Dnes se pokusím nějak srozumitelně nastínit jeden svůj názor, který pro mě den ode dne přestává být názorem a čím dál více se stává zkušeností. I když se to možná na první pohled nezdá, navážu teď na nosnou myšlenku z předchozího článku.
Naplnění smysluplnosti lidského života rozděluji na tři základní stupně.
A jelikož je mi jasné, že netušíte, co tím myslím, pokusím se to přiblížit na konkrétní situaci. V konspirační, ale i ezoterické sféře se tvrdí, že některé, například zvukové frekvence jsou pro člověka škodlivé. Jako zářný příklad se uvádí základní tón A - 440 Hz. Tato frekvence prý byla z tajemných důvodů zvýšena z původních 432 Hz na vyloženě nebezpečných 440 Hz. K problému samotnému se vyjadřovat nebudu a celé to použiji jen k účelu názorného příkladu, byť v praxi dost možná neexistujícímu.
Typ I (neví - neřeší)
Tím prvním je stav bytí, kdy si člověk
tak nějak odžívá jeden okamžik za druhým, aniž by chtěl nějak cíleně ovlivňovat
to, co se mu děje a co se mu dít bude. Prostě takový člověk jednoduše je.
Člověk tohoto stupně vystavený zkázonosné frekvenci 440 Hz bude, nevěda proč, chřadnout, bude mu ubývat energie, budou jím zmítat negativní emoce, onemocní a to vše podle přírodních zákonitostí, které říkají, že vystavení se takové frekvenci prostě bude mít takové a makové dopady na organismus, případně i psychiku. Avšak podle nastavení konkrétního člověka (imunita, vitalita atp.) mohou být rozdíly v dopadech. Takže někdo padne po pár vteřinách mrtev k zemi s mozkem s konzistencí žužu, jiný ani po dlouhé době působení nepozná nic.
Člověk tohoto stupně vystavený zkázonosné frekvenci 440 Hz bude, nevěda proč, chřadnout, bude mu ubývat energie, budou jím zmítat negativní emoce, onemocní a to vše podle přírodních zákonitostí, které říkají, že vystavení se takové frekvenci prostě bude mít takové a makové dopady na organismus, případně i psychiku. Avšak podle nastavení konkrétního člověka (imunita, vitalita atp.) mohou být rozdíly v dopadech. Takže někdo padne po pár vteřinách mrtev k zemi s mozkem s konzistencí žužu, jiný ani po dlouhé době působení nepozná nic.
Typ II (ví - řeší, ale...)
Tento typ už ví, že vystavení se zvukové frekvenci 440 Hz je škodlivé. Ale právě proto, že už o údajné škodlivosti ví, tak v případě, že bude přesvědčen, že je jí vystaven (dá se říci, že neustále hledá tuto frekvenci v každém zvuku), zvyšuje pravděpodobnost, že mu opravdu ublíží. A to i tehdy, kdy jeho imunita a vitalita by mu v případě nevědomosti pomohly se účinkům ubránit. Vlastně tu mluvím o nocebo efektu. Z mého pohledu je na tom druhý typ svým způsobem hůře než typ první, protože nevědomky používá své Vědomí a přírodní zákonitosti proti sobě. Jsou například zdokumentovány případy, kdy bylo člověku řečeno, že snědl jedovatou houbu, aniž by to ve skutečnosti byla pravda, a ten díky svému přesvědčení zemřel.
Typ III (ví - řeší)
Typ třetí vychází z typu dvě, ovšem s tím rozdílem, že aktivně pracuje se svým Vědomím na tom, aby negativní účinky škodlivé frekvence na tělo nepůsobily. Jak toto lze činit, je na další článek, možná celou sérii. V podstatě jde nikoli o nocebo, nýbrž o placebo efekt. Jen bych rád upozornil na to, že pod pojem placebo efekt osobně řadím něco krapet komplexnějšího, než jak je definováno obecně. Neoklešťuji tento fenomén jen na oblast zdraví, nýbrž - a to především - na oblast vědomého řízení života - tvorby a modulace situací, okolností i okolí.
Za tentýž případ jako s onou zákeřnou zvukovou frekvencí si lze dosadit libovolně cokoli. Od nebezpečí napadení masožravým monstrózním klíštětem nebo hned celou tupou klíšťat, přes konzumaci nevhodného toho nebo tamtoho až po hojnost financí, životní pohody, zdraví a klidu. Důležité podle mne je naprosto se oprostit od obav z opaků toho, co bychom si přáli. Začít plně důvěřovat ve svou schopnost umět řídit svůj vlastní život.
 | |
| Pak pochopíš, že to, co se ohýbá, není lžíce, jsi to ty sám. |
A co mi tedy z předchozího vychází? Že může být problémem trvale setrvávat ve skupině dvě (zůstat při boji proti zákeřnému Zlu, chemtrailům, iluminátům, vládám, bankám,...). A to tak zásadním problémem, že lze spekulovat, zda není svým způsobem lepší zůstat ve skupině jedna. Jenže ani v samotné Přírodě nic nezůstává bez vývoje, bez hnutí. Takže zůstat ve skupině jedna je z pohledu vývoje stejně nekonstruktivní, jako zůstat ve skupině dvě. Konspirátorům by určitě nedalo mnoho práce vymyslet kupu důvodů, proč je člověk udržován právě na úrovni stupně jedna, a když už postoupí do dvojky, proč je mu předhazováno nepřeberné množství podnětů pro to, aby tam i zůstal a bojoval, konspiroval, bojoval a zase konspiroval a tím podporoval to, proti čemu bojuje a konspiruje a nezbýval mu čas na osobní vývoj a osobní poznání směrující ho do "trojky". Že by chléb a hry?
Aby nedošlo k nedorozumění a někdo neměl pocit, že se řadím do skupiny III, hrdě hlásím, že stále patřím do skupiny II. Ale když se objeví nějaká skulinka, zkouším alespoň nakukovat směrem k oponě skupiny III.
 | |
| ani levitace není nemožná :-) |
Typ 4 (vie - nerieši)
OdpovědětVymazatTento typ si o prakticky vyskúša a behom pár zistí že je to sprostosť a ďalej si tým už nekomplikuje život.
Jóžin
Hmm, všetko je inak... Pepo
VymazatPozrite na 25-ročný film "oni žijí". Dá sa stiahnuť na ulozto v češtine.
OdpovědětVymazatPřesunul jsem obsáhlý text komentářů čtenáře, který se nepodepsal.
OdpovědětVymazatDiskuze by byla krajně nepřehledná. Takto dlouhé komentáře tu nechám jen v případě, že se bude jednat o osobní názory. Pokud bude chtít někdo pastovat cizí texty, ať dá pouze odkaz na jejich zdroj.
Zde najdete pastovaný text z publikace Dmitrije Veriščagina:
http://myslenkyocemkoli.blogspot.cz/p/blog-page_3.html
Dobré rozdělení, takhle mě ještě nenapadlo se nad tím zamyslet. Taky jsem se dloouho plácal ve skupinách I a II, a z mého pobytu ve dvojce jsem si odnesl jednu dost cennou zkušenost - dá se totiž rozdělit na dvě. První je skupina "myslí si, že ví a řeší jen naoko" (a přitom lži pojímá za pravdy - z této skupiny většinou není úniku) a druhá "ví a řeší, protože na tom, co ví, toho mnoho nesedí" (a z ní se dá mnohem lépe přejít do skupiny III či IV, když má dotyčný odvahu si připustit, že téměř vše, co omylem zhltl za svého pobytu ve skupině II, nebyla pravda).
OdpovědětVymazatSkupina II je na tom hůř oproti I díky tomu, že takoví lidé jsou kolikrát mnohem nebezpečnější jak pro sebe, tak i pro okolí - ale je dobrá v tom, že obsahuje v sobě to dno, ze kterého se dá odrazit.
A souhlasím s komentářem, kde se přidává skupina IV, ta mě napadla hned po dočtení článku úplně stejně :D Tedy skupina "ví-neřeší". Sem patří lidé, kteří poznali skutečně Pravdu a ne jen její šedavé odstíny jako lidé v I-II-III, kteří ještě mají v různých intenzitách sklony si myslet, že pravd je více právě díky tomu, že znají pouze odstíny. Ono "neřeší" je myšleno tak, že u takových lidí zcela odpadne jakékoliv vnější přesvědčování, naléhání, diskutování, nelibost vůči těm, co neví ... nemají potřebu polemizovat a bránit Pravdu, protože vědí, že ona se nakonec obhájí sama. Žijí vnitřně v tom, co ví, s tak neochvějnou jistotou, že už sama jejich existence je majákem - maják taky necestuje po moři a neodtlačuje lodě od mělčin, ale jen tiše září. Ve skupině III jsou lidé stále loděmi, ačkoliv dokonalejšími; ve skupině IV se stávají těmi majáky. A jako majáky nemají smysl bez lodí, lodě nemají smysl bez majáků.
Leckdo by mohl namítnout, že pouhé záření je horší než aktivní bránění pravdy a bojování proti zlu, ale ono je to spíše tak, že záření je podporováním Pravdy na vyšší úrovni. Čtyřek je tak málo, že by v každém národě utvořily maximálně větší vesnici a nikdo o nich moc neví, ale o to cennější jsou. Toť můj (doufám že rozšiřující) pohled na věc - a díky za článek.
Neexistujú pravdy na vyššéj alebo nižšéj úrovni, existujú len pravdy a tie intuitívne celkom prirodzene pozná každý človek od novonarodenca počínajúc tým nad hrobom končiac. Pepo
VymazatAlealeale, huntere, zase huntíme? :D
VymazatA čože Spajjdy čože, šlápol som ti na otlak kaď máš namiesto komentáru k obsahu príspevku potrebu komentovať jeho autora?
VymazatDobře tedy - od osobních záležitostí k věci.
VymazatTvrzení, že neexistují úrovně pravdy, jak říkáš, může vyvrátit i průměrný žák základní školy. Uvedu nějaký příklad, trochu složitější.
Můžu říct, že červená barva je duševní proces odehrávající se v duši a zrcadlící se ve vědomí.
Můžu říct, že červená barva je elektromagnetické vlnění s určitým rozsahem vlnové délky.
Můžu říct, že červená barva je opakem vnitřní podstaty předmětu, protože ji jako jedinou odráží.
Můžu říct, že červená barva je výsledkem chemického složení povrchu (malba) nebo celého předmětu (nerost).
Můžu říct, že červená barva je hmotný odraz akčního principu, činorodosti, agresivity.
Můžu říct, že červená barva je určitý konkrétní prožitek v duši nebo taky idea ze světa idejí.
Můžu říct, že červená barva je děj, interakce mezi vnějším světem Země a vnitřním světem člověka.
A tak dále.
To byly pravdy na různé úrovni - samozřejmě zdaleka ne všechny. Vyšší pravda spočívá v harmonickém propojení všech takových pravd, které je možné nalézt.
http://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2014/05/fraktalnost-jednovacnych-dvojcat-pravdy.html
VymazatSpajdy mám za to že v jednoduchosti je krása. Z mojho pohladu vec sa má tak že ak by som si pravdy začal škatulkovať na vyšie alebo nižšie, sám pred sebou by som to porušoval. Asi ťa moc nepoteším, zostanem ja radšéj pri tej mojej jednoduchosti - lahšie sa mi s ňou žije. Pepo
VymazatAno, zůstaň při lehkosti a jednoduchosti, hlavně nenamáhat svůj rozum a své cítění - tím se ale moc daleko nedostaneš. Stačí se podívat na přírodu nebo na bytost člověka, jak úžasně moudře jsou to komplikované věci. Je jen lidskou pýchou a leností, že by člověk chtěl chápat všechno a hned, nejlépe celou podstatu vesmíru za pět minut.
VymazatAno, v jednoduchosti je krása, ale v komplikovanosti složené z mnoha jednoduchých věcí je krása i moudrost :-) Opět jde jen o úrovně a výše pohledu - díváš-li se na malý výsek, vystačíš s jednoduchostí, díváš-li se na celek v celé jeho komplexnosti, musíš se chtě-nechtě začít namáhat, abys ho pochopil. je to stejné jako třeba se stavbou domu - abys vykopal lopatou jeden metr základů, moc přemýšlení na to potřeba není, ale abys byl schopný postavit/naprojektovat palác, na to už Ti jednoduchost nevystačí...
Spajdy brzdi!
VymazatHned první věta je psána jízlivě (namyšleně a povýšeně). Přeměřování mentálních pinďourů tady už nebudu trpět. Ještě jednou, vytvořím boxovárnu a tam si mimo pozornost čtenářů mohou zájemci soutěžit, kdo dočůrá výš.
Spajdy všetky pravdy sú vo svojej podstate velmi jednoduché, nie náhodou je v téj jednoduchosti tolko krási i geniality zároveň. Čím viac su veci zložitejšie tým viac sú i vzdialené od pravdy. Vezmi si taký jednoduchý a v celom vesmíre nepopieratelný univerzálný dôkaz, jak príroda tak i vesmír ide vždy cestou najmenšieho odporu čo v preklade znamená tou najjednoduchšou možnou cestou pravdy. Na rozdiel od človeka nemá zapotreby a ani sebemenší dôvod si tie pravdy škatulkovať na nižšie alebo vyšie kedže v danéj veci je pravda vždy len jedna a tá býva vždy velmi jednoduchá. K tomu jak píšeš že musím... . Kedže som živí jedinú vec ktorú v živote raz naozaj budem musieť spraviť je to že raz budem musieť umrieť. Všetko ostatné je len vecou mojej vôle či som veci tak ako sú ochotný akceptovať a to buď s výhradami alebo bez výhrad alebo nie. Mimochodom, je to tiež jeden z tých pekných príkladou jednoduchéj pravdy očistenéj od všetkého toho balastu k nej pridávanej cez to slovíčko musíš. Keď naozaj nechceš (okrem smrti), nemusíš nič... . Pepo
VymazatSpajdy k tomu tvojmu "musíš" spomenul som si na ešte jednu velmi jednoduchu pravdu ktorú v súvislosti s tým mávali na jaziku starý slovania - musieť je velký pán, nemusieť je ešte večí... . Pepo
VymazatPepo,
Vymazatmyslím že už jednou jsi se ke Spajdovýmu "musíš" vyjádřil, takže není třeba se opakovat. A to platí i v případě, že by šlo jen o pokus vyprovokovat reakci, která se napoprvé nedostavila. Mám už připravenou boxovárnu, takže příští pokus už bude přesunut tam, jak jsem avizoval v diskuzi jinde.
:D ... Michale. Kdo si co přeměřuje? Když nějakému lenochovi řekneš, že ke svalnaté a vypracované postavě se chtě-nechtě MUSÍ fyzicky tvrdě namáhat, a že když cvičit nebude, tak se moc daleko nedostane, tak je to přeměřování ega? Ne, to je jednoduchá pravda :-) Jako přeměřování ega to vidí ten, komu to co? Vadí. To je mi zbytečného čertění se kvůli jednomu řádku... :-)
VymazatSpajdy
VymazatSrovnáváš nesrovnatelné.
Nabrání svalové hmoty není totéž jako přijít k nějaké zkušenosti. Fyzická námaha(práce) je jasně definována poměry mezi fyzikálními veličinami. A platí tam přímá úměra - víc energie rovná se víc práce. Kdežto u mentální/psychické/duševní/či jak je libo práce z mých zkušeností vyplývá, že tam už žádné přímé úměry neplatí. Většinou je to právě naopak. Čím víc se tlačí na pilu, tím chabější výsledek. Zde totiž neplatí, že když to nejde silou, tak to půjde ještě větší silou. Je potřeba správný čas a okolnosti a pak to jde doslova samo, ale to je na sáhodlouhé povídání.
Já v přírodě také vidím vždy přímočarost a jednoduchost. Na první pohled nebývá v přírodě složitá věc opravdu složitá. Jak to lze zjistit? Když by tatáž věc (list, tvar toku řeky, složení kosti, apod. byla složitější, dost možná by stále fungovala, ale když by naopak byla jen o zlomek jednodušší, již by funkční nebyla, alespoň ne v plném rozsahu své účelnosti. Takže podle mne je příroda natolik jednoduchá (zde slovo jednoduchost je třeba brát jinak), že jednodušší již být nemůže, pokud má zůstat plně funkční. V tomto s názorem Pepa souhlasím. Jaký vliv mají neuvážené zásahy (ať zjednodušující nebo naopak) člověka do struktury přírody, je dost patrné.
A pokud (a to ne poprvé) naznačuješ, že mám nabubřelé ego, tak já to přiznávám. A víš co? Jsem za své ego rád. Já ho totiž narozdíl od popezoteriků nedostal od přírody proto, abych mu zakroutil krkem, ale aby mi pomáhalo při nabírání zkušeností :-)
PS: A ani s těmi svaly to není vždy tak, jak píšeš.
Taky se snažím dozvědět, pátrám, zajímá mě všecko a líbily se mi dva poznatky, jak řešit, co s člověkem informace dělají. Za prvé, někde jsem četla, že cítíš-li strach, pryč od toho, nejsi zralý. A druhá věc, krásná, v přednášce V.M.Zaznobina zaznělo, že smyslem života je stát se člověkem, těch je zatím moc málo. A člověk že se od předčlověků liší tím, že nevěří v boha, ale bohu. Když se aspoň trošku snažíte přiblížit tomu pocitu, tak se i v tom nebezpečným světě cítíte bezpečně.
OdpovědětVymazatJsou mrtví tupci,kterým zakrněla intuitivní mozková hemisféra,politici, bakalové ,sociopaté,kterým v dětství dávali nakládačku...Pak jsou ti OSTATNÍ..Ti mají svět plný malých zázraku,třeba najdou v prázdné prkenici stokorunu,nebo projdou bandou nepřispusobivých a jsou NEVIDITELNÍ...
OdpovědětVymazatNikdo není dokonalý....
VymazatNavíc znám moc hodné a laskavé lidi, kteří výhradně nebo víceméně dávají přednost svému selskému rozumu a logice před intuicí a naproti tomu znám i lidi, kteří se opájí svojí intuici, ale pro jejich charakter je za přátele, na které se mohu spolehnout, nikdy mít nebudu. Ono z mého úhlu pohledu míra využívání intuice (popezotericky pravé hemisféry - apropo s tímto dělením mozku se již neztotožňuji) není přímo úměrná s ryzostí charakteru člověka. Takže označit někoho za mrtvého tupce jen proto, že se na svět dívá jinýma očima než Vy Kabode, vnímám jako hledět z patra na lidí, které jste nikdy v životě nepotkal ani neviděl a já cítím potřebu se jich tímto zastat.
S nosnou myšlenkou Vašeho komentáře bych se plně ztotožnil, ale to označení "mrtví tupci" mě zklamalo.
Pak to celé pro mě vyznívá jako posměšný výkřik zarytého sparťana na fanouška jiného klubu.
Opravdu by to nešlo jinak?
Michal mám za to že neexistujú nedokonalý ludia, existujú len nedokonalé rozhodnutia ktorých základ pramení v zavádzajúcich informáciach. V každom z nás je kusok Boha čo defacto v preklade znamená že všetci sme Bohovia. Pepo
VymazatCelé by to byla debata na filosofické úrovni. Mohli bychom špekulovat, co člověk vlastně je. Z jakého pohledu se pak na to dívat. A nakonec bychom stejně dospěli k tomu, že co diskutující, to jiný názor. Mezitím by to pravděpodobně někdo nevydržel a začal hodnotit čí (samozřejmě, že jeho) názor je macatější a pak bych to nakonec zase všechno smazal.
VymazatNebo už jsme tu krapet dospěli a omezíme se opravdu jen na úroveň sdělování názorů a odpustíme si nedůstojné hodnocení názorů druhých? Bylo by to příjemné zjištění.
Třebas můj názor je, že jsou to právě především rozhodnutí, co dělá člověka člověkem. Rozhodnutí s sebou pak nesou emoce jak při jejich zvažování, tak při konfrontaci s jejich následky. Nesou s sebou potenciál poučení se jak z těch správných, tak z těch, které bychom příště učinili jinak. Z jistého úhlu pohledu (nadhledu) nemusí být žádná nedokonalá rozhodnutí, pokud se z nich poučíme natolik, že nás to posune kupředu.
Můj pohled je takový, že nedokonalá rozhodnutí pozastavují náš vývoj a zdržují nás, kladou nám do cesty překážky. A čím je nějaké rozhodnutí dokonalejší (neboli v souladu s harmonií Univerza a směrem vývoje lidstva), tím víc nám v našem vývoji (i ve vývoji lidstva) pomáhá.
VymazatTaková knížečka Škola Malého Stromu.Tam je zmínka o MRTVÝCH LIDECH...A říká to AMERIČAN,přesněji CHEROKEE....No a bělostní sociopaté,o nich sděluje rozumy jeden SOCIOPAT,kanadský lékař... https://www.youtube.com/watch?v=IqQHZa50G-8
Vymazatdobrý den,vím velice dobře o čem-proč-díky čemu tady všichni píšete :)
OdpovědětVymazatjen bych připomněla dvě věci
a)prostředí,např.výchovu,díky nimž každý řeší jinak
b)astrologie a numerologie - tedy astrotypy určují jak a co řešíme
c)mozek řeší tak jako tak jen proto, aby jeho tělo přežilo a proto,aby se dostal co nejčastěji a nejrychleji
do stavu uspokojení,když toto zná a toto chybí,řeší - tj.první skupina buď vůbec nezná pocity uspokojení a
nebo naopak je dokonale spokojena od počátku života
druhá skupina interreaguje s prostředím
třetí skupina se má :) ale šťastná asi moc není,nedávno jsem zachytila u obecné problematiky ekologie
a spotřebního způsobu života,že hodně lidí se uchyluje v současné době k tzv.poustevnictví,obyčejný a opakovaný návrat k přírodě mnoha a mnoha způsoby.
Michale,funguje Vám o několik miliard neurospojů víc než mně,mohu se tedy znova jen ptát,co Vám sakra v životě chybí,právě proto že "máte vše" minimálně co se týče životních prostředí a lidských potřeb -
příroda,práce,lidé,informace
možná bych měla jednu náplast na bolest: vědět,že vše co myslím a cítím je možné,proto existující,proto opakované, a to v jakékoliv variantě.Za sebe to,co jsem si říkala včera: k parazitům se nedostanu,vůči zombie jsme imunní,a s lidma mám jediný problém - najít je.Co je na tom objevného? vůbec nic :)
Anonymko
Vymazatmyslím, že tuším, co stálo v pozadí napsání Vašeho komentáře. Občas to také pociťuji. Ale když tyto pravidelné vlny (různě dlouhé a intenzivní) dojmů odezní, vidím vše jasněji a ve větší pestrosti. V takových chvílích vím, že žádný stav není nepřekonatelný. Vždy, díky neomezenosti Všeho (Vše = Univerzum, Vesmír, atp. - nevím jak to pojmenovat, nic z toho můj pocit nepopisuje přesněji) je každé moje poznání překonatelné a v brzké době překonané a to ať jako zpřesňující, doplňující nebo pozměňující to stávající nebo jako zcela nové. Žádný momentální stav vědomí ani poznání není konečným cílem, nýbrž cestou k dalším podnětům a jejich možným řešením. Cestou, jež je tvořena bezmezným počtem po sobě jdoucích cílů.
Na jedno se mohu spolehnout - vždy přijde něco nového, byť mi v daný okamžik přijde, že již není nic, za čím by stálo jít.
Když mám skličující pocity stagnace nebo prázdnoty (absence nových zajímavých podnětů), bývá to proto, že není něco ze současných podnětů (úkolů chcete-li) správně dořešeno. "Vše" čeká, až si to uvědomím a něco s tím udělám. Nápověd chodí dost, například v podobě synchronicit - třeba jako Váš komentář :-), jen musím mít oči otevřené a všeho si všímat - být co nejvíce při vědomí.
PS: Při ovlivňování tělesných funkcí a pochodů svým vědomím mě osobně nestačí si něco říci či si to přát. Je nutné, abych tomu uvěřil. Abych to bral jako skutečnost. Doma tomu říkáme "opustit myšlenku". To znamená naprosto z mozku vytěsnit myšlenku na to, že požadovaný záměr je z jakéhokoli důvodu neuskutečnitelný. To je to nejtěžší ze všeho.
Hypotetická situace - jsem alergický na včelí bodnutí. Je pro alergika obecně velmi těžké si ve chvíli štípnutí překonfigurovat mozek na to, že žádná reakce nepřijde. Mozek jede přesně naopak - díky strachu už vidí svoje tělo oteklé a přehrává si všechny možné "oteklé" scénáře.
Mě by v takové chvíli nestačilo si jen říkat, že nechci otéci nebo si přát (říkat a přát si není totéž), abych neotekl. Musím v mozku vytvořit budoucnost, v které nejsem oteklý, budoucnost, v které moje tělo jed rozloží na neškodné látky. Vlastně ani se nedá říci, že bych tomu uvěřil, nýbrž že to beru jako hotovou věc, jako samozřejmost, nad kterou se není třeba pozastavovat. Pokud dokážu svoje vědomí nastavit tak, že beru jako samozřejmost, že neoteču, pak se již vůbec nemusím tímto problémem zabývat, mohu ho pustit z hlavy. A? Nic zvláštního. Jen neoteču. :-)
Vysvětluji si to tak, že alergik, který neví o další možnosti (typy I a II) oteče, protože je tak tělo prostě nastaveno (přírodní zákonitosti). Typ III ale díky schopnostem svého Vědomí má možnost zasahovat/řídit do těchto zákonitostí a doslova tvořit "nemožné". Někde výše v diskuzi zmiňovaný typ IV je z mého pohledu jen zautomatizovaný typ III, který si své vědomí nastavil již tak, že "běžné" ovládání reality již probíhá jako - nazvěme to - automatický reflex. Stejně jako zkušený řidič již nepřemýšlí nad tím, co dělají ruce a nohy.
To samé lze aplikovat na vše v životě (zdraví, přátele, práci, peníze atd.) a tím si tvořit vlastní realitu = řídit svůj život.
Ale toto je můj případ a nemám šajn, zda může fungovat i u někoho jiného. Na toto jsem si musel přijít sám a vše, co jsem se kde dočetl, mi v tom nepomohlo. Spíše naopak. Hledání svých řešení u jiných je většinou slepá ulička. Nejsem tu proto, abych žil z poznání druhých, ale abych činil poznání svá vlastní :-)