Autorka: Irena Aneri, Zdroj.
Koncepce sociální bezpečnosti se zakládá na tom, že by „každá kuchařka měla umět řídit stát“. Jinými slovy, že by obyčejní lidé měli mít znalosti o řízení, které jsou jim upírány, aniž by to vůbec tušili. Sama koncepce je fakticky nauka o řízení s filosofickým dosahem, který je pro správné pochopení fungování světa nezbytný. Vlastně už jen ta samotná myšlenka, že ve světě je ve skutečnosti všechno o řízení, dokáže změnit myšlení lidí a jejich pohled na věci a život okolo nich. To, čemu dříve nepřikládali žádný význam, nebo považovali za něco, co se děje samo o sobě, je najednou z tohoto pohledu řídící proces. A každý takový řídící proces je přece možné ovlivňovat a směrovat ho. Davo-„elitářská“ společnost je založena na tom, že úzká skupina lidí parazituje na životě a práci větší skupiny lidí (neuvědomělého davu). Obrazově tomu nejlépe odpovídá to tradiční schéma pyramidy (i když v jejím menším průřezu se vždy jedná o další menší pyramidku, takový svého druhu kurník – kde ti nahoře… na ty dole a mnohdy jim to ke štěstí stačí, a vůbec si přitom neuvědomují, že z širšího pohledu sami nejsou nic jiného než otroky, a pokud by jimi být přestali, jejich život by se skokově kvalitativně zlepšil). Jenže aby ta menšina parazitovat dokázala, musí tu většinu buď něčím zastrašit – jako otrokář otroka silou – nebo to zařídit tak, aby si to ta většina neuvědomovala, či to považovalo za „normální“ běh života.
