9. 11. 2017

Egregor sexu

Nedávno tu Vlabi s B. K. Ratnikovem nakousli podstatu egregoru. A i když na toto téma jsem tu už několik amatérských článků vypotil a jelikož už skoro rok přemýšlím, zda své poznání mám hodit do placu či nikoli, byl to takový malý impuls pro variantu a). Nechci se s tím rozepisovat, jak za svých mladých blogerských let, takže se svoje postřehy pokusím zhutnit do pár vět. Abych neomílal ryze stejné téma, otázku egregoru zamířím na jeden konkrétní. A tím je egregor sexu.
Určitě se mnou hodně lidí nebude souhlasit, a já jim tuto výsadu nikterak nezazlívám, ale pro mě to, že sex je opravdu produktem egregoru, je v podstatě poznáním. Když však říkám sex, nemyslím tím přímo fyzický akt, i když i ten též ve značné míře ano, pokud je následkem mysli ovládané egregorem, nýbrž sex, který mnozí mívají v hlavě - v mysli. Abych nepaušalizoval, podotýkám, že stejně tak, jako jsou lidé, kteří za dobu, kterou jsou vzhůru, i několik hodin denně myslí v nějaké formě na sex, jsou i lidé, kteří si takovým virtuálním harašením nevyplní ani minutu. To však neznamená, že by měli něco proti fyzickému sexu.
Osobně jsem dospěl k názoru založenému na zkušenostech, že to, nakolik si člověk ve své mysli denně pohrává s erotickými myšlenkami a představami, záleží na tom, nakolik je ovládán egregorem sexu. Možná si leckdo řekne, že to, co se komu honí hlavou, je jen jeho věc, neškodná záležitost, pokud tím nikterak neomezuje druhé. Jenže zkuste se na to podívat nezaujatě jako na nenápadné ovládání mysli. I když by většina přísahala, že je jejich svobodnou vůlí si svoji mysl i několik hodin denně zaplňovat představami dle své erotické libosti, opak je podle mne pravdou. Ať si takový člověk zkusí prožít jeden běžný den tak, aby se myšlenkám na sex úplně vyhnul. Pak teprve zjistí, že i když se snaží svoji mysl kontrolovat, tak až pozoruhodně často se přistihne, že už zase má před svým virtuálním plátnem scény a situace, které se sexem nějak souvisejí. Člověk, který se pokusí o kontrolu své mysli, najednou zjistí, že čím více se snaží, tím neodbytněji na něj v jeho hlavě druhé sexuchtivé já útočí. Jedná se o typický jev, který je společný všem egregorům.
Jakmile se mysl člověka snaží od konkrétního egregoru odpoutat, klidně i na úrovni, kdy o egregorech nikdy nic neslyšel, okamžitě tato entita začíná tasit stále těžší a těžší kalibr. A to nejenom v mysli našeho pomyslného bojovníka (ano, svým způsobem jde o boj), ale i v podobě přicházivších situací, které jako na potvoru hrají do karet soupeře. A proč používám pojem bojovník, boj, soupeř? Protože účastníkům jde o ovládnutí, o zisk v nějaké podobě, a to vždy na úkor toho druhého. Jeden (egregor) chce ovládnout mysl druhého (člověk), aby od něho něco získal (co, to nechám na každém k posouzení) a druhý chce ovládnout sám sebe, aby získal kontrolu nad svým myšlením. Odměnou by mu byla svoboda. Druhého tím připraví o to, oč mu jde. Samozřejmě pokud náš bojovník svou snahu podporuje vědomě s cílem se osvobodit, dostat pod kontrolu další kousek svého já, vždy je to lepší, než když se o totéž snaží nevědomě.
Pokud se někdo pokusí osvobodit od egregoru sexu, je to stejně těžké, ne-li těžší (nemohu posoudit), než se zbavit silné závislosti na drogách, alkoholu nebo hrách, protože mu ku pomoci není žádná odmašťovna, žádní doktoři, žádné nikotinové náplasti apod. Jediný, o koho se může opřít, je on sám. Obtížné je to ale jen v počátečním stádiu. Jak dlouhé toto stádium je, záleží na stupni ovládnutí egregorem a na vůli jedince-bojovníka. V určitém okamžiku však přijde zlom, kdy doslova lusknutím prstů snahy soupeře poleví. Přesněji řečeno, mysl bojovníka se od egregoru osvobodí a přestává být ovládána. Entita odpadne jako udušené klíště. 
Pokud si člověk uvědomí působení tohoto nehmotného vlivu, najednou mu je jasné, proč a kam se ubírá dnešní takzvaná civilizace se svým hudebním, filmovým a byznys průmyslem. A nejenom tím. V jiném světle najednou uvidí snahy všelijakých "duhových" skupin, snahy zavádět sexuální osvětu nejenom do škol, ale i školek, odhalení pedofilních a jinak sexuálně úchylných praktik celebrit, státních úředníků, atd. atd.
Dnes se už i reklama na záclony či balenou vodu neobejde bez nahé ženské nebo jiného sexuálního podtextu, vydávaného - jak jinak - za umění. Bohužel nejde však jen o lidi materiálně zaměřené - jak by řekli naopak ti duchovněji založení. Stejnému egregoru podléhají i vyloženě duchovně smýšlející lidé, ale svoji nedostatečnou vůli si to přiznat a něco s tím udělat, raději nahradí zaplacením nekřesťansky drahých kurzů tantry a tím svoji závislost na "našem" egregoru alespoň ve své hlavě a v očích druhých povýší na něco echt-duchovního.
Jistě, mnozí asi namítnete, že sexuální chtíč, byť utajen jen v hlavě, je důsledkem hormonů, čili těla, a jde tedy o ryze přírodní záležitost, ale osobně se domnívám, a mám to ověřeno, že je to naopak. Tělo podléhá stavu a kvalitě mysli. Tudíž tělo se v tomto případě řídí myslí a hormony jsou produkovány v nadměrné výši. Mysl, která se neopírá o poznání působení zvnějšku (egregoru), případně nemá oporu v dostatečné vůli, pak vlivu těla nekontrolovaně podléhá a roztáčí se kolotoč, kdy se mysl stává sluhou těla, kolotoč, v němž vězí značná část současné populace a z něhož je přitom tak snadné a zároveň obtížné vyskočit.
Nakonec jsem se rozepsal mnohem více, než jsem původně zamýšlel, takže vyždímu z pera ještě nějaký závěr.
Pokud i ty patříš k těm, kteří se značnou část dne, tedy období, kdy máš možnost vědomě řídit svoji mysl, ve své hlavě zabývají myšlenkami na sex, zkus nezaujatě podumat, zda by se nemohlo jednat o vliv mimo tvou mysl - o egregor sexu a zda by se tento čas nedal využít konstruktivněji. 
Jsi svým pánem, nebo pohuňkem někoho či něčeho jiného?

©)2017 myslenkyocemkoli.blogspot.com

Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

31 komentářů:

  1. Domnívám se, že egregory vytvářejí nejrůznější bytosti energií své mysli, dle svých sklonů, závislostí, tužeb atd.
    A my zase díky svým sklonům mysli rezonujeme více či méně s různými egregory, posilujeme je a ony zase tím propojením posilují naše sklony a závislosti v nás.
    Takže se musíme osvobodit od sklonů a závislostí své mysli a pak se v důsledku toho osvobodíme i z moci egregorů.

    OdpovědětVymazat
  2. Stejně jako tělo podléhá stavu a kvalitě mysli, tak i mysl podléhá stavu a kvalitě těla. Když ho po ránu nadopuji hromadou jednoduše stravitelného sacharidu nebo bílkovin, tak jednak mám za 1-2h hlad, protože to lehce strávím, a za druhé mám v sobě hromadu "nevybouřené" energie. A pro mysl nejpřirozenější způsob je? Ne každého napadne jít si zaběhat nebo přemýšlet nad tím, jak běhám do schodů a užívám si to:-) V mládí se tomu říká hyperaktivita, po pubertě se to "překlopí" někam jinam.
    Souhlasím s těmi snahy zábavního průmyslu o vytvoření závislosti na tomhle egregoru. Ale myslím si, že změnou ranní stravy se to dá změnit. Chce to něco, s čím si na dlouho zaměstnám pomalé trávení přeměnou na sachridy, něco s čím má trávení dostatek práce a uvolňuje ho do těla pomaleji, podle toho, jak zaměstnávám tělo i mysl fyzickou silou.
    nenimito

    OdpovědětVymazat
  3. WhitelikesnowandcoldlikeWinter10. listopadu 2017 v 17:29

    Výborný článek!
    Naprostá trefa do černého!
    Láska ( či ľubosť ) ano,ale sprostý sex ( porno ) ne.

    ( Všichni ( se ) ale nějak hledáme ( pravdu - istinu ).....)

    Děkuji a mějte se moc dobře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A co potřeba všechno mít čistý, vydezinfikovaný? Nebo Egregor studu a viny? Jaký egregor vytváří třeba Obsedantně kompulzivní poruchu? U mě se třeba vyskytuje egregor takový, že když vidím v přírodě zvířata jak kopulují tak se mě to nelíbí a vyvolává to ve mě docela odpor. Myslím si že takové egregory z nás dělají magory. Všichni jsme pošuci díky církvi. Ale možná že v přírodě by mě to nevadilo ale třeba ve filmu Pán Prstenů by se mě to nelíbilo. Stejně jako třeba kdyby tam byl záběr Arven a Aragorna jak mají něžný sex ve kterém je vše vidět a nezakrývají si těla dekou. To jsou naše scestný představy o tom co je a co není vhodné. Egregory.

      Vymazat
    2. Nevím, jestli je to porucha Sheldona Coopera. Podle mne to je filmový výplach dětského vědomí a fantazie, kterou vnutí scénárista a režisér. Chtělo by to tu fantazii a vědomí trochu porovnat a rozvinout. Nejlépe knihami, co rozvíjejí fantazii a i to vědomí, kde představivost je omezena jen vlastní hlavou.
      https://www.databazeknih.cz/edice/knihy-odvahy-a-dobrodruzstvi-kod-sndk-albatros-22/strana-1
      Pokud jsou pro někoho knihy drahé, tak jsem něco nahrál sem:
      https://uloz.to/!FpYKxCWIapgw/dobrodruzneknihy-kod-rar
      Ale ani to nenahradí Moc přítomného okamžiku, kdy člověk přestane žít ve zvláštních představách(úzkosti) minulosti a budoucnosti, ale existuje jen tady a teď v plné fantazii svého Vědomí a ne někoho jiného, cizího.
      nenimito

      Vymazat
  4. Výborný článek. To je přesný! Děkuji.
    Ano, už nějaký tu dobu jsem si vědoma, čemu že dnešní "šoubysnys", celebrity a sexuální osvěta u ročních miminek slouží. ("nejlepší" je asi ta švédská osvěta).
    Už od mala jsem nesnášela různé narážky na sex. Nevadí mi opravdu dobrý vtip s tímto podtextem, ale vadí mi, když je to během posezení pořád dokola.

    Další oblast, kterou toto téma zasahuje, je oblečení. Pomalu se nedá koupit nic normálního. Hlavně každé dámské triko nebo halenka musí mít výstřih. Proč? V létě je pak nemožné se pro něco ohnout, jaro x podzim je pak chladno na dekolt. Ale hlavně, že jsme sexy. :-(

    Myslím, že s ovládáním mysli ohledně sexu je to stejné, jako s ovládáním mysli na cokoliv jiného.
    A ten fakt, že mysl ovlivňuje tělo mám vyzkoušené na sladkém.
    (ale i naopak, samozřejmě. Myslím, že hodně z nás má zkušenosti s těmi, co nejsou spokojeni se svým tělem, jak moc jsou pak protivní).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alexandrie
      ano, článek nebyl o egregoru ani o sexu, byť se to tak možná může jevit, nýbrž o důležitosti vědomého ovládání vlastní mysli.
      Egregor sexu jsem použil jen proto, že jde patrně o jeden z nejstarších a nejvlivnějších, které stvořil nebo alespoň energií dopoval a dopuje člověk.
      Zajímavou, nikoli však důležitou otázkou je, zda je tento egregor loutkou v číchsi rukou a nebo exponenciální nárůst jeho působení v posledních desetiletích vývoje civilizace je jen důsledkem zpětnovazebního působení v duetu člověk-egregor. Aneb bylo dříve vejce, slepice a nebo snad ...? :-)

      Vymazat
    2. Však tak jsem to i pochopila. Neb jak jsem se přiznala, mám to tak se sladkým :-)
      Na druhou stranu jsi zvolil dobrý příklad, protože zrovna tento egregor je jeden z těch nejsilnějších, kterým se ovládaj lidi a bohužel to už začíná u malých dětí.

      Já si myslím, že je to právě velmi plánovité a už jsem na to četla více článků. Zjednodušeně, oblbnutý člověk a závislý na čemkoliv, je dobře ovladatelný, neklade velký odpor.

      Mmch, kdybychom se drželi Darwinovej teorie, tak dříve bylo vejce. Protože prý dříve byli plazi a pak až ptáci :-)))

      Vymazat
    3. Závislý člověk je sice na jednu stranu ovladatelný, ale z mého současného úhlu pohledu má zase jedinečnou možnost zocelit se v ovládání mysli (získání svobody) mnohem efektněji, nežli ten, před nímž žádná taková překážka nestála.
      Dva nastalí trosečníci. Jeden byl (jak by řekl poeta) životem smýkán od zdi ke zdi, druhý vyrůstal v hojnosti a bezpečí. Pro koho v nastalé situaci (ztroskotání) byl předešlý život přínosem (tzv. dobrem) a pro koho ztrátou (tzv. zlem)?

      Vymazat
    4. Ano, to je pravda. Proto se nemá hořekovat nad nepříjemnou situaci (nepřízní osudu), ale spíše se ptát, co se mám dozvědět, naučit. Ale popravdě, je to někdy těžké být takhle nad věcí.

      Vymazat
    5. Ono by se toho nemělo povícero :-)
      Například spoléhat na platnost ezoterické poučky, že zákon rezonance na tuty fruty zajistí přitahování toho, nač a jak myslíme.
      Ono to zní moc hezky - mysli na dobré věci a dobrem se ti Vesmír odvděčí. Jenže kdo nemá duchovní klapky na očích, ten při rozhlédnutí kolem sebe musí zjistit, že tu něco nehraje, že to asi bude fungovat trochu jinak :-)

      Dále - co je pro jednoho vztek, pro druhého může být spravedlivé rozhořčení. Pro jednu emoci jsou hned dvě pojmenování. V prvním případě by si teoreticky měl člověk přitahovat samé negativní věci, protože vztek je přeci moc fujky emoce. Kdežto v druhém případě by si měl přitahovat spravedlivost a ta je ryze pozitivní a dobrá. Vesmír aby pak v tom měl pořádný guláš, co komu nadělit.

      Vymazat
    6. Podle mne vztek rozhodně není temnou emocí - jen negativní(reaktivní), u mne byl vždy kreativní, zvláště vztek sám na sebe vytvořil trpělivost.
      Temnou emocí je nenávist, strach, ješitnost, co prohlubuje egoismus ve směru k ostatním, což ten umělý egregor sexu v podstatě asi také.
      Vztek bývá reakcí a určitou nespravedlivost? Z čehož by ten, kdo vyvolal akci, měl uvědomit tuhle reakci a poučit se z ní? Ale vždy záleží na tom, jak druhý na ten vyvolaný vztek zareaguje.... egem nebo vědomím?
      nenimito

      Vymazat
    7. Nenimito,
      ten vztek byl jen příklad, kdy se snažím, aby se každý nezaujatě a s co možná největším odstupem(nadhledem) zamyslel nad tím, zda lze vůbec rozlišovat dobro od zla, zda lze dávat nálepku "zlý", "dobrý".
      Kupříkladu uvádíš, že strach je temnou emocí. Je tomu opravdu za všech okolností tak? Je fakt například strach o dítě zlem?
      Domnívám se, že takhle bychom mohli debatovat i o té nenávisti, ješitnosti, egoismu atd., zkrátka o všem, co by se kdokoli pokusil přiřadit k onomu dobru či zlu.
      Definuj, co je to temná emoce.
      Ale proto jsem rád, že o tom debatujeme :-)

      Vymazat
    8. Michale, i strach o dítě múže být "řízen" egem nebo vědomím.
      Pokud mám strach, že mu někdo ublíží, že něco špatně udělá a ublíží si sám, a reakcí je to, že mu to vše zakážu, tak pro koho je to "výhodné"? Pro něj nebo pro mne, že nebudu mít starosti? To je temná emoce řízená egem. Prostě mu nevěřím a nedůvěřuji. Pokud mám starost o něj, ale představím si, že to zvládne, vše se mu to povede, zkusím ho nasměrovat - pokud chce, tak je to pro mne mnohem víc "práce", protože mu věřím a vkládám do toho dobro (Lásku nebo Světlo).
      Nedejbože, že vše udělám za něj, abych neměl starosti s tím, že to udělá špatně. I to je řízeno egem, protože mu nedůvěřuji.
      Prostě jde o to, jak na tu starost (strach) zareaguji, jestli tím, že je to výhodné pro mne nebo pro něj. Tudíž i to, že komukoliv pomůžu, abych "to měl už z krku", je v podstatě temnou emocí řízenou egem, myslím:-)
      Vždy by se jedinec měl zeptat sám sebe, pro koho je to nebo ono výhodné, pro mne nebo toho druhého? Pokud pro mne, protože jsem přeci lepší, šikovnejší, zkušenější, dokonalejší, nejchytřejší, nejbohatší, tak jsem pěkně v pr...
      Stejné je to v podstatě i vůči sobě samému, strach nic nevyřeší, jen se "propadáš do temnoty" nebo nebo chceš-li - živíš ten temný egregor.
      To je jako s "humanitární pomocí". Pokud má někdo hlad, dáš mu rybu nebo rybářský prut? Co je "výhodné a levnější"? A pro koho?
      nenimito

      Vymazat
    9. Nenimito,
      pokud to, co jsi napsal vychází z Tvého poznání, je to v pořádku a nemám proti tomu jediného slova.

      Mé vlastní poznání je ale krapet jiné. Koneckonců kdysi jsem tu psal články a komentáře v přesně stejném duchu, jako jsi to napsal Ty. Jenže tehdy jsem tyto informace měl načtené z knih a textů vesměs mě neznámých, zato obecně uznávaných lidí. V tomtéž duchu geniálně vypráví své názory Jaroslav Dušek a přiznám se, ujížděl jsem na tom. Jenže pak začaly postupně přicházet poznání založené na osobních prožitcích a ve svém světonázoru (v tomto směru) jsem začal vidět čím dál více hluchých míst. Můj světonázor bylo vystaven převážně na představách a přáních, jak bych chtěl, aby svět a Vesmír vypadali a fungovali. Záměrně jsem přehlížel vše, co mým představám odporovalo.
      Pokud něco má fungovat, mělo by to fungovat vždy. Pokud však jsou situace, kdy dle "zákonitostí" (těch, co mám ve svém světonázoru) se věci vyvinou a dopadnou jinak, je na čase si přiznat, že v mé představě zákonitosti je chyba a tuto představu opustit, začít stavět jinou a tentokrát na zkušenostech svých vlastních, nikoli zkušenostech druhých.
      A přesně to jsem udělal i v tomto případě.
      V mém světonázoru je prostě faktem to, že i když se nebudu o děti bát, nepříjemné věci se jim prostě stejně stanou. V tomhle se prostě Jaroslav Dušek podle mě mýlí. On tvrdí, že jsme to my a naše představy o druhých, kdo jim umožní nebo neumožní například se změnit nebo že dokáží nebo nedokáží tohle či tamto. S tímto se neztotožním, protože já pevně věřím v to, že jestli něco dokážu či nikoli, mám více ve vlastních rukou já sám, nežli kdokoli jiný.
      Ale vraťme se k tématu. Než se případně rozepíšu dál, položím Ti dvě otázky. Podle Tebe je VŽDY strach temnou emocí? A VŽDY je tato emoce ve vazbě s egregorem strachu (je jím vyvolána)?
      A druhá otázka - jak poznáš temné od světlého? Čím se rozlišují? Co je ta temnota?

      Vymazat
    10. Abych se přiznal, s panem Duškem jsem viděl jen čast nějakého posezení a ani to jsem nedokoukal. On podle mne "čerpá" ze středoamerických původních obyvatel, což není má krevní skupina. Navíc mám pocit, že pan Dušek je více praktik než filosof a nejde u něj číst "mezi řádky" a ani se to v podstatě pořádně naučit:-) Já mám raději G.LeBona, F.Nietzcheho nebo třeba Xenofónta.
      Strach je temnou emocí, nerozdíl od starosti. Dokáže třeba i zastavit dech nebo rozklepat ruce:-) Starost ne. Temné cítíš, často má právě i tu zvláštní fyzickou návaznot, třeba strach z výšek, zimnice, naježení chlupů, atd... Když něco takového "přijde", je dobré zachovat chladnou hlavu a zamyslet se, což mnoho lidí neumí a propadá tomuhle egregoru čím dál víc. Nevím úplně, jak to popsat písmenky, prostě to cítíš, zvlástě v lidech, když jsi u nich blíže. Je to i vidět v očích, když víš, co hledat.
      Ne vždy vše funguje tak, jak to chceš Ty, nejsi na Světě sám:-) Zapomínáš při tom, že "ten děj" ovlivňují i jiní, třeba daleko Silnější než Ty, se Silnější Vírou v "jiný děj". Často aniž by to vůbec tušili a uvědomili si to. A navíc skrze to temné se to ovládá daleko jednodušeji, Silněji, lépe bez vynaložené větší námahy, protože se to dnes vidí a učí od mala, bohužel. Koneckonců o tom je i ten článek. Ale naštěstí podle mne existují i lidé, kteří mají to světlo v sobě a ani škola, televize nebo kdokoliv to nedokáže zničit:-)
      nenimito

      Vymazat
    11. A nepříjemné věci se prostě dějí nejenom dětem, zlo, které ti otevře oči je přeci pozitivní:-) Asi abychom se poučili a přecházeli a věděli a vyhýbali se? Zákazem něčeho se to nezmění, myslím. Jen oddálí?
      nenimito

      Vymazat
    12. Myslím si, že z valné části toho, co jsi uvedl jako strach, není strach, nýbrž pud sebezáchovy a to už jsme zase u kousek jinde, protože v takovém případě primární reakce řídí tělo nezávisle na mysli. Vědomí přichází na řadu případně až poté. U strachu, který máš na mysli Ty, je to obráceně - nejprve reaguje mysl a na tomto základě přichází případné změny a přizpůsobení těla. Toto (pud sebezáchovy) máme společný například se zvířaty.

      Vymazat
    13. Nemyslím, že by se zvířata i lidé z pudu sebezáchovy počůrali, rozklepaly se jim kolena, zarostly nohy do země, zatočila se jim hlava, udělalo se jim špatně od žaludku:-)
      Myslím, že pud sebezáchovy velí utéct, útočit, jednat...?
      nenimito

      Vymazat
    14. Záleží jaké zvíře máš na mysli :-)
      (například: http://cs.balcanica.info/13-33)

      Vymazat
    15. jjj, zase HADI, oni jsou prostě jiní:-)
      nenimito

      Vymazat
    16. Já zapomněl, že hadi nejsou úplně Tvoje hobby :-)
      Tak třeba některé kozy, ptáci, hlodavci ..... Příroda má širokou paletu obranných praktik v rámci pudu sebezáchovy.

      Vymazat
    17. pudové jednání je společné všem živým tvorům a pomáhá nám přežít (nebo byt "ten krajni" ve velkem hejnu ryb, protože přežije většina), strachové chování(nebo naopak altruistické)podle mého názoru vyžaduje přítomnost toho hodnotícího prvku, takže ega (?)...je důkazem vědomí. Když jednáme v patové situaci, určitě se mísí vědomé s nevědomým. Ještě k panu Duškovi, já si cením toho, že formou humoru inspiruje širší veřejnost k myšlenkám, které nás odvrací od výhradně materialistického pojetí života a dost se mu to daří. Co mi ale na tom všem falíruje, je smysl. Proč potřebujeme kategorie (temné, špatné, dobré). Proč by měl být žádoucí a pro koho nějaký duchovní růst završený úmrtím a postupem výše? Kam? Dává mi smysl to konání, ne ten cíl. Mohlo by to být směřování energie někam. Je tedy projevem naší jediné svobody rozhoudnout si, kam? Přemýšlím o tom a diskuse na tomto vebu jsou velice inspirujicí a obohacující. Díky za to.sv

      Vymazat
    18. Ano, i já si cením pana Duška, právě proto, že inspiruje širší veřejnost, ale tak nějak tam "něco" chybí, což cítíte i Vy sám, a asi nejenom Vy:-) Prostě každý je jinak trojjedinečný. Každý má "rovnováhu" dne a noci, mužského a ženského, pravé a levé(hemisféry?), Slunce a Měsíce "někde jinde".
      Ten postup výše je takový makový... Podle mne je to něco jako, když jde Honza s buchtami do světa a vrátí se, až když má "užitečné informace k životu". Ale co konkrétně nějak netuším. Tím se asi právě ta cesta stává cílem:-) Třeba i několikanásobně inkarnovaná. I třeba navíc inkarnovaná pro bonusy? Nebo třeba bonusová, prémiatská při rozhodnutí o pomoci v rovnováze Sil? Nad tím asi nemá cenu dumat. Podle mne má větší význam pozorovat svůj Svět, nejen očima, vnímat a snažit se ho pochopit vlastním poznáním a rozbitím si úst. Což myslím, tu Michal zmínil několikrát:-)
      nenimito

      Vymazat
  5. Ta diskuse se mi taky líbí 8-) Já to cítím jako nutné zjednodušení "dobro-zlo", které nám pomáhá v základní orientaci v našem životě. U emocí a činů a jiných lidských aktivit (sex :-) ) to pak pro mě je dualita láska-strach. Různá slova a vždy dvě krajní polohy něčeho...struny...vibrace...pro mě je důležité do toho dostat vědomí a vlastní odpovědnost a to se mi někdy dost nechce, jinak nas proste sežere agregor...s

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za zajímavou diskusi.
    Mne zaujala mj. myšlenka mezi řádky, že pud sebezáchovy není v podstatě temný na rozdíl od strachu. Nedává mi to úplně smysl, a to v různých souvislostech. Podle mne je pud sebezáchovy kategorie vzniklá jiným dělícím kritériem než strach, proto bude především existovat věcný překryv. Tady něco jako temný a světlý projev pudu sebezáchovy. Jde o konkrétní okolnosti, které má v některých případech "člověk" zvládnout a svou vůli uplatněnou na základě svědomí překonat pud sebezáchovy a jindy nemusí nebo dokonce naopak.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tomu úplně nerozumím, zkusím to podle sebe na příkladu, třeba myslíme to samé nebo taky ne:-)
      Vyrůstal jsem v "tmavší" čtvrti, takže o konflikty nebyla nouze. Když konflikty "přerostly", protože prostě došly těm "tmavším" argumenty, zvláště, když jich bylo víc, tak došlo k útoku. Pud sebezáchovy AUTOMATICKY zareagoval obranou proti nečekaně vedené ráně. Pak ale nastal okamžik(zlom), kdy buď byl veden strachem nebo vědomím. Strach znamenal vytrpět si schoulen výprask. Vědomí znamenalo nebát se a zaútočit cíleně s velmi přesnou Silnou vědomou myšlenkou vedeného útoku proti čemukoliv, komukoliv dokud jsem byl při vědomí a při Síle. Ze začátku to nebylo úplně úspěšný, ale časem se mi vyhýbaly početnější i vyšší skupinky nejenom jednotlivci. Oni tak nějak vůbec často používali přesně cílený psychologický strach řvaním a křikem. Ale stačilo, když zjistili, že člověk strach prostě nemá, tak ustupovali.
      Něco podobného jsem později zjistil i u psů. Hromada štěkotu, ale stačilo po něm sáhnout a snažili se zmizet s kníkotem pryč. I oni vycítí strach a to znásobí jejich "útok", ale většinou jen psychologický. Jiné to je, když jsou "doma" nebo s "autoritou", tam se snaží bránit do poslední kapky krve. Pamatuji, že jednou jsem držel za krk dobrmana v jedné ruce a v druhé nadávajícího páníčka, když se mi v lese nečekaně snažil volně pobíhající zakousnout do holeně na kole a visel mi na kalhotách. Vztek? asi jo, velký. Pud sebezáchovy? nevím. Strach? ne. Netuším, co by bylo, kdyby jich bylo víc:-) Ale strach by určitě nic nevyřešil, ten jen zatemní konstruktivní vědomé myšlení.
      Tím netvrdím, že jsem nějaký Arnold. Naopak zastávám názor, že boule svalů jsou k ničemu a pomíjivé, navíc si to každý musí zbytečně furt někam tahat s sebou. Ale na to každý asi musí přijít sám.
      nenimito

      Vymazat
    2. Pročetla jsem si to vše znovu a někde víc chápu, jinde přemýšlím, napadají mě další otázky - spojujete vědomé chování s aktivním? Co vědomé nicnedělání - pověstné nastavení druhé tváře. Nemůže právě tohle znamenat - já ti tu energii nedám? sv

      Vymazat
    3. Myslím, že jakákoliv akce i reakce je aktivní, ať už vědomá nebo podvědomá. Pasivní je mouchy snězte si mne, dělejte si se mnou, co chcete, teď a tady neexistuji, nereaguji, vyhasnul jsem, nezpracovávám energii ani podněty.
      I nastavení druhé tváře je reakce na podnět. A naopak to může i znamenat "chceš tu energii, dám ti ji, udav se jí, umím jí v sobě vytvořit tolik, že v tobě klidně bouchne, protože ty nevíš, co s ní". Záleží na konkrétní situaci. A množství energie:-)
      A o hromadění energie tu Michal psal...
      http://myslenkyocemkoli.blogspot.cz/2017/02/jak-jsem-nepoznal-pomoc-vesmiru.html
      nenimito

      Vymazat
    4. budu o tom přemýšlet :-) a přečtením Vaší reakce na předchozí článek (egregor) už možná lépe chápu, děkuji za zajímavé povídání sv

      Vymazat
  7. Kdo má zájem o toto téma ať si přečte článek ENERGETICKO-INFORMAČNÁ BEZPEČNOSŤ na tartaria.sk

    OdpovědětVymazat

Podmínky pro publikování komentářů