Návrat ke kořenům?

Když bych si několik příštích řádků někde přečetl před nedávnou dobou, jen bych si zaťukal na čelo a pomyslel si určitě něco povýšeného. 

Kdysi dávno, ještě před tím, než se u mě probudil zájem o duchovno, jsem byl takový, jaký jsem byl. Nechci zmiňovat své vlastnosti, které jsou obecně vnímány jako dobré, a tak zmíním ty druhé - takzvaně zlé: byl jsem výbušně vzteklý, uměl jsem závidět, nenávidět, byl jsem silně egoistický, v mnoha směrech namyšlený a ještě pár dalších černých puntíků. Po mém duchovním bumprásktřesku jsem po přečtení mnoha a mnoha textů chtěl, jak jinak, své negativní stránky eliminovat a stát se pokud možno co nejvíce tzv. světlou bytostí. A nejenom chtěl, já na tom začal tvrdě makat, dřít, zuby zatínat. Koneckonců pár článků jsem tomu zde také věnoval. A jak šel čas, začal jsem si pokládat na první pohled jednoduché otázky jako například, co je to ono dobro a zlo. Zprvu to bylo jasné jak facka. Dobro je přece to světlé, duchovní. A zlo zase to temné, co by v ideálním světě nemělo mít žádné místo. Dobro je to, oč tu jde, a zlo je zase to, co je třeba vymýtit. Celkem nedávno jsem však přišel na něco, co zatřáslo mými představami v základech. Bohužel nemám schopnost slovy vyjádřit celý balík myšlenek, pocitů, emocí a čert ví,  čeho ještě, které mi daly nahlédnout na sebe v jistém slova smyslu jako z pozice někoho jiného, kdo není člověkem - tedy bytostí v hmotném těle prožívající vše na vlastní kůži.

Od té doby jsem se vrátil ke své původní přirozenosti, se kterou jsem přišel na tento svět. Tedy s celým balíčkem všech emocí. Přestal jsem postupně rozlišovat, která emoce je dobrá a která zlá, protože cítím, že všechny jsou přínosné. Vím, že to asi zní na palici, ale jen do doby, dokud se na to díváte právě jako dočasná bytost v hmotném těle, pijící svůj kalich hořkosladkého života až do dna. Jeden rozdíl od mých let, než jsem vstoupil do duchovních vod, tu ale přece jenom je. A tím je záměr - směr. Nyní všechny své emoce, tedy a hlavně ty obecně vnímané jako zlé, nechávám sice proudit volně, ale zároveň se snažím, aby byly v předem stanovených mantinelech. Něco jako divocí koně v obrovské ohradě, která se od jejich přirozeného prostředí liší pouze elektrickým ohradníkem kdesi daleko, předaleko za horizontem. Své emoce studuji, jak mi jen mysl a vědomí v daný okamžik dovoluje. Studuji jak jejich příčiny, průběh i jejich vliv na mě i okolí, ale také jejich následky. Snažím se z toho vytěžit maximum - nacházet sice stále málo zřetelné, ale zato častější a častější stopy fungování světa kolem mne. A světe,  div se, právě ony takzvané zlé/negativní/temné emoce mi poskytují mnohem více informací, zkušeností, ale samozřejmě i nutných karambolů, nežli ty takzvaně dobré/pozitivní/světlé. 

Spolu s tímto zajímavým poznáváním se mi - samozřejmě pokud jsem v pozici onoho vnějšího pozorovatele - smazávají hranice mezi dobrem a zlem a naopak kdesi v mlžném oparu přede mnou cítím, že jde ve skutečnosti o jedno a totéž. Není žádné skutečné zlo, to jen my, v lidském tělo vnímáme události jako nepříjemné, bolestivé, stresující. A právě v těchto nepříjemných, bolestivých, stresujících událostech je ukryt velký potenciál se něco naučit. To, zda tento potenciál využijeme, je pouze na nás.
Klíčem je myslet a vše dělat vědomě, vědět, že vše má svou příčinu i následek a tyto jak příčiny, tak následky přijímat právě na základě vektoru vědomí, které se snažím si určovat cíleně. Sice tím do života nutně přicházejí situace a události, které jsou obecně vnímány jako dobré i zlé, ale zároveň tím ruku v ruce přicházejí osobní poznání. A právě osobní poznání je to, co mě vede kupředu.

Ten nejhorší, nejhnusnější, nejkrutější čin, který jsem v tomto životě udělal, byl paradoxně druhou nejlepší událostí, která mě potkala. Díky ní jsem dostal možnost a také se ji zkouším využít ke svému posunu dál. (Ve skutečnosti nejsou žádné klíčové nebo fádní body v životě, protože to, kde se nyní nacházíme, je výsledkem všech našich rozhodnutí - těch drobných i radikálních.)

©)2017 myslenkyocemkoli.blogspot.com

Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.