Antická Rus 2

- předchozí část -

Vojenská výstroj

Všichni máme určitou představu o vojenské zbroji na Rusi už z dětství. Mnohé exponáty v muzeích nám ukazují, jak vypadal ruský voják a ruský voják vypadal asi takto: Novgorodský bojovník v době bitvy na Kulikově poli)

Kdo nám chce zatnout TTIPec? 6

- předchozí část -

Přísnější pravidla by měla zůstat

TTIP je trochu neobvyklá obchodní smlouva – nesoustřeďuje se totiž na mezinárodní obchod. Středobodem rodící se dohody jsou domácí pravidla, kterými se musí obchodníci řídit. Proto může dalekosáhle proměnit naše životy, aniž bychom to čekali, chtěli nebo schválili.
Američtí a evropští vyjednávači se snaží, aby se různé regule v Evropské unii a USA co nejvíce podobaly. V principu to dává smysl. Shodné technické normy usnadní život lidem, firmám a nakonec i státu. Evropa a Spojené státy však – i při svém tradičním partnerství – některé věci prostě dělají jinak. Máme a patrně vždy budeme mít úplně jiné pracovní právo. Dost odlišně také přistupujeme k jídlu. Evropa klade větší důraz na kvalitu potravin, život na venkově, péči o krajinu a slušné zacházení se zvířaty; americká potravinová kultura naopak staví spíš na velkovýrobě, fastfoodech a průmyslovém zemědělství. Nemá smysl snažit se každou odlišnost nacpat do jednoho pytle.

Kdo nám chce zatnout TTIPec? 5

- předchozí část -

Co nám TTIP servíruje na talíř

Potraviny jsou jedním z největších oblastí zájmu pro tvůrce TTIP. Za dohodu nejvíce lobbuje agrobyznys, tedy industriální zemědělský a agrochemický průmysl, který na plné čáře vévodí pomyslnému žebříčku. A jsou to právě potraviny, skrze které může být evropská společnost, jak výrobci, tak konzumenti, ovlivněna v nepředstavitelně negativní míře, které dnes čelí americká společnost.
V Evropě je kladen prioritní důraz na prevenci, tedy strategii, že každý výrobce musí před samotnou distribucí potravin dokázat, že nejsou zdraví škodlivé. V USA je tomu přesně naopak, potraviny mohou být distribuovány, dokud se neprokáže, že jsou škodlivé.


Pět mýtů o smlouvě

Kdo nám chce zatnout TTIPec? 4

- předchozí část -

Přehlížení principů demokracie

Plánovaná smlouva TTIP je rozhodně jedna z největších výzev, která stojí před evropskou veřejností. Pro všechny důvody, pochybnosti a hrozby, které jsou v této publikaci popsány, by se dalo najít jedno obecnější pojmenování. Je to potlačení demokracie.
Stále více se životy nás všech dostávají pod kontrolu těch, kteří nejsou nikomu z nás odpovědni. Už se nejedná jen o nezodpovědné a pyšné politiky. V posledních letech se ukazuje stále jasněji, že jde především o nezodpovědné, pyšné a nenasytné manažery, správce různých fondů a představitele nadnárodních korporací. Ti všichni jsou vedeni touhou získat pro svou firmu více, než dosud mají. Nehledí přitom nalevo ani napravo. Jsou tak pošlapány jak tradiční kulturní hodnoty, jako je dostupné vzdělání a kultura, tak všechna s nimi těsně spojená sociální práva a zajištění.
Nedávná zpráva britské charitativní organizace Oxfam doložila, že v roce 2016 bude polovina světového bohatství v rukou 80 jednotlivců. A pokud se něco nezmění, tak má koncentrace bohatství, a tudíž i moci, pokračovat i nadále.

Kdo nám chce zatnout TTIPec? 3

- předchozí část -

Konec Evropy: Řítíme se do pekla!

 
TTIP přinese doslova neoliberální revoluci. Její podepsání bude jako výstřel z jakési kapitalistické Aurory a Evropa, jak ji známe, v podstatě přestane existovat. Navzdory všem tlakům, které v Evropě probíhají, si ona stále chrání svůj sociální model. TTIP bude hrobníkem tohoto modelu.
Evropa se přemění na tržní džungli bez jakékoliv sociální ochrany.
O práci přijde hodně lidí, a co je ještě horší, ohrožené budou naše sociální standardy v oblasti pracovního práva. Pokud se relativně vysoké evropské sociální standardy zaměstnanců (minimální mzda, odvody, sociální jistoty, nemocenské, dovolené, spoluúčast na rozhodování atd.) dostanou do přímé konkurence s americkými standardy, americké firmy budou jasně zvýhodněné – jejich produkty jsou kvůli malému ohledu na práva zaměstnanců levnější.
Jaká bude odpověď politiků? Evropa musí snižovat sociální standardy, aby uměla konkurovat. A nakonec budou za pár let všichni pracovat jako v Americe, bez sociální ochrany, bez jakýchkoliv práv, bez jakékoliv stability. A za pár desetiletí budeme úplně všichni dřít jako v Číně či Hondurasu: jako otroci.

Kdo nám chce zatnout TTIPec? 2

- předchozí část -



Pod bičem miliardových arbitráží 

Jedna z nejkontroverznějších částí TTIP, o níž se kupodivu mluví víceméně otevřeně, je arbitrážní doložka, tzv. mechanizmus urovnání vztahů mezi investory a státy (ve zkratce ISDS). Ta by ohrozila suverenitu zemí Evropské unie.
O co jde? Americká (či evropská) společnost by mohla žalovat stát za to, že jí zákonem nebo politickým rozhodnutím zkomplikoval podnikání. Pod hrozbou soudních sporů by řada evropských zemí hodně uvažovala, jaké regule si dovolí schválit. Přitom se může jednat o normy, které jsou ve prospěch zdraví občanů či sociálních práv.
Pro ilustraci, jak spory s firmami umí zasáhnout státní rozpočet, si připomeňme nejkřiklavější kauzy, které českou státní kasu citelně ochudily.

Rok: 2003
Cena prohry: 10,4 miliard korun
V ostře sledované soudní tahanici společnost Central European Media Enterprises, známá spíše pod zkratkou CME, zažalovala Česko kvůli znehodnocení investice do televize Nova.

Kdo nám chce zatnout TTIPec? 1

Práva a zdraví 820 milionů lidí v ohrožení? 

Když jsem se nedávno zkusmo zeptala svého známého, co si myslí o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP), zatvářil se jako desetileté dítě, po němž chci objasnění teorie relativity. Ve svém „průzkumu“ jsem pokračovala. Víceméně se stejným výsledkem. To mě tehdy utvrdilo v domněnce, že měsíce projednávaný TTIP je pro většinu lidí velká neznámá. Mluvíme přitom o dohodě, která by v případě podepsání přinesla zásadní změny do našeho života. Příčinou toho, že o ní občané téměř nic neví, není jejich nezájem o politiku. I kdyby totiž chtěli něco konkrétního o smlouvě vědět, případně dokonce „drze“ znát průběh jednání mezi evropskými i americkými vyjednávači, nemají moc šancí.
Na západ od našich hranic to naštěstí vypadá jinak. V polovině letošního ledna berlínskými ulicemi pochodovalo proti podepsání TTIP 50 tisíc lidí. V kolika českých denících se o tomto protestu objevilo alespoň pár řádek? Já vím jen o jednom. To, že do konce minulého roku se pod petici proti dohodě, organizovanou 320 občanskými iniciativami v celé EU, podepsal už milion Evropanů, to také většině českých médií za zmínku nestojí.
I když je pravdou, že informace od Evropské komise spíše unikají, než zaznívají na tiskových konferencích, novináři by se měli ptát. Z dosud nejasných informací vyplývá, že smlouva může mít na svědomí ztrátu statisíců pracovních míst, ohrožení našeho zdraví potravinami z USA, které nejsou pod tak přísnými kontrolami jako ty produkované v Evropě, ale také hrozí omezením některých občanských práv.

Antická Rus 1

Nabízíme jednu z kapitol série článků Starobylá města - srovnání a analýzy, které postupně vycházejí na stránkách bloggera Michaila Volka http://mishawalk.blogspot.cz/

Dnes vám ukáži všechny výsledky svého dlouhodobého pátrání týkajícího se antiky na území Ruska. Myslím si, že čtenáři, kteří čtou můj blog, jsou seznámeni s některými "nestandardními" nálezy, fakty a fragmenty letopisů atd., hovořícími pro to, že Rus v období antiky nebyla divoká, ale že se zde antika rozvíjela a Rus možná byla i její kolébkou. Ale vše to má roztříštěný charakter neskládající se v jeden celek, proto v tomto článku ukážu jen ty nejzajímavější důkazy. Tuto kapitolu jsem se rozhodl napsat po té, co jsem navštívil muzeum historie Ukrajiny v Kyjevě (Kyjevské vlastivědné muzeum KVM), kde jsou v různých sálech vystaveny velmi podobné exponáty, nebo dokonce stejné předměty (zejména týkající se řecké periody v teritoriu Černomoří, Skýtské periody a periody Kyjevské Rusi).

ČÍ JE ALJAŠKA? 3

- předchozí část -

Před časem vyšly v Rusku dvě velmi zajímavé knihy. Jak prodávali Aljašku. Všechno jde ještě vrátit a Aukce Rusko: Jak prodat Aljašku. Knihy napsal na základě své rozšířené disertační práce ruský politik, spisovatel a kandidát historických věd Ivan B. Mironov. 

Podrobnou analýzou archívních pramenů autor dochází k závěru, že prodej Aljašky nebylo nic jiného než jeden z kroků dávné snahy o rozporcování a následné obsazení obrovského území. Téma obzvlášť dnes naléhavé. Politická situace v té době nepřinášela žádné důvody k dělení státu. Tyto důvody byly vyrobeny uměle. Celá transakce, počínaje myšlenkou a konče jejím provedením, byla mnohaletou záležitostí a má jasnou povahu spiknutí. Na základě podrobného studia archívních dokumentů, které dosud nebyly veřejně dostupné, autor dochází k závěru, že stále existují právní důvody pro zrušení transakce a návrat území do sestavy Ruska.

Jak to tedy bylo...

SSSR nedovolil vyhladit poražené Němce

Po skončení druhé světové války Německo nezmizelo z mapy světa jedině díky tomu, že podivné plány západních spojenců nepodpořil Stalin.
Paradox? 
Vůbec ne... 

Gardový voják Serjožka - nejmladší voják Velké vlastenecké války

Serjožkovi Aleškovi bylo 6 let, když Němci popravili jeho matku a staršího bratra za spolupráci s partyzány. Stalo se to v Kalužské oblasti. Serjožku zachránila sousedka. Vyhodila dítě z okna domku a křikla, aby utíkal, co mu síly stačí.
Chlapec utekl do lesa. Bylo to napodzim roku 1942. Těžko říct, jak dlouho dítě bloudilo, hladové, vyčerpané v zamrzlých kalužských lesích. Narazili na něj rozvědčíci 142. gardového střeleckého pluku, kterým velel major Vorobjov. Přenesli vyčerpaného chlapce v náručí přes linii fronty.
Kam mělo dítě jít? A tak si ho nechali v pluku.
Nejtěžší bylo najít pro malého vojáčka oblečení: kde taky najdeš vojenské boty velikosti 30? Ale časem se našly jak boty, tak i uniforma - vše, jak se patří na syna pluku.