Pravda o Matce Tereze

V náboženském světě je jen málo postav tak milovaných církví jako katolická jeptiška známá všem ve světě jako Matka Tereza. Její oficiální životopis tvrdí, že nezištně zasvětila svůj život službě nejchudším z chudých ve slumech Kalkaty, sužovaným bídou a strádáním, aniž by si stěžovala a nepožadovala na oplátku žádnou odměnu kromě vědomí, že plní boží vůli. Byla miláčkem milionů a důvěrným rádcem nejvlivnějších vůdců a celebrit po celém světě, dostalo se jí spousty ocenění a vyznamenání za života a přilákala obrovské davy lidí, kteří ji přišli doprovodit na její cestě poslední.
Taková je tedy oficiální verze. Ale ateisté a svobodomyslní více než kterákoli jiná skupina musí vědět, jak jsou zbožná slova často používána, aby skryla ošklivé činy nelidskosti a zakrývala hanebné okamžiky historie, které pak následně mění na inspirativní a důstojné. Příběh Terezy je tím nejjasnějším příkladem.

Tereza byla přítelem mnoha brutálních diktátorů a zločinců. Jak dokumentuje Christopher Hitchens ve své knize "Misionářská pozice: Matka Tereza v teorii a praxi", Tereza se znala s dlouhou řadou rozporuplných osobností. Například s Jean-Claudem Duvalier a jeho ženou Michelle, kteří vládli na Haiti jako v policejním státě od roku 1971, až dokud nebyli svrženi lidovou vzpourou v roce 1986. (Vyplenili zemi, a když prchali, ukradli velkou část státní pokladny.) Tereza je osobně navštívila v roce 1981 a vystavila vysoké hodnocení jak jim, tak i jejich režimu jako "přátelskému" ve vztahu k chudým vrstvám obyvatelstva. Její vystoupení tehdy natáčela státní televize po několik týdnů. Překvapivé je, že v roce 1990 také navštívila hrob brutálního komunistického diktátora Envera Hodži a položila věnec na hrob člověka, který potlačoval náboženství v pro ni rodné Albánii. Seznam také zahrnuje nikaragujské "contras", katolické teroristické skupiny, které organizovaly proti civilistům "komanda smrti" ve snaze dobýt zemi.
Jejím přítelem byl i Charles Keating, konzervativní katolický fundamentalista, který pracoval v komisi pro boj s pornografií za prezidenta Nixona. Keating, který se později stal nechvalně známým díky svému zapojení do skandálu s úvěrovou organizací, v němž byl shledán vinným z podvodu, vydírání a spiknutí. Za jeho účasti byl klientům nabízen nákup naprosto bezcenných dluhopisů, čímž mnozí z nich ztratili své úspory. V roce 1980 Keating daroval 1,25 milionu dolarů Matce Tereze. Zatímco pak čekal na vynesení rozsudku, Tereza napsala dopis k soudu s prosbou o jeho omilostnění.
Prokurátor Paul Turley jí na tento dopis napsal odpověď. V ní vysvětlil, že Keating byl odsouzen, a poznamenal: "Žádná církev... by neměla používat sebe jako nástroj pro uklidnění svědomí zločince." Dále poukázal na to, že 1,25 milionu dolarů, které jí Keating dal, byly ukradené, a uvedl, že správné by tedy nyní bylo je vrátit zpět: "Pan Keating vám daroval peníze, které ukradl prostřednictvím podvodu. Nedávejte mu "odpustky", které chce. Nenechávejte si ty peníze. Vraťte je těm, kteří si je vydělali, a kdo si je zaslouží!" Na tento dopis Tereza nikdy neodpověděla.
Matka Tereza maskovala své reakční politické názory nepravdivými prohlášeními o nevinnosti a naivitě. I když trvala několikrát na tom, že její poslání je výhradně apolitické, její skutečné zájmy byly úplně jiné. Jako pravý katolický konzervativec, kterým byla, cestovala po světě, aby lobbovala proti zákonnosti potratů, antikoncepci, a dokonce i proti rozvodům.
Když ji  v roce 1989 Mezinárodní organizace zdravotnictví poctila oceněním, ve svém projevu se postavila proti potratům a antikoncepci a také řekla, že AIDS je "spravedlivá odplata za nevhodné sexuální chování". Podobně když jí byla v roce 1979 udělena Nobelova cena míru, už tehdy ve svém projevu prohlásila, že největší hrozbou pro světový mír jsou potraty. (Christopher Hitchens poukazuje na to, že když bylo oznámeno rozhodnutí o udělení ceny, "několik lidí mělo tehdy velkou chuť se zeptat, co to vlastně vůbec udělala, nebo co alespoň nabízí pro svět tak velkého udělat.") V roce 1992 se objevila na slavnostní venkovní mši v Irsku, kde řekla: "Slibme Boží Matce, která tak miluje Irsko, že už nikdy v této zemi nebude jediný potrat. A žádná antikoncepce!" V Irsku rovněž v roce 1995 vedla kampaň proti úspěšnému provedení referenda o legalizaci rozvodů v této převážně katolické zemi.
Zdálo by se, že vztah mezi přemnožením a chudobou nikdy Tereza nepochopila, vždy totiž odpovídala, že ji to nezajímá, protože "Bůh to srovná". (Samotná existence jejího poslání je tak vlastně vystavena pochybnostem.) Podporujíc iracionální dogmata katolicismu, neuznávala - nebo možná se rozhodla ignorovat - zřejmý závěr, že právě nedostatečný přístup k informacím o plánování rodiny bylo a zůstává jednou z největších příčin lidského strádání.

Bezplatné kliniky Matky Terezy poskytovaly pomoc, která byla v lepším případě primitivní a nahodilá, v horším nehygienická a nebezpečná, a to i přes obrovské množství darů, které jí byly poskytovány. Několik dobrovolníků na těchto klinikách, jako například Mary Loudon a Susan Shields, svědčilo o nedostatečné péči poskytované umírajícím. I přes pravidelně poskytované miliony dolarů ve formě daru Tereza úmyslně držela své kliniky neefektivní a špatně vybavené, nezpůsobilé poskytovat jinou než tu nejprimitivnější pomoc.
Dobrovolníci jako Laudon a západní lékaři, jako například Robin Fox, byli v naprostém šoku z toho, co na Tereziných klinikách viděli. Pro stanovení diagnózy pacienta nebylo nikdy prováděno žádné vyšetření. K dispozici nebylo žádné moderní vybavení. Dokonce ani lidem umírajícím na rakovinu a trpícím v hrozných mukách nedávali žádné léky proti bolesti - kromě aspirinu. Jehly z injekčních stříkaček pouze vymývali a používaly se opakovaně bez sterilizace. Nikdo nebyl nikdy poslán do nemocnice, a to ani v případě akutní potřeby nouzové operace nebo léčby.
Je však třeba si uvědomit, že tyto podmínky nebyly důsledkem nedostatečného financování. Organizace Terezy pravidelně získávala mnohamilionové dary, které se však ukrývaly na bankovních účtech, zatímco dobrovolníkům říkali, aby prosili sponzory o více peněz, že jsou v extrémní chudobě a zoufalé nouzi. Za peníze, které obdržela, bylo docela dobře možné postavit půl tuctu plně vybavených a moderních nemocnic, ale ty nebyly nikdy pro tento účel použity. Nedbalá a primitivní pomoc nemocným však nebyla náhodná... 
K tomu je třeba ještě dodat, že i přes vychvalování chudoby, když pak sama potřebovala lékařskou pomoc, pokrytecky si pro sebe vyhledala ty nejmodernější technologie na Západě.
V otázce pomoci chudým a nemocným Tereza nepovažovala zajištění jejich skutečných potřeb za prioritní, protože věřila, že lidské utrpení je žádoucí, a dokonce i "krásné". Následující citát Terezy mluví sám za sebe:
"Myslím, že je pro chudé velmi krásné, aby převzali svůj spravedlivý podíl a rozdělili se spolu s Kristem o jeho utrpení. Myslím, že utrpení chudých lidí světu velmi pomáhá."
Jindy Tereza řekla pacientovi nevyléčitelně nemocnému rakovinou, který v hrozných mukách umíral, že se vlastně musí pokládat za šťastného: "Trpíte jako Kristus na kříži. Takže Ježíš by vás měl políbit." (Sama pak vyprávěla o pacientově odpovědi, v níž zřejmě vůbec nepochopila kritiku vůči sobě: "Pak mu prosím řekněte, aby mě už přestal líbat.")
Navzdory obecnému názoru, že Tereza se snažila zmírnit utrpení chudých, je pravda docela jiná. Jak dokumentuje Hitchens, ve skutečnosti si tato žena myslela, že utrpení je výhodné. To je důvod, proč udržovala své kliniky na tak primitivní úrovni - nebyly tu proto, aby nemocní lidé mohli být vyléčeni, ale aby mohli skrze své utrpení stát blíže k Bohu. Jak psali kritici, jako Michael Hakim: "...Matka Tereza byla skrz naskrz prosycena primitivním religiozním světonázorem, který vidí bolest, strádání a utrpení jako obohacující zkušenosti a krásné vyjádření vztahu s Ježíšem Kristem a jeho mukami na kříži". Podle jejího názoru utrpení není zlem, které je třeba snížit, ale požehnáním, jež je třeba oslavovat.
Ale trpět jako Kristus nepřináší žádné výhody, pokud pacient ve skutečnosti Krista nepřijímá. S tímto cílem Tereziny kliniky pracovaly jako konverzní továrny. Bývalí dobrovolníci totiž potvrdili, že Tereza učila své následovníky, aby tajně křtili umírající lidí, kteří se nemohli bránit, nebo dokonce pochopit, co se s nimi děje – a samozřejmě bez jejich souhlasu. Bývalá dobrovolnice Susan Shields napsala: "Materiální pomoc byla prostředkem, jak se dostat do jejich duše, ukázat nemocným, že Bůh je miluje... Přísné soukromí přitom bylo důležité, aby na povrch nevyplavala skutečnost, že sestry Matky Terezy křtily hinduisty a muslimy".
Zdá se, že skutečné ambice Terezy se omezovaly na to, aby dostala katolické náboženství v jednu řadu s františkánstvím a benediktínstvím. (Její nobelovská peněžní odměna byla použita právě pro tento účel). Mohla tak splnit své přání; její misionářská organizace sdružila v sobě více než 4000 sester a 40 000 dobrovolníků. Pokud by chtěla vytvořit klášter, jehož posláním by byla glorifikace lidského utrpení, pak by se katolíci asi dost rozhodovali, zda vůbec chtějí takovou misi udržovat. 
Svobodymilovní lidé a humanisté by se měli zamyslet, zda chceme podporovat úsilí, které tak výslovně nesouhlasí se vším, za čím my si stojíme.

zdroj: 

http://zakonvremeni.ru/component/content/article/7-3-/28417-mat-tereza-razoblachenie-mifa.html

překlad Vlabi 

(©)2016 myslenkyocemkoli.blogspot.com

Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.