20. 8. 2017

Kamenné koule 2

-předchozí část-

Další verzi vzniku kamenných koulí lze shrnout do jedné lakonické věty: Jedná se o ztvrdlé koule kutálené přílivovými inerciálními proudy, k nimž došlo v době přesunu pólů. Pokud vám tato verze připadá příliš fantastická, vydržte, zkusím se k vysvětlení dobrat. 

1. Moeraki Boulders, Nový Zéland

Než však budeme pokračovat, je třeba si říct něco o dvou skutečnostech. První je, jak na kamenné koule nahlíží oficiální věda. Geologové se domnívají, že tyto objekty, odborně je jmenují „konkrece“, se formují díky difúzní koncentraci rozptýlených komponent obsažených v prostředí, procesů metamorfozy, přemístění hornin a také při rozpuštění koloidních sraženin.

Wikipedie:
Konkrece je specifický minerální agregát, pevný a tvrdý tvar, vzniklý zahuštěním a spojením minerálů kolem určitého jádra v sedimentárních horninách a půdách.
Konkrece mívají velmi často kulovitý nebo vejčitý tvar, avšak existují i konkrece nepravidelných tvarů. Základem vzniku konkrece je obvykle jádro, kolem něhož se začnou zhutňovat a zahušťovat minerální látky z okolního prostředí. Tímto jádrem bývá nějaký cizorodý prvek, nezřídka organického původu - například list či jiná část rostliny, zub, malý organismus, ale může to být i zrnko písku apod.

nebo zde:
„Konkrece (zhuštění) vznikají uvnitř porézních sedimentů po dobu postupného zpevňování budoucí skály. Obvykle pískovců, břidlic, ve spraši nebo v půdě. V hornině se okolo pevných tělísek (mohou to být zrnka písku, úlomky hornin nebo zkameněliny) začne srážet cementační materiál (vápnitá, křemitá nebo fosfatická sraženina) a postupně vznikají kulovitá tělesa zatlačující okolní hmotu. Ta jsou obvykle složená z uhličitanu materiálu, jakým je například vápenec.“

Pokud bychom to řekli „po lidsku“, pak se zkrátka hlína kolem čehosi - z nějaké, oficiální geologii nepochopitelné příčiny - zhustila do tvrdé koule. Podivné však je, jakým způsobem do kamenných koulí metodou difúze (což je proces vzájemného pronikání molekul nebo atomů jedné látky mezi molekuly nebo atomy jiného) vnikly například žraločí zuby, ulity měkkýšů a korýšů nebo kusy rostlin, jak je tomu například u koulí v Zemi Františka Josefa... anebo jak k tomu mohlo dojít v nadmořské výšce 710 metrů, což je případ koulí v Batyršalabu v Kabardinsko-Balkarii.

A druhá skutečnost, o které je třeba se alespoň v krátkosti zmínit, jsou posuny pólů, v kteréžto záležitosti už neuvedu informace z kruhů oficiální vědy, ale dostáváme se na půdu alternativy. K těmto změnám dochází pravděpodobně v pravidelných cyklech a podle známek na zemském povrchu je zřejmé, že tyto posuny nejsou chaotické, ale jejich polohy lze do určité míry stanovit jak směrem do minulosti, tak i do budoucnosti. Pro nás v tomto článku bude zajímavá situace kolem jižního pólu, kterou zachycuje tato mapa:

2.
Při posunu pólů samozřejmě dochází k velkému pohybu masy vody světových oceánů a pevninu pak omývají takzvané inerciální (setrvačné) proudy, které zanechávají určité „dost markantní“ stopy na zemském povrchu. A podle naší verze to byla právě přílivová inerciální (setrvačná) vlna, která z přinešeného i místního materiálu takové koule vyválela. Jak?
Stavěli jste někdy sněhuláka? Určitě ano, takže jen pro připomenutí: uhněte se taková malá tvrdá hrouda (v našem případě kamenné jádro) a ta se pak v mokrém sněhu koulí a koulí a ona se nabaluje a nabaluje… A co se týče více či méně dokonale kulatého tvaru kamenných koulí, pak i to můžeme ve velmi zjednodušené podobě demonstrovat ve videu zde. Místo dětských rukou si nyní představte dno (tvrdý povrch) a velmi – a tím myslím VELMI - silný proud vody / suti, který koulí kameny a další předměty po dně pokrytém hlínou či jílem. Tato kamenná jádra se pokrývají tenkými vrstvami materiálu a postupně se zvětšují, stejně jako hrouda sněhu při stavbě sněhuláka.
Předpokládám, že vám to je tedy jasné, a tak popojedeme ke konkrétním příkladům.

Ve Volgogradské oblasti je pod kamennými koulemi vidět žlutá hlína. Ta je přímým důsledkem průchodu inerciální přílivové vlny; je to frakce pevných částic přinesených z obrovské prostory, smytých z rozsáhlých prostor a uložená na povrch na novém místě stékání vody řekami zpět do oceánů. Na fotografii z Republiky Adygeja je jasně viditelná vrstevnatá struktura hliněné koule. Vrchní vrstva se prostě odloupla.

3.
Stejný obraz nalezneme na Zemi Františka Josefa — odloupnutou vrchní vrstvu, která ukazuje, že kamenná koule je ze slisovaného písku a vznikala stejně jako sněhová koule.

4.  jedna z koulí v Zemi Františka Josefa, ostrov Čampa
Totéž je v Kazachstánu na poloostrově Mangystau:

5.
Místa, kde se nacházejí kamenné koule, odpovídají místům s inerciálními proudy. Kostarika leží přímo uprostřed mezi Severní a Jižní Amerikou. A mimochodem, jantar — další marker absolvování inerciálního proudu - je v Kostarice taky, takhle vypadá:

6.
Země Františka Josefa je v blízkosti trajektorie minulého přemístění pólů — na 80. poledníku. Volgograd, Adygeja a Kabardino-Balkarija jsou také na trase inerciálního proudu, který přišel v průběhu minulého přepólování od ostrova Tajmyr do Kaspického moře, (o trajektoriích si lze podrobněji přečíst v knize výzkumníka polárních a horských oblastí severní a jižní polokoule a jednoho ze zakladatelů národní a světové glaciologie M. G. Grosvalda "Евразийские гидросферные катастрофы и оледенение Арктики“ (Euroasijské hydrosférní katastrofy a zalednění Arktidy). Schéma inerciálních toků v Eurasii z této knihy naleznete v závěru tohoto článku.
A čím větší byla rychlost inerciálního proudu, ve kterém vznikaly kamenné koule, tím větší je jejich velikost a perfektnější jejich forma. Maximální rychlost toku v rámci naší verze je v místě, kde se původní rovníkový tok při přemístění pólu setkává se souší (Kostarika), a stejně tak na linii trajektorie přemístění pólu (Země Františka Josefa). A právě v těchto místech nacházíme ideální kamenné koule, navíc v maximální velikosti.
V Kazachstáně, Adygeji, Volgogradské oblasti, Kabardinsko-Balkarii jsou kamenné koule menší a jejich tvar méně dokonalý. Vše je tedy jak má být: zkuste koulet rukama koule z hlíny - čím rychlejší a chaotičtější jsou pohyby rukou, tím blíže má koule k ideálnímu tvaru.
Plastelína se kromě toho při koulení díky tření nahřívá, stejně jako se podle zjištění výzkumníků, kteří studovali koule ve Volgogradské oblasti, zahřál i vnitřek jedné ze zdejších koulí.
Pozoruhodné jsou i výše zmíněné nálezy žraločích zubů uvnitř objektů v Zemi Františka Josefa na ostrově Čampa. V rámci naší verze však je vše v pořádku — mořská voda inerciálního proudu, která přinesla na pevninu kdeco, a tedy spolu s mušlemi i žraloky, zakoulela tu nejpevnější část žraločího těla — zuby — do kamenné koule.

7.
Na Novém Zélandu jsou uvnitř koule dobře viditelné krystaly. (Moeraki, 45°21'36.99"S 170°50'13.60"E), místní jim říkají Moeraki Boulder. Na této fotografiích jsou dobře viditelné.








Tuto skutečnost je snadné objasnit: hlína není nic jiného, než velmi jemně namletý (velikost částic — 0.01 mm a méně) živec.

Citace z Wiki:
„Živec - nejrozšířenější horninotvorné minerály, které tvoří zhruba 50 % hmoty zemské kůry. Při jeho rozpadu vznikají hlíny i další sedimentární horniny.“

Pokud shrneme tyto malé částice na hromadu a důkladně je slisujeme, po nějaké době dojde k procesu zpětné krystalizace — hlína se promění zpět v živec. Přesně jako v Antarktidě a Grónsku se ze sněhu tvoří led.
Živec navenek vypadá jako křemen. Srovnejte:

8. - 9. vlevo živec v krystalické podobě, vpravo krystal křemene
I podle fotografií lze tedy snadno vysvětlit, co je uvnitř novozélandské kamenné koule — živec.

10. vnitřek koule z Nového Zélandu, 11. živec
Austrálie, stejně jako Nový Zéland byly nejednou vystaveny přílivové vlně. Podle nejnovější příručky pro žáky 4. - 11. třídy to je nejplošší kontinent, který leží mezi střídajícími se polohami jižního pólu (viz obrázek 2.) Spláchlo ho to a zmrazilo nejednou a nejednou byl jeho povrch zbroušen ledovci a inerciálními vlnami. Jantar, který je markerem inerciálních vln, se v Austrálii také nachází (10°41’41.50″S 142°32’11.32″E). Takže tato fakta se velmi dobře doplňují.

V egyptské poušti jsou rovněž kamenné koule, a to na břehu jezera Qarun (Birket Karún Lake) (29.465213, 30.626638):   

12.
13.
14.
15.

Wikipedie:
Qarun, staroegyptský název Meridovo jezero, je slané jezero v Egyptě, na území Fajjumské oázy. Velikost asi 233 km2. Je 45 m pod hladinou moře. Dnešní jezero Qarun je pozůstatkem velkého jezera, které se rozprostíralo na stejném místě a mělo rozlohu 1270 - 1700 km2. Zpočátku to byl rozsáhlý vodní prostor, který postupně vysychal z dosud neznámé příčiny.

Podle naší verze Sahara vznikla při minulé změně polohy pólů, kdy rovníkový proud předchozího rovníku procházel přes sever Afriky a pohřbil i egyptské pyramidy. Stopy silných inerciálních proudů jsou viditelné každému, kdo se orientuje v Google Earth.

16.
17.
Jak je vidět na obrázcích Google-Earth, kamenné koule vznikly v místě průchodu inerciálního proudu, a vidět jsou dnes proto, že jezero Qarun vysychá a nebyly zasypány pískem, protože ležely na dně.
Vznik solného jezera uprostřed pouště Sahara lze taky snadno vysvětlit v rámci verze o posunu pólů: voda zůstala v údolí ohraničeném horami při některém z minulých posunů po té, co se voda z Atlantiku přehnala Saharou. No a vysychá toto jezero ze stejného důvodu, jako vědro s vodou vystavené na slunci — kvůli odpařování vody do ovzduší ve formě páry. Protože do jezera Qarun se nevlévá žádná řeka, pak jednou zákonitě vyschne. Jeho původní velikost byla mnohem větší, jak je znázorněno na obrázku.
18.
Zajímavý detail: ve Wikipedii stojí, že dříve bylo jezero Qarun sladkovodní:
Ještě v období Staré říše bylo Meridovo jezero sladkovodní, protože jeho voda byla používána k zavlažování, ale již tehdy hladina klesla, když Аmenemhet I. (XII. dynastie) nechal provést zavodňovací-drenážní práce, v jejichž důsledku se voda dostala až na současnou úroveň.

Oficiální věda o důvody "slanosti" Qarunu mlčí, stejně jako o příčině vzniku koulí na jeho původním dně. V rámci verze o posunu pólů však lze slanost jezera vysvětlit momentem setrvačnosti proudu, který jezero zalil oceánskou vodou a současně „nakoulel“ písečné koule. 





Na fotografiích odtud jsou viditelné zkamenělé korály na vrcholu tohoto bývalého ostrůvku, které vyznačují úroveň hladiny jezera po jeho naplnění.

19.
20.
V rámci naší verze o přesunu pólů se korály dostaly do jezera izolovaného od moře během průchodu inerciálního proudění z oceánu. Jak by se sem dostaly jinak, oficiální věda nevysvětluje. Jezero bylo podle ní původně sladkovodní, ale ve sladké vodě korálové polypy nežijí. (Že by pronikly metodou difúze po vzoru žraločích zubů do kamenných koulí?).





Další kamenné koule nalezneme ve státě Wyoming, USA (41°16'43.66"N 108°22'40.42"), v nadmořské výšce 2133 m. Tyto koule jsou pouhých 700 km od předchozího pólu, takže mohly vzniknout jak z důvodu inerciálního proudu, tak i z důvodu tání americké ledové čapky.

21.
I v Severní Dakotě (47°35'46.76"N 103°19'55.45"W), 900 km od předchozího severního pólu, můžeme vidět stejné koule téhož původu.

22.
23.
Kamenné koule jsou i v Grónsku (70°59’12.56″N 23°43’3.95″W). Od nich je to k předminulému pólu jen asi 600 kilometrů, vznikly tedy s největší pravděpodobností stejně jako ve Wyomingu — buď v inerciálním proudu, anebo při tání ledové čepice kolem předminulého pólu po předminulém přesunu pólu z Grónska do Nebrasky.

24. tzv. „Dělová koule“, poloostrov Jameson Land, východní Grónsko
V republice Komi u obce Galovo (65°16'55.10"N 52°56'15.81"Е) také mají kamenné koule. Galovo se nachází na téměř stejné délce (52°55'37"E) jako ostrov Čampa v Zemi Františka Josefa (55°40'43.36" E). Kamenné koule v obou místech pravděpodobně vznikly při průchodu inerciálního proudu při posledním posunu pólů, když proud šel od severu (Tajmyr) na jihovýchod těsně přes tato místa.

25.
26.
I na ostrově Sachalin jsou kamenné koule:

27.
28.
Také v Irkutské oblasti v Usť-Ilimském rajonu, v uhelné oblasti Žeronskij (58°12’34″N 102°54’13″E).















Podobné kamenné koule byly nalezeny poblíž města Aulaluka (Mexiko), v Palma Sur (Kostarika), v Los Alamos a ve státě Nové Mexiko (USA), na pobřeží Nového Zélandu, v Egyptě, Rumunsku, Německu, Brazílii, na Zemi Františka Josefa a v Kašadarynské oblasti Kazachstánu.
Kamenné koule jsou i v Číně v přírodní rezervaci Šeň-nunczia (31°43’44.19″N 110°40’25.99″E) nebo u městečka Hunsi (Gongxi) (27° 5’59.77″N 109°11’40.80″E)...

29. koule z rezervaci Šeň-nunczia, 30. Hunsi (Gongxi)
...také v Siňczian-Ujgurském autonomním okruhu Číny poblíž města Turfan (42°55′46.99″N 89°29′58.28″E):

31.
Zvláštní kamenné koule je možné vidět i na ostrově Německý Kuzov archipelágu v Bílém moři (64°56’52.37″N 35°9’35.86″E).

32.
33.
Na těchto ostrovech nalezneme hodně neobvyklé balvany - sejdy, a také řeky kamenů. Ale hlavně kamenná "vejce". Jsou oválná nebo kulatá a bývají v prohlubních odpovídajících jejich tvaru. Svádět to na přírodu nepřipadá v úvahu, protože jsou jen v určitých místech, ne všude a některá jsou ukrytá. Způsob jejich vzniku a určení zatím není jasný.
Charakteristickým rysem těchto kamenných vajec je, že jsou vždy z jiné horniny než kameny, které je obklopují, nebo „lůžko“, ve kterém se nacházejí. S největší pravděpodobností byla vytvořena při předminulém nebo minulém přesunu pólů, kdy inerciální proud se přivalil na pevninu ze severu — severozápadu a "nakoulel" takové hroudy z přineseného materiálu, a protože tyto pevně uhnětené koule jsou vždy tvrdší než okolní hmota, postupem času vymlely tato neobvyklá prohloubení.

Takže kamenné koule vyznačují místa a směřování inerciálního proudu. Zde jsou obrázky z výše zmíněné Grosvaldovy knihy:

34.
35.
Z mapek je zřejmé, že všude tam, kde pozorujeme stopy inerciálních proudů, nacházíme také kamenné koule vytvořené tímto proudem z materiálu, který přinesl.
Na ostrově Čampa (Země Františka Josefa) jsou koule uhnětené z písku, protože inerciální proud šel od severu, kde nic kromě písku zvednutého tímto proudem ze dna Severního ledového oceánu nebylo. V Kabardinsko-Balkarii, Adygeji z hlíny, tak jak inerciální proud, který přišel ze severu a na své cestě prošel celou Eurasií, přinesl s sebou suť hmoty, smytou z povrchu na obrovských územích.
V egyptské poušti jsou kamenné koule také z písku, zvednutého momentem setrvačnosti proudu ze dna Atlantského oceánu a zasypavšího tímto pískem celou Severní Afriku, která se tak proměnila v obrovskou poušť.
A v dalších místech, kde pozorujeme stopy inerciálních proudů, se dají očekávat v rámci naší verze o pravidelných posunech pólů další významné nálezy.

Na závěr ještě dvě poznámky na okraj:
Zajímavá je datace kamenných koulí v Kostarice. Citace z Wikipedie:
„Podle nálezů starověké keramiky v blízkosti nově nalezených koulí se je archeologové snaží časově sladit s tou či onou kulturou Střední Ameriky. Rozpětí datace při tom se pohybuje od 200 let před naším letopočtem až do roku 1500 našeho letopočtu, tj. pokrývá prakticky celou dobu existence předkolumbovské civilizace.“
Doplním jen, že v rámci naší verze došlo k poslednímu posunu pólů okolo roku 1444.

A poznámka druhá: podívejte se na toto video zachycující vznik ledových koulí na jezeře Sebeigo v americkém státě Main. Předtím byl podobný jev zaznamenán na jezeře Michigan. Není to krásný doklad toho, že i „kamenné“ koule vznikly v kapalném prostředí?
Pokud totiž zaměníme vodu za polotekutou masu suti, pak za určitých podmínek dojde v takovém roztoku k vytvoření kamenných nebo hliněných objektů, kdy obrušují jeden druhý a navzájem si dávají tvar blížící se kouli.
To, že tyto koule jsou pozorovány uvnitř hliněných vrstev (cituji odborníka: "...tyto porézní vrstvy jílů jsou "nositeli" minerálních agregátů – zvláštních kamenů. Dá se říci, že jsou těmito kamennými jádry přímo nacpané.") tuto verzi vzniku kamenné koule potvrzuje. Předmět (jádro), na který se začínají vrstvami lepit částice jílu z trosek proudu a kolem něhož se tak začíná "nabalovat" a vznikat kamenná nebo hliněná koule, může být jakýkoliv pevný objekt. Může to být kamínek... anebo třeba onen zub žraloka.
Odpovědi lze najít v těch nejneočekávanějších místech, pokud člověk zůstane pozorný.

- konec -

podle:
http://memocode.asia/2015/12/otkuda-vzyalis-kamennye-shary-po-vsemu-miru/
překlad a zpracování: Vlabi


(©)2017 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

11 komentářů:

  1. Díky moc za odvedenou práci. A co když byla tehdy mezi obry populární hra "kuličky"?

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka Vla Bi za preklad. Osobne sa prikláňam k minulej verzii - že sú to pozostatky ťažobnej činnosti. Ich množstvo, umiestnenie na územiach s patrnými známkami ťazby a dokonalý tvar mi proste neladí s verziou prepólovania. A ešte jedna poznámka nakoniec - prepólovanie v 15. storočí? Ako je potom možné zrovnanie pyramíd v Gize presne na súčasný sever?

    s0lar

    OdpovědětVymazat
  3. Zajimavé toto rozhodně je, ostatně spousty archeologických nálezů (speciálně těch utajovaných). Co mi tu nesedí, přepólování je jedna věc a změna osy planetky je věc druhá, neznamená že jsou tyto záležitosti stejnoměrné, osu drží hmotnost - planetka je šiškoid, pak gravitace a nakonec magnetizmus který je nezávislý na gravitaci. Pak mi tu nesedí něco v těch proudech, vytvořit desítky tun vážící kouli musí dát nějakou energii, a rozhodně to nemohl být jen tak nějaký přesun moře. Jde tedy o jinou věc, moc se o ní nemluví avšak se již potvrdila, tedy že naše planetka pomalinku roste, mění se a tím jak roste se mění její hmotnost, těleso na oběžné dráze tedy ustřelí pokud se zvýší jeho hmotnost nad kritickou a tak se tak na 3 krát s naší planetkou již stalo, pokaždé změně oběžné dráhy byli masivní změny i na povrchu, na počátku byla pevnina jako jeden celek, při poslední změně se kontinenty naposled odtrhnuli do tvaru jak jej známe téměř nyní. Nezdá se mi tedy to datování koulí, jelikož by to byl celosvětový problém pokud by se vyskytnuli tak masivní proudy vody co by vykutáleli takovéto kouličky, toto je nepředstavitelné, určitě by byli i po milionu let viditelnější stopy takové katastrofy.
    Měl jsem možnost zkoumat magnety do plováků (hlídání hladiny) tedy vím že magnetická síla naší planetky je tak nízmá, pomalu nepohne s ničím co není předmagnetizováno, tedy řád jednotky mT je nicotný, vědci zkusili levitovat předměty v magnetickém poli výčet "Magnetická pole vyžadovaná pro takové experimenty jsou však velmi vysoká, typicky kolem 16 T, což může být problematické v případě výskytu feromagnetických předmětů v blízkosti takového experimentálního zařízení." Tedy měli el.mag který žral desítky Megawatů energie, tedy pro to, abych pohnul s vodou magneticky bych potřeboval tak obrovskou sílu, že bych dříve ovlivňoval feromagnetické materiály, které by imho ještě magnetickou indukcí energii pohltili. Pokud tedy budu přihlížet k těmto fyzikálním pochodům, skončím s tím, že přepólování země není až zas tak šílená nemyslitelná záležitost vytvářející šílené katastrofické scénáře jako je změna osy otáčení.
    Tedy abych celé informace shrnul, vše nasvědčuje směrem, že se jedná o pozůstatky změny oběžné dráhy a tím krutější změny na povrchu země...
    Zdraví Martynko

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen malá poznámka: v článku se nehovoří ani o "přepólování", ani o změně osy. Autor patrně vychází z myšlenky Charlese Hapgooda, který na místo teorie kontinentálního driftu razil představu plovoucí zemské kůry.

      Vymazat
    2. Nevhodne zvolené slovo, ospravedlňujem sa. Mal som na mysli posun geografických pólov a následné inerciálne prúdy - o tom sa točí celý článok. Zmena magnetických pólov by samozrejme nespôsobila inerciálne prúdy. Tie môže spôsobiť iba posun zemskej kôry (a voda zotrváva v pôvodnom smere = inerciálne prúdy). Príčiny posunu zemskej kôry alebo jej časti môžu byť rôzne. Mojim komentárom som len vyjadril pochybnosť, že k posunu kontinentov mohlo dôjsť tak nedávno ako v 15. storočí, kvôli precíznemu nastaveniu mnohých stavieb. Za najstaršiu ktorá je stále nastavená podľa dnešnej polohy geografických pólov, považujem Sfingu. Tá má minimálne 12, ale pravdepodobne až 36 000 rokov. Čiže to je podľa mňa minimálne okno, v ktorom k posunu geogr. pólov nedošlo - alebo predkovia boli takí chytrí, že s vedeli presne ako sa póly posunú a zarovnali to už podľa nových :) -> chrobák do hlavy..

      s0lar

      Vymazat
    3. sOlare,
      jedna malá zvídavá - a z čeho usuzujete, že bylo záhodno, aby zmíněná Sfinga byla fixována na nějaký zeměpisný směr? Proč ne třeba na nějaké souhvězdí, hvězdu či jiný vesmírný objekt v pro stavitele speciální den (rovnodennost aj.) nebo podle magnetických (či jiných) siločar nebo třeba podle něčeho úplně jiného (s ohledem na vlastnosti podloží, geograficky výhodně, atd.)?

      Vymazat
    4. Vychádzam z výskumu Roberta Bauvala. Minimálne je nastavená na slnovraty, a toto nasmerovanie sa "pokazí" pri každom posune zemskej kôry. Je tam mnoho komplexných nastavení, napr. trvalo presne 70 dní kým Sírius zmizol z nočnej oblohy a znova sa objavil. Východ Slnka na začiatku tohoto 70 dňového cyklu je v Plejádach, na konci v súhvezdí Leva. Tri pyramídy v Gize reprezentujú pás Orionu, a sú zároveň škálou na povrchu Zeme, ktorú keď dodržíme, tak Slnko vychádza pri "smrti" Síria v Abu-Sir (reprezentuje Plejády, a v Abu-Sir je toľko pyramíd ako voľným okom vidno v Plejádach), a pri "znovuzrodení" Síria v Heliopolise. Ale je toho viac. Takéto nastavenie proste viac nie je možné pri posune zemskej kôry. Viac tu: https://www.youtube.com/watch?v=lq0aDf540M0

      a tu: https://www.youtube.com/watch?v=AY_BWTnM6uw

      s0lar

      Vymazat
    5. S tým zväčšovaním Zeme ti dávam za pravdu. Ak vieš anglicky alebo nemecky, tak ti odporúčam pozrieť teóriu zväčšujúcej sa Zeme, ktorej autorom je prof.Kostantin Meyl. V jednom z jeho videí hovorí aj o mechanizme prepólovania.

      s0lar

      Vymazat
    6. nekde jsem cetl ze kouka smerem k nejakymu mestu ale uz nepamatuju ani kde jsem to cetl

      Vymazat
  4. Ty některé koule byli možná vyrobeny dřívějšími civilizacemi a proto že se začínají někteří lidé probouzet a vzpomínat na své min. životy tak třeba ty koule z krystali uvnitř se vyráběli v Antlantidě a měli za učel čistit a udržet vibrace tím ,že čistily pránu,takové filtry vyších vybrací,jinak ze vzpomínek je patrné,že většina koulí byla magicky vytvořena vždy k nějakému učelu.Jinak pěkné stránky,díky Copoměchceš

    OdpovědětVymazat
  5. Ještě před pár dny bych si myslel totéž, že je to výsledek těžební činnosti.
    Dnes si to nemyslím i když s těžbou to má hodně co společného. Když se kácí les a padají smrky k zemi, tak se při dopadu na zem od stromu oddělují šišky a jsou rozházeny všude kolem stromu. Pro těžaře jsou nezajímavé, jde jim přeci o dřevo, tak si šišek nevšímají a odklízí dřevo.
    Jakou to má souvislist s koulemi. Docela velkou, pokud bych si nevšiml obrázku ve kterém byli v kouli pozůstatky křišťálů. Abych to nějak nedramatizoval, předávám odkaz na článek ve kterém pochopíte zde naznačovanou souvislost. Přiznám se, že je dosti šokující : https://www.tartaria.sk/hadanie-pravdy/vylo-inde/as-gard/na-zemi-niet-lesov-i , a v orginále tu: https://www.as-gard.com/#!blank-12/h6v5w

    J.K.

    OdpovědětVymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.