14. 9. 2021

Na prahu podsvětí – Kolský vrt

„Doktore Gubermane, co za čerta jste to tam dole vykopali?“ – takové zvolání z publika přerušilo zprávu ruského vědce na setkání UNESCO v Austrálii.
O několik týdnů dříve, v dubnu 1995, zachvátila svět vlna zpráv o záhadné nehodě v superhlubokém vrtu na poloostrově Kola…

69° 23' 46.0104", 30° 36' 31.9968"

Při práci na Kolském vrtu inženýři čelili mnoha obtížím. Na 13. kilometru dokonce zařízení zaznamenala podivné zvuky vycházející z útrob planety - bulvár pak své čtenáře jednomyslně ujistil, že takto mohou znít jedině zoufalé výkřiky hříšníků z podsvětí. Několik sekund poté, co zazněl onen hrozný zvuk, zahřměla exploze...

Vesmír pod nohama: historie kolského supervrtu
Na přelomu 70. a 80. let bylo získání práce na kolském supervrtu, jak objekt nazývají obyvatelé osady Zapolárnyj v Murmanské oblasti, obtížnější, než se dostat do výběru kosmonautů. Ze stovek uchazečů byli vybíráni tak jeden nebo dva. Spolu se zaměstnáním šťastlivci dostávali samostatný byt a plat rovnající se dvoj- až trojnásobku platu moskevských profesorů. Na vrtu pracovalo současně 16 výzkumných laboratoří, každá o velikosti průměrného závodu. Pouze Němci kopali do země s takovou vytrvalostí, ale, jak svědčí Guinnessova kniha rekordů, nejhlubší německý vrt je téměř dvakrát kratší než ten ruský.

Vzdálené galaxie byly lidstvem studovány mnohem lépe než to, co je pod zemskou kůrou pár kilometrů od nás. Superhluboký vrt Kola a zvuky, které nečekaně ohromily obyvatele, byl jakýmsi dalekohledem do tajemného vnitřního světa planety.

Od počátku 20. století se věřilo, že Země se skládá z kůry, pláště a jádra. Přitom nikdo opravdu nedokázal říci, kde končí jedna vrstva a začíná další. Vědci ani nevěděli, z čeho se ve skutečnosti tyto vrstvy skládají. Asi před 40 lety si byli jisti, že žulová vrstva začíná v hloubce 50 metrů a pokračuje až do 3 kilometrů. A pak jsou tu čediče. Předpokládalo se, že se s pláštěm setká v hloubce 15 - 18 kilometrů. Ve skutečnosti se ukázalo, že všechno je úplně jinak. Ale i když vědci z Kolského supervrtu dokázali, že tomu tak není, ve školních učebnicích se stále píše, že Země se skládá ze tří vrstev.

Baltský štít
Projekty cesty do nitra Země se objevily na počátku 60. let v několika zemích najednou. Vrtalo se v těch místech, kde měla být kůra tenčí - cílem bylo dosáhnout pláště. Američané například vrtali v oblasti ostrova Maui, na Havaji, kde podle seismických studií vyčnívají pod oceánské dno prastaré horniny a plášť se nachází asi 5 kilometrů pod čtyřkilometrovým vodním sloupcem. Bohužel ani jedna vrtná souprava na moři nepronikla hlouběji než 3 kilometry. Téměř všechny projekty superhlubokých vrtů záhadně končily v hloubce tří kilometrů. V tu chvíli se vrtařům začalo dít něco zvláštního: buď padli do nečekaných super žhavých oblastí, nebo to vypadalo, jako by vrták ukouslo nějaké nebývalé monstrum. Pouze 5 vrtů se dostalo hlouběji než 3 kilometry, z toho 4 byly sovětské. A jen ten kolský se dostal za hranici 7 kilometrů.


Počáteční ruské projekty také zahrnovaly podmořské vrtání - v Kaspickém moři nebo na jezeře Bajkal. Ale v roce 1963 vědec-vrtař Nikolaj Timofjejev přesvědčil Státní výbor pro vědu a technologii SSSR, že vrt je nutné provést na kontinentu. Přestože vrtání bude trvat nesrovnatelně déle, věřil, že studna bude z vědeckého hlediska mnohem cennější, protože právě v tloušťce kontinentálních desek v pravěku probíhaly nejvýznamnější pohyby zemských hornin. A místo pro vytvoření superhlubokého vrtu na poloostrově Kola nebylo vybráno náhodou. Poloostrov se nachází na takzvaném Baltském štítu, který je složen z nejstarších hornin, které lidstvo zná.
Vícekilometrový průřez vrstev Baltského štítu je vizuální historií planety za poslední 3 miliardy let. Ten měli vědci v úmyslu „číst“ pomocí superhlubokého vrtu Kola.

Dobyvatel hlubin a nejhlubší vrt na světě (v té době)


Vnější vzhled kolského vrtu by byl pro laika zklamáním. Areál nevypadal tak, jak by si takový objekt představoval. Žádné šachty do země, do nitra šel jen vrták o průměru něco málo přes 20 centimetrů. Tato hlavní část superhlubokého vrtu vypadala jako tenká jehla propichující zemskou kůru. Vrták s mnoha senzory umístěný na jejím konci vytahovali a spouštěli v průběhu několika dní. Nemohlo to být rychlejší: i ten nejpevnější kompozitní kabel se mohl vlastní vahou zlomit.


Co probíhalo v hlubinách, není známo. Okolní teplota, hluk a další parametry byly přenášeny nahoru s minutovým zpožděním. Přesto vrtaři říkali, že i takový kontakt s podsvětím může být opravdu děsivý. Zvuky přicházející zdola často zněly jako výkřiky a vytí. K tomu lze přidat dlouhý seznam nehod, které následovaly, když bylo dosaženo hloubky 10 kilometrů. Vrták byl dvakrát vytažen roztavený, přestože teploty, za kterých se mohl roztavit, jsou srovnatelné s teplotou slunečního povrchu. Jindy se zdálo, že za kabel bylo zespodu škubáno - a pak se utrhl. Když následně vrtali na stejném místě, žádné zbytky nebyly nalezeny. Co způsobilo tyto a mnoho dalších nehod, zůstalo záhadou. Nebyly však rozhodně důvodem k zastavení vrtání útrob Baltského štítu.

12 000 metrů objevů a trochu čertovin
„Máme nejhlubší díru na světě - tak bychom ji měli využívat!“ - trpce říká David Guberman, stálý ředitel výzkumného a výrobního centra Kolský supervrt. Za prvních 30 let existence vrtu se sovětští a poté ruští vědci dostali do hloubky 12 262 metrů. Ale roku 1995 se vrtání zastavilo: projekt najednou neměl kdo financovat. To, co bylo přiděleno v rámci vědeckých programů UNESCO, stačilo pouze k udržení vrtací stanice v provozuschopném stavu a studiu již dříve vytěžených vzorků hornin.

Guberman s lítostí vzpomíná, ke kolika vědeckým objevům na kolském vrtu došlo. Doslova každý metr byl zjevením. Vrt prokázal, že téměř všechny naše předchozí znalosti o struktuře zemské kůry jsou chybné. Ukázalo se, že Země vůbec nevypadá jako vrstvený dort. „Do čtyř kilometrů šlo vše podle teorie, ale pak začalo boží dopuštění," říká Guberman. Teoretici slibovali, že teplota baltského štítu bude relativně nízká až do hloubky nejméně 15 kilometrů. Podle toho lze vrt hloubit až do téměř 20 kilometrů jen v plášti. Ale již v 5 kilometrech okolní teplota překročila 700°C, v sedmi přes 1200°C a v hloubce 12 kilometrů byla více než 2200°C, to je o 1 000°C vyšší, než se předpokládalo. Vědci, kteří na Kolském supervrtu pracovali, zpochybnili teorii struktury zemské kůry po vrstvách, minimálně alespoň v intervalu do 12 262 metrů. Ve škole nás učili: jsou tam mladé horniny, žuly, čediče, plášť a jádro. Ale žuly se ukázaly být o 3 kilometry níž, než se očekávalo. Pak tu měl být čedič. Ale ten nebyl vůbec nalezen. Veškeré vrtání probíhalo v žulové vrstvě. Jedná se o velmi důležitý objev, protože všechny naše představy o původu a distribuci minerálů jsou spojeny s teorií struktury Země po vrstvách.

Podle objevů vědců na Kolském supervrtu je pořadí vrstev v zemské kůře následující: 

metabasalty a pikrity
metededimentární horniny
основные интрузии (zásadité průniky?)
ruly a migmatity
amfibolity
krystalické břidlicové horniny

Další překvapení: ukázalo se, že život na planetě Zemi se objevil o 1,5 miliardy let dříve, než se přepokládalo. V hloubkách, kde se věřilo, že neexistuje žádná organická hmota, bylo nalezeno 14 druhů zkamenělých mikroorganismů - stáří hlubokých vrstev přesáhlo 2,8 miliardy let. V ještě větších hloubkách, kde již nejsou žádné usazené horniny, objevili vědci z kolského vrtu metan v obrovských koncentracích. To zcela a úplně zničilo teorii biologického původu uhlovodíků, jako je ropa a plyn.


Démoni a peklo Kolského supervrtu
Byly tam však také téměř fantastické senzace. Když koncem sedmdesátých let sovětská automatizovaná vesmírná stanice přinesla na Zemi 124 gramů měsíční půdy, vědci z Kolského vědeckého centra pracující v tehdy nejhlubší sondě na světě zjistili, že je to jako dvě kapky téže vody podobné vzorkům z hloubky 3 kilometrů. A vznikla hypotéza: Měsíc se odtrhl od poloostrova Kola. Nyní hledají přesně kde. Mimochodem, Američané, kteří údajně z Měsíce přivezli té hlíny půl tuny, s tím nic rozumného neudělali. Umístili ji do zapečetěných nádob a ponechali k výzkumu budoucím generacím.

Historie supervrtu Kola se neobešla ani bez mystiky. Oficiálně se, jak již bylo zmíněno, práce na vrtu zastavily kvůli nedostatku finančních prostředků. Zda náhodou, nebo ne - ale právě v tom roce 1995 se v hlubinách dolu ozvala silná exploze neznámé povahy. K obyvatelům Zapoljarného následně dorazili finští novináři a svět šokoval příběh démona, který prý vyletěl z nitra planety.

„Když se mě začali ptát na tento tajemný příběh v UNESCO, nevěděl jsem, co odpovědět. Na jedné straně nesmysly. Na druhou stranu jsem však jako poctivý vědec nemohl říci, že vím, co se tady přesně stalo. Byl totiž zaznamenán velmi zvláštní hluk a poté došlo k výbuchu... O několik dní později však v tomto místě nebylo vůbec nic nalezeno,“ vzpomíná akademik David Guberman, ředitel kolského vrtu.

Zcela nečekaně pro všechny se potvrdily i předpovědi Alexeje Tolstého z románu „Hyperboloid inženýra Garina“. V hloubce přes 9,5 kilometru byl objeven skutečný zdroj všech druhů nerostů, zejména zlata. Opravdová vrstva olivínu, kterou spisovatel skvěle předpověděl. Zlata zde bylo 78 gramů na tunu. Mimochodem, komerční výroba je možná v koncentraci 34 gramů na tunu. Možná, že v blízké budoucnosti bude lidstvo schopno toto bohatství využít. Pokud k tomu dojde, bude to z velké části díky Kolskému supervrtu.



Zaplombováno...


redakce: Jurij Granovskij
zdroj: https://www.popmech.ru/science/8792-na-poroge-preispodney-kolskaya-sverkhglubokaya-skvazhina/
překlad: Vlabi


20 komentářů:

  1. Děkuji za článek -velmi zajímavý a poučný. Kamila

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad, velmi zajíémyvý článek.
    Lesněnka

    OdpovědětVymazat
  3. Opravil bych jednu lež v tomto článku - horniny z Měsíce byly NASA prozkoumány a část z nich i distribuována ústavům v jiných státech, a ne že byly uzamčeny a uloženy. Kus měsíční horniny je i u nás v AÚ AVČR. Tož tak to je.
    J

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To,co údajně "zkoumali",nebyla hornina z Měsíce ani z měsíce
      systémem vyrobení "vědci"...pche
      Sibiřský Rosomák

      Vymazat
    2. Mám v Řeži známého a řikal, že jsme byli jediní v 60. a 70. letech na světě, kdo v té době zvládl neutronovou aktivační analízu(vůbec netušim, o čem to vlastně je, a asi je mi to volný). Nejvíce vzorků bylo z Luny 16, 20 a 24. Pak ještě tvrdil, že v rámci Interkosmos si sověti a amíci vyměňovali dovežené vzorky, a ty od amíků se tím pádem dostali v 80.letech k nám. Ale bylo spíš gramy, nebo do 1g. Údajně se v Řeži dostali ke všem vzorkům (prý i ze 30m hloubek) ze všech misí dovezených automaty i od amíků, i když tedy mise Apollo možná taky byly jen automaty, a s romantickým filmovým "online" doprovodem jako od Starwars:-) To, že by přivezli amíci půl tuny materiálu z měsíce, a pak ho zlikvidovali nebo zapečetili, je spíš jen nějaká jejich kachna vychloubání. Asi stejná, jakože zkartovali "omylem" všechen jejich originál natočený materiál z misí Apollo....
      nenimito

      Vymazat
    3. Do 30ti metrové hloubky se na Měsíci nikdo nedostal. Luny tak 10-15 cm, asronauti z Apolla odebrali trubkové vzorky cca do 100 cm.
      J

      Vymazat
    4. Chvilku jsem hledal, a máte částečně pravdu...
      Luna 16 do 30cm, ne 30m - asi jsem mu špatně rozuměl nebo blbě vysvětloval:-)
      Luna 24 až 2,6m.
      http://ojs.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/vesmirnahmota/mesicnihorniny.htm
      nenimito

      Vymazat
    5. Astronauti z Apolla odobrali trubkové vzorky tak akurát z piesku v štúdiu MGM, kde pre nich Kubrick natáčal "pristátie na Mesiaci", pomocou vtedy prevratnej trikovej technológie "front-screen projection". Od 1969 do 1972 bolo slnečné maximum. V tom čase by nič živé za radiačnými prstencami Zeme neprežilo ani hodinu, nieto ešte niekoľko dní, v module postavenom z toaletného papiera potiahnutom hliníkovou fóliou. V medzihviezdnom priestore sa môžu živé bytosti pohybovať len v masívnych kozmických lodiach s hrúbkou stien niekoľko desiatok metrov. Dobrou bariérou a zároveň užitočným nákladom je voda. Hrúbka vodnej steny 10 metrov by stačila na pohyb vnútri slnečnej sústavy, ale za heliopauzou by ani to nestačilo. Jednou takou masívnou kozmickou loďou je pravdepodobne samotná Luna, ktorá je, čuduj sa svete zvnútra dutá..

      s0lar

      Vymazat
  4. Není to k hlavnímu článku,jen že celá NASA je spolek divadelníků a ilusionistů, který má sloužit k zabavení veřejnosti a odvedení pozornosti od skutečného vesmírného programu, který je ze 100 % utajen.Prostě systémem pečlivě vybrané stádo dobře placených komediantů
    Sibiřský Rosomák

    OdpovědětVymazat
  5. Obecně o informacích z minulosti!

    Historie (hig story - velké žvásty) je totální manipulace a prefabrikace dějin.
    Dějiny jsou exaktní záznam průběhu minulých událostí a změn.
    Historii píší slouhové vítězů, dle účelových požadavků a tím ovlivňují události budoucí ve prospěch aktuálních vládců.

    Na měsíci nikdo z planety země nikdy nebyl, protože zatím nezvládáme odstínit Van Alenovy pásy, plné elektronové plazmy. Družice ze země, opatřené dobře stíněnou elektronikou řízení, mohly tuto barieru překonat i v 70-tých letech a byly schopny přistát v nízké gravitaci, nabrat matroš z povrchu a mělkých vrtů a vrátit se na zemičku. Všechno ostatní zařídil Holýúd v rámci dehonestace SSSR! NASA je pouze kaprfildovská zástěrka průzkumu kosmu (realita jsou hvězdné brány, zděděné po Anticích), sloužící jako penězotrativod pro černou šlechtu (královské rody Anglie, Itálie, Holandie, -původem z Egypta) a jejich slouhy (chazarské páníšky). Babylonský projekt zduplovaný biblickým projektem však končí, protože se uzavírá okno overtona (GP urychlil procesy ze staletí na roky a vše se provalilo díky Internetu na veřejnost) a majitelé planety na ní končí, akorát se nemají kam přemístit (v solárním systému je narváno).

    Bude to veselé a bude to mít šmrnc, do vánoc 2021 bude vymalováno!!!!

    Ďuro

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud Zem není sférická, tak se asi není moc o čem dál bavit:-)
      nenimito

      Vymazat
    2. Teď jsem se vrátil ze zahrady a mohu potvrdit, že zem není sférická, nýbrž tvrdá jako sniňa :-)

      Vymazat
    3. Toto video vám změní vědomí | Spánek rozumu

      https://www.youtube.com/watch?v=LadmBnzlWyU

      Toto je podle mě jedno z nejzajímavějších videí, proto vám doporučuji se na něj podívat až do konce. V něm se dozvíte o kopuli, z čeho se údajně skládá a mnoho dalšího. Existuje mnoho vysvětlení skutečnosti, že naše země je pod vodou ... Myslíte si, že superhluboká studna Kola byla uzavřena jen tak? Kdo není hloupý, shromáždí všechny hádanky do jednoho ... Toto video je jako klíč k nové fázi znalostí a kdo hledá odpovědi, hodně se z něj naučí…
      ………………………………………

      Země to je uzavřený systém. My nemůžeme opustit Zemi. Nemáme kam jít. Nikdo nikdy neopustil plochou Zemi. Je to uzavřený systém, ne proto, že existují radiační pásy, ale protože je tam nad námi klenutá kopule podobná obloze. My nemůžeme opustit Zemi a právě to objevil admirál Beard v Antarktidě…

      Vymazat
    4. Víte jaký je rozdíl mezi fyzickým tištěným spojem a jeho schématem?
      https://barts.cz/domains/barts.cz/index.php/elektronika/postupy-a-technologie/72-plosne-spoje

      Úplně stejný jako mezi tímle:
      https://thumbnails-4.fotky-foto.cz/400/00/40/63/FotkyFoto_zeme-ve-vesmiru_4063054.jpg
      a tímhle:
      https://edwardtbabinski.us/geocentrism/mayan_cosmos.jpg
      https://edwardtbabinski.us/geocentrism/navajo_cosmos.jpg
      https://edwardtbabinski.us/geocentrism/incan_cosmos.jpg

      Schéma něčeho existuje proto, aby to bylo lépe pochopitelné pro někoho, kdo není schopen to vidět vše tak, aby to bylo viděno najednou a na první pohled. Proto se tvoří nereálná schémata, pro pochopení.

      Pokud někdo ta dávná schémata zneužije k tomu, aby z nich upevňoval reálnou představu pro svoje náboženství.... budiž, pak už jen záleží na věřících:-)
      Vlastně stejné je to i s schématech modelu geoidu:-) Někdo vytvořil schéma modelu gravitačního(nebo nějakého) zrychlení v různých částech povrchu Země, a někdo "druhý" se toho hned chytne, že přesně takhle pěkně hnusně vypadá Země...
      nenimito

      Vymazat
    5. Jakso, skúsim vám ten magnetizmus vysvetliť na jednoduchej analógii.
      Máte dva rovnako vysoké štíty/kopce, povedzme výšky 100 metrov. Jeden kopec je ale veľmi strmý, od úpätia po vrchol len 150 metrov. Druhý má od úpätia po vrchol 5km. Je to veľmi mierny kopček, avšak na štíte budete v tej istej výške 100m. Stúpaniu/stúpavosti/strmosti sa hovorí odborne gradient. Magnetické polia ktoré ohýbajú železo sú tie s obrovským gradientom, ale môžu byť veľmi malé a stále mať obrovský gradient (veľmi strmý nárast intenzity). Zem je obrovský magnet s veľmi malým gradientom. Ten gradient je tak malý že ledva vychýli magnetku v kompase, ale magnetické pole Zeme je rozľahlé / obrovské, stovky tisíc kilometrov. Napriek svojmu veľmi malému gradientu nás dokáže ochrániť pred kozmickým bordelom, pretože kým ním častica preletí, pôsobí na ňu síce veľmi slabo, ale veľmi dlho. Magnetické pole Zeme teda nemusí byť silné a ohýbať železo, stačí že je slabé ale musí byť veľké. Kapiš?

      s0lar

      Vymazat
    6. Jen pro zajímavost - sám pěšky přes nejkratší pevninu Antarktidy za 54 dní. Pokud by Antarktida byla hranicí okolodokola Země, tak nemyslím, že by to zvládl:-) Anebo má faaaakt dlouhý nohy....
      https://www.colinobrady.com/theimpossiblefirst

      Jestli jsem to dobře spočítal, tak měl asi +- 29km/den.

      Pokud by Antarktida byla okolodokola placky, tak by měla mít přes 96tis.km(?), za den by musel dát přes 1800km. To fakt nejde... myslím.
      nenimito

      Vymazat
    7. Možno že to vzal skratkou cez podsvetie. Ak teda podľa plochozemcov je v Antarktide hranica zemskej dosky. Zaujímalo by ma, ako plochozemci vysvetľujú príťažlivú silu, ktorá nás ťahá k povrchu. Je jej zdrojom hmota samotnej dosky? Ak áno, tak potom by nemal byť problém prejsť na druhú stranu do podsvetia? Svieti tam Slnko v noci? Alebo ako to je? Ďalšia otázka, ak je Austrália na našej strane dosky, prečo potom disk Mesiaca je voči nám severanom zrkadlovo otočený (pre nás D keď "dorastá" do splnu, pre nich v tom istom čase C/U)?

      s0lar

      Vymazat
    8. Buněčná Země: „Život v jiných buňkách – síních“

      https://www.youtube.com/watch?v=QuB1ZlGg9fg

      Spolehlivé znalosti, skutečný stav věcí: kosmografie, kosmologie, astronomie, ufologie. Přednášku přednáší Leonid Tugutov.

      Kde žijeme a kdo je vedle nás.

      https://www.youtube.com/watch?v=6PEFVhuiuIU

      Leonid Maksimovič Tugutov - Vystudoval historickou fakultu Pedagogického institutu, poté sloužil v armádě. Po armádě absolvoval Vysokou školu ekonomickou. Poté pracoval jako učitel v ústavu. Žil v buddhistickém klášteře. Vyučoval na několika ústavech, včetně katedry filozofie v Irkutsku. Přednášel na Lombatorově institutu východních filozofií a na Krasnojarském institutu dalšího vzdělávání.

      JK

      Vymazat

Podmínky pro publikování komentářů