23. 6. 2018

Malý příběh o veliké obětavosti


V ukrajinské sociální síti se před časem objevil pozoruhodný příběh o obětavosti psa, který se udál v Zakarpatské oblasti v okrese Užgorod. Místní člen spolku ochránců zvířat Denis Malafjejev o tom napsal na své facebookové stránce


Podle něj dne 25. prosince ve 12 hodin mu volali přátelé, že na železniční trati poblíž vesnice Ceglovka se už dva dny zdržují dva zatoulaní psi.
„Když jsem tam přijel, ukázalo se, že jeden z nich, byla to fenka, byla zraněna, asi vlakem, a nebyla schopná se pohybovat sama. Chtěli jsme ji odnést z kolejí, ale druhý pes nás k ní nepustil, postavil se před ni a výhrůžně na nás vrčel! Jednalo se o velkého psa a bylo očividné, že je připraven fenku bránit jakýmkoli způsobem. Po několika marných pokusech jsme tedy zůstali bezradně stát.“
A tehdy uslyšeli vlak. Pokusili se ještě jednou dostat k fence. Opět marně. Vlak se zatím k oběma zvířatům nezadržitelně přiblížil. Strojvůdce sice zatroubil, ale už se nedalo nic dělat. Lidé to vzdali a opustili kolejiště.
Když pes uslyšel výstražné houkání, vzdor všem instinktům se nedal na útěk, ale vrátil se k fence, lehl si vedle ní a ona si na něj důvěrně položila hlavu. Obě zvířata se jen přitiskla k zemi a... zmizela pod vlakem! 


Nebyl to zřejmě první vlak za ty dva dny a obě zvířata už taky byla viditelně zesláblá. Proto taková odevzdanost? Pes prostě i přes nebezpečí, které se na ně s ohromným rachotem řítilo, zůstal u své družky ležet a zahříval ji, jak to patrně dělal po celé dva dny.
„Nevím, jak to nazvat: instinkt, láska, přátelství, oddanost? Vím však jednu věc: tohle by lidé nedokázali!"- napsal na své stránky Denis Malafjejev.
Psi díky svému klidu zůstali nezraněni. Později se přece jen podařilo k nepohyblivé fence dostat a odnést ji z kolejí. 


Její druh ji věrně následoval, ale v kufru auta už neměl sil dál dělat hrdinu. Když se ujistil, že je vše v pořádku, přenechal všechny starosti zachráncům a - usnul.


Psi byli dopraveni do útulku, kde jim bylo poskytnuto veterinární ošetření. Při prvním vyšetření nebyla nalezena žádná vážnější zranění, ani zlomeniny, pouze modřiny a drobné rány. Obě zvířata však byla silně dehydrovaná a vysílená hlady.
Zpráva o tomto podivuhodném případu se objevila v sociální síti, a tak se záhy objevil i šťastný majitel obou psů. Teď už byla známá i jejich jména:

Lucy
a Panda

Gubernátor Zakarpatské oblasti Gennadij Moskal zachránce obou psů vyznamenal čestným oceněním „Zlatý zakarpatský medvěd“. 
„Za sebe mohu říci, že lidé se v podobných situacích bohužel ani zdaleka nemohou rovnat těmto zvířatům. A pokud bychom měli na mysli naše politiky, pak jejich chování je přímo opačné - nikoliv zachránit, ale naopak souseda pod vlak přistrčit. Proto věrnost, obětavost a vzájemná důvěra, kterou prokázali tito dva psi z okresu Užhorod, by se měly stát pro lidi příkladem!" řekl.

Po čase
O těchto venkovských psech psali v hlavních vydáních Evropy, USA a Japonska. A samozřejmě je sledovala i celá Ukrajina. Neobvyklá oddanost k sobě tyto dva psy, snad křížence skotského a kavkazského ovčáka, přitahovala už od štěněcího věku. Jejich majitelé říkají, že jsou prostě neoddělitelní.
Lucy měla, jak se ukázalo až později, zranění na páteři, takže v zimě ještě přebývala v teplé kotelně. Ale její Romeo, který se nachladil, když svou zraněnou parťačku na železničních kolejích zahříval, je už zdravý a stráží domácnost. Čas od času však přece jen opouští svůj post a navštěvuje zraněnou Lucy: dívá se něžně na svou druhou půlku a snaží se lehnout si alespoň na pár minut co nejblíž k ní. Pravda, někdy slečna nemá náladu a Pandu odežene. Ale nemyslí to vážně. Fakt ne!

Lucy přišli domů navštívit její zachránci
videa:

Z ukrajinského tisku vybrala Vlabi

9 komentářů:

  1. Děkuji za článek. U mě už delší dobu platí, že čím víc poznávám lidi, tím více mám ráda zvířata.
    Sleduju hodně videí o záchraně zvířat, a ta zvířata to nikdy nevzdala. To, co kolikrát vydrží, to by lidé fakt nezvládli. Ti současní určitě ne.

    Všechna čest ale i těm různých zachráncům a útulkům, které se fakt starají.

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, jo... zvířata si pomáhají, zvířata se kamarádí...
    https://www.youtube.com/watch?v=8woDtww9UpQ
    https://www.youtube.com/watch?v=_NPOD92a78I
    https://www.youtube.com/watch?v=lzA6PkfN9Gk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jjj, všichni se kamarádí... tedy dokud mají, co jíst, pak jsou z nich prostě zvířata, nic víc ani méně. První knihu, kterou jsem na tohle téma četl ještě v předškolním věku je od Semjonova Karatova Rychlonohý Džar, doporučuji. I tam je hezky popsáno, že pokud "bratři" šli spát hladoví, tak si raději ustlal daleko od nich a na stromě:-)
      I dnes ji občas rád "vdechnu" za večer....
      nenimito

      Vymazat
    2. Nenimoto, a to je ten podstatný rozdíl mezi zvířaty a lidmi. Lidi můžou nejen nažraní, ale dokonce přežraní. A čím více nažraní jsou,tím hůř se chovaj. Zvíře to může omluvit pudem, že bud se nají, nebo pojde.

      Vymazat
    3. Alexandrie,
      žádné zvíře nebude nikdy nic ničím omlouvat. Ony přemýšlí způsobem, který je tomu lidskému na hony vzdálen. Personifikace je v případě snahy chápat zcela nevhodným směrem :-)

      Vymazat
    4. Myslím, že ten nahony vzdálený způsob je dán pouze větší možností sdílení informací, ať už na vzdálenost nebo do minulosti -rozsáhlost komunikace, a to nejenom ta materiálně verbální a písmenková:-) Také proto jsou lidé více ovlivnitelní v myšlení a dokáží se změnit v podstatě ve všem.
      Nemyslím, že něco skutečně lidského přemýslí nad nenažraností. Tedy pokud bereme to lidské jako skutečně Člověčí. Nenažraností trpí akorát prasata..... a hadi:-)
      nenimito

      Vymazat
    5. Ano, samozřejmě. Bylo to myšleno, že u toho zvířete se to dá omluvit....

      Vymazat
    6. Nenimito, to bude tím, že jsem jako "člověka" nazvala tvora, který je označován za homo sapiens sapiens. Pak se stačí podívat, čeho je tento tvor schopný při např. výprodeji v Kauflandu :-). Ano, to se skutečným Člověčenstvím moc společného nemá.

      Vymazat

Podmínky pro publikování komentářů