobe stale pracovat.
    Takze jeste jednou diky za skvelou serii.
    Mart'as

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marťasi díky a přeju ti hodně vítězných bitev a nakonec i vyhranou válku :-) Vihaj

      Vymazat
  3. Ahoj, Vihaji,
    prosím, neber to ve zlém, všichni máme své meze, což já obvykle vztahuji především na sebe. Ale po přečtení, Tvých, několika prvních kapitol, kdy jsem byl nadšen jak akčností, vynalézavostí, a rytmem Tvého, literárního postupu při popisu návazností a předmětných gradací tématu ... mne stále víc a víc udivovala jejich čím-dál zřetelnější šablona. A to přes to, že znalosti jimiž vládneš dávaly obrovskou šanci tenhle mustr proměnit z kolovrátku v kvalitu. Říkám, Ti, to proto, že z "templáře" moc dobře vím, jak v tom najednou člověk jede, zvláště když je komentáři čtenářů povzbuzován. No ... bylo napsáno co jsem chtěl. Máš talent, informace, touhu vědět, a hlavně schopnost vyjádřit to. Přeji, Ti víc ze srdce zamotaných, možná hloupých, ale upřimně míněných komentářů. Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Matěji, je mi jasný, že ne každému se bude líbit všechno, to by ani nebylo normální. Možná najdeme příležitost si to probrat osobně, kde se ti to zdálo šablonovitý. Budeš se divit, ale některé nápady překvapily i mne, když jsem bez nějakých úvah a analýz dal najednou do spojitosti podzemní krymské pyramidy s tou podmořskou bahamskou. Naprosto spontánné myšlenka. Ale jak říkám, někdy to proberem. Měj se hezky. Vihaj

      Vymazat
  4. Mimo tému, námet pre VlaBi, po prečítaní prosím po zvážení zmazať:
    https://www.biosferaklub.info/na-rusi-pred-tisic-rokmi-boli-aj-rolnici-zeny-a-deti-gramotne/
    Myslím, že dosť dôležité info.

    PePeek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jim to pošli na email (i výše uvedený) a smaž... myslenkyocemkoli@gmail.com

      Vymazat
    2. PePeeku,
      tohle je dost známá věc. Ale je dobře, že jsi na to upozornil. Kdo to ještě neslyšel, může si to na uvedeném webu přečíst.

      Vymazat
    3. Nerad bych kazil slovanské nadšení, ale tyhle texty podle mne nepatří k slovanským dějinám, ale k řečské historii makedonsky napsané.
      Už jednou jsem tu psal, že řečští po Trojánské válce začali obsazovat břehy Černého moře a vytlačovat slovansko-arijskou kulturu do všech severních směrů. Po Dněpru se dostali až k Novgorodu a Ladožskému jezeru, pak k Petersburgu a do Švédska, kde se z řečských Varjagů "historicky stali" Vikingové. A tím vznikla "Obchodní cesta od Varjagů k Řekům". Novgorod údajně založil Rurik, což byl potomek Makedona jak vystřižený:-) Pak vznikla civilizačněě historická Kyjevská Rus, která ale se Slovany nemá nic společného, tedy krom okupovaného slovanského území řečskými.
      nenimito

      Vymazat
    4. ...a nakonec asi nikdo neví, jak to doopravdy bylo. Verzí je spousta. Je to to podstatné?

      Vymazat
    5. Myslím, že by mělo být podstatné, když někdo předloží nadšeně něco jako klasické Slovanské a přitom ten text je typický starořečský domečkový paklikyhák...
      Pokud to podstatné není, tak asi nemá význam se vůbec nějak štourat v jakýchkoliv dějinách:-)
      nenimito

      Vymazat
    6. Původně jsem na to ani nechtěl odpovídat, poslední díly už stejně ani nebyly o dějinách, jako spíš o ději. Ale Nenimito teď udeřil hřebík na hlavičku slovem šťourání se v dějinách. Mé pojetí dějin se nijak zvlášť neodlišuje od pojetí tohoto serveru, který jsem si i proto oblíbil. Vlabi zde publikuje velmi kvalitní a poučné články, které přispívají k rozšiřování obzoru čtenářů. A pomáhá lidem oprostit se od různých výkladů dějin sepsaných za účelem ponížení slovanského národa. A když ty napíšeš, že nerad kazíš slovanské nadšení a vkládáš sem své - dost svérazné verze, tak to taky o něčem vypovídá. Vihaj

      Vymazat
    7. A nejenom o čem vlastně píšeš, ale také odkud čerpáš, protože to někdy předkládáš jako historickou hotovku, což bych si nelajzl ani když bych byl přesvědčen o své pravdě.

      Vymazat
    8. nenimito,
      pokud vím, tak Vihaj tu nikde netvrdil, že předkládá "něco jako klasické Slovanské", ale kdo chce, může to tak chápat. Jiný to pojme jako fantasy další jako pohádku. Každý se může svobodně rozhodnout, co si z toho odnese, nebo zda to hodí za hlavu.
      Ale určitě by nebylo od věci, kdybys i ty tu nějak obšírněji vysvětlil svou "řečskou" verzi dějin, aby se i ostatní konečně dozvěděli, o čem to vlastně píšeš, a mohli se rozhodnout stejně.

      Vymazat
    9. Já pouze reagoval na ten odkaz na biosferaklub.info, na nic jiného. Pokud bych chtěl reagovat na Vihajovo fantasy, psal bych do přímého komentu. Mé reakce vůbec s Vihajovým psaním nesouvisí, omlouvám se, pokud se to někoho dotklo...
      nenimito

      Vymazat
    10. Nenimito se naštěstí ozval sám, ale já to tak pochopila hned, že je to reakce na ten odkaz. Nejen kvůli vláknu, ale hlavně proto, jak se po celou dobu "seriálu" v komentářích pod jednotlivými díly vyjadřoval. Tento komentář by k tomu absolutně neseděl.
      A přestože se, už myslím na úplném začátku, vyjádřil o povídce jako o pohádce, diskutoval v klidu.
      Nechci tu dělat obhájce, já jen, že jsem včera dočetla, včetně diskuzí, tak to mám snad dost čerstvé, a proto mě reakce na Nenimitův komentář překvapily.

      Ale souhlasím s Vlabi, bylo by velmi zajímavé, kdybys, Nenimito, své vědění nějak sepsal. Nemusí to splňovat žádný literární žánr. Prostě soupis a vysvětlení toho, co považuješ za fakta.

      Vymazat
    11. Myslím, že to je hisTorická hotovka i podle hisTorické tety Wiki:-)
      Cesta od Varjagů k Řekům - obchodní cesta, která spojovala Skandinávii, Kyjevskou Rus a Byzantskou říši
      Rjurik - legendárním zakladatelem nejstarší ruské(?) panovnické dynastie Rurikovců, švédský(?!) Varjag, od roku 862 vládce Novgorodu
      A o bojích Slovanů - Ilmeňských, Křivičských, Merjů a Čudů proti Varjagům snad slyšel každý, doufám, když se někdo chce bavit o hisTorii nebo dějinách a "Slovanských písmech".
      Zbytek každému snad dojde.... nebo si najde
      nenimito

      Vymazat
    12. Mně se to zdálo nějaký divoký. Když to pročítám nazpět, jak se to stalo, nepřečetl jsem si ten odkaz čtenáře Pepeeka a tím pádem jsem pak Nenimitův komentář vztáhl na sebe. Vlastně i Nalova námitka se dala pochopit oběmi směry a tak jsem se do toho vložil, což jsem původně ani nezamýšlel. Takže Nenimitovi se tímto omlouvám, příště budu opatrnější.

      Vymazat
    13. Jak snadno vznikají nedorozumění! :-)
      Znovu opakuji všem: začínejte své komentáře oslovením toho, komu odpovídáte, a svůj příspěvek zakončete nějakým podpisem. Grafika tu více vláken neumožňuje.

      Vymazat
  5. Jsem ráda, že jsem ten půl rok vydržela čekat. Stálo mi to za to. Strávila jsem krásný víkend s úžasným příběhem. Protože jsem nemusela čekat na další díly, mohla jsem příběh nechat volně plynout před mýma očima.
    Fakt se mi moc líbil. Klobouk dolů, Vihaji, a mockrát děkuji.
    Velmi zajímavé byly i diskuze, i za ty všem děkuji.
    A je taky zajímavé, jak si každý vzpomněl na něco, co dříve četl :-) Já, přestože jsem kdysi Coelha četla, si zrovna na něho nevzpomněla vůbec. Naopak mi hodně vyvstávalo na paměti Celestinské proroctví (všechny díly) a trochu i Tanatonauti. A nevím proč, dokonce jsem si vzpomněla i na Lobsanga Rampu (ten frčel brzo po revoluci).

    Ještě jednou děkuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo tak to obdivuju tvou pevnou vůli, že jsi to vydržela tak dlouho nečíst. Že jsi dokázala trpělivě počkat, aby sis mohla vychutnat všechno najednou. Já bych to asi nevydržel. Když si vzpomenu na Celestýnské proroctví, tak tam nějaké paralely vnímám, máš pravdu. Lobsanga Rampu jsem četl taky a jeho používání starých budhistických technik pro řešení těžkých situací by se určitě taky dalo dát do souvislosti.
      Měj se krásně. Vihaj

      Vymazat
    2. Děkuji :-) Ale musím přiznat, že v tomto případě má vůle a trpělivost nedostaly tak zabrat, jak by dostávaly, kdybych četla po jednotlivých dílech. Jak si nehty nekoušu, tak po třeba měsíčním čekání na další díl bych byla bez nehtů :-)

      Vymazat

Žádáme diskutující o slušnou formu při vyjadřování. Odkazy bez krátkého popisu, oč se jedná, budou mazány. Anonymní komentující žádáme o podpis (nick).
Názory v diskuzi se nemusí shodovat s názory redakce blogu.