Hlavní město Velké Tartárie 3

- předchozí část -

Zmizení

V jisté francouzské knize (Maneson-Malleta) z roku 1683 je jedna zajímavá zvláštnost. Autor píše, že hlavním městem Tartárie je město Chambalu (tedy Chambalyk / Chanbalyk) a říká, že Tartárie je nezávislý stát, dokonce impérium, a Velcí Chánové jsou imperátoři. Potom nám autor ukazuje portrét Velkého Chána / Cháma. Všimněte si: Velkého! Ne jako v Osmanské říši, kde se ke slovu „sultán“ neustále přidává slůvko „chán“, tedy ne velký, ale jen chán.

Ale pak je v knize jistá podivnost: píše se tu, že po celá staletí světové společenství považuje Chambalu za samostatné město, ale ve skutečnosti to tak není, protože Chambalu je - Peking! A dokonce své tvrzení doložil obrázkem - prý tady je to město Chanbalyk. Při popisu samotné Číny pak používá téměř stejný obrázek Pekingu. 

To znamená, že tento Francouz skutečně považuje Chambalu a Peking za jedno a totéž město. A to je velmi podivné, protože dřívější autoři vylíčili a popsali hlavní město Tartárie jako naprosto reálné město. A Marco Polo žil v Chanbalyku po mnoho let a popsal jej jako velmi velký. Jen veřejných institucí tu bylo na tři tisíce! A most u hlavního města se prý táhl celých 12 mil! Obvykle je jedna míle o něco více než kilometr. Pokud bychom počítali dnešní míle, pak nám vyjde, že tento most z leštěného kamene byl dlouhý jako současný krymský most!

A kam se to všechno podělo?

Jinými slovy, v roce 1683 Evropané vlastně nevědí, jak Chambalu / Chanbalyk vůbec vypadá. Autor knihy poskytuje podrobné plány a obrazy paláců v hlavních městech Číny, Persie a Indie. Ale nic takového se neděje s Tartárií. To by mohlo naznačovat, že v době, kdy byla tato kniha napsána, už hlavní město Tartárie neexistovalo. Manesson-Mallet je zmatený a snaží se vysvětlit nedorozumění tím, že Chambalu je totéž co Peking, protože ve skutečnosti jsou poměrně blízko u sebe (i když Velká čínská zeď stojí mezi nimi). Pak jsme zjistili, že Chanbalyk se ještě po nějakou dobu po jeho skutečném zmizení objevuje v mapách. Pokud vezmeme v úvahu, že kniha, tím spíš vědecká, se píše i několik let a navíc informace se dostávaly z Asie do Evropy dost dlouho, lze předpokládat, že zhruba do roku 1680 Evropané neměli přesné informace o poloze města, a po vydání knihy Manesson-Mallet zjistili, že takové město vlastně vůbec neexistuje.

Nepodařilo se mi najít ani přibližnou mapu nebo plán města Chanbalyk, jeho hlavního náměstí nebo paláců.

Na ilustracích Pietera van der Aa z roku 1729 sice můžeme vidět paláce, nádvoří, korunovaci Velkého Chána, ale není jasné, kde to všechno vlastně je. Na jeho mapách (podařilo se mi najít dvě) město Chanbalyk / Chambalu není, zpočátku je tam jen město Tamerlanku (a stojí zhruba na místě tartarského hlavního města), ale později na jiné mapě mizí i Tamerlanku a objeví se Ortus nebo Ordus, a to nejen město, ale i celá oblast s tímto jménem.

Zde je jedna z těchto map Pietera van der Aa. Téměř vždy na starých mapách - a i zde to vidíme - se Chanbalyk / Tamerlanku / Ordos nachází přibližně na stejné zeměpisné šířce s Pekingem (40°N, nebo někde mezi 40°N a 45°). Na této mapě navíc čteme jen o něco málo jižněji od města Tamerlanku zápis: „3 URBES Tartarae, destructae“ (3 města Tartarů zničena).

O zničení měst, (ne osad!) v Tartárii píše nejen Pieter van der Aa. V latinské publikaci z let 1648 - 49 let s názvem "Parallela geographiae veteris et novae. Tomus 2“, jejímž autorem byl Philippo Brietio, v popisu Moskevské Tartárie, která byla součástí Moskovie (pozor: nikoli součástí státu Velká Tartárie) je rovněž zmiňováno nějaké město (regionální centrum), zničené něčím, co není blíže vysvětleno:

O řádek výše pak leží název kraje Pohemum nebo Pohem, který byl zničen Moskovity („a Moschovitis urbs extructa“). Píše se tu o městech (urbs), zřejmě mají na mysli obydlené regiony Pohem / Pogem ve velké části Sibiře (Moskevské Tartárii). Tolik jen k oficiálnímu tvrzení, že šíření moci Kremlu na Sibiři bylo bez krveprolití a nikdo z místních obyvatel - bez výjimky - se mu údajně nebránil. Autor zde rozlišuje mezi příčinami zničení těchto dvou oblastí na Sibiři - to znamená, že existoval rozdíl mezi pouhým "zničením" a "zničením Moskovity"; destrukce tedy měla rozdílnou povahu. Zřejmě kvůli periodickým záplavám v těchto regionech stromy nebyly schopny dosáhnout velké výšky a měly tenké kmeny, což se podobá kmenům poměrně mladých stromů.

O zničení měst a povodni se píše také na mapě Angličana Johna Speeda z roku 1626:

Zde u jezera Cincui hay, kdesi na hranici mezi Tartárií, Čínou a Indií, je dovětek (hrubý překlad):

„V provincii Saney vzniklo kulaté jezero při povodni v roce 1557,  kde bylo sedm měst, městeček, vesnic a velké množství lidí. Nalezen byl jen jeden chlapec v kmeni stromu.“

Zkrátka, povodeň měla strašnou sílu, nebyla to obyčejná povodeň, k níž občas dochází a která postupně sama ustoupí. Můžete si to představit podle velikosti tohoto jezera, které v důsledku katastrofy vzniklo. K události došlo jižně od pouště Lop (Gobi). A my přece o zničených městech čteme na mapě Pietra van der Aa v roce 1729 velmi blízko Tamerlanku!

Přímý text o povodních nebo častých záplavách na území bývalé Tartárie vznikl později. V knize Huc Évariste-Régise (1813 - 1860) o putování několika Francouzů v těchto zemích se uvádí (hrubý překlad):

"V těchto dnech bolestivého čekání jsme i nadále žili v Gorges-Contigués, zemi tartarské, která patří království Ouniot.. Zdá se, že tyto země (státy) byly rozvaleny velkými revolucemi. Současní obyvatelé tvrdí, že v dávných dobách byla země okupována korejskými kmeny, které byly vyhnány válkami a ukryly se na poloostrově, který nyní mají mezi Žlutým a Japonskými mořem. V této části Tartárie se často setkáváme s úlomky žulových kvádrů a ruinami hradů (zámků?), které se velmi podobají pozůstatkům středověké Evropy. Když hledáte mezi troskami, můžete často najít kopí, šípy, kusy zbraní a schránky plné korejských mincí.

V polovině XVII. století se v této zemi začali objevovat Číňané. Tehdy to tu bylo ještě velkolepé; hory byly korunovány krásnými lesy, mongolské stany byly rozptýleny sem a tam v dolní části údolí mezi žírnými pastvinami. Za velmi skromnou cenu dostali Číňané povolení k vyčištění pustiny. Postupně [jejich] kultura pokročila; Tartaři byli nuceni migrovat a hnát svá stáda jinam. Od té chvíle země brzy změnila tvář. Všechny stromy byly vykáceny...". (knihu lze nalézt na webu Galica.bnf.fr)

Na tomto místě můžeme přidat ještě jednu verzi zničení hlavního města a dalších měst Tartárie - revoluci. Ale s pátráním v tomto směru to bude obtížnější. Téměř veškeré dokumenty byly bezohlednou "administrací" zničeny. Mohly by zbraně té doby úplně zničit tak velké město? Možná se regionem prohnaly živly a pak už "nespokojení" nebo "zahraniční agenti" (nebo oboje) začistili to, co zbylo po katastrofě.

Je zajímavé, že Francouz popisuje rozlámané žulové kvádry a ruiny staveb, které jsou velmi podobné evropským. Kde jsou tedy oni "Korejci"? S největší pravděpodobností totiž (a to potvrzují archeologické nálezy v těchto místech) zde žili úplně jiní lidé - nikoli Korejci. A  jejich mincemi jsou chápány mince s neznámými nápisy, například mandžuské (Mandžury jsou zváni Tartaři-Tunguti, kteří si podmanili Čínu kolem roku 1660.). Rozhodně to ale nebyli Korejci, kdo po sobě zanechal kurgany a skytské sandály ve Vnitřním Mongolsku blízko Ordosu, a Korejcům nepatřila ani jedna z mumií vysokých, světlovlasých lidí světlé pleti nalezených v severní Číně. Stačí, když dostatečně pečlivě studujete takzvanou starověkou architekturu Korejců a pochopíte, že tyto zničené „středověké“ (!) paláce byly postaveny kýmkoli, ale určitě ne Korejci, Japonci nebo Číňany.

Na závěr tohoto tématu týkajícího se záhadně zmizelého hlavního města Tartárie chci zmínit ještě jeden důležitý detail. Po zmizení Chanbalyka / Cambalu se už nikdy žádné hlavní město Tartárie neobjevilo (i když někteří evropští autoři ještě několik desetiletí nadále ukazují Cambalu jako tartarské hlavní město), a země samotná je postupně dobývána tu Moskovity, kteří se pokoušejí okupovat severní části Tartárie, tu Číňany, kteří si (i když čínští císaři měli svůj původ v Tartárii) odtrhli kus země na jihu a východě. Na Kavkaze vznikl region Čerkaský, dříve podřízený Velkému Chánovi, nyní závislý na Perské říši. Tartárie, stejně jako později SSSR, se trhá ve švech a sousední země ji po kusech rozkrádají.

Panovník země prakticky zmizel i s Chanbalykem / Cambalu. To, že na ilustracích Nizozemce Pietera van der Aa je zobrazen Velký Chán, může hovořit o dvou verzí událostí.

Buď bylo hlavní město zničeno, ale chán přežil a po nějakou dobu vládl zemi bez hlavního města (jako na obrázku, kde "princ" sedí v klasickém tartarském stanu s typickou stříškou).

Nebo byly tyto obrázky vytvořeny v roce 1729 podle zvěstí a vyprávění očitých svědků, kteří ale chána viděli daleko dříve.

Na mapách a v tištěných publikacích po polovině 17. století (1640 - 1700) sledujeme zmizení hlavního města, rezidence Velkého Chána není nikde upomínána. Tartárie se rozpadá na Moskovii, Čínskou Tartárii (náležející Číně) a Nezávislou / Independent, která je tak zřejmě pojmenována proto, že je nezávislá na sousedních zemích, například Persii, s níž měla společnou hranici. Stále tam ještě existuje Malá Tartárie, ale v XVIII. století je spolu s Krymem připojena k Osmanské říši, jejíž vládnoucí dynastií jsou opět rodáci z Tartárie (přesněji z jednoho jejího regionu - Turkestánu), o čemž se dozvídáme z latinských zdrojů středověku. Tibet s Lhasou pak spadá pod jurisdikci Pekingu. Na teritoriu Nezávislé a Čínské Tartárie je roztroušeno množství hord (regionů) s místními chány a chánčiky ("princi"). Jinými slovy, po nějakých zásadních událostech z poloviny až druhé poloviny XVII. století Tartárie ztratila své slavné centrum, postavené v "evropském" stylu, a začala se rozpadat na části.

V další části budeme hledat přesnou polohu Chanbalyku. Zdůvodníme, proč právě zde a ne někde jinde je třeba hledat stopy po legendárním asijském městě, a dozvíme se, co bylo příčinou jeho zániku. A zároveň si rozšíříme naše obzory o soubor nedávno objevených skutečností o této stále ještě tajemné zemi - Tártárii.

- pokračování -

autor: Anastazia Kostaš

zdroj: https://www.kramola.info/vesti/letopisi-proshlogo/stolica-velikoy-tartarii-chast-3-ischeznovenie

překlad: Vlabi