Může jednotlivec spolupracovat na zastavení války?

Nacházíme se v období vrcholícího čtvrtého světa, Kali-jugy, v období završujícího se hvězdného aktivačního cyklu, kdy je nesmírně důležité, v jaké vibrační a morální úrovni se lidstvo nachází. V mnoha předchozích vrcholech hvězdných cyklů se síly, jež se brání změně, vždy postaraly, aby se situace na Zemi důkladně zkomplikovala – válkami a katastrofami všeho druhu - a ke změně nedošlo. I dnes pozorujeme výrazné snahy o rozpoutání jakéhokoliv světového požáru za každou cenu. 

Můžeme proti tomu něco udělat i na úrovni nás samých?

Nabízím na toto téma úryvek z knihy Svoboda na počátku i na konci, v níž jeden z nejznámějších duchovních učitelů 20. století, Jiddu Krishnamurti, odpovídá na otázku:

Může jednotlivec udělat něco pro to, aby zastavil hrozící válku?

Krishnamutri: Válka je nápadně krvavá projekce našeho každodenního života, že? Válka je jenom vnější projev vnitřního stavu, je to jen zvětšení našeho každodenního jednání. Je jenom víc vidět, je krvavější, ničivější, ale je to kolektivní výsledek našich individuálních skutků, naší činnosti. Proto jsme, vy i já, za válku odpovědni.

Co můžeme udělat, abychom ji zastavili? Hrozící válku očividně nemůžete zastavit ani vy ani já, protože už je v pohybu, už se vlastně odehrává, i když zatím jen v psychické rovině. A protože už je v pohybu, nedá se zastavit. Ve hře je příliš mnoho věcí, jsou příliš veliké a již byly učiněny. Ale když vy i já vidíme, že hoří dům, dokážeme poznat příčiny ohně. Můžeme odejít a na jiném místě postavit dům z jiných materiálů, které nejsou tak hořlavé, které nepovedou k dalším válkám. To je asi tak všechno, co můžeme udělat. Vy i já vidíme, co způsobuje války, a pokud nám opravdu záleží na tom, aby se války zastavily, začněme proměňovat sami sebe, protože příčinou válek jsme my.

Před lety za války mě přišla navštívit jedna paní, Američanka. Ztratila v Itálii syna. Měla ještě jednoho syna, kterému bylo šestnáct, a chtěla ho zachránit. Probírali jsme to spolu a já jsem jí navrhl, že pokud chce zachránit svého syna, musí přestat být Američankou, musí přestat chtít mít víc, musí přestat hromadit bohatství, usilovat o moc, o nadvládu a musí se snažit být morálně prostá – tedy nejen se jednoduše oblékat, nejen být prostá ve vnějších věcech, ale i v myšlení a pocitech, ve svých vztazích. Na to prohlásila: „To je moc. Chcete toho po mně moc. To nemůžu udělat, protože okolnosti jsou příliš silné na to, abych je dokázala změnit.“ Proto byla odpovědná za ztrátu svého syna.

Okolnosti můžeme ovládat, protože okolnosti jsme si vytvořili sami. Společnost vytváří vztahy, vaše i mé společně. Jestliže změníme své vztahy, změní se i společnost. Budeme-li se v transformaci vnější společnosti spoléhat jen na legislativu, donucování, a sami přitom zůstaneme vnitřně zkažení, budeme-li i nadále usilovat o moc, postavení a nadvládu, pak to znamená, že to, co je vně, budeme stále ničit, i kdyby to bylo postaveno sebevíc pečlivě a dokonale vědecky. To, co je uvnitř, se vždycky projeví navenek.

Válku samozřejmě způsobuje touha po moci, postavení, prestiži, penězích a také nemoc zvaná nacionalismus, uctívání vlajky a nemoc organizovaného náboženství. Takže pokud jako jednotlivec patříte k některému z organizovaných náboženství, pokud jsme chtiví moci, pokud závidíte, nutně vytváříte společnost, která ústí v destrukci. Takže to opět závisí na vás a ne na nějakých vůdcích, určitě ne na takzvaných státnících a těch ostatních. Záleží to na vás a na mně, ale zdá se, že si to neuvědomujeme. Jak rychle bychom skoncovali se všemi válkami, s utrpením a bídou, kdybychom jednou opravdu pocítili odpovědnost za své skutky!

My však tohle nechceme vidět, nechceme se postavit čelem k faktu, že jsme, vy i já, odpovědní za válku. Mluvíme možná o míru, vy i já, pořádáme konference, sedíme kolem stolu a diskutujeme, ale uvnitř, psychicky, chceme moc, postavení a jsme poháněni chtivostí. Spřádáme intriky, jsme nacionalisté, jsme svázáni všelijakou vírou, dogmaty, za která jsme ochotni umřít a ničit se navzájem. Myslíte si snad, že takoví lidé, jako jste vy a já, můžou žít ve světě v míru?

Abychom nastolili ve světě mír, abychom zastavili války, musíme přivodit revoluci v jednotlivci, ve vás a ve mně. Hospodářská revoluce bez vnitřní proměny je nesmyslná, protože hlad je výsledkem špatného nastavení hospodářských podmínek, které jsou důsledkem špatného nastavení naší psychiky – lačnosti, chamtivosti, závisti, zlé vůle a majetnictví. Abychom zastavili smutek, hlad, války, musí nastat psychická revoluce, a tu je ochoten podstoupit málokdo z nás. Budeme diskutovat o míru, plánovat legislativu, vytvářet nové ligy, OSN a tak dále. Ale mír mít nebudeme, protože se nechceme vzdát svého postavení, své autority, svých peněz, svého majetku, svého hloupého života. Spoléhat se na druhé je největší marnost. Druzí mír nepřinesou. Žádný vůdce nám mír nedá, žádná vláda, žádná armáda, žádná země. Mír přivodí pouze vnitřní přeměna, která povede k vnějším činům. Ale vnitřní proměna neznamená izolovat se, neznamená stáhnout se z vnější činnosti, naopak. Správné jednání může být jenom tam, kde je správné myšlení. A správné myšlení nemůže být tam, kde není poznání sebe sama, dokud nebudeme znát sami sebe, nebude mír.

Abychom ukončili vnější válku, musíme začít pracovat na ukončení války v sobě. Mír přijde jenom tehdy, když vy sami budete plni míru, když budete v míru se svým bližním.

"Kdož jsi bez viny, hoď kamenem."

Nevím jak vás, ale mě nikdy nenapadlo, kolika prohřešků se denně dopouštíme, aniž bychom si uvědomovali, že i my jsme vlastně takovými malými „válečnými štváči“. A nemusí jít jen o moc nebo peníze. Všechny ty zlomyslnosti, závisti, žárlivosti, uražené ješitnosti, nejrůznější lhaní, pomluvy a vulgárnosti, ale i záliba ve všem, kde se krvavě bojuje – akční filmy, PC hry nebo třeba hrubé sporty – tím vším vytváříme zlo, ničíme přirozené mírumilovné vztahy a tím vlastně bojujeme své malé války. Jak snadné to s námi síly Zla mají!

Vlabi