12. 12. 2018

Hlavní město Velké Tartárie 4


Hlavní město Velké Tartárie bylo nalezeno v čínském Ordosu


Pátrání po místě hlavního města Velké Tartárie mě přivedlo k Chanbalyku, městu a oblasti Ordos, která se nachází na území Vnitřního Mongolska na severu Číny. Relativně blízko stojí Velká čínská zeď, která tam podle tehdejších kartografů skutečně měla stát. Právě odtud, z oblasti Kataje se šířila moc Velkého Chána na polovinu světa. A pokud je na světě místo podobné vzhledem a znějící jako zmizelá Šambala, může to být jedině Chanbalyk / Chambalu / Tamerlanku / Ordos.
V předchozích částech série o hlavním městě Velké Tartárie jsme našli orientační body, podle nichž je možné najít zmizelé město Chanbalyk. Na většině středověkých map chybí Dálný východ (podle mapy z roku 1752 francouzského geografa Philippe Bouchera byl Dálný východ a Kamčatka objeveny ruskými cestovateli jen „před 20 lety“, to znamená... v roce 1732!). Také severní část Sibiře je zobrazena stručně. Tak se stalo, že země, které byly ve skutečnosti v oblasti pouště Gobi, byly umístěny středověkými kartografy mnohem výše, téměř na Sibiři.
Hned za Uralem (na východ od hor) byla dost často kreslena Pouštní/Pustá Tartárie, od níž trochu jižněji byl Samarkand. To znamená, že horká území Uzbekistánu a Kazachstánu byla chápána někde tam, za Uralskými, přesněji Ripejskými horami. Při pohledu na mapy vydané před koncem 18. století tedy vzniká chybná představa o vzdálenostech mezi určitými zeměpisnými objekty.


Základní orientační body při hledání Chanbalyku
Abychom pochopili přesné umístění hlavního města Tartárie (právě tak zvali tuto zemi v době jejího největšího rozkvětu), připomeňme si, že hlavním orientačním bodem byl region Kataj. Je důležité poznamenat, že tento region byl vždy malován na rovině mezi horami, to znamená, že Kataj se nacházela na plató. Uvnitř území ležel Chanbalyk a další města. Podle jejich názvů se nyní pokusíme nalézt toto místo, možná totiž některá hlavní město přežila.
Na středověkých mapách se vždycky Chanbalyk až do svého zmizení nacházel mezi městy Camul (později je někdy nazýváno Kamila a leží západněji), Campion (CAM + pion?), který rovněž leží západněji, ale blíž – mimochodem na jedné z map se píše, že je to z poloviny křesťanské a z poloviny muslimské město – a městem Suza (Zouza, Suzan, Suczan), které je často zakresleno na východě nebo na jihu od Chanbalyku. Na některých mapách je poblíž Kataje – ale opět západněji – ještě oblast nebo město Ergimul.
Je zajímavé, že většinou je Chanbalyk kreslen na řece (Marco Polo ji nazývá Polisangan). Soudě podle vyprávění benátského cestovatele (pokud ovšem čtete latinské vydání ze XVI. století) byl na západ od paláce Velkého Chána mramorový most dlouhý 12 mil (tehdejších a s největší pravděpodobností čínských) a to znamená, že šířka řeky by měla být 7 km 200 m (12 x 0,6 km = 7,2). Pokud se v této oblasti porozhlédnete dnes (samozřejmě pomocí satelitních map), pak takovou řeku nenajdete. Nejširším tokem v této provincii dnes je Žlutá řeka (Chuang-che, v zemi přezdívaná jako „Hoře Číny“). Nejširší její část zde činí asi 5 km (současné město Wuhan leží na západ od bývalého Chanbalyku). S největší pravděpodobností byl Polisangin místní název Žluté řeky. Na mapě Athanasia Kirchera z roku 1667 se říká, že řeka v roce 1642 utopila 300 tisíc lidí! A v roce 1644, tedy o dva roky později, Tartaři začali expandovat na čínské území a dali vzniknout nové dynastii Čching.
O řece, která na těchto místech zabíjí tisíce lidí už po staletí, i o mostě přes ni Marco Polo hovoří takto (“The Travels of Marco Polo. The Complete Yule-Cordier Edition. Including the unabridged third edition (1903) of Henry Yule’s annotated translation, as revised by Henri Cordier; together with Cordier’s later volume of notes and addenda (1920)"):


Kapitola XXXV.
"Když opustíte město Cambaluk a cestujete 10 mil, přijdete k velmi velké řece, která se jmenuje PULISANGHIN, vtéká do oceánu, takže obchodníci i se svým zbožím po ní připlouvají z moře. Přes tuto řeku se klene velmi krásný most, který nemá obdoby. Jeho rozměry jsou následující: má délku 300 stop a s největší pravděpodobností má dobrých šest kroků na šířku, protože 10 jezdců na koních může po něm jet v řadě."

Mimochodem o délce mostu 300 kroků píše například i Abraham Ortelius v XVI. století. A tady není jasné, kolik metrů má míle v příbězích Marca Pola, vždyť v latinském překladu ze XVI. století se píše o dvanáctimílovém mramorovém mostu a v pozdějších překladech Marca Pola (a na mapách některých středověkých autorů) se píše o délce mostu 300 kroků. Pokud vezmeme „pořádné“ kroky, které mají 80 cm, získáme stavbu dlouhou 240 metrů, což už se mi zdá na tu dobu realističtější. A pak vychází, že jedna míle je rovná... 240 děleno 12... 20 metrů?! Dost! Možná to měly být nějaké místní míle ...


Dalším orientačním bodem pro nalezení Chanbalyku je Altaj. Na severo-západě (nejspíš podle principu „tam někde“) kartografové až do XVIII. století malovali Antajské nebo Altajské hory (stále nevědí, jak je to správně) – Antay Monts. Na mnoha mapách je specifikováno, že v Altaji existují sepultury, tedy hroby, hrobky tartarských chánů. Někdy dokonce kreslí v horách pyramidy. A zdá se, že na většině map až do XVIII. století je Altaj poměrně blízko hlavního města Tartárie. Nicméně jak vysvětlit, že Marco Polo píše o více než stodenní cestě z Chanbalyku do Altaje? Znamená to – opět to připomínám – že věřit údajům tehdejších kartografů o vzdálenostech mezi určitými oblastmi a objekty nelze.


Na starých mapách severně od Altaje je řeka (někdy i stejnojmenné město) Tartar, kterou tam lze nalézt spolu s některými městy-orientačními body až do prvního čtvrtletí XVIII. století. Blízkost těchto měst k Tamerlance a Ordosu opět potvrzuje, že se jedná o různá vtělení téhož města / regionu.

Zmizení města na mapách a proměna krajiny
V roce 1708 kartograf Jello Alexis Hubert považoval za obtížné zobrazovat v katajské oblasti jakékoliv dříve známé osady. Jemu sekundoval i Afanasy Kircher ještě je v roce 1683, když zobrazil severně od Velké čínské zdi prostě cokoli, jen ne Kataj s hlavním městem Tartárie. Přibližně od této doby (konec XVII. – počátek století XVIII.) na území dnešního Mongolska jsou malovány dvě velké pouště – Lop (západně od Kataje) a Gobee (nebo Xamo / Shamo v čínském stylu). Co když se skutečně vedle Kataje objevila nová poušť, zatímco do té doby tu byla jen poušť Lop západně od Chanbalyku, a bylo by možné zvažovat, že Lop je Gobee? Vždyť Marco Polo vypráví o krásné přírodě a lesích plných zpěvného ptactva okolo hlavního města! Přitom nyní je téměř polovina oblasti Ordos jen písek a v okolí žádná velká jezera a řeky nenajdete. Ale přitom to je totéž území.



Na počátku aktivního dobývání jižního území Tartárie Pekingem (dynastií Čching - ve skutečnosti týmiž Tartary; je to druhá polovina XVII. století až v první polovina XVIII. století) si už Evropané začínají Kataj asociovat s Čínou („KATAI sive SINAE“ = „Kataj aneb ČÍNA"). Ale my se nenecháme oklamat a připomeňme si, že sever i západ Číny za starých dobrých časů byly obydleny představiteli Skýtů-Árijců. Až dosud se tam nacházejí mumie vysokých, světlovlasých lidí evropského vzhledu. A nacházejí je například v provincii Sin-ťiang, což je nedaleko od středověkého regionu Kukunorské Tartárie, kde v důsledku potopy v roce 1557 vzniklo podle zpráv anglického kartografa Speeda kulaté jezero a zatopilo 7 měst s vesnicemi. Nyní se toto jezero jmenuje Čching-chaj-chu (ve stejnojmenné provincii). Na starých mapách toto území patřilo Tartárii a žili tam kukunorští Tartaři, to znamená nikoli Číňani.
Ještě je možné připomenout čínské pyramidy, které současná vláda usilovně osazuje rovnými stromořadími, aby tyto stavby nečínského původu skryla.


Ale vraťme se do tartarské Kataje. Zde je mapa připsaná autorství Pietera Van der Aa. Údajně byla vydána v roce 1729. Ale protože nejstarší zmínka o městě Ordos se objevuje na samém konci XVII. století, byla tato mapa pravděpodobně vytvořena mnohem dříve (roku 1700?). Pieterovi Van der Aa je připočítáno autorstvím ještě jiné mapy těchto míst, která je velmi podobná ve stylu a kresbě, a ta také pochází z roku 1729. Ale na ní je místo všech těchto měst - Tamerlanku, Campion, Susa a Camula - jen oblast Ordos. Datování této mapy se už myslím dá věřit.



Pro úplnost je třeba poznamenat, že na některých mapách XVII. století lze v Tartárii nalézt hned dva Chanbalyky, jeden na řece Ob (Canbalich) a druhý je zkrácen na Cambalu a nachází se v Kataji. Marco Polo jednou zmínil, že latinská verze názvu hlavního města Tartárie „Cambalu“ není správná, správně je vyslovovat i psát „Chambalech“ nebo „Chambalich“. Někteří badatelé jakmile objeví Canbalich na řece Ob, okamžitě dospějí k závěru, že tady je ono – hlavní město! Ale pokud budou podrobně studovat ještě nejméně dalších deset map stejného nebo daleko dřívějšího období, zjistí, že hlavní město Tartárie leželo vždy v Kataji (Cathay, Cathayo, Cathaio; Katai). Například v Katalonském atlase z roku 1375 tehdejší kartograf kreslí Chambalech na řece ve velké oblasti nebo zemi CATAYO a právě tam kreslí i chána, vládce Kataje. Na mnoha mapách vytvořených během trvání říše kartografové znázorňovali v Tartárii (ne Velké, ale jen Tartárii) Chambalech jedině ve velké oblasti Kataj, v níž, nebo velmi blízko ní jsou mnou vyznačeny orientační toponyma.


Skutečnost, že hlavní město se nacházelo v Kataji a jedině z tohoto regionu se šířila moc Velkého Chána, vysvětluje, že toto slovo - „Kataj / Kitaj (Čína)“ ve staroruském jazyce znamenalo „střed“ nebo „jádro“ města, provincie či státu, obecně nějakou administrativní jednotku. Na mapě Fra Maura z roku 1450 je Moskovie jen nevelká pevnost. Máme-li věřit oficiálnímu datu založení Moskvy (Moskevského kremlu) – XII. století, pak je divné, že i po 300 letech město zůstalo jen malou pevností. A i na plánu ze sedmnáctého (!) století má Moskva jen dva kruhy opevnění, a tak zůstává podle standardů té doby ne zrovna velkou pevností. Za 500 let snad bylo možné se řádně opevnit. Ale nejspíš to bude tak, že správné datum založení Moskvy a Kremlu není XII. století, ale nějaké pozdější.
Centrem Kremlu bylo ve XVII. století Kitaj-město. Samozřejmě, že z této malé pevnosti se Kreml a Moskva začaly rozšiřovat. S největší pravděpodobností od samého svého počátku, od datu založení byla tato území podřízena Kataji a Velkému Chánovi, takže první pevnost – základ města – nazvali Kataj-město (město!). To je město, které bylo centrem malé oblasti Moskovie, jež se později stala velkým knížectvím a po svatbě velkoknížete se Sophií Paleog něco jako říše. A v tom případě se ukazuje, že ve skutečnosti Moskva nebyla založena dříve, v roce 1290 – to byla založena Tartárie. K tomuto datu přidáme ještě nějaké období, po které se moc Velkého Chana dostávala na vědomost kartografů Evropy. Dostaneme tak asi XIV. století, minimálně. A pak, v roce 1450 (datum vydání mapy Fra Maura) bylo logické, že Moskva nebyla nakreslena větší než Samarkand, který byl v té době poměrně rozvinutý.


Ale zpět k hlavnímu městu Tartárie. Jižně od Chanbalyka je vždy zobrazena Velká čínská zeď, kterou podle tehdejších kartografů postavili Číňané, aby se bránili před útoky Tartarů (mimochodem, ono to stejně nepomohlo). V té době byla stěna skutečnou hranicí mezi Čínou a  a Tartárií. Vedle tohoto hlavního města je možné také zmínit město Serra, protože v některých pramenech XVII. století se říká, že Kataj-Cathay byla založena obyvateli Seriky nebo města Serra.


Co je ještě možné vidět v okolí Chanbalyka? Jezero Xandu / Ciandu. Níže je výřez z mapy z roku 1683: až do roku 1688 hlavní město země na mapách Evropanů stále "žije". V předchozí části jsme však zjistili, že v období 1680 – 88 skutečnost existence tartarského hlavního města je pro světovou veřejnost nejasná. V tomto časovém období někteří kartografové Chanbalyk kreslí, zatímco jiní už ne.


Vedle Kataje umístili velký region Tangut / Tangus. Někdy ho také nazývali Tainfu nebo Tannu či Taniu, a město Campion bylo jeho správním centrem.


Mimochodem, ještě poznámka k Velké čínské. Původně byl Chanbalyk západními kartografy zakreslován velmi blízko tohoto obrovského předělu. Na mapách počátku XVIII. století, kdy západní a ruští cestovatelé (a jejich kolegové vojáci) již měli Sibiř a Altaj lépe zmapované, byla oblast Kataj umístěna jižněji a západněji od Velké čínské zdi. Peking i dříve býval na mapách nedaleko od bývalé chánské rezidence, ale nyní bylo jasné, že stojí asi na stejné zeměpisné šířce s bývalým hlavním městem Tartárie. Jižně od Kataje (především na pozdějších mapách) je Tibet s Lhassou (samotní Tartaři ji umístili do království nazývaného "Barantola"). A výše je Altaj. Na západě – KaraKatay, tedy Černá Kataj, někdy tu píšou Černí Mugalové / Mungalové. A jenom trochu na sever od bývalé chánské rezidence – Bílí Mugalové / Mungalové.



Chanbalyk – Tamerlanku – Ordos: Tartárie se stává Velkou
Po roce 1688, a podle mých informací až do dneška, se hlavní město Tartárie vynořuje na mapách západních současníků pod názvem Tamerlanku. Zní to také „chánsky“, ale jak říkají: Chanbalyk to už není. Proběhly totiž široké veřejnosti neznámé události, které zničily centrum říše. Toto "nové" staré město už neleží na řece a žádné velké řeky, kromě Žluté nablízku neprotékají. Neexistuje žádné jezero Xandu. Celé území Kataje dramaticky změnilo svůj vzhled a spolu se zmizelým Chanbalykem mapy opustila i sousední města. Mimo spojení těchto území do velkého regionu Ordos (toto území je od konce XVII. století pod kontrolou Pekingu) jsou pouze Campion, Camul, Zuczan / Zouza, region Tanguth je severně od Tamerlanku. Díky těmto městům, která přežila Chanbalyk, si můžeme být jisti, že toto je opravdu totéž území.
Po zničení (pádu) hlavního města je Tartárie přejmenována na Velkou, to znamená, že se změnila na federaci, nebo dokonce konfederaci složenou z autonomních regionů. Moskovie si pro sebe vybojovala celou Sibiř s Bajkalem, téměř k ostrovu Dalaj a hoře Paras – v roce 1730 se hranice na východě posunula až k řece Amur.
V tomto okamžiku celý východ a střed Tartárie přechází pod kontrolou Pekingu, kde sedí dynastie Qing – potomci Tartarů, kteří si podmanili hlavní město Číny v letech 1640 - 60. Přesto se noví Číňané neohlížejí na památku velké minulosti těchto zemí a mění názvy oblastí, měst i vesnic na čínské varianty. Malá Tartárie s Krymem byly připojeny k Osmanské říši ještě za Mehmeda II. v roce 1452. V Istanbulu mimochodem také vládnou potomci Tartarů, ale z oblasti Turkestánu (o tom, že Osman První byl vojákem Velkého Chána, imperátora Tartárie, se píše v příloze k anglické mapě Turecka, jejímž autorem je Speedy. Dokument je datován „1626“ ).



A mimochodem, po dobytí Malé Tartárie Ruským imperiem se toto území začalo nazývat Malé Rusko nebo Malorossie, aby se skutečný název těchto zemí skryl. Před rozšířením moci Velkého Chána bylo území dnešní Ukrajiny nazýváno latinsky - Kumánie; pravděpodobně tento název pochází ze slova "Comonia" ("komon" znamená "kůň" ve staroruštině), ale najít pravdu v tomto tématu vyžaduje samozřejmě vyhledat o původu jména "Kumania" další fakta.

Tartárie a budhismus
Po zmizení Chanbalyku (mohl být zničen v období 1660 – 1680, ale možná i o něco dříve), v roce 1701 Japonci vydali jako první ve svém rodném jazyce buddhistickou mapu, na níž je s velkou pravděpodobností vyznačena Šambala. Údajně je tato posvátná půda skrytá někde v blízkosti pouště Gobi (které se dříve říkalo Lop, jindy nepochopitelně Gobee / Xamo / Shamo / Chamo (čínská verze), nebo oddělená poušť. A je těžké uvěřit, že po sedmi stoletích se Japonci najednou z ničeho nic rozhodli ji zakreslit - čekali by minimálně pár staletí a nevyznačovali by ji. To už ale samozřejmě fantazíruju. A přesto ... V předchozí části jsme si už tuto mapu ukázali, ale zopakujeme to, abychom osvěžili paměť čtenáře...


To, že Tartárie na státní úrovni "přijala" buddhismus, potvrzuje spousta přímých i nepřímých odkazů v písemných pramenech té doby. Na podrobné obálce francouzského almanachu z roku 1688 stále ještě nalézáme personifikovaný obraz Tartárie jako nezávislého státu. My však víme, že v té době už ve skutečnosti její hlavní město neexistovalo. Někteří, vzhledem k tartarskému dobytí Číny v letech 1640 - 1660 přesunuli hlavní město země do Pekingu, ale Čína přece byla samostatná země (impérium!), ochotně zabírající u tartarských chánčiků („princů“), středoasijská území. Takže v Almanachu v roce 1688 je Tartárie představena v dlouhém volném budhistickém rouchu, což je v ostrém kontrastu s přiléhavým oblečením ostatních, zejména evropských personifikovaných států. To znamená, že Chanbalyk byl hlavním městem oficiálně buddhistického státu, ačkoli se tu vyskytovaly i jiné víry - od místních náboženství uctívajících různé idoly (mimochodem Veliký Chán byl chápán jako místní bůh) po křesťanství a islám, které vedle sebe normálně existovaly, třeba i v rámci téhož města Campion; to svědčí o tom, že Velký Chán neutiskoval národy z náboženských důvodů, jak je běžné mezi evropskými křesťany.


Čínský region Ordos
Takže město Tamerlanku (bývalý Ordos?) existuje 15 let, pak zmizí, aby se světu zjevil nový region v severní Číně (již za hranicí Velké čínské zdi) - Ordos se stejnojmenným slabě osídleným městečkem, téměř vesnicí. Soudě podle všeho bylo jméno Tamerlanku  dáno těmi "federálními", stále ještě tartarskými úřady - "knížaty", regionálními chány a chánčiky. Ale Ordos (mongolsky "paláce") je už název čistě čínského období nadvlády v těchto zemích. Ale z úcty k místní kultuře a historii Peking dovolil městu dát jméno mongolského původu a snažil se nemíchat Mongoly s Číňany.
Přiznejme, že samotné slovo Ordos je velmi podobné slovu „horda“. Protože pak hord bylo v Tartárii mnoho a byly jistými centry / hlavními městy regionů, tak slova „horda“ a „dvorce“ měla mezi sebou logický vztah.

V následující páté části našeho pátrání zrekonstruujeme události, které dovedly k zániku hlavního města Tartárie (Chanbalyku), sousedních měst a k podivné změně krajiny v regionu Kataj. Pohovoříme i o „potopách“ (podle názoru současníků skutečně „potopách“) v těch místech. A v tom nám pomohou staré knihy a mapy, satelitní snímky stop po obrovských záplavách a dnešní zprávy o těchto teritoriích.


autor: Anastazie Kostaš
překlad: Vlabi

6 komentářů:

  1. Uff, trochu složité... v mapách čte celkem dobře, ale... s jejím vyšším věkem se to určitě zlepší:-)
    Velmi si vážím práce téhle mladičké rusky(i překladu VlaBi:-)), jen podle mne míchá hodně věcí dohromady. Navíc nějak nerozumím tomuhle https://vk.com/a.v.kostash?z=photo465419559_456243716%2Fphotos465419559

    Délky.... co tahle "Sáh je stará délková míra, délka vodorovného rozpětí ramen dospělého muže od špiček prstů ruky jedné ke špičkám prstů ruky druhé. Sáh se dále dělil na šest stop po dvanácti palcích, Ottova encyklopedie uvádí přibližnou vzdálenost 1,8 metrů.
    V celé rakouské monarchii a na Balkáně se až do zavedení metrické soustavy v roce 1875 měřil tzv. vídeňský sáh, s již zmíněnou přibližnou délkou 1,8 metru. V Uhersku, včetně Slovenska, se sáh používal i jako plošná, objemová a hmotnostní jednotka, podobně jako ve Velké Británii. V angloamerické měrné soustavě se sáh nazýval fathom a měl délku 1,8288 m. Sloužil zejména ke stanovení hloubky dna, délky kotevního lana a řetězu nebo délky šňůry velrybářské harpuny (standardně až 150 sáhů), proto se graf hloubky dna nazývá fathogram, mořské vrstevnice fathomové čáry apod. Ještě v prvním desetiletí 20. století byl fathom ve Velké Británii užíván také jako běžná suchozemská, plošná, objemová, ale i hmotnostní jednotka, podobně jako kdysi v Uhersku. Jungmann u výrazu sáh uvádí též jeho ekvivalenty vyskytující se především na Moravě, a to sáha, popř. síha, vše s významem jméno míry, jak daleko člověk oběma rukama vysáhnouti může."
    Podle mne určitě naprosto normální nejčastějsí míra Evropy, možná i světa. Čili most byl dalekoSÁHlý 300x. A asi by tomu odpovídalo spíše i 6x1,8m na šířku pro 10 jezdců vedle sebe. Navíc na Kramole je шаг. Což nevím, jestli je souvisí se sáhem, ale je to podobný?

    Motá Skýty s Moskovií i Malou Tartárií. Skýtové fakt ke SLOVanským nepatřili. Ano během časů postupně obsazovali okolí velkých řek od Černého moře a byli zpět na jih nebo i na sever nebo na západ vyháněni Ordami. Až později, kdy Tartárie začala skomírat, vytvořili Kyjevskou Rus. Ale asi Skýty s Tartárií spojuje kRAmola, ona to jen okoukala.

    Dynastie Čching odvozuje svůj původ od Koryo nebo taky Koguryo dynasty(Korea), a ti zase z Iapanu. S Tartarijskými mají společné jen to, že jim unášeli ženy a děti. Také se poznají označením císař, nikoliv chán. Původně přišli z Taiwanu, tedy z potápějící se Malé Asie(Malajsie).

    Kumáni - něco jako plavý, volosatí, valaši, walwen, falben(nažloutlí, zlataví - dlouhovlasítrochuvíceblond). Rusky je asi komon plavý kůň.(?)

    Už v minulých částech zmínila něco o ranném křesťanstí:-) Tady zase budhismus, křesťanství a islám, které vedle sebe normálně existovaly. Podle mne to tehdy bylo JEDNO a to samé, stále dokola: https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2017/11/kod-trojjedinecnosti-znovuobjevena.html
    To až ti císaři a sultáni to začali rozdělovat a opanovávat...
    nenimito

    OdpovědětVymazat
  2. Uz som sem v minukej stati pisal, ze ak existovala Tartaria, tak hlavne mesto muselo byt blizko obilnice. Metropola ma velky pocet obyvatelov. Mnozstvo ludi zije aj v jej okoli. Tolko ludi potrebuje velke mnozstvo obilia.
    Mongolsko je zmesou puste a stepi. Ani dnes tam nezije viac ako 2 mil. ludi. To preto, ze viac by ich nemalo z coho zit. Vozit obilie tisice km do Mongolska by bolo logisticky nemozne. Vzdy by tam dorazila tak maximalne polovica. Karavany by pocas cesty musela chranit armada a to by bolo nekonecne drahe. Vkastne nemozne. Preto musela byt metropola blizko obilnic. Na obchodnych cestach ako je hodvabna boli mesta, ale s poctom obyvatelov mozno do 10.000, s privretym okom do 20.000. Aj to uz by bol logisticky oriesok to nakrmit.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možno pred 1000rokmi tam bol les. Les udržiaval vlhkosť a bolo možné pestovať kultúrne plodiny.

      Všetko vyklčovali a vzhľadom na vnútrozemské podnebie tam nastala suchá doba. Mestá zanikli.

      Rovnako ako na Sahare. Aj tam na starších mapách sú mestá. Ale teraz o nich nikto nevie.

      ps. nemyslím že hlavné mesto malo viac ako 50 000obyvateľov (to číslo som len plácol bez hlbšieho zámyslu). Už 10 000je veľa bez logistiky a trvanlivého skladovania

      Vymazat
    2. Mongolsko je ovplyvnene Himalajami. Cez ne sa vlhkost od oceanu dostane len tazko. Preto je tam jedna z najsuchsich pusti sveta Gobi. Ani s oboma prizmurenymi ocam by tam nemohla byt vysoka hustota ludi.
      Milan

      Vymazat
    3. Na dnešné klimatické pomery áno, ale v 15. storočí mohol byť severný pól v oblasti veľkých amerických jazier. To by znamenalo že rovník šiel cez Japonsko, Vnútorné Mongolsko, čiže presne túto časť kde sa "stratilo" hlavné mesto Tartárie, Tadžikistan, Turkmenistan, južný cíp Kaspického Mora, Irak, Egypt, Čad, Kamerun, pretínal dnešný rovník v oblasti Guinejského zálivu, južná Argentína, Čile, cez Tichý oceán späť k Japonsku. Klimatické pomery mohli byť teda v týchto oblastiach diametrálne odlišné a to by vysvetľovalo aj prečo na Čukotke boli ťavy a slony a dnes je to zamrznutá zem. Asi v roku 1470 došlo k zámernému posunu zemskej osi a zastaveniu teplých morských prúdov v Severnom mori. A tak sa krajne priaznivé klimatické podmienky v Tartárii zmenili na krajne nepriaznivé. Preto potom bolo potrebné znova objaviť Ameriku, keď ustúpil ľadovec z oblasti bývalého severného pólu. S tým sú samozrejme spojené aj záplavy a zmena klímy v Európe v tom čase. K ďalšiemu bombardovaniu cieľov v Tartárii došlo potom okolo roku 1670 ("meteorický roj" a termojadrové bombardovanie oblasti Altaja, Gobi a Afriky - vznik Sahary) a 1810-1816 (jadrové bombardovanie Moskovskej Tartárie a Sibíre)...

      s0lar

      Vymazat
  3. Další skládačka do mozaiky : ВАС это ШОКИРУЕТ!!! Самый БОЛЬШОЙ ГОРОД мира стоял на АМУРЕ.
    https://www.youtube.com/watch?v=y1JT5fJoS6c
    Шокирующие факты о лживой истории.
    https://www.youtube.com/watch?v=WeLdcexDQ6Q&t=391s%EF%BB%BF
    J.K.

    OdpovědětVymazat

Podmínky pro publikování komentářů