Phillips Marie Atwater: Poznání „života po smrti“ mění lidi.

 

 

Ne každý se ve svém životě dostane do stavu „klinické smrti“, zvláště při zachování paměti existence ve stavu „mimo tělo“. Americká badatelka, doktorka humanitních studií Phillips Marie Atwaterová, byla ale v podobném stavu během svého života už třikrát. Ve všech třech případech si navíc uchovala vzpomínku na mimotělní cestu do jiných světů, kde ji potkali příbuzní, kteří už svůj životní cyklus v našem světě dokončili. Tato úžasná zkušenost pomohla změnit její postoj k životu a posloužila jako důvod ke studiu projevů podobného jevu u jiných lidí. 

 

Realistický umělec zobrazil skutečné technologie počátku 20. století.

 

Jedním z nejvýraznějších představitelů realistického směru v malířství byl ruský umělec, žánrový malíř Grigorij Grigorjevič Mjasoedov (1834 – 1911), který většinu svých pláten vytvořil ještě v 19. století. Od roku 1870 byl akademikem a řádným členem carské Akademie umění v Petrohradě. Vzhledem k tomu všemu nelze tohoto umělce obvinit, že by si ve svých obrazech ze života dovolil nějaké „fantazie“ a mohl namalovat věci, které ve skutečnosti neexistovaly.

Proč se egyptské ministerstvo pro památky podílí na falšování historie?

Mnoho archeologů působících v Egyptě je po desetiletí konfrontováno se zvláštní politikou úřadů tohoto státu. Získání povolení k vykopávkám tam je extrémně obtížné. Jedinou výjimku tvoří američtí archeologové, a to ani ne snad ti, kteří reprezentují oficiální vědecké instituce, ale ti, za nimiž stojí nějaké tajné struktury nebo tajné společnosti (tuším, že struktury světové "elity", které rozjely skutečný hon na artefakty starověkých civilizací po celém světě).

Starobylá ruská legenda o Arktidě-Hyperboree

mapa Hyperborey Gerharda Mercatora, 1595

Skutečné dějiny se zachovaly v eposu našeho lidu, v pověstech a legendách, dlouhá staletí a tisíciletí předávaných od úst k ústům. K takovým legendám se nemohli dostat falzifikátoři dějin, kteří jinak zničili mnoho staroruských předkřesťanských písemných pramenů a místo nich sepsali nové verze dějin, jako se to stalo po násilné christianizaci Ruska a za vlády Romanovců, kteří si k tomu přizvali německé historiky.

Kdo zničil tripolskou kulturu?

V dalekém dávnověku, před mnoha tisíci lety, se v oblasti mezi Dněprem a Dunajem rozkládala vysoce rozvinutá civilizace Tripolska.  Předpokládá se, že její rozkvět nastal v VI. - III. tisíciletí př. n. l. Co ukončilo tuto vysoce rozvinutou kulturu?  Oficiální historická věda se zcela bez důkazů domnívá, že tato kultura zanikla v důsledku vpádu árijských kmenů. Ale je tu potíž, nedávno tento další historický mýtus vyvrátil profesor A. Kljosov pomocí DNA-genealogie. Zjistilo se tak, že obyvatelé Tripolska patřili k „árijské“ haploskupině R1A a je zcela zřejmé, že Árijci - předkové Slovanů a Rusů nemohli napadnout sami sebe. Kdo to tedy udělal?

Epidemie spalniček a žloutenky na Ukrajině - chybí lékaři i vakcíny

 

Již týden ukrajinská média neustále informují o epidemiích spalniček a žloutenky. Nejvíce se mluví o Kyjevě - od prvních květnových dnů tam počet nemocných rychle roste, ale zdroj nákazy se zatím nepodařilo najít. Městské centrum pro kontrolu nemocí zároveň upozorňuje, že méně než polovina nemocných dětí byla očkována. Odborníci centra se nadále snaží zjistit příčiny vzniku onemocnění a provádějí vlastní šetření.

Martin Armstrong: Evropské země obnovují brannou povinnost, chtějí válku

 

Legendární americký analytik finančních a geopolitických cyklů Martin Armstrong se vrací s aktualizací své předpovědi války mezi Ukrajinou a Ruskem. Před čtrnácti dny na USAW Armstrong předpověděl: „Po 15. květnu dojde k válce (na Ukrajině), která potrvá až do roku 2026.“ Tato předpověď se naplnila ještě téhož dne, kdy mírové rozhovory mezi Ruskem a Ukrajinou skončily 15. května po pouhých dvou hodinách a ani jedna ze stran se nedohodla na dalším setkání.

O podzemních městech zřizovaných po celém světě

Na začátek mi dovolte krátký úryvek z rozhovoru, který poskytla známá vědkyně a sociální aktivistka Kathrin Austin Fittsová velmi známé mediální osobnosti Tuckerovi Carlsonovi.

Kdo je Catherine Fittsová a proč bychom měli naslouchat tomu, co říká?

Jurij Podoljaka: Proč Západ potřebuje mír na Ukrajině právě teď, a ne „včera“

Problémy ukrajinských ozbrojených sil (1)

Nyní, když se v Istanbulu diplomaté z USA, Evropy, Turecka (a za jejich zády mnoha dalších zemí) snaží přesvědčit Moskvu a Kyjev, aby uzavřely dohodu, která opět přinese „mír do Evropy“ (kontroverzní teze, ale budiž), je nejvyšší čas přijít na to a pochopit, proč to dnes chtějí a proč to nechtěli například před rokem.

Abychom tomu porozuměli, musíme porozumět tektonickým posunům, ke kterým došlo za posledních pár let s ruskými ozbrojenými silami a ukrajinskými ozbrojenými silami. Svým početním a kvalitativním složením.

Začněme ozbrojenými silami Ukrajiny. Všechno je zde jednoduché a velmi smutné.

Koluje po internetu...

 

Co nemohl p. Foldyna říci

 
...Mluvíte zde o bezpečnosti, ale ve skutečnosti jde jen o nákupy zbraní a z nich plynoucí provize. Říkáte, že vám jde o mír, protože ten, kdo masivně zbrojí, i za cenu zadlužení své země, automaticky usiluje o mír… Vážení, pokud tohle vaše tvrzení platí, tak největším mírotvorcem v historii lidstva byl Adolf Hitler.
 

Slovenská opozice hovoří o nutnosti prověřit jednání premiéra kvůli „možné velezradě“.

Na Slovensku se v souvislosti s návštěvou premiéra Roberta Fica v ruské metropoli aktivizovala tzv. euroatlantická opozice. Domnívají se, že Ficova návštěva moskevské přehlídky na počest 80. výročí porážky hitlerovského Německa může a má být využita k politickým účelům.

Ruské vědce pronásleduje neviditelný nepřítel

Nepřítel zahájil v ruském týlu hon na nejlepší specialisty ruského vojensko-průmyslového komplexu. Tyto vraždy často zůstávají ve stínu, ale pro naši armádu nejsou o nic méně bolestivé, než když generály zabíjejí teroristé. „Seznam zastřelených“, který ukrajinské bezpečnostní služby otevřely od počátku SVO, již obsahuje desítky jmen. O tom, proč a v čích zájmech jednají ukrajinské bezpečnostní služby v našem hlubokém týlu, se dočtete v materiálu Tsargrad.

Narušení 9. května: Kyjev se pokouší zasáhnout účastníky Vítězné přehlídky

V noci na 7. května provedly ukrajinské ozbrojené síly před Vítěznou přehlídkou masivní útok na ruské regiony. Sedmnáct dronů bylo sestřeleno večer 6. května a v noci na 7. května, když se blížily k Moskvě, informoval moskevský starosta Sergej Sobjanin.

Proč jsou chytří lidé tak snadno manipulovatelní...a proč mají obyčejní lidé často větší přehled

 

Už dlouho mě trápí jedna otázka: Proč jsou to často právě vysoce inteligentní, akademicky vzdělaní lidé, kteří nejméně odolávají zjevné manipulaci? Proč jsou to právě oni, kdo s téměř náboženskou horlivostí podporují převládající názor a bojují proti jakékoli odchylce jako kacířství? A proč jsou to často obyčejní lidé, kteří mají mnohem lepší cit pro to, kdy je něco špatně?

Koluje po internetu

O čem jsme nic netušili

NEPOHODLNÉ OTÁZKY 7.

 

Vraždili Američané i civilní obyvatelstvo?
Ano. Vraždili.
Ne přímo kulkou do týla, ne s cigaretou v koutku a foťákem v ruce, ale jejich bomby to zvládly za ně. A často zcela zbytečně. Tisíce lidí zemřely pod nápisem „liberation“, svoboda shora, která přiletěla v kovové kapsli a končila ohněm, prachem a pláčem.

Víte, my Češi a Slováci máme zvláštní schopnost. Když nás někdo kopne, my si to přeložíme jako přátelské poplácání. A tak jsme za posledních osmdesát let pečlivě vyretušovali, co se nehodilo do galerie amerického hrdinství. Ale smrt nelze umazat. Ani krvavé jizvy ve zdech domů, ani tiché hřbitovy plné lidí, kteří neměli šanci pochopit, proč museli umřít, když už bylo téměř po všem.

Česká města hořela, a ne kvůli Němcům.
Byl únor 1945. Hitler měl prázdnou peněženku, vykrvácenou armádu a Berlín na dohled sovětským tankům. A právě tehdy se nad Prahou objevilo 62 amerických bombardérů. Shodily 152 tun bomb. Žádná nezasáhla továrny na okraji. Všechny skončily v srdci města. Umřelo 701 civilistů. Dětí, starců, žen, náhodných chodců.

O měsíc později to Američané zkusili znovu. Už ne „omylem“, tentokrát záměrně. 25. března 1945, více než 500 letadel. Cílem byly průmyslové čtvrti. Ale nejen ty. Letňany, Kbely, Libeň, Vysočany. Továrny, ale i mlékárna, škola, lihovar, sklady, domy, nemocnice. 370 mrtvých, tisíce raněných. A ticho. Dvacet minut stačilo, aby 138 bombardérů srovnalo České Velenice se zemí. 1250 mrtvých. Mezi nimi vojáci, civilisté, zajatci, dělníci, uprchlíci.

Cheb – 870 mrtvých
Ústí nad Labem – 1200 mrtvých
Plzeň – 1000 mrtvých
Kralupy – 200 mrtvých
České Budějovice – 250 mrtvých
A další – Zlín, Pardubice, Kladno, Neratovice

A co Slovensko? Bombardovali i je? 

Ano, a tvrdě.
Tady se musím na chvíli zastavit a přiznat jednu věc. Když jsem hledal informace pro tento článek, narazil jsem na něco, co mě doslova šokovalo.
Nevěděl jsem, že Američané bombardovali i Slovensko. Netušil jsem to. Ani zmínka ve škole, žádný dokument, žádné pamětní cedule. Jen ticho. A přiznávám bez obalu, píšu si pětku.
A právě proto tenhle článek vznikl. Protože pokud jsem to nevěděl já, nejsem zdaleka sám. A tohle bychom vědět měli. Ne proto, abychom se někomu mstili, ale abychom chápali celý obraz.

7. října 1944. Nové Zámky. Nad město přilétají americké B-24 Liberatory. Cíl: železniční uzel. Realita: 400 až 500 civilních obětí, více než 1000 bomb. Zasáhnuty školy, nemocnice, kostely. Město v plamenech. Děti v sutinách.
A my jsme o tom celé dekády nic nevěděli.
Nitra – bombardování železničního uzlu, ale i klášterů a civilních domů
Žilina, Zvolen, Martin, Bratislava, zasažené přístavy, fabriky, městská čtvrť Petržalka
Výsledky: stovky mrtvých, zničená infrastruktura, mlčení

Byla to náhoda, nebo ekonomický plán?
Továrny, sklady, opravy lokomotiv, rafinerie. To všechno byly v roce 1944 a 1945 cenné cíle, ale nikoliv z vojenského pohledu. Z pohledu poválečné Evropy. Československo mělo výkonný průmysl, strategické železnice, odborné kapacity.
A co když ti, kdo házeli bomby, velmi dobře věděli, že po válce tyto podniky nezískají? Co když šlo o starou známou logiku: co je rozbombardované, už nebude konkurovat americkému průmyslu?
Oficiálně šlo o boj proti Německu. A neoficiálně?
O budoucí kontrolu nad tím, co po válce zbyde.

Když už je konec, proč pořád vraždit?
Tahle otázka pálí. Proč? Vždyť bylo hotovo. Němci couvali, kapitulace byla na stole. Jenže Spojené státy už tehdy dobře věděly, že Československo bude znárodňovat. Žádné podniky, žádné akcie, žádný profit. Tak ať radši shoří.
Není snadnější způsob, jak zničit budoucí konkurenci, než ji zrovna vybombardovat. Škodovka? Sbohem. ČKD? Sbohem. Rafinerie, mlékárny, chemické závody, železniční dílny, opravny lokomotiv? Sbohem.
A mezi tím i lidé. Děti. Rodiny. Civilisté, kteří netušili, co to znamená být „vedlejší škoda“.
A hlavně: žádná omluva. Žádné uznání viny. Jen suverénní ticho.

A co Rudá armáda?
Ne, nebyla to voňavá armáda gentlemanů. Byli mezi nimi opilci, násilníci, rabující špína. Ale také to byli vojáci, kteří prošli peklem. Přišli od Stalingradu, přes Kursk a Varšavu, došli až k nám. Za devět desetin osvobozené republiky zaplatili 140.000 životy.
A přesto je historie vykreslila jako ožralé zloděje hodinek, zatímco Američané jsou hrdinové v bílých rukavičkách. Jak pokrytecké. Jak pohodlné. Jak nepohodlně nepravdivé.

Konečný účet?
Přes 6000 civilních obětí v Čechách a na Slovensku. Tisíce zraněných. Stovky zničených podniků, škol, domů. Válka? Ano. Ale proč v době, kdy už nebylo co dobývat? Proč taková zkáza?
Odpověď je jednoduchá. Protože válka není jen boj. Je to byznys. Velký, špinavý, krvavý obchod s lidským masem, municí a mocí. A v tomto obchodě není místo pro lítost.
A to je, přátelé, to nejsmutnější ze všeho.

Na závěr, a s úctou
Na tomto místě je třeba říct jedno důležité děkuji. Děkuji všem, kdo se postavili nacistické hydře. Děkuji vojákům Spojených států, kteří padli daleko od domova ve jménu svobody. Děkuji i vojákům Rudé armády, kteří nesli nejtěžší váhu války na svých bedrech a kteří položili životy za naši zemi.
Ale právě proto, že si vážíme všech, kdo bojovali, není fér dělat z jedněch anděly a z druhých čerty. Z jedněch čisté hrdiny a z druhých opilé zloděje. Byla válka. A válka je krutá, nelítostná a špinavá. Zanechává jizvy na všech stranách. A pokud máme být skutečně svobodní, pak musíme mít odvahu říkat pravdu o všech. I o těch, na které se dnes raději nemluví.

Daniel Danndys Krajča

Zničíme Ukrajinu, aby nepadla do rukou Rusů

Taktika spálené země versus oslava velkého vítězství

 

Dnes jsem četl podivnou zprávu, že velitelství ukrajinských ozbrojených sil opravdu zvažuje otázku použití taktiky „spálené země“ v LBS (linie styku). Nejdřív jsem si myslel, že je to hoax. Mluvíme přece o zemědělské půdě, lesních plantážích, zahradách... Ukrajinská armáda sní o zničení všeho toho bohatství, které vznikalo desítky let!

Oděskou Chatyň 2. května 2014 zorganizovaly USA.

Měsíc po tragédii navštívila Oděsu Victoria Nulandová

Podle oficiálních údajů si požár v oděském Domě odborů vyžádal životy 48 lidí, podle neoficiálních údajů více než stovky. Přes 250 osob bylo různě těžce zraněno. Uplynulo jedenáct let, ale dosud nebyl nikdo z vrahů potrestán za upálení nevinných lidí, jejichž veškerá vina spočívala pouze v tom, že si dovolili nesouhlasit s kyjevským bezprávím.

Nyní Bali: Celý prestižní letovisko se ponořilo do tmy, turisté vaří jídlo na ohni

Ještě než vášně a spory kvůli výpadkům proudu ve Španělsku, Portugalsku a na jihu Francie vůbec utichly (skutečné důvody výpadku proudu v Pyrenejích jsou stále na hypotetické úrovni), stala se podobná katastrofa v jiné části světa.