Myšlenky o ...: ARKAIM 1

Mnozí jej chápou jako starobylé kultovní centrum, kde žreci vykonávali posvátné obřady a sledovali postavení planet a souhvězdí. Další popisují Arkaim jako opevněné vojenské hradiště, a někdo v něm dokonce vidí dávnou huť.
Ale kromě toho to bezesporu bylo především dokonale promyšlené bydlení pro bezpečný, pohodlný a soběstačný život značného počtu obyvatel. Před čtyřmi tisíci lety!

Pravděpodobný vzhled Arkaimu (52.649261,59.571443)

Žluté slunce osvětluje posledními paprsky nedozírné, vlnící se prostory majestátní stepi. Velmi brzy se skryje za nízkým kopcem a všude zavládne přítmí. Nehybný vzduch se nasytí těžkou vůní pelyňku a stepních trav. Na obloze zazáří nepředstavitelné množství hvězd a vše okolo znehybní v majestátním klidu...
A zatím šikmé paprsky ještě více zvýrazňují na starověkém povrchu stepi ohromné pravidelné hliněné kruhy, polozarostlé travou. Velké tajemství – ten pocit okamžitě prostoupí naší mysl...
Každé léto od roku 1995 pracovala skupina filmařů televizní společnosti "Volga" z Nižného Novgorodu v jižním Uralu na dokumentaci vykopávek jednoho z největších archeologických objevů minulého století – staroáríjského města Arkaim.
Když jsme se skupinou filmařů poprvé jeli do Arkaimu, neměli jsme tušení, že nás osud přivede k jedné z největších záhad Země. Tato cesta nás přinutila znovu pochopit a přezkoumat starobylou historii Ruska i minulost mnohých národů a podivit se neobyčejností tohoto místa. To, co jsme tu uviděli a dozvěděli se, doslova obrátilo náš pohled na svět.
"Velké tajemství Arkaimu" – tak se nazývá dvoudílný dokumentární film. Tohoto tajemství se budeme dotýkat i v našem příběhu.
Jižní Ural. Step s pestrými zelenými ostrůvky březového lesa, ale také skalnaté hory, které se pod tlakem miliónů let staly nízkými, vlnícími se kopci.

Tak to bylo a tak to bude trvat po celá staletí
Začátkem roku 1952 byly získány unikátní letecké fotografie a později i družice vyslaly na Zemi snímky několika neobvyklých kruhů vystupujících z povrchu stepi. O umělém původu těchto kruhů nikdo nepochyboval, ale nikdo tehdy nedokázal říct, co to je. Kruhy zatím zůstávaly záhadou.
V té době se ve vědeckých a okultních kruzích rozhořel v plné výši spor o tom, kde hledat vlast indoevropanů, kde je ten původní pramen, ze kterého vyšly mnohé národy Eurasie. Bylo dávno jasné, že mnohé evropské národy a také národy Indie, Persie a velké části Asie mají jeden společný původ - tajemné "praindoevropany". Studovaly se starověké zdroje, legendy, příběhy, posílaly se expedice na Ural, Tibet, Altaj a podobně. Mnozí snili o nalezení ostatků země, kde žila legendární bílá árijská rasa. Duše a mysl lidí usilovaly o pravdivé, hluboké pochopení svých počátků. O to částečně ztracené prastaré tajné poznání, které ovládali staří Arijové.
Jako vždy všechno skvělé přichází nečekaně a zpravidla ze strany, odkud to nečekáte. V roce 1987 mělo být údolí Arkaimu v jižním Uralu zatopeno a měla zde být vytvořena nádrž pro zavlažování vyprahlé stepi. A zde, v samém srdci údolí se nacházely ony záhadné kruhy.

Archeologové dostali rok na to, aby prohledali krajinu kvůli výskytu případných nálezů. Krátce poté, co lopatky archeologů odkryly několik detailů podivných kruhů, bylo jasné, že se jedná o opravdovou senzaci! Okamžitě začal boj za záchranu Arkaimu, jak nazvali zbytky majestátního města, kterým se ukázaly být tyto tajemné kruhy. Ano, nic více a nic méně, byly to pozůstatky města, kde kdysi žila právě ona legendární árijská rasa. Ukázalo se, že stáří Arkaimu je asi 40 století.
Na záchranu Arkaimu povstala celá veřejnost. Vedoucí uralské archeologické expedice, kandidát historických věd, vedoucí katedry historie a etnografie Čeljabinské státní university, Genadij Borisovič Zdanovič odjel do Moskvy. Riskoval svou kariéru a své vědecké jméno, aby se zasadil o to, že stavba téměř dokončené hráze na řece Velká Karaganka bude zastavena. A jak říká sám Genadij Borisovič – stala se téměř nemožná věc – výstavba stojící mnoho milionů byla kvůli archeologickému nálezu skutečně zastavena!

Kruhy na zemi
Přelet vrtulníkem nad Arkaimem vám vezme dech! Dva obrovské soustředné kruhy jasně viditelné na ploché stepi. Údiv smíšený s obdivem a očekáváním zasvěcení do tajemství. Čtyřicet staletí, čtyři tisíce let... počátky nám známé civilizace. Možná, že v těch časech bohové ještě žili mezi lidmi, jak praví dávné legendy.

Arkaim z vrtulníku

Pojďme se tedy na starobylé město Arkaim podívat blíže. Vypráví Gennadij Borisovič Zdanovič:
„Architektura Arkaimu je stejně komplikovaná jako architektura na Krétě. Arkaim, to je 18. století před naším letopočtem a někdy se mluví i o 20. před naší érou. Ale budeme opatrnější, takže 18. - 17. století před naším letopočtem. To byli současníci mykénské civilizace, nebo střední dynastie království Egypta, obecně se tedy jedná o velmi vzdálený starověk.
A samozřejmě, jsou to Indoevropané, jedna z nejstarších nám známých indoevropských civilizací. Pravděpodobně jde konkrétně o jednu ze skupin Indoíránců. A samozřejmě, jde o ono prostředí a dobu, o kterých se mluví jako o árijské kultuře. Jsou to Árijové, jejich kořeny a jejich kultura. A je to bezesporu svět Avesty, svět Véd, to znamená, že je to svět nejstarších vrstev indických a íránských pramenů. A to jsou velmi hluboké vrstvy, ty nejstarší kořeny, což znamená, že jde o začátek a zdroj evropské filozofie a kultury."

letecký snímek

Arkaim byl nejen městem, ale také chrámem a astronomickou observatoří! Měl kruhový tvar, vnější průměr byl zhruba 160 metrů. Obklopoval jej dvoumetrový obvodový příkop naplněný vodou. Vnější stěna je velmi masivní. Při výšce 5,5 metru měla šířku pět metrů. Ve stěně byly identifikovány čtyři vchody. Největší byl jihozápadní, další tři, nacházející se na protilehlých stranách, byly menší.
Po vstupu do města se ocitneme na jediné kruhové ulici, která má asi 5 metrů na šířku a odděluje obydlí přilehlá k vnější stěně od stěny vnitřního kruhu.
Ulice měla dřevěnou podlahu, pod kterou byl po celé její délce vykopán dva metry široký kanál spojený s vnějším příkopem. To znamená, že město mělo dešťovou kanalizaci; přebytečná voda prosakující skrze dřevěnou dlažbu stékala do kanálu a pak do vnějšího obvodového příkopu.
Všechny domy, přiléhající k vnější stěně jako plátky citrónu, měly východ na hlavní ulici. Celkový počet domů vnějšího kruhu byl 35.
Dále vidíme tajemný prsten vnitřní stěny. Byl ještě masivnější než vnější. Při šířce 3 metry sahal 7 metrů vysoko.

schéma Arkaima

Tato stěna neměla podle vykopávek průchod s výjimkou malého přerušení na jihovýchodě. To znamená, že 25 vnitřních obytných prostorů stejných jako byty vnějšího kruhu, bylo prakticky izolováno od všeho vysokou a silnou zdí. Aby se člověk dostal k malému vchodu do vnitřního kruhu, bylo nutné projít celou délku prstencové ulice. Plnilo to nejen obranný účel, ale také to mělo svůj skrytý význam. Ten kdo vešel do města, musel projít stejnou cestu, kterou prochází slunce. Zdá se, že ti, kdo se nacházeli v dobře chráněném vnitřním kruhu, vlastnili něco, co nebylo potřeba ukazovat ani vlastním lidem, žijícím na vnějším okruhu, natož vnějším pozorovatelům.

A korunou Arkaimu je centrální, téměř čtvercové náměstí uprostřed vnitřního kruhu, asi 25 na 27 metrů. Soudě podle zbytků ohňů, uspořádaných podle určitých pravidel, to byla oblast určená k vykonávání nějakých obřadů.
Pokud jej popíšeme tímto způsobem, tak před sebou uvidíme Mandalu - čtverec vepsaný do kružnice. Ve starověkých kosmogonických textech kruh symbolizuje vesmír a náměstí symbolizuje Zemi, náš hmotný svět. Moudří lidé starověku, kteří dobře znali stavbu vesmíru, vnímali, jak harmonicky a přirozeně je uspořádaný. A proto při výstavbě města jakoby vytvářeli zmenšený vesmír.
Uchvacuje také inženýrský génius starověkých stavitelů. Arkaim se stavěl podle předem navrženého plánu jako jediný složitý komplex, navíc orientovaný s velkou přesností podle astronomických objektů!
Obrázek tvořený čtyřmi vstupy ve vnější stěně Arkaimu představuje svastiku. A to svastiku "správnou", to znamená orientovanou po slunci.

Shoda ornamentů se svastikou u staroruských a indických lidových motivů

Zajímavosti: svastika (v sanskrtu to znamená "spojená s blahem", "mnoho štěstí") je jeden z nejstarobylejších posvátných symbolů, který se vyskytuje už v mladém paleolitu v mnoha zemích světa. Indie, starověké Rusko, Čína, Egypt, a dokonce i stát záhadných Mayů ve střední Americe, to je neúplná geografie tohoto symbolu. Svastiku je možné vidět i na starých pravoslavných ikonách. Svastika je symbol slunce, úspěchu, štěstí, kreativity (to je ta "správná" svastika). A samozřejmě existuje také svastika s opačným směrem, která u starých Rusů symbolizovala tmu, zničení, "noční Slunce". Jak je možné vidět na starých ozdobách, zejména na árijských džbánech nalezených v okolí Arkaimu, používali se obě svastiky. To má hluboký význam: den střídá noc, světlo střídá temnotu, nové narození střídá smrt, je to přirozený řád věcí ve vesmíru. Z tohoto důvodu nebyla ve starověku, "špatná" a "dobrá" svastika, obě byly vnímány v jednotě (podobně jako "jing" a "jang").
Mimochodem, fašisté si vybrali na posílení své pomýlené ideologie "obrácenou" svastiku - symbol zkázy.
Každá nová etapa vykopávek přinesla další senzaci.
Překvapení archeologů nekončila. Byly to bludiště, pasti u vchodů do Arkaimu, také počet průchodů ve vnější stěně. Po střechách domů procházela horní ulice, po které bylo možné jezdit vozíkem!

Vůz starověkých Árijců. Zbytky byly objeveny při vykopávkách Sintašského komplexu (jižní Ural)

Nezapomínejme, že Arkaim je postaven výhradně ze dřeva a cihel ze stlačené slámy, hlíny a hnoje. Obrovské pětimetrové stěny tvořilo dřevěného roubení zaplněného zdivem z hliněných cihel. Navíc během vykopávek bylo zjištěno, že cihly, kterými obkládali vnější stěny, měly různou barvu. Arkaim byl zvenku krásný - dokonale kulaté město s oddělenými vrátnými věžemi, zářícími světly a krásně zdobenou „fasádou". Určitě na ní byl nějaký posvátný vzor, který nesl význam. Protože vše v Arkaimu má svůj význam.
Každé obydlí přiléhalo jednou stranou k vnější nebo vnitřní stěně a vycházelo se z něj na hlavní kruhovou ulici nebo centrální náměstí. V improvizované předsíni byl zvláštní odtok vody, která šla do příkopu pod hlavní ulici. Starověcí Árijci byli vybaveni kanalizací! Navíc, v každém bytě byla studna, pec a kopulovité skladiště. Ze studně nad úrovní vody odbočovaly dvě hliněné trubky. Jedna vedla do pece, druhá do kupolovitého skladiště. Proč? Je to geniálně prosté. Všichni víme, že ze studny, když se do ní podíváte, vždycky "táhne" chladný vzduch. Takže v árijské peci tento chladný vzduch, procházející hliněnou trubkou, vytvářel tah s takovou silou, že umožňovala tavit bronz bez použití měchů! Tato kamna byla v každé domácnosti, a staří kováři mohli jen zdokonalovat dovednosti a soutěžit ve svém oboru! Další hliněné potrubí vedoucí do skladiště, v něm zabezpečovalo nižší teplotu ve srovnání s okolním vzduchem. Svým způsobem lednice! Mléko, například, zde vydrželo delší dobu.
Ale o tom všem příště.

- pokračování -

zdroj:
http://lah.ru/text/zyablov/arkaim.htm

překlad: Ladislav