21. 4. 2015

Máme moc urazit druhého člověka?



Diskuze v předešlém článku mě konečně po dlouhé době dokopala k tomu, abych sem hodil svůj prakticky ověřený názor na to, jak se to má s urážkami a podobnými čistě lidskými nešvary. Zkusím to co nejstručněji, protože jak se znám, zase bych se v tom jinak zamotal.



Můj názor tedy je, že nikdo na světě nemá tu moc slovně urazit druhého člověka. To, zda se někdo po slovním útoku cítí dotčen či uražen, je jen a pouze jeho vlastní volba. Urazit se můžeme jen my sami a to tím, že to dovolíme své mysli. A většinou se v tom pak ještě rochníme.
Jen my rozhodujeme o tom, zda se staneme obětí slovních útoků někoho jiného. Samozřejmě mluvím o přímé konfrontaci. Jak je to s pomluvami a jejich možnými dopady skrze další lidi, je jiná písnička (i když ve své podstatě stále tatáž, jen obohacená o mylné domněnky, které si vytváříme na základě toho, co nám kdo řekne, nikoli na tom, co si sami ověříme).
 

Takže snaha urazit, poštvat či jinak záměrně emocionálně rozladit druhého člověka je obrazně totéž jako čůrat proti větru a počítat s tím, že se plánovaná oběť postaví do "rány". Je už jen na plánované oběti, zda sama a dobrovolně do proudu moči vstoupí a obětí se skutečně stane a nebo nechá provokatéra jeho dalšímu nezáviděníhodnému osudu. Vítr vše vrátí tam, odkud to vzešlo. Kolik a jak se to vrátí, záleží jen na tom, jak vysoko vyzyvatel mířil :-)



(©)2015 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

7 komentářů:

  1. Souhlasím, lidé se urážejí v drtivé většině případů jen díky svému egoismu. Kdo si je sám sebou - a svými postoji - vnitřně jistý, tak se urazit už nemůže. Otázkou pak ještě zůstává, nakolik jsou různí lidé odolní proti destrukci, vysílané lidmi, kteří na druhé takto útočí. Kdo moc odolný není, toho se to stejně trochu dotkne, i když se neurazí. Mám to vypozorováno na lidech ve svém okolí - ačkoliv je někdo vnitřně v pohodě a egoista to není, stejně nemusí některé subtilní energetické útoky zvládnout. Podstatu jsi ale vystihl dobře, urazit se můžeme opravdu jen sami :-)

    OdpovědětVymazat
  2. .. jo, subtílnost a som na kašu. BE

    OdpovědětVymazat
  3. Někdo se umí urazit ještě dříve než vyslechne tu urážku, na základě předpokladu svého vniřního dialogu :)
    Pokud je člověk vystaven slovnímu útoku s cílem urazit, je dobré nereagovat spontánně, ale dát tam pauzu (a konfrontovat se s tím uvnitř něj, který se chce urazit). Někdy to vyšumí úplně do ztracena.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano,
      mám totéž osvědčeno. Vnitřní dialog je rozběhnuvší se série parazitních myšlenkových programů, které jsme si během života do své mysli pustili a oddalují nás od ostřejšího vidění skutečností.
      Dát si časový odstup a pokud možno se sám sebe otázat a pravdivě si odpovědět na to, co to hovoří o mě, že mě ta konkrétní slova rozhazují. Většinou ihned přijdu na chybu ve mně a pak už je snadné se od "vyzyvatele" oprostit. Někdy tu chybu najít ale trvá déle :-)

      Vymazat
  4. MychalB keby nebol váš prístup k oponentom "eštébácký", dalo by sa i k tejto téme povedať pár zmyslu plných viet. Žiaľ bohu s vaším prístupom k serióznosti "nedá sa svietiť". Faktom je že to čo si ktokoľvek z nás v priebehu svojho bitia vo svojej schránke navarí (ani omylom naše vlastné bitie nikomu z nás neodpúšťa) si v svojom živote "vyžerie" každý z nás sám. Hunter

    OdpovědětVymazat
  5. http://vymylimimozek.blog.cz/0905/vypecek-z-carlose-castanedy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano,
      totéž jsem se snažil vtěsnat do článku. Castaneda je pro mě velmi, velmi těžký na čtení, takže se občas (a velmi rád) uchyluji třeba k J. Duškovi, který totéž dokáže podat v konkrétních nám Evropanům známých situací a ještě k tomu s humorem.
      Pro ty, co by si odkaz chtěli přečíst nebo tak již učinili, podotýkám, že pojem "bojovník" má v toltéckém učení zcela jiný charakter, než je obvyklé.

      Vymazat

Podmínky pro publikování komentářů