13. 2. 2018

Když se rozšiřovala Země 2


Nyní přejděme k hlavnímu tématu, kvůli kterému byl tento článek napsán - to je verze o tom, že hory, kopce a syenitové a granitové útvary na nich, kterým někdy nepřesně říkáme „megality", vznikaly v procesu katastrofických procesů při rozšiřování Země.
Geologie říká, že hory ve většině případů vznikají vrásněním a docházelo k tomu na povrchu Země v průběhu miliónů let. Mechanismem pro to bylo srážení litosférických desek. To se tvrdí už ve školních učebnicích zeměpisu. Mladá mysl bezpodmínečně věří všemu autoritativnímu, a tak to také zůstává axiomem našeho pohledu na svět. Částečně se skutečně může jednat o důsledek kolize litosférických desek, možná k tomu opravdu tak docházelo. Ale myslím si, že svádět na tento proces úplně všechno, je naprosto špatně.
V tomto článku se pokusím popsat vznik „megalitů“ působením přírodních sil. Bude to sice alternativní geologické hledisko, ale stále půjde o popis přírodních katastrofických procesů - na rozdíl od všech mých předchozích verzí, které mluví o jejich možné umělosti (viz články Hory, doly, terricony…). Pak se pokusím ukázat fakta, která by tuto hypotézu mohla dokazovat. Takže začněme... 
Podívejme se nejprve na dvě videa o podivných „hrbolech“ na zemském povrchu a o vzniku kráterů na severu Ruska:
Je možné, že právě to, co vidíte na následující fotograii, je projev onoho „nafukování“ (expanze) a praskání zemských vrstev při degazaci (kdy se z nitra Země tlačí k povrchu obrovské množství plynu):

Tuktoyaktuk, severozápadní území, Kanada
Podobně je tomu v Rusku na Jamallu (např. 68.816121, 160.259102).
Původně panoval názor, že se jedná o praskání vrstev, když nasycené vodou zmrznou. Ale z nějakého důvodu se to děje jen někde. A tak se ptám: není to ve skutečnosti spíše praskání při degazaci?

Poloostrov Tuktoyaktuk, severozápadní Kanada
Odborně se těmto nevysokým kopcům říká hydrolakolyty (nebo také „pingo“, což v jazyce Inuitů znamená „malý kopec“). Ale ve světle nejnovějších informací to je třeba přezkoumat.
Zkuste si tedy představte, že takové „nafukování“ probíhalo v místech výstupů nejen plynu, ale i páry, vody nebo bahenních proudů z nitra Země. Já jsem totiž pevně přesvědčen, že mnohé hory vznikly právě tímto způsobem. A také že to netrvalo miliony let, než je vymodelovala eroze a pokryly se sedimentárními horninami (axiom z učebnice geografie), ale že to vše je důsledkem rozšiřování povrchu Země. Vždyť stejné sedimentární horniny jsou často i v hlubinách takových hor.
Podle mého názoru byl proces „nafukování“ během formování hor velmi rychlý - samozřejmě měřeno v geologickém čase. Dá se říct, přímo bleskový. Skrze zlom se v tvořícím se kopci k povrchu dralo bahno vytvořené přehřátou vodou. Chladlo a při tom krystalizovalo, přičemž zachovávalo povrchovou strukturu zlomu: stěny, zdiva, dokonce i oblouky. V geologii se to nazývá "hráze" (angl. dike, dyke).

Neodpustím si zde drze vstoupit autorovi do textu, protože podle mého názoru „dajky“ je jev, jenž vysvětluje mnohé skutečnosti, které nadšení badatelé mylně pokládají za jednoznačný projev umělého opracování skal. Proto na rozdíl od původního ruského textu přikládám pár obrázků navíc.
Myslím, že není potřeba příliš velká dávka fantazie, abychom si dovedli představit, jak asi mohly v průběhu času a působením eroze a silných proudů vody a bahna vzniknout ony fantasticky vypadající sloupy / ostance / kekury. 
Stačilo jen od zkamenělého syenitového nebo čedičového bahna, vystupujícího prasklinou v zemské kůře, odnést okolní méně odolný materiál a zázrak byl na světě... (pozn. překl.)









Baščelakský hřbet je názornou ukázkou toho, jak ze zlomů vzniklých rozšiřováním Země vystupovaly bahnité hmoty, v nichž se někteří nadšenci nyní snaží vidět pozůstatky dávných staveb:

Baščelakský hřbet, Altaj, 51.306352, 84.247005 (další fotografie zde)
Baščelakský hřbet, Altaj
Někde se masy přelévaly přes sebe a vytvářely strukturu matrace. Stopy jakoby natavení (kadykchanský tomu říká „palačinky“ a přisuzuje tomu - na rozdíl od autora tohoto článku - umělý původ: následek vylévání tekuté masy vyluhované hlušiny na haldu. Pozn. překl).

Matracová struktura
Ale jak se tyto dnes syenitové a granitové „ostance“, které se vytvořily ve zlomech zvedajících se kopců (hydrolakolytů), ocitly nad povrchem země?
Můj názor je, že po vytvrdnutí bahna přišel gigantický proud vody.
Ta smyla okolní sedimentární horniny a odhalila to, co nyní mylně nazýváme megality. V některých případech to ani nebyla voda, ale docházelo k dávkovanému rozlití horkých bahnitých hmot, které se po vrstvách kupily a změnily se na vrstvené špičaté vrcholy ze žuly.

Parabola, Jergaki
Brazílie
Národní park Tenerfield & Girraween, Austrálie

Yosemitský národní park, USA
Právě bahnitému původu tyto „megality“ občas vděčí za přítomnost cizích prvků ve své struktuře:


Došlo k tomu při pohybu proudů, které do sebe nabalovaly elementy z okolí.




Odlišné frakce syenitu. Patrně se jedná o následné zatečení masy do zlomu v syenitu ať už později nebo za jiných podmínek.
Všimněte si hor jihovýchodně od vesnice Koj v Krasnojarském kraji - Krasnojarské sloupy.


Tato hora je více jak kilometr vysoká a na jejích svazích jsou "megality". Ale jak po celé šířce doliny vznikly všechny ty hluboké rokle na svazích hory? Pracovala tu snad eroze po stovky tisíc let?
Ne! Svahy ve spodní části hory nejsou holé. Všude jsou lesy. Hluboké doliny mohly vzniknout jedině ve chvíli tvorby samotné hory. Jsou to trhliny nebo výmoly vzniklé při sestupu řídké bahnité hmoty z hory. Nevylučuji, že se tak stalo opakovaně. Zpočátku se tvořil samotný hydrolakolyt - „naukující se“ hora a teprve v daleko pozdějším období proud vody vycházející z nitra rozmýval a obnažoval skalní sloupy.

Doufám, že jsem velice stručně objasnil své vidění vzniku přírodních „megalitů“ z bahenních mas. Ale je třeba se posunout dál. Tuto svou verzi se pokusím podložit fakty.

Maň-pupu-ňor (Sedm silných mužů), Koma, Pečoro-ilyčská rezervace
Například kolem těchto ostanců není žádná suť. Kyprá struktura hydrolakolytu byla smyta proudy vody a zkamenělé struktury původních bahenních mas zůstaly.
Z mnoha hor stékají potoky a řeky. To je všeobecně známá věc. Například jen z turistických míst Krasnojarských sloupů stéká asi 10 potoků. A to jen z vrcholů kopců, kde stojí sloupy. Nikdo si však neklade otázku, proč je pro vodu snazší probít si cestu až na vrchol a pak teprve stékat dolů, místo co by vytékala na úpatí v dolinách. Tyto potoky a řeky jsou totiž pozůstatkem oněch ohromných vodních proudů z podzemních nádrží. Jen svým objemem jsou stonásobně, ale možná tisícinásobně slabší než byly ony původní, katastrofické.

Krasnojarské sloupy
Na mnohých megalitech rostou stromy. Kde berou vodu v horkém, suchém počasí? Jsem přesvědčen, že nějaká zůstatková voda prosakuje skrze strukturu megalitu a zásobuje stromy.

Krasnojarské sloupy
Kamenný monolit Uluru-Kata Tjuta:

Národní park Uluru-Kata Tjuta, Austrálie
Při bližším pohledu zjistíme, že tento kamenný masív má šupinatou strukturu. A to přesto, že se o něm píše, že je to granit. Hora byla totiž vytvořena z bahenní masy vycházející po částech z nitra planety.

Národní park Uluru-Kata Tjuta, Austrálie
Z vrcholu stále vytéká voda. Možná zde probíhá filtrace přes horninu.

Národní park Uluru-Kata Tjuta, Austrálie
Nemohu vyloučit, že mrtvou krajinu, kterou dnes vidíme v Austrálii stejně jako na Sahaře, v určité periodě vytvořily právě podobné vývěry vody a bahna.

V místech, kde se vyskytují hory, kopce a megality, najdeme i velké množství jeskyní. To je spojeno s vodními proudy postupujícími ne z povrchu hory do jejího nitra, ale obráceně – z nitra na povrch. To jasně dokazuje oblázková struktura těchto jeskyň.

Oblázková jeskyně
Jednou z těch, které najdeme v oblasti Krasnojarských stolbů, je Oblázková jeskyně: hloubka 170 m, délka 6 000m. Píše se o ní, že je krasového původu. Nikoho však nezaráží, že tam není žádná vápencová horniny, která se snadno vymývá. Jen hlína a oblázky.
Velká ořechová jeskyně má ještě grandióznější rozměry: hloubka 247 m, délka 58 km!

Oblázková jeskyně
Podle informace od místních speleologů to je jen ta nejznámější. Ale v této oblasti jich jsou kolem megalitů desítky. Připomeňme jen, že jižněji to je Kuturčinské a Kojské bělohoří, východně Kanské. S nespočetnými stěnami, sloupy, syenitovými ostanci...

Struktura horniny uvnitř Oblázkové jeskyně
Oblázky patrně vznikly obrušováním kamenů ve vodních proudech, které si razily cestu budoucími tunely jeskyní.


Hlína, jak známo, má původ ve vodní erozi [zdroj

Mimochodem jako hydrolakolity mohly vznikat také oblázkové hory - výstup bahnito-oblázkových hmot z vnitřku s následnou erozí vnějších sedimentárních hornin jako skořápek:

Montserrat, Španělsko
Montserrat, Španělsko, v popředí detail oblázkové struktury skal
Dalším faktem pro podporu mé v úvodu vytyčené verze je podivná eroze ve struktuře megalitů-ostanců:


Mohla se vytvořit jedině v tom případě, jestliže masy horkého bahna zaplnily dutiny zlomů, v jejichž stěnách byly oblé kameny. Později vodní proudy stěny prasklin rozmyly a kameny odnesly, ale stopy po „formě“ zůstaly.


Kameny „zamáčknuté“ do struktury stěn krasnojarských sloupů. Tak nepracovala eroze, to řídký budoucí syenit při zaplňování zlomů opakoval jeho povrchové struktury.

Další příklady:

Čuděský labyrint, Čerkeská oblast (další fotografie zde )

Nyní už nevylučuji, že i tyto kopce v Číně jsou produkty expanze při degazaci nebo výstupy vápencového bahna, vody a páry.

Vycházím-li z této hypotézy, pak Velký kaňon v USA také může být důsledkem promývání vodním proudem z nitra země. Kaňon se nachází na vysočině, kudy by ani vody potopy, ani z protržení ledovcových jezer neprošly.

Velký kaňon, USA
Bahenní sopka ve Velkém kaňonu, USA
Málokdo na to upozorňuje, ale tam v dáli je velký bahenní vulkán. Na mapě to vypadá takto:

Bahenní sopka ve Velkém kaňonu, USA, 35.977490, -111.457973
A jaký byl podle mého názoru časový rámec těchto událostí? Například soudě podle čerstvých suťových polí, skládajících se z obrovských bloků zbořených stěn a ostanců, byly po nakloněných svazích hydrolaktických kopců rozmetány celkem nedávno. Na mnoha svazích, kde je můžeme dnes vidět, se nevyskytuje žádný mech. Leží tu tedy maximálně několik set let, víc ne. A to se velmi dobře shoduje s obrazem hlínou zanesených měst až do výše patra. Je dokonce možné, že určitý opakovaný proces utváření hory prýštěním vody a bahna z nitra země byl před nějakými 200 - 300 lety. Spláchlo to Tartárii, velkou část Moskovie, dostalo se to i do Evropy. Afrika a Arábie se staly pouštěmi. Toto všechno lze předpokládat, vycházeje z archeologie, historických procesů a nám známých geologických faktů.
Ale tato verze nevysvětluje všechny zvláštnosti spojené s "megality". Výše popsaným mechanismem například nemohu objasnit následující skutečnost: na posledních obrázcích vidíme hrany bloků na sebe navzájem přiléhající naprosto plochým povrchem. To znamená, že to nejsou úlomky podle trhlin, ale opracované bloky syenitových hmot pravidelného tvaru:

Kojské bělohoří
Proč mají trhliny v hornině podobu kladení zdiva s provázáním bloků, opravdu nedokážu na základě žádného mně známého přírodního jevu vysvětlit.

Kojské bělohoří
Gornaja Šorija, rajón Kemerovo, Altaj
A tak otázky zůstávají.
Závěrem opakuji, že co zde bylo napsáno, je pouze jedna z verzí, hypotéza. Ale jsem přesvědčen, že hloubkové studium vyžadují všechny názory na toto téma bez rozdílu.

- konec -

autor: sibved
překlad: Vlabi

14 komentářů:

  1. V prvom rade autorovi k ďalším úvahám.

    Zem sa rozširuje určite. Veď je stále bombardovaná nejakým žiarením alebo částicami.
    No ALE súvislosti.
    Je dokumentárny film, kde sa zeleným laserom meria odraz na nejakej plechovke na mesiaci vzdialenosť zem-mesiac. A mesiac sa vzďaľuje. Dokonca bolo tvrdené, že nám raz proste újde.
    Ale: ak sa zväčšuje hmotnosť zeme, tak aj gravitácia a mesiačik by nám mal miesto toho pristáť na dvorku. Mesiačik sa ale vzďaľuje.

    Skúste mi niekto vysvetliť, kto ten mesiac posúva od zeme aby nespadol s nárastom hmoty zeme?


    Pred rokmi mi jeden pán položil otázku, a fakt ma dostal, že kam zmizla voda po potope. Vychádzajúc z toho, že zem bola pod vodou, sú možnosti:
    -ukradli ju emzáci - no comment
    -zdvihli sa zemské dosky - keďže potopa bola relatívne nedávno o tom by sa dalo vedieť
    -vtrepala sa tam, odkiaľ prišla, pod zem do morí o ktorých sa píše v časti 1.

    Preto ďalšia otázka: koľko vody sa tam zmestí pri zväčšovaní planéty? Asi to neni presná otázka, tak nič.

    Prajem príjemné dumanie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No na první pohled mě napadlo, že je rozdíl mezi "nárůstem hmotnosti země vs objemu země".
      Na druhý pohled "Nárůst hmotnosti země vs vyšší úniková rychlost měsíce=která je rychlejší jak nárůst hmotnosti"

      A takto by se dalo pokračovat ;)
      Osobně nevím, četl jsem teorie o nárustu objemu díky úniko vody, kdy objem materiálu, když je vněm vázána voda je nižší než když je v něm navázána a to díky tlaku a druhu zeminy.

      Může být x dalších možností, co vysvětlí dané fotky, základem je si je přečíst a nezmlčovat teorii jenom protože současný mainsream tvrdí zrovna toto desetiletí, že platí něco a jiné desetiletí něco jiného ;)

      Vymazat
    2. Rotácia Mesiaca sa spomaľuje a vzďaľuje sa od Zeme, rotácia Zeme sa spomaľuje, Zem sa zväčšuje a vzďaľuje sa od Slnka. Slnko sa zväčšuje a mení svoju polohy voči centru Galaxie. Nevidím problém s tým aby sa všetko toto mohlo diať súčasne bez toho aby sa jedno s druhým vylučovalo. Keď budete oponovať, tak vám to kľudne vypočítam :).

      No a na Zemi je dosť vody nato aby sa cez pevninu prehnala niekoľko kilometrová vlna a napochodovala do oceánu na druhej strane pevniny. V dôsledku odstredivej sily pri rotácii planéty je rozdiel medzi polomerom na rovníku a na póloch skoro 22 kilometrov. Stačí posunúť rotačnú os o pár stupňov a máme potopu. A.k.a. zotrvačnosť je sviňa :). Podľa niektorých teórií je magnetické prepólovanie spojené so zmenou rotačnej osi a toto sa už v minulosti preukázateľne stalo.

      Podľa Meyla, všetká voda v oceánoch vznikla tu na Zemi v zemskom jadre a bude vznikať aj naďalej. To čo sem spadne z komét je len zanedbateľné množstvo. Kdesi som videl aj výpočet koľko km3 je to za rok. Či toto množstvo v porovnaní so zväčšovaním povrchu znamená zväčšovanie či zmenšovanie priemernej hĺbky svetového oceánu, povedal by som že zväčšovanie. Aspoň v minulosti to bolo zväčšovanie, keďže sme v dnešnom stave. Ale do budúcnosti - nie som si istý.

      s0lar

      Vymazat
  2. sOlar
    cit.: "Rotácia Mesiaca sa spomaľuje a vzďaľuje sa od Zeme, rotácia Zeme sa spomaľuje, Zem sa zväčšuje a vzďaľuje sa od Slnka. Slnko sa zväčšuje a mení svoju polohy voči centru Galaxie."
    Kedže máme aspoň podľa dostupných info rovnakú dĺžku obehu zeme okolo slnka - tzv. rok, zvyšuje sa aj rýchlosť zeme? Ak by sa vzďaľovala, rok by sa nemal predlžovať pri rovnakej rýchlosti?

    cit.: "No na první pohled mě napadlo, že je rozdíl mezi "nárůstem hmotnosti země vs objemu země".
    Hmotnosť zeme podľa nejakých a aj mňa narastá práve zachycovaním rôznych častíc z vesmíru. Či už mini šutríky alebo mini neutrína či čo. No a kvapka ku kvapke a máme pol litra slivovice, alebo pol kila zeme plus.

    Juro, prvý príspevok nepodpísaný, srry

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Áno, podľa mňa sa dĺžka roka predĺžuje. Presnejšie - dĺžka siderického roka sa predĺžuje (čas jedného obehu Zeme okolo Slnka vzhľadom na fixné hviezdy v pozadí). Staviam na tom, že ak sa to deje v systéme Mesiac-Zem, tak sa to deje aj v systéme Zem-Slnko. Je to ale pekelne ťažké overiť meraním. Vieme že každý rok je dlhší o 0.73 sekúnd (podľa merania na etalónových atómových hodinách v Nemecku). Lenže si treba uvedomiť, čo tie hodiny merajú? Merajú čas ktorý Zemi trvá 365.25 otočiek okolo svojej osi. Ale to nič nehovorí o čase obehu okolo Slnka. To len hovorí o tom že rotácia Zeme sa spomaľuje. No a i to meranie siderického roka nie je absolútne presné. Máme tu precesiu/nutáciu zemskej osi, máme cyklickú zmenu ekcentricity orbity Zeme okolo Slnka, máme precesiu celej ekliptiky, máme vplyvy ďalších telies slnečnej sústavy, máme obeh Slnka okolo lokálneho galaktického ramena, máme obeh ramena okolo galaktického stredu, takže niečo také ako fixný bod vo vesmíre neexistuje, pretože všetko sa hýbe.

      s0lar

      Vymazat
    2. A to vše (měření času) ještě za předpokladu, že chování základních stavebních kamenů hmoty (atomů) je konstantní neboli neměnné. Zajímavé je, že jedním dechem se podle teorie Bum-prásk třesku (Big Bang) ihned od okamžiku počátku podstata hmoty (tedy ruku v ruce i času) prudce měnila a rychlost změny se od té doby zpomaluje. (ono i pojem "zpomalovat" v prostředí, kdy samotný tok času se mění je na dlouhé filosofocké debaty :-) )
      Takže brát samotný čas jako nějaký fixní bod lze pouze z pohledu uzavřeného systému. Jenže uzavřený systém je také pouze čistě fiktivní teoretická záležitost.
      Z toho lze vyvodit pouze jediný platný závěr a to ten, že:
      "Víme, že nevíme nic" :-)
      A nebo že čas a prostor (Vesmír) není ve skutečnosti tím, čím se zdá být :-)

      Vymazat
    3. Michal, ja osobne neuznávam relativitu času, akože relativitu biologického času áno, ale nie relativitu času skutočného. Tu ma vždy okríkne nejaký Einsteinov priaznivec a ja vždy reagujem, že v Lorentzovom faktore vystupujú 3 veličiny. Čas, rýchlosť svetla a miera dĺžky. Aby rovnice VTR dávali zmysel, jedna z nich musí byť konštanta. Einstein si vybral za konštantu rýchlosť svetla, a to na základe meraní rýchlosti svetla, ktoré ukázali vždy rovnakú hodnotu bez ohľadu na pohyb pozorovateľa či pohyb zdroja. A tak vznikol nezmysel s relativitou času. Ale ako potom družice merajú časovú odchýlku oproti hodinám na povrchu Zeme?

      Napríklad takto. Ak by bol čas absolútny a menila sa rýchlosť svetla, Lorentzova transformácia sa nezmení, pretože máme jednu konštantu a dve premenné (premennú rýchlosť svetla a kontrakciu dĺžky). Pre pozorovateľa nie je možné namerať zmenu v rýchlosti svetla, pretože zároveň nastáva kontrakcia dĺžky (inými slovami, zmení sa rýchlosť v m/s, ale my to nezistíme, lebo ju meráme v metroch za sekundu. Takže hodnota v metroch za sekundu zostáva, ale nie preto že sa zmení sekunda, ale preto že sa zmení meter!). To je akoby chcel lokálny pozorovateľ zmerať kontrakciu dĺžky, čo sa nedá, pretože sa scvrkne aj on aj s meradlom.

      Čo sa týka družíc a nameranej "dilatácie času" - každé hodiny merajú seba a nie skutočný čas. Neexistujú hodiny ktoré by neboli ovplyvnené kontrakciou dĺžky (to platí aj pre atómové hodiny). Vieme že nemôžeme namerať zmenu rýchlosti svetla a vždy nám vyjde tá istá hodnota, pretože sa mení meter. Ale zistíme posun vo vlnovej dĺžke svetla (Dopplerov efekt). Frekvencia sa spomaľuje, ak sa zdroj svetla vzďaľuje, a zrýchľuje ak sa približuje. Hodiny teda nemerajú dilatáciu času, ale dopplerov efekt v porovnaní s nehybnými hodinami.

      s0lar

      Vymazat
    4. Velká předscéna:
      ze hry V+W Balada z hadrů


      -Ne, já nejsem pesimista, já jsem ... ponocný. ... Ponocný, který měří čas ... a zjistil, že měří něco, co neexistuje.
      -Moment - cože neexistuje?
      -Čas neexistuje.
      -Čas?!
      -Čas jako takový.
      -Jak to - jako takový?
      -"Die zeit an sich" ... Už jste viděl někde čas, na moři jste viděl čas nebo v lese jste potkal čas? Nebo někdo zazvonil a vešel čas? Čas existuje jenom v lidské představě. Čas si vymysleli lidi aby věděli vod kdy do kdy a co za to.
      -Ovšem jestliže si takto zrušíte pojem času, tak nemůžete přistoupit k ostatním důležitým pojmům.
      -Ako čo ?
      -Ako živoť.
      -Á ... ó ano ... To je pravda. ... Jako tedy doživotní majitel jednoho života musím říct, ... to je zajímavé, že jediná věc, kterou máte doživotně, je život. To mě nenapadlo. ... Jako doživotní majitel jednoho života musím říct, že o životě se málo píše ...
      -Ano.

      :-)

      Vymazat
    5. V podstate ano, neexistuje. Je to len popis prechodu vesmíru z jedného stavu do druhého. Je to pohyb. Bez pohybu by neexistovali polia, bez polí by neexistoval vesmír. Naše meranie času je vlastne meranie rýchlosti pohybu vecí. Dokonca je tak i definovaný, ako doba, za ktorú prejde svetlo vo vákuu vzdialenosť 298 000 km. Náš vesmír dostatočne popisujú dve konštanty. Elektrická permitivita a magnetická permeabilita vákua. Všetko ostatné je komplet odvoditeľné od týchto dvoch konštánt, vrátane toho prečo rýchlosť svetla má túto konkrétnu (pozorovanú, nie skutočnú) hodnotu, čiže aj vrátane dĺžky jednej sekundy.

      s0lar

      Vymazat
  3. Konečně zazněl dotaz o tom, proč pramen vyvěrá na kopci a né v okolí úpatí kopce. Jsem moc rád, že jsem dostal konečně nějakou odpověď, která má snahu i něco objasnit. Děkuji za překlad.
    DušanBe

    OdpovědětVymazat
  4. Juro, já si myslím, že čím dál bude Země od slunce, tím se rok bude prodlužovat. Tak jako v dávných dobách se lidé dožívali 500 let, tak to bylo dáno menší zemí a tímpádem kratším rokem, můj názor
    David

    OdpovědětVymazat
  5. Ja by som zmenil titul na "Zem sa stále rozsiruje!" Videl som niekolko vedeckých reportázi v televízii o tom ze zem sa neustále rozsiruje. Je to okolo 4 cm za rok. Cize za 100 rokov ludského zivota má zem o 40 cm väcsi diameter. Zhoduje sa to úplne s myslienkou o výdychu a nádychu. O expanzii a kontrakcii. O nekonecnej hojnosti!

    Pre tých ktorí majú záujem vidiet videa od Sergeja môzu tak urobit na Irena Areni YouTube kanále:


    My Techno Lab - Je na čase převzít roli Bohů, aneb jak ve skutečnosti funguje svět Titulky CZ
    https://www.youtube.com/watch?v=2d-u2LWacfU

    OdpovědětVymazat
  6. Moc dobrý článek,ledaccos vysvětluje.Díky.Já mám jenom takovou poznámku k té struktuře horniny uvnitř Oblázkové jeskyně.Podobné oblázky a strukturu horniny jsem viděla v tunelu Ravne v bosenských pyramidách.Tam sice na to mají jinou teorii,ale já se začínám spíš přiklánět této uvedené v článku.Ještě jednou moc díky za všechny tady ty články -moc zajímavé.

    OdpovědětVymazat
  7. Na poslední otazku: myšlenka! : co kdyz to bahno něco kopirovalo? Nějakou stavbu? Výtvor cloveka nebo úmyslný zátarasy(ochranu před bahnem)

    OdpovědětVymazat

Podmínky pro publikování komentářů